Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola poloupírů - 7. kapitola


Škola poloupírů - 7. kapitolaJak Bella zareaguje? A jak bude muset změnit svůj plán?

„Chceme, abys s námi za týden odjela do Volterry.“

 

Jen jsem zírala. To snad není možné, každý upír tu stráví přece několik let, než se odtud dostane. Z toho se musím nějak vymluvit.

„Opravdu? Ale vždyť já neumím ovládat svůj dar.“

„Ale to se můžeš lehce naučit i Volteře, Bello,“ prohlásil Afton.

„A jak to, že já?“

„Tvůj dar je úžasný, Bello. Mohl by nám pomoct, i když ho nebudeš umět roztáhnout na ostatní.“

„Mysleli jsme, že budeš mít radost,“ řekla mi ta Heidi.

„Ale ano. Já jsem jen šíleně zaskočená a unavená, takže kdybyste mi to řekli ráno, tak byste měli úplně jinou reakci.“

„Tak skvěle, Bello. Ten týden, co tu ještě zůstaneš, budeš mít normální výuku a cvičení,“ oznámil mi ještě Afton. „Teď můžeš jít.“

Vyběhla jsem z jídelny. V hlavě jsem měla několik myšlenek: Do prdele, do prdele, do prdele! To se mi snad jenom zdá, tohle mi to všechno zkazí.

Přiřítila jsem se do pokoje a začala jsem kopat do nočního stolku, ten hned první kop nevydržel a po chvíli se změnil jen na hromadu třísek. Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Čapla jsem mobil a vytočila jsem číslo mého otce.

Hned, jak hovor přijal, jsem bez pozdravu štěkla: „Změna plánu! Ty věci, které jsem chtěla, musím mít už zítra.“

„Ale, ale, už to tam nemůžeš vydržet?“ zeptal se otec se svou obvyklou ironií v hlase.

„Ne, ale chtějí po mně, abych s nimi jela do Volterry už za týden, takže musím měnit plány.“

„Dobře. Na stejném místě?“

„Jo.“

„Máš to mít. Tak ahoj, dceruško.“

„Čau.“ A potom jsem řekla něco, co jsem nikdy nemyslela, že řeknu. „Díky.“ Típla jsem mobil, nechtěla jsem poslouchat ty řeči.

Zítra musím vypadat opravdu přesvědčivě, jakože se strašně těším do Volterry. Že jsem úplně strašně nadšená. To bude hrůza.

Lehla jsem si do postele a snažila jsem se usnout. Ale nemohla jsem, jen jsem pořád myslela na to, co by se stalo, kdyby se mi útěk nezdařil. Buď to bych byla mrtvá, nebo bych musela být ve Volteře navždy. Tak to radši mrtvá, než tam zkysnout celý život.

Konečně po třech hodinách se mi podařilo usnout.

Ráno jsem se zase nemohla vzbudit, byla jsem malátná a pořád jsem zívala. Ještě k tomu mě hned v jídelně odchytila Alice.

„Ty máš ale štěstí,“ ječela na celou jídelnu, takže ti, co to ještě nevěděli, se to od Alice dozvěděli. „Už příští týden pojedeš do Volterry, takové štěstí. Třeba tam pojedeme spolu, když mě vyberou.“

„Jo, jo, jasně,“ vydechla jsem a úplně jsem zapomněla na svou roli.

„Nezníš moc nadšeně,“ konstatovala zaraženě Alice.

„Och.“ Rychle jsem zachraňovala situaci. „Já tomu spíš ještě nemůžu uvěřit.“

„Jasně, to tě chápu. Asi bych na tom byla stejně.“

Potom jsme s Alicí vyrazily na vyučování. Celý den jsem byla šíleně nervózní, moc jsem se nedokázala soustředit, ale v tom mi velmi pomohla Alice. Myslela, že jsem nervózní kvůli tomu odjezdu do Volterry. Byla jsem ráda, že se mnou Edward nebo někdo z volterských nezačal mluvit, to bych se asi podřekla.

Večer, když už všichni byli u sebe v pokojích, začala jsem se chystat. Sbalila jsem si batoh a čekala jsem několik hodin.

Asi o půl jedenácté jsem začala upravovat svůj pokoj. Potřebovala jsem, aby můj pokoj vypadal jako po boji. Začala jsem ničit nábytek, ale musela jsem tiše, abych nevzbudila ostatní. Nejvíce to schytala postel. Chtěla jsem, aby to vypadalo, že jsem normálně spala. Po půl hodině jsem byla spokojená s výsledkem. Nakonec jsem zašla do extrému, přes den jsem si sehnala nůž. Zaťala jsem zuby a řízla jsem se do ruky. Bolelo to, ale dalo se to vydržet. Šla jsem k tomu, co zbylo postele, a pokapala jsem ji svou krví. Následně ještě pár kapek na podlahu a hotovo.

Vlastně ještě ne, svým štítem jsem začala vytlačovat všechny pachy z místnosti, aby tam nebylo vůbec nic. A potom jsem zakryla svůj pach.

Hodila jsem batoh na záda a vyrazila jsem. Tiše jsem se plížila, už jsem byla skoro u brány. Tam mě chytla něčí ruka.

Srdce mi spadlo až do žaludku.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola poloupírů - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!