Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 20. kapitola

13.01.2011 (19:15) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2808×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Na posteli seděl Edward. Co ten tady chce?
„Ahoj,“ pozdravil s úsměvem.
„Nazdar,“ opáčila jsem kousavě a nervózně si zastrčila jeden pramen mých neposedných vlasů za ucho. Stále jsem na něj naštvaná.
„Co ti je?“ zeptal se. Neodpovídala jsem. Vůbec jsem netušila, co bych mu měla říct. „Jsi na mě naštvaná?“ Zeptal se po chvilce ticha.
„Jo,“ odkývala jsem, ale nepodívala jsem se na něj. Pak mi blesklo hlavou, že tady nemůžu stát jak solný sloup! Mezitím se však Edward usmál, vstal z postele a přešel ke mně.
„Víš, že jsem v to trochu doufal?“ řekl mi úsměvem na tváři a postavil se přede mne. Trochu jsem couvla, tady, v jeho blízkosti, totiž hrozilo naprosté zbavení zdravého úsudku.
„Hmm… Tak to je super!“ odpověděla jsem mu podrážděně.
„Protože si tě chci usmířit,“ pokračoval, jako bych nic neřekla a přiblížil se ještě o kousek, přesně o ten, o který já couvla. Vrhla jsem po něm varovný pohled a stranou ukročila ke skříni. V té jsem vyštrachala svoji noční košilku, byla černá s bílými puntíky. Celou dobu mě sledoval. Rozhodla jsem se zariskovat a svůj župan jsem pomalinku spustila z ramen směrem k zemi. Když jsem zaslechla zalapání po dechu, hned jsem si to rozmyslela, co nejrychleji jsem si zase začala navlékat košilku. Jak jsem se snažila být co nejrychlejší, okamžitě jsem se do ní celá zamotala. Nešlo to ven, ani zpátky.
„Chceš pomoc?“ zeptal se smějící se Edward.
„Grrr… Nesměj se mi a pomoz!“
„A chceš ji sundat, nebo nandat?“ zašeptal mi do ouška a mnou projela vlna vzrušení. Skoro jsem nedokázala odolat…
„Nandat,“ rozkázala jsem rázně a snažila jsem se ignorovat tu nezkrotnou touhu po něm.
„Škoda,“ opáčil smutně a začal něco šmodrchat u mých rukou, potom jsem cítila, jak mi lehká noční košilka sjíždí po nahém těle a zakrývá mě. Prudce jsem se otočila, abych se mohla ocitnout těsně u něho.
„Jaká škoda?!“ zavrčela jsem mu přímo do obličeje. Edward se nade mnou skláněl, jeho přítomnost se mnou dělala opravdové divy, přiblížil se ještě blíž. Dotkli jsme se nosy a potom to začalo. Když se dotkl mých rtů, doslova ve mne vybuchlo několik pocitů a já si uvědomila, jak moc mi chyběla jeho přítomnost, blízkost, jeho dotyky… Vzdychla jsem, lehounce se usmál a jeho ruce začaly nedbale bloudit po mém těle, ještě víc si mě k sobě přitáhl, v tu chvíli jsem netušila, že to ještě víc jde. Dech se mi začal zrychlovat a mé ruce mě neposlouchaly, nedočkavě rozepínaly jeho mikinu, sundávaly triko, rozepnuly pásek u kalhot, poklopec… Křup a moje noční košilka se stala již nepoužitelnou, Edward ji roztrhl jedním ladným pohybem.
„Sakra Edwarde, teď už nemám nic na spaní,“ vyslovila jsem mezi vzdychy a polibky.
„Něco seženeme,“ zašeptal medovým hlasem a jen, co to dořekl, už mě držel v náručí a nesl k posteli.

Jako již jednou, jsem opět ležela v mé posteli a Edwardově náruči. Zase jsem měla ten příjemný pocit lásky, spokojenosti, domova, štěstí… Ale jak dlouho to vydrží?
„Co se děje? Něco s Alicí?“ zeptal se Edward, když vycítil, že jsem znejistěla.
„Nic, jenom mě zajímalo.“ Nadechla jsem se a v tu chvíli jsem se mu nemohla podívat do očí. „Jak dlouho tenhle krásný pocit vydrží?“ dostala jsem ze sebe přidušeně a pátravě se zahleděla na protější zeď, jako bych v ní hledala omluvu pro svá slova.
„Co prosím?“
„No… Jak dlouho vydrží tenhle krásný pocit, který cítím ve tvé náruči.“
„Jak dlouho budeš chtít,“ opáčil něžně.
„Opravdu?“
„Ano.“
„Děkuji,“ zašeptala jsem a jemně ho políbila.
„To já děkuji tobě.“
„Proč?“ vytřeštila jsem na něj oči.
„Protože jsi ta nejúžasnější osoba a jsi tu právě pro mě.“
„Jak je možné, že si můžeš být tak jistý?“ zeptala jsem se, protože já sama v něm jistotu nemám.
„Mám mít snad důvod si to nemyslet?“ zeptal se překvapeně.
„Ne, nemáš důvod si to myslet. Ale koukni se na to z mého pohledu. Jsem tvá žákyně, chci být strážkyně, ty jsi také strážce, a jestli je pravda, co jsem slyšela, tak budeš přidělený k Alici. Nikdy spolu nebudeme moct být. A jak ses zachoval minule. Nechal jsi mě tu v nejistotě, nevěděla jsem, co mám dělat. Jestli jsi to bral jenom jako úlet nebo to bereš vážně jako já. Tohle jsem ještě nikdy k nikomu necítila a musím přiznat, že bych raději nikdy nic takového necítila. Má to sice své krásné chvilky, ale to trápení, co mi to přináší…“ Nastalo ticho. „A-a stejnak nevím, proč to k tobě cítím, když tě znám tak krátce a moc o tobě toho nevím.“
„Miluju tě,“ vydechl.
„Co?“ nic lepšího ze mě nemohlo vypadnout, byla jsem překvapená. Zadívala jsem se mu hluboko do těch krásných očí a stále ještě nedokázala vstřebat to, co právě řekl.
„Miluju tě,“ řekl tentokrát s větší odhodlanosti.
„Asi tě taky miluju,“ vydala jsem ze sebe, „ale nikomu ani muk,“ zašeptala jsem a styděla se za své reakce, usmál se a mě se zatočila hlava z toho krásného úsměvu a z těch překrásných slov.

„Chceš toho o mně vědět víc?“ zeptal se, pohladil mě po čelisti a já přikývla. „Jmenuji se Edward Anthony Cullen, je mi dvacet pět let-“
„A-Anthony?“ vysoukala jsem ze sebe a smála se.
„Tak já ti nic vyprávět nebudu, jestli mě budeš přerušovat,“ řekl na oko uraženě, ale také se zasmál.
„Dobře, už budu hodná, Anthony.“ Oslovení raději přehlédl a vyprávěl dál.
„Jsem adoptovaný a moji rodiče jsou Esme a Carlisle Cullenovi-“
„Ty jsi adoptovaný? A tvoji rodiče jsou Carlisle a Esme?“ přerušila jsem ho, tentokrát překvapením. Esme a Carlisle Cullenovi, že mi to nedošlo, vždyť mají stejné příjmení! Jsou tak milí, že bych je i Edwardovi záviděla. Úžasná rodina.
„Bello,“ protestoval Edward.
„No dobře, už budu opravdu hodná.“ Podíval se na mě značně nevěřícně. Políbila jsem ho na důkaz toho, že můj slib platí.
Zbytek vyprávění jsem ho už nepřerušovala, dozvěděla jsem se o něm hodně zajímavých věcí. Třeba, že se mu líbí tmavě modrá až fialová barva, protože mi ladí k pleti. Také mi vyprávěl o svém dětství a o jeho pocitech, když mu rodiče sdělili, že je adoptovaný. O své pravé rodině neví nic a je tomu rád.  Také že dělal strážce Volturiovým, ale potom dostal nabídku dělat strážce do páru princezně Dragomirové a tak to přijal. Jenže mu zbývá hodně času, než Alice odmaturuje, tak se rozhodl tu dělat učitele.
„Hned, jak jsem nastoupil na nové místo, tak mě poslali pro vás a tam jsem tě poprvé uviděl. Odhodlanou mě zničit, abys ochránila princeznu a proslavená svou drzostí, nezodpovědností, tvrdohlavostí a mohl bych pokračovat dál, ale to bychom tu byli dalších deset let. Ale mně to nevadí, líbíš se mi taková, jaká jsi a … také tě moc neznám. Za to vím, co k tobě cítím, to hlavně díky Jasperově daru. Jinak bych byl také ztracen ve svých pocitech a opět bych zmatkoval jako poprvé. Teď už i začínám věřit těm povídkám o lásce na první pohled,“ zakončil své vyprávění a pohlédl na mě, usmála jsem se a políbila ho ještě jednou jako díky. Ještě chvíli jsme se k sobě tulili a vyznávali si lásku.
„Už budu muset jít, tobě za chvíli začíná škola a mně služba.“ Usmál se a políbil mě do vlasů. Převalila jsem se a usnula.

Crrrr… S šokem jsem se probudila, nemohla jsem spát ani dvě hodiny. Rychle jsem sáhla po budíku a vypnula ho. Vedle budíku ležel malý papírek.

Doufám, že ses aspoň na těch pár hodin hezky prospala. Miluju tě E.

Nikdy mě nedojímala romantika, ale tohle bylo tak sladký. Se zasněným úsměvem jsem provedla ranní hygienu. Stále jsem byla duchem nepřítomná. A tak to šlo celý den a další den, týden, měsíc…

Ve škole jsem už vše dohnala, při hodinách bojů s Edwardem jsem se musela hodně krotit, abych se soustředila na práci, a myslím, že on na tom byl podobně. Párkrát jsme se potají sešli a strávili spolu krásné noci.
Alice byla zaneprázdněná Jasperem, moc jim to spolu slušelo, ale hodně na mě zapomínala. Takže jsem mělo opravdu dostatek času na učení, také jsem si vysloužila plno přezdívek od Emmetta a Jacoba, typu: šprtka, vzorná žačka, školomolka…  Náramně se mnou bavili, ale já opravdu nevěděla, jak jinak naložit s tou trochu volného času. Někdy jsem zašla i do stájí, bohužel jsem tam moc dlouho nevydržela, koně na mě vždy hleděli tak pronikavým pohledem, že jsem to nemohla dlouho vydržet. Pegasovi jsem se už raději také nesvěřovala, zjistila jsem, že mě nemusí poslouchat pouze on. Edward se mi přiznal, že jednou, když mě šel vyzvednout do stájí tak mě zaslechl, jak se svěřuji Pegasovi. Bylo to v den toho útoku a toho i přimělo, se zamyslet nad naší situací a tak došel za mnou do pokoje…
Nebyla jsem za to na něj naštvaná, kdyby mě neslyšel, tak se mi stále vyhýbá… Také jsme se blíže seznámili, já mu vyprávěla o mém dětství, o útěku ze školy, také se zeptal na rodiče, ale když viděl, že to téma velice přeskakuji, tak to vzdal. Nechápal, proč jsem s mámou v křížku, když je to ta populární Renée Swanová, ta dokonalá strážkyně.

Teď kráčím po schodech do knihovny, abych se podívala na Alici, sice ji vyruším při práci s Jasperem, ale už se mi po ní opravdu stýská.
„Ahoj Bello,“ zarazil mě před dveřmi do knihovny něčí hlas.

Vím, že jste čekali pěkně dlouhou dobu, ale doufám, že kapitola se líbila. Děkuju za vaši třpělivost, vaše komentáře (a nemyslím jen pod kapitolou, ale i ty kteří se zeptají na shrnutí)... Děkuju a každému, kdo si to přečetl, věnuju tuhle kapitolu... ;)* Vaše EdMaDo

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 20. kapitola: