Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 15. kapitola

Vikisprej


Škola noci 15. kapitolaPohled Edwarda, alias bonus. :D Přeju pěkné čtení. :)

Pohled Edwarda:

Vzpomínám, když jsem ji poprvé spatřil, pomyslel jsem si: Jé, to budou problémy!
Zrovna dala poslední ránu nějakému opilcovi, kterému chtěla ukrást motorku, aby mohla utéct s princeznou Alicí. Otočila se, ten pohyb byl půvabný, ale zároveň naštvaný. Když nás zpozorovala, oči jí žhnuly zlostí. Jen, co všechny přejela očima. Zjistila, že nemá na vybranou a bude muset zpět do akademie, ale nechtěla se vzdát tak rychle. Zaútočila na mě. Byla tak kouzelná…
V letadle jsem se chtěl zaměřit na její myšlenky, jestli něco nekuje, ale místo toho jsem vycítil něco velice zajímavého. Bylo to jako hvězdičky, co mě odháněly od její mysli a od princezniny také. Slyšel jsem, že mají mezi sebou magické pouto, přes které se spolu dorozumívají. To jsem nehodlal podporovat, tak jsem je rozsadil. A soustředil se na Isabelinu mysl. Nic. Jakoby měla mozek v komatu…
Také si živě a dokonale pamatuju na náš první polibek. Zrovna, když se poprala se svou spolubydlící. Měla na sobě pouze triko, které bylo roztrhané. Měl jsem, co dělat, abych se na ni hned na místě nevrhl. Místo toho jsem si po cestě z ředitelny ukradl polibek. Pamatuju, kolikrát jsem jí slíbil, že to znovu neudělám, ale jinak to nešlo. Navíc, když mi dala v obchodním centru takovou možnost…
Nebo si vzpomínám na tu její vrásku na čele, když jsme jí s Jasperem prozradili naše nadání.

Teď jsem všechno všecičko pokazil. Pomiloval jsem se s ní. Neměl jsem. Jsem její mentor, učitel. Jsem strážce. Ona chce být strážkyní! Zkazila se nám celá budoucnost, už nemůžeme být strážci. Zamilovali jsme se do sebe. Vsadím se, že mi to bude vyčítat. Teď v klidu a pravidelně oddychuje na mé hrudi. Cítil jsem se tak nádherně, zamilovaně, spokojen. Nechtěl jsem, aby tahle chvíle někdy skončila, ale bude muset, protože za chvilku sem dorazí Rosalie.

Rychle jsem vyskočil z postele a začal se oblékat. U toho jsem sbíral její oblečení a házel směrem k ní. Nechápavě na mě koukala.
„Co se děje?“
„Jde sem Rosalie,“ obeznámil jsem ji rychle se situací a začal rozdávat pokyny. Dveře se otevřely a do pokoje vlezla Rosalie.
„Ohh… Pardon, neruším?“ Snažila se být milá, hned jak mě spatřila. V myšlenkách jsem jí četl, že je velice překvapená.
„Samozřejmě, že nerušíš. Je to taky tvůj pokoj,“ řekl jsem a byl rád, že jí nenapadlo proč tu jsem.
„Ach… Bello ty jsi nemocná?“ Ona se tak přetvářela! V jejích myšlenkách byla nenávist a výsměch. Skoro jí tu "nemoc" přála.
„Ne,“ zaskuhrala Bella takovým hlasem, že bych jí to skoro uvěřil i já sám, i když pravdu jsem samozřejmě znal. „Nebo jo, ale jen trochu,“ dodala potom, co zjistila, jak zní její hlas.
„To mi je líto,“ řekla Rosalie, tak falešným hlasem, až jsem se musel v duchu úsmát, jak se mistrně přetvařuje.
„Tak já ti dojdu pro čaj a něco k jídlu,“ řekl jsem a chtěl odejít z pokoje.
„Počkejte! Jdu s vámi,“ vykřikla rychle Rosalie a vzala si ze stolku svou tužku s blokem. Pomalu jsem vyšel z pokoje a zavřel za Rosali dveře.

„Jste hodný, že jdete se mnou.“
„Proč? Nepřijde ti akademie dostatečně bezpečná?“ zeptal jsem se. Ona přemýšlela nad tím, jak bych vypadal bez trička…
„Né, to určitě je, ale jsem ráda ve vaší společnosti,“ řekla, nesměla. A přitom na mě zkoušela oslnivě mrkat.
„Tak to jsme rád, ale tady se loučíme. Ahoj,“ řekl jsem a rychle odbočil do vedlejší chodby. Jejího svádění jsem měl už po krk.
„Ale tam není kuchyně.“
„Já se ještě stavím u ředitelky,“ vymyslel jsem rychlou výmluvu, ani to nebyla velká lež. Musím říct ředitelce, že Bella je “nemocná“.
„Aha…,“ zarazila se na chvilku a já v jejích myšlenkách četl, že je trochu vykolejená z toho, že ji odmítám, „Tak nashle.“

Vydal jsem se k ředitelce, tam vyřešil Belly omluvenky z hodin. Zašel do kuchyně, vzal nějaké jídlo, co zbylo ze snídaně a odnesl jsem to Belle na pokoj. Měl jsem štěstí, Bella se sprchovala. Nechci se s ní o tom bavit. Bojím se, co mě čeká, až ji potkám. Budu se jí muset vyhýbat. Bože… Jsem to, ale ťulpas!

Musel jsem se jít vysprchovat a na službu. Dnes hlídám u hlavních dveří… Z  jednoho konce chodby, na druhý konec chodby… Bylo to strašné… Stále jsem přemýšlel nad tím, co jsem provedl. Jak se to vůbec mohlo stát? Měl jsem nad sebou kontrolu…

Zaslechl jsem kroky a vydal se za nimi.
„Kam se plížíš?“ zeptal jsem se Belly, která šla přikrčená na schodišti. Bella už nešla… Doslova letěla ze schodů, možná udělala nějaký kotrmelec, ale zaručeně hezký pohled na to nebyl. Rychle jsem se za ní rozeběhl.
„Jsi v pořádku?“ vypadlo ze mě potom, co dvakrát ze sebe vydala au.
„Blbá otázka. Nemyslíš?“ řekla naštvaně, asi byla naštvaná, že jsem jí načapal.
„Promiň. Odvedu tě na ošetřovnu.“
„Ne!“ vykřikla nečekaně a začala se bránit rukama. „Na ošetřovnu prosím, ne.“
„Jo. Na ošetřovnu, jo!“ řekl jsem rázně. Bez dalších otázek jsem ji čapl do ruky a nesl na ošetřovnu k mému otci.

Zastavil jsem před obrovskými dveřmi, které vedly do jediné ošetřovny u nás na akademii.
„Dále,“ ozval se Carlisle.
„Carlisle, potřebuju tvou pomoc,“ řekl jsem.
„Né! Já nepotřebuju pomoc!“ řekla stále naštvaná Bella, kterou jsem stále držel v náručí. Vůbec mi to nevadilo, mohl bych jí takhle držet celý život a nikdy by mě to neomrzelo. Bohužel si Bella vydupala samostatnost, proto jsem ji musel postavit na zem.

Carlisle jí našel spousty zranění… Všechno zpackám… Zkazil jsem jí budoucnost. Možná jsem jí mohl i nějak ublížit. Třeba to vůbec nechtěla a já ji k tomu nevědomky donutil. Jsem násilník. A ke všemu bude teďko omezená, kvůli jejím zraněním. Aspoň odložíme na nějaký čas tréninky a já budu mít klid na přemýšlení.

Nevím jak, ale asi jsem celou dobu fungoval na nějaký svůj automatický systém, protože jsem kráčel po chodbě, směrem svůj pokoj. Ani si nepamatuju, že jsem se rozloučil s Bellou…

„Edwarde! Počkejte! Zastavte se! Edwarde!“ Zaslechl jsem hlas a myšlenky ředitelky Tarašové. Ovšem myslela na to, jak by mě mohla sbalit. Nad představou já a ona sem jsem musel ušklíbnout. Zamítnuto! V žádném případě!
„Co potřebujete?“ zeptal jsem se mile, když mě udýchaná doběhla.
„Sháním vás, protože jste mentor Isabely. Ona provedla něco neslýchaného,“ vypálila na mě.
„Ohh… A můžu vědět, co?“ Její myšlenky byly moc komplikované… Myslela na kombinaci nás dvou, na Bellu, Rosali a zase kombinaci nás dvou. Brr…
„Ale udělala obrovský skandál.“
„Jaký?“ Lezlo to z ní, jako z chlupaté deky.
„Počmárala své spolubydlící obličej, rozházela celou Rosalininu stranu pokoje a strhala výzdobu.“
„Co prosím?“ Nevěřil jsem svým uším. Z tohohle ji budu muset vyvléknout. Nevěřím tomu, že by něco takového udělala…
„No tak se pojďte přesvědčit,“ vybídla mě ředitelka a já na nic nečekal a šel.
„Paní ředitelkou, mně to nějak nehraje. Bella byla skoro celou noc na ošetřovně,“ začal jsem pomalu.
„Vážně? Co tam dělala?“ ptala se zvědavá ředitelka, když jsme se blížili ke dveřím, které vedly do Bellina a Rosalijina pokoje…



Takže tuhle kapitolku věnuju své úžasné kamarádce/spolužačce! Děkuju! :-*
Asi jste si od Edwardova pohledu slibovali víc, ale stejnak chci slyšet Váš názor i kritiku! :) A znova upozorňuju, čím víc komentářů, tím dřív bude nová kapitola. Komentáře jsou můj motor! :D Děkuju! :-*



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!