Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola poloupírů - 5. kapitola

Upír? Ne, dortík...


Škola poloupírů - 5. kapitolaHádejte, kdo se objeví v téhle kapitolce?

Skoro týden uběhl jako voda. Všechny dny mi připadaly úplně stejné, Lauren se mi už nepletla do cesty, takže se všechno točilo jenom kolem školy. Hrála jsem, že dělám menší pokroky v boji i tréninku mého štítu. Nemohla jsem z výrazu učitele, když jsem jednou v hodině, jako by náhodou zjistila, že se můj psychický štít může roztáhnout i na ostatní. O tom fyzickém jsem nikomu neřekla.

Ale teď jsem měla jiný problém. Alice mi řekla, že dneska nebo zítra by měli dorazit upíři z Volterry, aby se podívali na naše schopnosti a zjistili, kdo už může nastoupit do gardy. To by problém nebyl. Spíš to, co mi řekla potom. Že tu zůstávají vždycky nejméně dva týdny. Bála jsem se, aby mi to nezkomplikovalo můj útěk. Ale aspoň budu mít dost času na to, abych zjistila, co umí.

Z mého přemýšlení mě vyrušila Alice. Rozrazila dveře mého pokoje a vykřikla: „Vstávej lenochu! Jediný volný den a ty se válíš v posteli. To ne! Jedeme do města. Okamžitě.“

To mě trochu probralo.

„Cože? Do města?“

„No jasně, proč ne?“

„Oni nás nechají jít do města?“ Teprve až jsem to řekla, jsem si uvědomila, jak hloupě to vyznělo. A Alice to tak pochopila.

„Proč bychom nemohly? Samozřejmě tam máme doprovod, který nás hlídá, a musíme říct, kam jdeme a tak. Ale to je všechno.“

„Jo, tak za deset minut jsem venku. Počkej tam na mě.“ Zvedla jsem se z postele a natáhla jsem si na sebe džíny. Moc jsem se netěšila, Alice vypadala jako nakupovací maniak. Ne, že bych nesnášela nakupování, ale byla jsem zvyklá jít tak do dvou až tří obchodů a koupit si něco málo.

Už jsem si jenom pročísla vlasy a šla jsem. Alice už na mě netrpělivě čekala: „Tak zrychli přece.“

„No jo.“

Alice mě vedla ke garážím, kde měla škola auta. Ty starší, už trochu opotřebované, půjčovala studentům, kteří chtěli jet do města. Alice mi to všechno vysvětlovala po cestě, já se zarazila u věty: „Ale musíme si sehnat nějakého řidiče.“

„Řidiče? Ty neumíš řídit auto?“

„Kde bych se to asi naučila. Počkej, ty to umíš?“   

„No jasně, proč bych to neuměla. Je to snadné.“

Alice pokrčila rameny. „Tak to máme o problém míň.“

Když jsme došly do garáže, upír u vchodu se nás okamžitě začal vyptávat na spoustu věcí. Kam přesně ve městě půjdeme, kdy se vrátíme a tak dále.

Než jsem stačila promluvit, Alice už ze sebe vychrlila úplně všechno. Dokonce vyjmenovávala i seznam všech obchodů, kam půjdeme. Ten seznam byl tak dlouhý, že mi připadalo, že tohle můžeme stihnout až tak za měsíc.

Dostaly jsme starší auto a jely jsme. Já řídila a Alice mě navigovala. Cesta trvala necelou půl hodinu. Vypadalo to, že Alice okupuje zdejší obchody už docela dlouhou dobu, protože věděla, co přesně prodávají v jakém obchodě. Ale úplně všechno do posledního kousku oblečení.

Okamžitě mě táhla do obchodního centra a zastavila se hned v prvním obchodě. Tak tohle bude dlouhé nakupování.

 

O několik hodin později

Polomrtvá jsem padla do postele. Pokud se dá říct, že je upír k smrti unavený, tak já byla. Alice mě tahala ještě po víc obchodech, než řekla. Už nikdy s ní nikam nejedu!

Najednou někdo zaklepal na dveře, myslela jsem, že je to Alice a chce ještě probrat nákupy. Ale ne. Za dveřmi stál jeden z poloupírů, se kterým jsem měla několik hodin. Jak se to jen jmenoval… John… ne James.

„Máme jít všichni ven,“ oznámil mi.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Přijeli upíři z Volterry, my je máme jít přivítat,“ řekl a hned potom zmizel.

Vrátila jsem se do pokoje, nazula jsem si tenisky a vyběhla jsem ven.

Před školou stáli už skoro všichni, za mnou dobíhalo jen pár opozdilců. Viděla jsem, jak se ke škole blíží dvě černá auta. Docela mě překvapilo, že neběží, ale jedou autem.

Auta zastavila na příjezdové cestě a z každého auta vystoupili dva upíři. Možná chtěli vypadat normálně, tak vzali auta, ale ty svoje hloupé pláště si nechali. Každý měl dokonce na hlavě i kapuci.

Z našeho hloučku vystoupil Afton: „Vítejte znovu tady ve škole!“

Všichni upíři kývli a sundali si kapuce. První byla malá blondýnka s takovým tím neustále naštvaným výrazem, druhý byl středně velký hnědovlasý upír a za ním nádherná, vysoká upírka.

Ale ten poslední byl úžasný. Kdybych nebyla poloupír, tak bych asi zrudla do toho nejtmavšího odstínu rudé.

Černé oči, jiskřící pleť a ty nádherné bronzové vlasy…

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola poloupírů - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!