Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 9. kapitola

06.07.2010 (18:00) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4201×

„Já budu Alicin ‚přítel´ a ty s Bells se k sobě hodíte,“ rozhodl opět Emil a zakřenil se na Edwarda. Já si teď budu hrát s Edwardem na pár? Ouf, to nebude zase tak těžké, ale horší bude, aby si nikdo nevšiml, že mi to nedělá problém. Přece jen to je můj učitel. Bohužel.
Tak jsme se vydali směrem ke vchodu obchodního centra. Podívaly jsme se s Alicí na sebe. To bude něco.

Ruku v ruce jsme kráčeli. Kdybych nás někde viděla takhle jít, tak se domnívám, že jdeme na rande ve čtyrech.
Přišlo mi, že mezi mnou a Edwardem lítaly miliony jiskřiček. Nevím, jestli to taky cítil, ale pochybuji, že ne. Sama osobně jsem se nenápadně rozhlédla okolo, jestli si toho někdo náhodou nevšiml. Docela se mi ulevilo. Koutkem oka jsem zahlédla, že Edward je celkem napnutý, ale snažil se to zamaskovat.

Vcházeli jsme do obdchodního centra. Bylo tam hrozně moc lidí a většina se pohledem zasekla na nás. Nenápadně jsem zkontolovala, jestli nemám na puse drobky nebo tak něco. Dobrý, nic. Zalezli jsme do prvního krámu a já se hned rozeběhla opačným směrem, jakým běžela Alice. Konečně jsem doběhla ke svému cíli. Byly to nádherné, černé šaty s vázáním za krk. Hned jsem vzala svoji velikost a běžela za Alicí.

„Wow, Bello! Ty jsou nádherný!“ výskla Alice.
„Dík, já vím,“ řekla jsem a zazubila se na ni.

„Jé, tamhleto triko je strašně krásný!“ vykřikly jsme s Alicí a naráz jsme vyběhly. Když jsme měly tolik ramínek s věcmi, že jsme  to skoro neunesly, šly jsme si je všechny vyzkoušet do kabinek. Nejdřív jsem si vyzkoušela ty krásné šaty, které jsem objevila jako první. Měly celkem velký výtřih, ale slušely mi. Vylezla jsem z kabinky a uslyšela několik zalapání po dechu.
„Wow, Bello! Ty šaty ti strašně slušej a seš v nich nehorázně sexy!“ vykřikla Alice, která na sobě měla zrovna fialovou sukni se zeleným tílkem. „Mimochodem, slyšela jsi, jak každej lapal po dechu? A to i strážci!“ zašeptala mi do ucha.
„Tobě to taky strašně sekne!“ pochválila jsem její outfit.
„Dík,“ řekla a už zase lezla do kabinky. Koukla jsem se na Edwrda, jak se tváří. Byl okouzlený? Šokovaný? Naštvaný? Tyhle tři pocity mu létaly v očích. Znám ho ani ne dva dny a připadám si, jako bych ho znala celý život. Taky jsem zalezla do kabinky zkoušela si další věci.

Takhle to chodilo celou dobu. Já s Alicí lítala po obchodech a Edward s Emilem nás pouze pronásledovali a nosili tašky. Pokaždé, když jsem vylezla z kabinky, tak první i poslední pohled mi padnul na Edwarda. Pokaždé, tam byly ty tři pocity okouzlení, šokování a naštvání. Ke konci už lítala skoro jen Alice a já zůstávala v kabinkách a dělala jen tři věci pořád dokola. Obléknout, svléknout a otočka.

Na konec jsem musela Alici zastavit, protože Edward a Emil sotva pobrali všechny tašky, že jsme jim musely nějaké vzít. Před odjezdem jsme si ještě sedli v měnší kavárničce uprostřed obchodního domu. Při odchodu se Edward a Emil začali tak strašně smát, že jsme se s Alicí na ně otočily s otazníkama v očích.
„Tamhle ty tři babičky na lavičce si myslí, že jste mafiánovy dcery. Nebo že máme u sebe pistole a vy jste naše zajatkyně,“ řekl Edward a Emil opět vypukl smíchy.

Políbíme je! Já odejdu s Emilem na záchody, po cestě ho políbím a ty políbíš tady Edwarda. Ozval se mi v hlavě Alicin hlásek. Zmateně jsem na ni podívala. Ona jen přikývla, a jak řekla, tak udělala, šla s Emilem na záchod. Teda on ji měl pouze doprovázet.
Ach jo, jak ona nesnáší pomluvy a špatné domněnky.

Podívala jsem se na Edwarda.
„Co, potřebuješ taky na záchod?“ zeptal se a trochu se usmíval. Nevěděla jsem, co říct a bylo to pěkně trapný. Jen jsem přikývla. Rozešli jsme se a čirou náhodou na druhou stranu, než Alice.
Už to mám! Jo, dojdu si na záchod a Alici řeknu, že jsme se políbili. Jo, to je dobrej nápad!
„Proč nejdeme na druhou stranu?“ zeptala jsem se.
„Protože tamtím směrem záchody nejsou a sejdeme se až na parkovišti,“ řekl Edward a přitom se pořád koukal před sebe na cestu. Celou dobu měl jednu ruku omotanou okolo mého ramena, neustále stíhal držet všechny ty tašky v ruce. Je prostě dokonalý. Ani jsem si nevšimla, že jsme v uličce směrem k záchodům.

„Tak co, políbíš mě?“ řekl z ničeho nic Edward a při těch slovech se zastavil a otočil ke mně.
„O čem to mluvíš?“ zeptala jsem se a dělala nechápavou. Hrdlo se mi sevřelo v panice. Jak to ví?
„No, když nechceš,“ řekl výsměšně Edward a to mě naštvalo.
„Neříkal jsi náhodou, že se to nebude už opakovat?“ zeptala jsem se a udělala dva kroky směrem k němu. Jinak to prostě nešlo.
„Ale teď chceš políbit ty mě,“ řekl. Ach jo, on mi snad čte myšlenky, protože po ničem jiném netoužím už nějakou dobu.
„Takže mám svolení?“ zeptala jsem se, ale nečekala na odpověď a překonala tu krátkou vzdálenost mezi mnou a jím.
Spojila jsem naše rty do krásného procítěného polibku. Edward mě chytl okolo pasu a opřel o zeď za mnou. Snažil se mě co nejvíc k sobě přitisknout, jak jen bylo možné. Po chvíli se musel otáhnout, kvůli nedostatku kyslíku. Oba jsme byli pořádně udýchaní. Edward si opřel čelo o to mé a čekal, až se oba vydýcháme. Odtáhl se a posbíral tašky, co mu předtím popadaly.

„Můžeme jít?“ zeptal se. Přikývla jsem a rožešli jsme se na parkoviště.
„Promiň,“ špitla jsem po cestě.
„Nemáš za co se omlouvat. Já se mám ovládat a nemám se při každý příležitosti na tebe vrhat. Promiň,“ řekl. Já se z něj zblázním! Vždyť já ho políbila!
„Já jsem tě políbila! Ty se nemáš za co omlouvat!“ Osopila jsem se na něj.
„Za chvíli budeme na parkovišti, tak se ztiš,“ pokáral mě jako malé dítě.
„Já nejsem malé děcko! Jasný?!“ zeptala jsme se ho s vyvýšeným hlasem.
„Promiň, ale teď už mluv opravdu tišeji. Nemusejí se to všichni dozvědět,“ řekl mi a přitom nahodil ten sladký pokřivený úsměv.

Na parkoviště jsme došli v naprosté tichosti, každý utopený ve svých myšlenkách.
„Že vám to trvalo,“ prohlásil výsměšně Bret. Jen jsem si odfrkla a podala těch pár tašek Collinovi, který je skládal do kufru auta. Asi devět tašek se tam nevešlo, tak jsme si je museli vzít s sebou do auta.

Děkuju za komenty. Na rychlo jsem přidala novou kapitolku. Vím, že jste si minule stěžovali, tak tady máte zase něco. :) Děkuju EdMaDo. (Pro některé vzkaz na mém shrnutí) :):)

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 9. kapitola: