Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 7. kapitola


Škola noci 7. kapitolaJak se odehrávalo Belly odpoledne? Přeju příjemne čtení, vaše EdMaDo. :-)

7.kapitola - Překvapivě

 

 

 

„Už je pět minut po konci hodiny,“ uslyšela jsem Elenu za sebou. Otočila jsem se na ni s omluvným výrazem.
„Promiňte, já se nějak zapomněla,“ omluvila jsem se, ona pouze přikývla.
„Naprosto tě chápu,“ řekla mile.
„Nikdy bych neřekla, že mě budou bavit koně, ale cítím se u nich… tak volná,“ řekla jsem jí, ani nevím proč a trochu zasněně jsem se usmála.
„Vedla sis velice dobře, jako bys byla u koní už delší dobu,“ oznámila mi Elena a také se usmála. Překvapeně jsem na ni zamrkala.
„Vážně?“ zeptala jsem se, ale na odpověď jsem nečekala. „Bylo to něco samozřejmého… někde uvnitř jsme přesně věděla, co mám dělat…,“ říkala jsem jí a nenacházela slova, ani jsem nevěděla, proč jí to říkám, jsou to jenom kraviny.
„Já tě chápu, taky jsem to poprvé pocítila, ale teď už bys měla rychle jít, strážce Cullen čeká celou dobu před stájí,“ oznámila mi a usmála se.
„Děkuju a nashle, pá Pegas,“ rozloučila jsem se a hnala ven. Těšila jsem se na Edwarda.

 

 


 

Vylezla jsem ze stájí, rozhlédla se okolo sebe. Edward byl opřený vedle hlavních dveří od stáje. Vypadal jako bůh. Jeho krásné bronzové vlasy pročesával lehký větřík, byl nad něčím zamyšlený a přitom měl takovou rozkošnou vrásku na čele. Mohla bych se na něj dívat věčně, pokud by se neotočil a nepodíval se na mě.

 

„Máš ráda koně?“ zeptal se z ničeho nic. Trochu mě to vykolejilo.
„Ne, ale asi začnu,“ odpověděla jsme a snažila se, aby to vypadalo, že nemám zájem.
„Proč?“ zeptal se znova a zvedl zvídavě obočí. 
„Já nevím," řekla jsem zamyšleně, „Prostě mě to chytlo, je to snad zločin?“ odpověděla jsem a poslední slova vypouštěla z pusy trošku nabroušeně.
„Ne, já se jen ptal,“ řekl s bolestí v hlase. Periferním viděním jsme zahlédla, jak nad něčím dumá a nevěnuje mi žádnou pozornost.
„Proč jsi tedy byla tak dlouho ve stájích?“ zeptal se opět.
„Máte za úkol mě vyslýchat?“ zeptala jem se na rovinu a pěkně z ostra.
„Ne. Promiň, nic mi do toho není,“ omluvil se a já myslela, že se zblázním, slyšet bolest v jeho medovém hlase bylo jako umučení mě samé.

 

„Chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek,“ nakousl téma, které mě hodně zajímalo. „Nevím, co to do mě vjelo, ale… Prostě promiň a dál to neřeš.“ Nemohl najít slova nebo byl nakonec rád, že to takhle usekl, ale já chtěla vědět, co by mi řek. Taky jsem doufala v něco slibného. Bohužel.
„Mně se omlouvat nemusíš,“ řekla jsem trochu stydlivě. Koukl na mě a lehce se pousmál. Zamyslela jsem se, co by se stalo, pokud by se to opakovalo. A najednou, BUM! Rána jako z děla a mě přidržoval Edward za loket, jinak bych asi spadla. Vzpamatovala jsem se, rozhlédla se a zjistila příčinu. Na zemi seděla za čelo držící se Rosalie. V duchu jsem se pousmála, jak se mi to krásně povedlo. Nakonec jsem, to nevydržela a usmála se i na povrchu.

 

„Ty krávo blbá!“ spustila moje barbie. „Potřebuješ snad brýle!? Omluv se! Dělej! Pomůžeš mi snad vstát, ne!?“ dořekla miss nesympatie.
„Takže, za prvé. Nejsem kráva blbá! Ty nejsi královna krásy. Za druhé, třetí a čtvrté. Ne, nepotřebuju brýle, omlouvat se nebudu a vstát ti fakticky nepomůžu,“ odpověděla jsem kupodivu mile. Dokonce jsem se na ni sladce usmála.
„Ty… Ty…," nenacházela slova. To si odskáčeš,“ vyhrožovala mi.
„Jo, tak se uvidíme na pokoji,“ řekla jsem a při odchodu jí zamávala stále sladkým úsměvem.

 

Za rohem jsem se opřela o zeď a otřela si čelo. Edward se na mě koukl s bolestí v očích. To mě vážně ubíjí. Znám ho teprve dva dny a chovám se, jako bych se s ním znala celou věčnost, tedy aspoň jsem to, tak cítila.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se konečně Edward. Ach, jak ráda bych mu tykala... ale počkat!!
„Víte, že jsme vám před chvíli tykala a vám to nevadilo?“ řekla jsem s mírným úsměvem. On se na mě trochu zamračil a potom se pousmál.
„Když tolik toužíš po tom tykání, máš ho mít,“ řekl a já na něj koukla pohledem, myslíš to vážně?
„Edward,“ řekl a podal mi ruku.

„Bella a děkuju,“ odpověděla jsem mu.
„Mimochodem, jo, jsem v pořádku, jen se mi trochu motá hlava,“ opověděla jsem na jeho předchozí otázku.
„Tak vstávej, ať si můžeš jít lehnout,“ řekl mi milým hlasem a nabídl ruku. Vzala jsem nabízenou ruku s úsměvem a vydala se zpátky do svého pokoje.

 

Ležela jsem u sebe v pokoji a přemýšlela, co budu dělat. Nic mě nenapadlo, tak jsem se vydala do společenských místností. V naší společenské místnosti nikdo nebyl, naštěstí. Nevím, jak by na mě zase koukali. Lehla jsem si na gauč a pustila televizi. Zrovna dávali Gossip girl, tak to zkusím zkouknout, může to být pěkné. Ten seriál se mi začíná líbit, sice to je kravina, ale dobrá kravina.

 

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem cítila, jak mě někdo bere do náruče. Sakra, já usnula!! Rychle jsem vylítla. Bohužel to byla právě ta chyba, jen co jsem vylítla do sedu, tak jsem ležela na zemi. Koukla jsem se nad sebe, kdo byl ten nešťastník, co mě chtěl odnést. Alec, Alec Volturi?! Vytřeštila jsem na něj oči. On si jen povzdychl a pousmál.
„No, co tak koukáš?“ řekl ledabyle a odvrátil se. 
„Koukám na nějakého krásného kluka přede mnou,“ odpověděla jsem mu mile.
„Děkuji za poklonu, krásná slečno,“ opětoval mi a přitom podával ruku, abych se mohla postavit.
„Bože, to jsi už druhý, co mi tak dneska řekl. Ještě, že tu není Emmett,“ řekla jsem mu mile, ale zároveň i trochu ostřeji.
„Au, to byl přímý zásah do mého srdce,“ odpověděl mi bolestným hlasem, ale trochu se usmíval.
„Ale, ale, ty můj rytíři. Skryj si zase ty své falešné city pod brnění,“ řekla jsem s klidem.
„Ostrá jak břitva, tak se mi to líbí,“ odpovídal mi se stopou humoru v hlase.
„Tak rád tě zase vidím, Bello,“ řekl teď už opravdu vážně.
„Já tebe taky, Alecu,“ odpověděla jsme mu a objala ho. Chvilinku jsme se objímáli, když do dveří se vrhli kluci (dhampýři).
„Héj, vy hrdličky, co tady děláte a to jste nás ani nepozvali?“ začal Emmett. Koukla jsem na všechny, co vešli do společenský místnosti. Dívali se na nás, jakoby viděli Evu a Adama. Jediný Jacob vypadal trochu ublíženě, ale neměl důvod, tak jsem to neřešila.
„Jo, jasně Emme, ale hlavně se ztiš. Já tu nemám, co dělat,“ řekl Alec.
„Heleme se, hošánek je v utajení,“ vysmíval se mu Emmett.
„No jo no. Je mi špatně, musel jsem si jít lehnout,“ řekl Alec a při slovu špatně udělal uvozovky.
„Ták je to správně,“ zazubil se Emmett. „Ale myslím, že bys měl zdrhat, za chvilku tu má Bella dozor,“ říkal Emmett zamračeně.
„Sakra, tak to já pádím,“ řekl Alec a přitom mě narychlo objal. Než bych řekla švec", tak už byl venku ze dveří.

 

Podívala jsem se na gauč, který byl opět plný a nikdo nevypadal na to, že by mě pustil.
„Kluci, řekneme jí to,“ promluvil Emmett, když viděl můj pohled.
„Jo, ale nebude to na nás,“ řekl jeden kluk. Myslím, že se jmenoval Tim.
„Když už, tak v tom jedem všichni. Ok?“ zeptal se Emmett. Jako odpověď dostal hromadné „Ok“ řekli jako nějací sboristé.
„Bello, pojď si sednout,“ promluvil na mě Taylor, jeden z mála, co si pamatuji.
„Díky, Taylore,“ poděkovala jsem a sedla si mezi hromadu kluků. Byla jsem ráda, že jsem nezůstala stát, ale teď jsem si připadala jako sardinka.

 

„Tak…“

 

 

 

Děkuji, všem, co si čtou mojí povídku a nechávaj tu povzbudivý komentáře. :-*

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!