Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 17. kapitola

anděl smrti.....


Škola noci 17. kapitolaTrochu se posuneme v čase. :) Bella šla na vyučování a rozhodla se páchat dobré skutky. :)

Dny uplynuly jako voda... Za celou dobu jsem ani jednou neviděla Edwarda. Vyhýbal se mi ... Jídlo nosil, když jsem spala, jakože jsem prospala skoro celé dny. Z pokoje jsem nemohla vylézt ven. A o moji zábavu se starala Alice s Emmettem a Jacobem. Jednou se tady zastavil  i Jasper. Přišel se mě zeptat, co se stalo mezi mnou a Edwardem. Cituji: „Vůbec Vás nechápu. Jste jako malé děti!“ Já to taky nechápu, Jaspere. Ale jsem si jistá, že bys to nepochopil. Je to složitý...
Zrovna, když vycházel z pokoje, tak se střetl s Alicí. Chvíli na sebe mlčky koukali a pak se tiše rozešli. Alice ke mně a Jasper vystřelil z pokoje až moc rychle. Chvíli jsem koukala na nehybnou Alici, byla jako vosková figurína. Potom na mě vyklopila, že to je ten kluk, co se jí tak moc líbí. Řekla jsem vše, co jsem o něm věděla, jenom vynechala to, že umí měnit náladu nebo něco na ten způsob. Nechápala jsem to pořádně ani já. Některé věci je lepší udržet v tajnosti. Každý den za mnou chodila truchlit, že Jaspera už nikde nepotkala. Bylo to deprimující, protože jsem to cítila i přes pouto. A k tomu to, že se mi Edward vyhýbá! Ach jo.

Dneska jdu na kontrolu a už se zase začnu účastnit vyučování. Jak já se těším! Nedivte se, pět dní se nehnout z pokoje. Brrr... Už nikdy víckrát!

 

Stála jsem před zrcadlem a hodnotila svůj vzhled. Fialové legíny, tyrkysové tílko pod zadek a fialové bolerko mi vážně slušelo, k tomu černé conversky. Tyrkysové bohužel nemám. Můj outfit akorát porušovaly obvazy na ruce a kotníku... Hnědé vlasy se točily do krásných prstýnků, které jsem si poctivě ráno vyrobila kulmou. Holt jsem dneska nemohla dospat, tak proč jednou nevypadat skvěle. S malováním jsem to nepřeháněla, černá tužka a řasenka dokonale vystihly svůj účel.

 

„Jo... Dneska po dlouhé době vypadám k světu,“ zamumlala jsem si pro sebe. Oči mi padly směrem k hodinám nad dveřmi, bylo čtvrt na osm. To bych už mohla vyjít ke Carlisleovi.
Dneska jsem byla ráda, že jsem došla na ošetřovnu „celá“. Klouby prstů pomalu zaťukala na mohutné dveře, ze kterých se hned na to ozvalo vyzvání, a já sáhla na kliku. Carlisle už na mě čekal.

 

„Dobré ráno, Bello,“ přivítal mě vřele.
„Taky přeji dobré ráno, ale pro mě bude dobré jenom, když řeknete, že mi sundáte obvazy.“
„No tím si nejsem tak jistý, Bello. Pojď se posadit, podívám se ti na to.“ Ukázal bělostnou rukou na lékařské lehátko. Poslechla jsem a modlila se, aby mi sundal ty nehezké obvazy, které se vůbec nehodili k mému novému outfitu. Carlisle mi prohmatal kotník i ruku, párkrát jsem ucukla, ale jenom nepatrně. Bohužel to na Carlislea neudělalo dobrý dojem a i přes moje stýskání a přesvědčování mi oznámil, že obvaz budu mít ještě aspoň dva dny. A potom mi ho určitě sundá.
„Tak přijď za dva dny a teď se běž rychle nasnídat a na vyučování, určitě jsi hodně zameškala,“ loučil se se mnou Carlisle srdečně a se svým obvyklým úsměvem.

 

Přesně jak předpověděl Carlisle, moje kroky smiřovaly do jídelny. Všechny pohledy padly skoro okamžitě na mě, bylo to jako bych tu byla poprvé, ale to mě nevyvedlo z míry. Zamířila jsem ke stolu, kde seděl samotný Jasper. Viděla jsem tady Alici, ale seděla s nějakými morojkami, tak jsem nechtěla zaclánět a Jasperovi vadit nebudu. Tedy, aspoň doufám...
„Čím to, že mám takovou čest sedět s tebou u stolu? Teď si každý pomyslí, že spolu něco máme a to k mé reputaci moc nepřidá,“ pozdravil mě velice mile Jasper.
„Pouhé dobré ráno nebo ahoj by mi stačilo. Jinak jak se dnes ráno máš?“
„Hned je mi o něco lépe, když už vím, jak se po ránu zdraví.“ To mi moc nálady nepřidalo.
„Proč nemůžeš být aspoň chvíli milý?“

„Ale já jsem milý!“ dohadoval se se mnou a viditelně ho těšilo, že mi to vadí.
„Dobrá, tak jinak, proč nemůžeš být chvíli milý na mě?“ Docházela mi trpělivost.
„Tak na tuhle otázku neznám odpověď,“ řekl omluvně a zdvihl ruce nad hlavu v obraném gestu.
„A to by si člověk myslel, že zamilování ho změní,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale tak, aby to slyšel i Jasper.
„O kom teď mluvíš?“ zeptal se po chvilce ticha Jasper, trochu ho to vyvedlo z rovnováhy.
„O tobě,“ ukázala jsem na něj.
„O mně?! Páni … A kdo je ta nešťastnice, se kterou mě chceš dávat dohromady?“ Dělal blbého.
„Alice,“ odpověděla jsem jednoduše, „Myslíš, že jsem si toho nevšimla? Jak jste se potkali u mě na pokoji? A navíc to cítím přes pouto,“ řekla jsem výsměšně Jasperovi.
„Ok... A co teď s tím? Myslíš, že ona se mnou bude zabývat?" vyštěkl nahlas, až se někteří po nás otočili. Znovu to o mně vzbudilo zájem.
„Uklidni se!“ napomenula jsem ho. „Přece nebudeš zbabělec! Kdyby ses choval jako chlap, tak bys zjistil, že jí na tobě záleží!“
„Jo ... To bych mohl říct i já tobě.“
„A to proč? Jste oba dva stejní! Zbabělci! A tím, že se budete vyhýbat problémům, se jich nezbavíte!“ řekla jsem zostra. „Čau!“

 

Šla jsem na první hodinu. Byly to dějiny vampýrů, jaká zábava. Zbytek dne ubíhal strašně pomalu. Nejhorší bylo, že jsme měli dvě hodiny bojování a já jen seděla u zdi a pozorovala dění o kolo sebe a tak to bylo i na šermu. Nemohla jsem se stále namáhat, tím pádem jsem nesměla trénovat, tím pádem jsem neměla trénování s Edwardem...
Na obědě to probíhalo stejně, jako u snídaně. Všichni na mě koukali jak na nejnovější mobil, po kterém každý touží. Ale v mém případě po mně netoužili. Na obědě jsem seděla s  kluky z dhampýrské koleje a potom mě na další hodinu doprovodila Alice. Celou cestu se mě vyptávala na ranní rozhovor s Jasperem. Bylo to šílené! Alice slíbila, že mě po poslední hodině vyzvedne a půjdeme spolu do knihovny... Potřebovala ze mě dostat co nejvíc informací.

 

„Bells!“ volala na mě Alice.
„Ahoj, ty jsi přesná jako hodinky.“ Dneska se to docela hodilo, poslední hodinu měla být s Jasperem. Tak jsem potřebovala, aby ho neminula. Seznámím je. Alice najednou zkameněla a koukala naprosto mimo mě, na někoho za mnou. Ohlédla jsem se.
„Jé, ahoj, Jaspere! Pojď sem, s někým tě seznámím.“ Pokynula jsem rukou směrem k nám. Vykulil oči a chtěl protestovat. „Nebo snad jsi jako tvůj nejlepší kámoš?“ Musela jsem si rejpnout a on pochopil, kam tím směřuju. Neochotně se vydal našim směrem.

 

„Alice, tohle je Jasper. Jaspere, tohle je Alice,“ seznámila jsem ty dvě budoucí hrdličky. Bylo to na nich vidět.
„Ahoj,“ špitla nesměle Alice.
„Ahoj, velice mě těší,“ řekl mile Jasper a zadíval se na Alici svýma očima. To není ovšem fér! Ke mně nikdy nebyl milý! Jako třeba k holce svého kámoše. Plácám! Vybarvuju si to až moc do růžova! Holce svého kámoše ... Ne, to nejsem. Zatímco jsem chvíli přemýšlela, ti dva se dali do konverzace.
„No... Tak já vás nebudu rušit,“ oznámila jsem jim, ani si mě nevšimli. Dneska jsem udělala dobrý skutek, jsem na sebe pyšná! Plány na odpoledne jsem si překazila sama, ale co naplat. Teď jdou z Alice tak příjemné pocity. Jsem ráda za ni! Šla jsem po chodbě a přemýšlela, co budu dělat. Nic mě nenapadalo. Emmett s Jacobem mají nějaké kluky na trénink. Takže jsem sama samotinka.

 

Chvíli jsem bloumala po škole. Chodila jsem z jedné strany školy na druhou a přitom se mi nohy zapletly jen párkrát. Také jsem zabloudila na dvůr. Nebyl to doslova dvůr, byl to obrovský park s fontánkou, lavičkami, stromky... Zrovna pršelo, bylo příjemné chodit v mokré trávě. Kapky deště na mě pomalu dopadaly a nejen na mě, dopadaly na střechu školy. Bylo příjemné poslouchat zrychlující a někdy zase zpomalující bubnování na střeše. Uklidňovalo mě to. Ale stejnak jsem nemohla přemýšlet, kdybych přemýšlela tak pouze o mně a Edwardovi. Bolelo by mě o nás přemýšlet. Nevím, jak to popsat. Je to vcelku nový pocit, takový pocit jsem nikdy k nikomu necítila. Vůbec by mi nevadilo být zase ta stará Bella. Flirtovat s kluky na potkání, necítit žádnou bolest u srdce, neřešit trápení, jen si užívat života. Asi jsem až moc dospěla, jinak si to vysvětlit neumím.

 

Úplně promočená jsem vešla zpátky do školních budov. Ty conversky budou schnout minimálně dva týdny! Zrovna jsem procházela okolo tříd, kde jsem „studovala“ jako malá. V téhle místnosti jsem se poprvé líbala. Bylo to ve čtvrté třídě s Alecem Volturi. Tenkrát z toho byl strašný skandál, ale nám to nevadilo. On se do mě zamiloval. Říkal, že jsem jeho první láska, ale já to brala jako zábavu, stejně jako všechno až do té doby než jsem se vrátila. Když jsem s Alicí bydlela na vlastní pěst, tak jsem taky pořád využívala kluky. Byla to jedna z nejdůležitějších věcí na mém žebříčku. Na prvním místě pro mě byla a vždy bude Alice, je to jediná má rodina ...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!