Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 19. kapitola

Good thing


Škola noci 19. kapitolaA konečně po dlouhém měsíci tu je další kapitola! Co bude Edward chtít? A přihodí se něco víc? :) Dočtete se uvnitř kapitoly. :) EdMaDo :*

 

Mám mu otevřít? Nemám mu otevřít? Mám mu otevřít? Nemám mu otevřít? Mám, nemám, mám, nemám… Ta dvě slova budu mít v hlavě uvízlá ještě zítra, jsou jako slova z chytlavé písničky… Mám mu otevřít. Nemám mu otevřít. Tydydada - tydydud - tydy. Tak mám, nebo nemám…, zpívala jsem si v mysli.
„No tak, Bello, prosím. Otevři ty dveře, je to naléhavé!" škemral Edwardův neskonale krásný hlas.
„Dobře." Otevřela jsem dveře, Edward rychle vlétl dovnitř.
„Honem vezmi si bundu. Potřebujeme tvou pomoc. Můžeš už chodit? Honem, honem," peskoval mě, když viděl, že nic nedělám a pouze na něj zírám. „Bello!“ prosil zoufale a já měla pocit, že ho nemůžu přeci odmítnout, i přesto jsem stála dál, „Honem! Jde o koně, dočista se zbláznili! Potřebujme tvou pomoc. Sháníme všechny, kteří mají blízko k jednotlivému koni. Tak honem!" To už mě nemusel popohánět, pohybovala jsem se nejrychleji, co mi tělo dovolilo. Rychle jsem sběhla do skříně pro teplou bundu, na nohy jsem si vzala své bačkory v podobě huňatých plyšových medvědů a letěla z pokoje ven.


„To půjdeš jen takhle?" zeptal se Edward, který mi chtěl dopřát soukromý a stál za dveřmi. Koukla jsem na svůj oděv. Velcí huňatí medvědi, alias bačkory zdobily mé nohy, - potom dlouho nic - černé mini kraťásky od pyžama, které nebyly skoro vidět pod károvanou podzimní bundou, a to bylo všechno, co mě zahalovalo. Nic módního, ale proč ne …
„To je jedno, spěcháme, ne?"
„Dobrá, tak honem na dvůr. Koně utekli ze stájí a napadli nějaké žákyně. Myslím, že mezi nimi je i princezna Alice...“ Ani se na mě nepodíval a běžel dál, moje hlava začala blouznit…

Alice? Alice! Vždyť já jsem nic necítila přes naše pouto! Zkusila jsem se soustředit na jeji mysl, ale nic. Ani záblesk! Do čista prázdno! Jen já a moje myšlenky! Rozeběhla jsem se ještě rychleji. Co když…

Na nádvoří byl strašný chaos. Studenti utíkali do budov. Koně libovolně běhali po parčíku, vyhazovali, řehtali… Jen jedno stádo, které se skládalo asi z šesti koní, obklopilo pár morojek. Zaostřila jsem pořádně zrak. Mezi to stádo patřil i Pegas! A v té skupince morojek byla Alice! Bez rozmýšlení jsem se rozeběhla k těm dvou skupinám. Ale obrázek se náhle změnil. Žádné stádo nekoukalo vražedně na morojky ani ty koně, kteří ohrožovali pouze náš park, se nevěnovali svým činnostem. Teď ty jindy krásné oči směřovaly pouze na mě. Zastavila jsem se uprostřed pohybu. Koně neměli své krásné hnědé oči, ale krvavě rudé. Ten pohled byl hrůzostrašný a vůbec bych se nedivila, kdybych o něm měla noční můru.

Všechno se seběhlo tak rychle. Nějaká morojka se ve skupince pohnula. Koně již na mě pouze nehleděli, teď se ke mně doslova hnali. Chtěla jsem se otočit a rozeběhnout opačným směrem, ale z té strany se hnalo další stádo koní. Rozhlížela jsem se o kolo sebe naprosto bezradně. Jediná „úniková“ cesta byl starý obrovský dub. Rozeběhla jsem se k němu a jedním skokem se zahákla o větev, potom jenom vyšvihnout nohu a jsem tam. Koukla jsem se dolů. Spousta koní nervózně přešlapovala a upírala oči na větve, které se prohnuly pod mojí váhou. Pro jistotu jsem přelezla výš do koruny stromu. Co teď? Přece jen mám pud sebezáchovy, takže neslezu. Zůstat tady se mi nechce a nikdo nevypadá na hrdinu, který by mě zachránil.

Mé oči začaly vyhledávat Pegase, nebylo to nic těžkého. Stál přímo pode mnou a jako jediný se díval přímo na mě. Jiní těkali jenom očima mezi větvemi. Pořádně jsem se na něj zadívala. Jeho krvavé oči byly plné nenávisti, ale čím déle jsem do nich dívala, zahlédla jsem i lásku a smutek. Je divné vidět tak silné pocity v koňských očích. Vždycky jsem myslela, že se v nich mohu utopit. Teď jako bych silně narazila na dno studánky. Rychle jsem od něj odtrhla oči a rozhlédla se. Na nádvoří nikdo nebyl, jen za sloupy stálo pár učitelů a několik strážců. Zbytek osazenstva školy se mačkalo u oken a bedlivě sledovali, co se bude dít. Opět mi oči zbloudily ke stádu pode mnou. Pečlivě jsem si všechny prohlédla, poslední pohled padl k Pegasovi, který okusoval větev. On už nemá červené oči! Zase jsem hleděla do jeho krásně hnědých očí. Jak jen to dokázal? Důležité ovšem je, že nikdo jiný na tom tak dobře není. Opět mi oči přejely po celém stádě, teď již polovina na tom byla podobně jako Pegas. Je to divné. Jako by byli všichni očarovaní.

„Pegasi,“ šeptala jsem potichounku, ale nereagoval. Zaklepala jsem s větví, kterou okusoval. Úlekem vymrštil hlavu, zmateně se rozkoukával a na konec se chtěl zase pustit do své práce. „Pegasi,“ zkusila jsem zašeptat znova. Tentokrát s větším úspěchem, Pegas se podíval mým směrem. Slezla jsem na větev k němu blíže a opatrně ho pohladila po lysince. Pegas lehce zafrkal a já to brala jako kladnou odpověď na to, že ho můžu vylekat. Rychle jsem přeskočila na jeho záda, přesně, jak jsem čekala. V šoku vylítl od stromu, u kterého stálo na půl zhypnotizované stádo koní. Někteří vylítli stejně jako Pegas, jiný měli stále rudé oči a pozorovali nás. Beng! ozvala se ohlušující rána. Pegas se znovu vylekal, ale tentokrát jsem to já nečekala a spadla z něj.

Teď šlo vše jako po másle. Koně se díky výstřelu z pistole probrali z transu a pozavírali do boxů. Já jsem naštěstí celá přežila, jen se budu muset zase umýt. Můj zachránce byl prý Lukas, jeden ze strážců, ale mohlo je to napadnout dřív, že výstřel je „probudí“. Rozklepaná Alice mě doprovodila na pokoj a popisovala celou scénu jejíma očima. Když jsem se zeptala, proč se koně tak zbláznili, řekla, že neví. Uslyšela dusot kopyt a potom byli uvězněni. Potom se u mě na pokoji stavil Jasper, který hledal Alici. Hned, jak ho spatřila, se přestala klepat a rozeběhla se mu do náruče. Jasper si mě ani nevšiml, odešli s Alicí jako dvě hrdličky.

Šla jsem se osprchovat. Myšlenky mi začaly kolovat hlavou, ale nejhlavnější byla, proč jsem necítila pocity Alice. Teď je naštěstí již cítím a Alici jsem raději o „našem“ problému neřekla. Teď právě Alice ležela v posteli a pomalu usínala s myšlenkami na Jaspera. Naše pouto fungovalo perfektně. Stejně je divné, že jsem přerušila naše pouto. Muselo to být něco silného, nebo jsem byla pouze zahleděná sama do sebe a nevnímala okolí? Opravdu jsem se chovala tak sobecky? To musí přestat, z mého milostného utrpení nesmí trpět nikdo jiný! Otevřela jsem kliku od koupelny a v županu si to zamířila k posteli. Když jsem zahlédla osobu, která seděla na mé posteli, ztuhla jsem na místě...

 

Strašně moc se omlouvám za pozdní dodávku, ale tenhle měsíc jsem toho měla opravdu hodně. :) A co říkáte na tuhle kapitolu? Je celkem otřesná a stydím se, že něco takového vypouštím ven, ale pravděpodobně bych nic víc nedala dohromady. Omlouvám se. :) A děkuju moc za vaše komentáře s pozdravem EdMaDo. :)* Slibuji, že příště kapitola bude delší!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!