Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola poloupírů - 4. kapitola

11253513


Škola poloupírů - 4. kapitolaDalší školní den. Bella musí změnit strategii, tak se začne jakoby zlepšovat, ale nic se samozřejmě neobejde bez problémů.

Na stole mi začal vyzvánět mobil s nastaveným budíkem. Ještěže jsem si ho nastavila už včera odpoledne, protože když jsem se vracela do pokoje (a tím vracela myslím, že jsem běžela, jak jsem nejrychleji mohla), jsem zase padla do postele oblečená a hned jsem usnula.

Převlékla jsem se, vzala jsem si tašku a šla jsem do koupelny. Když jsem se vracela, Alice na mě čekala před mým pokojem.

„Půjdem?“ zeptala se.

„Jo, jasně.“

Chvíli jsme šly bez mluvení, což mi připadalo divné. Včera se mi Alice zdála, jako někdo, kdo pusu skoro nikdy nezavře.

„Děje se něco, Alice?“

„Jen… Bello, moje schopnosti jsou vize. Vidím budoucnost, ale někdy i přítomnost na jiném místě.“

„A co se stalo? Viděla jsi něco strašného, nebo tak něco?“

„Ne, to ne. Ale viděla jsem tebe, jak jsi včera večer utíkala ven.“

„Aha, tohle,“ snažila jsem se o odlehčený tón, jako by nic. „V tom nic nebylo, Alice. Vážně. Potřebovala jsem se nadýchat čerstvýho vzduchu a trochu si pročistit hlavu. Nic víc.“

Vypadalo to, že se Alici ulevilo: „Jasně, jen jsem se bála, jestli něco nechceš vyvést.“ Potom, co to řekla, se ulevilo i mně. Patrně neviděla ten rozhovor s mým otcem. Ale zároveň jsem si uvědomovala, že Alice mi může všechno strašně zkomplikovat. Mohla by vidět, co zamýšlím a varovat upíry tady. Musím zjistit o těch jejích schopnostech víc!

Nasadila jsem velký úsměv a řekla jsem Alici: „Tý jo. No to je úžasný. Jak ty vize fungujou?“

„Většinou to přichází maximálně den dopředu, ale třeba i minutu předtím.“

„A tvoje vize jsou neměnné?“

„Ne, je to podle rozhodnutí. Kdyby ses například teď chtěla na mě vrhnout, viděla bych to, až v té chvíli, až by ses rozhodla.“ Uf, takže se akorát nesmím rozhodovat.

Došly jsme do třídy a sedly jsme si do společné lavice. Učitel dorazil o chvíli později, byl to upír, kterého jsem tady ještě neviděla. Byl hodně mladý, podle vzhledu.

„Dnes budete mít speciální cvičení, rozdělíte se do dvojic a budete na vašem partnerovi zkoušet vaše schopnosti.“

Koukla jsem se na Alici: „Budem spolu?“

„Jasně.“

Ale upír nás slyšel a prohlásil: „Já vás rozdělím. Isabello, ty budeš ve dvojici s… Lauren.“ A do pytle. Podívala jsem se na Lauren. Ta mi věnovala hodně nepěkný úsměv. To nebude dobré.

Zvedla jsem se a pomalu jsem šla za Lauren. Upír zatím rozděloval ostatní.

„Začnu já,“ prohlásila Lauren s úsměvem a na chvíli se ode mě odvrátila. Když se ke mně znova obrátila, měla oči úplně černé a přikázala mi: „Stoupni si na stůl!“ Musela jsem se při tom pousmát, Lauren vypadala, jako by těma očima chtěla vyvrtat díru ve zdi.

Nasadila jsem svůj největší úsměv: „A pročpak?“

Lauren spadla brada, poznala jsem na ní, že na každého její schopnost zatím působila. Já jsem byla první na koho ne.

Oči se jí zúžily: „Udělej to!“

Už jsem neměla chuť pokračovat v té komedii a prohlásila jsem: „Milá Lauren, nedošlo ti už náhodou, že ta tvoje pitomá schopnost na mě nezabírá?“

Věděla jsem, že Lauren je vzteklounka, ale netušila jsem, že až tak velká, aby se na mě vrhla. Skočila na mě přes stůl a srazila mě k zemi, já se začala instinktivně bránit.

Naše bitka netrvala dlouho, přiřítil se k nám ten upír a odtrhnul nás od sebe a zařval na nás: „Ven! Hned!“ A vyhodil nás obě na chodbu. Všimla jsem si, že nám ani nezakázal, abychom se praly dál. Aha, škola.

Automaticky jsem kolem mě a Lauren natáhla štít, aby nás nikdo neslyšel. Měla jsem jí plné zuby.

Vrhla se po mně, ale já byla rychlejší. Chytla jsem ji pod krkem a přirazila jsem ji ke zdi. Lauren na mě ohromeně zírala.

„Už tě mám plný zuby!“ zařvala jsem, ale díky štítu mě nemohl slyšet nikdo jiný než Lauren.

„Jak, jak…“ začala koktat.

„Myslíš, že jsem tak bezbranná, jak vypadám,“ zasyčela jsem a ustoupila jsem od ní, ale Lauren zůstala ve vzduchu. Zato mohl můj fyzický štít, během těch let, co jsem s mnou mámou trénovala, tak jsem se oba štíty naučila používat jako zbraně.

Pustila jsem Lauren na zem a začala jsem se soustředit, jak už jsem říkala, můj štít dokázal uvěznit i vzpomínky. A nejlepší na tom bylo, že mozek si je nahradil jinými, co nejvíce pravděpodobnými.

Lauren si jenom celou dobu seděla na zemi a nepromluvila na mě ani slovo. Ne, že by mi to nevadilo. Po chvíli si nás upír zavolal zpátky do třídy.

Celý den už potom proběhl v pohodě, Lauren se mi vyhýbala a já měla celý den klid. To jsem ještě netušila, jaké překvapení mě čeká.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola poloupírů - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!