Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 13. kapitola

lololololo


Škola noci 13. kapitolaZlomový den. Přeju pěkné čtení. :)

Bello, pochop, že tyhle drobnosti a pravidla u vás neplatí, protože u vás je to ta pravá láska, ta láska na celý život.

Tahle věta mi zněla v hlavě neustále do kola. Neplatí… Pravá láska… Láska na celý život…
Nemůžu milovat! Kdybych milovala, neplnila bych svou práci dobře! Být strážkyní, je můj účel! Nechci být paničkou v domácnosti! Sakra! Proč zrovna já? Vždyť je Edward tak dokonalý! Může mít stovky holek, které by si ho vážily víc než já!

Ani jsem si nevšimla, že mi začaly téct slzy. Já brečím... Nikdy jsem nebrečela kvůli klukovi! Ale Edward není jen tak nějaký kluk. Edward je kluk, kterého znám třetí den. Kluk, co dokázal, abych se rozbrečela a cítila svoji vinu. Kluk, který má nejkrásnější úsměv. Kluk mých snů. A hlavně kluk, do kterého jsem se zamilovala. Ale nesmím ho milovat!

Někdo zaklepal na dveře. Bez rozmyšlení jsem je otevřela. Stál tam on.
„Ahoj, potřebuješ něco?“ špitla jsem a utřela si slzy, které nově vyhrkly při pohledu na jeho božský obličej.
„Jestli něco potřebuju? Neměl bych se ptát spíš já tebe? Už dávno jsi měla být u schodiště.“
„Hmm… Promiň.“ Zabouchla jsem mu dveře před nosem a sesunula se po nich na zem v dalším záchvatu breku. Sakra… Já jsem blbá! Musím se sebrat a chovat se zase normálně. Dveře se začaly pomalu otevírat, malou škvírkou dovnitř vklouzl Edward s pocitem viny na tváři. Snad necítí vinu? Stejnou vinu, kterou cítím já?

„Promiň,“ zašeptal, tak potichu, že jsem uvažovala, jestli se mi to jenom nezdá. „Byl jsem na tebe přísný. Nezasloužila sis to. No… Je tvoje věc, co děláš ve tvém soukromém životě. Takže promiň, nechal jsem se trochu unést.“ Otáčel se pomalu k odchodu.
„Počkej. Nikam nechoď,“ poprosila jsem ho a pokynula rukou vedle sebe. Chvíli zaváhal, potom se usmál, nakonec si přisedl vedle mě na zem.
„Sakra! Proč sis nepřečetl Emmettovi myšlenky? Bylo by ti  jasné, že jsme spolu nic neměli! A já bych nedostala „výprask“ od Jaspera. Vždyť já žádný soukromý život nevedu! Nemám s kým! A když už, tak je to dokonalá hloupost!“ spustila jsem na něj. Tak jako se řinuly slova z mých úst, tak se řinuly slzy z mých očí. Lehce a trochu rozpačitě se zasmál a setřel mi slzy z tváře. „Co je tady k smíchu?“ fňukla jsem zoufale a ubrečenýma očima jsem se na něj podívala.
„Nechtěl jsem si číst Emmettovi myšlenky. Mohl jsem se tam dočíst různé věci a o to jsem zájem neměl. Nevím, jak bych na to reagoval.“ Škrtl mi prstem o nos a krásně se usmíval. „Tobě dal Jasper „výprask“ ?“
„Hmm…“ zamumlala jsem.
„Co jsi myslela tím, že tvůj soukromý život je hloupost?“
„Já nevím.“ Byla jsem totálně mimo. Sama v sobě se vůbec nevyznám. Jako bych měla několik osobností a každá chtěla něco jiného. Ani jedna se mě nezeptala, jestli může promluvit, vždycky vylítla sama a bez otázek.

„Co tě trápí?“ Edward si všiml mého vygumovaného výrazu. V tuhle chvíli se všechny ty osobnosti schovaly. Nechaly mě v tom samotnou. Ani má prává osobnost již nebyla v dohledu. Byla jsem někdo jiný. Někdo, kdo si uvědomil, že už nejsem malá holka, ale jsem žena, která se až po uši zamilovala. Zamilovala a nechtěla si to přiznat. Najednou, jakoby se spustila spoušť a všechny osobnosti se opět praly o nadvládu.
„Edwarde?“
„Ano?“ Koukal na mě zkoumavým pohledem. Neodpověděla jsem, ale vrhla se na jeho rty. Chvíli byl překvapen, později se do polibku přidal spolu se mnou. Polibek byl procítěný, že kdyby tady byl Jasper, tak se vrhne po první osobě, kterou uvidí. Kdybych já koukala na nás, tak budu zvracet, jak jsme byli přeslazení láskou. Ale teď mi to nevadilo. Vznášela jsem se v obláčcích ve tvaru srdcí a doufala, že tahle chvíle nikdy neskončí.

Teď už v polibku nebyla jen láska, ale i chtíč, vzrušení a to nás naprosto ovládlo. Pomalu jsem mu začala rozepínat knoflíčky u košile, on mi začal sundávat džínovou bundičku, ani jeden nepřerušil náš polibek. Edward mě pomalu chytil za zadeček a stoupl si, já měla nohy omotané okolo jeho pasu. Košile zůstala někde na zemi. Pomalu mě položil na postel. Plně jsem se věnovala jeho rtům a krku. Ruce zamotané do jeho bronzových vlasů se přemístily na jeho vypracovanou hruď a mířily k pásku u kalhot.
„Bello,“ zašeptal chtivě, ale trochu rozpačitě Edward. „To bychom neměli,“ znovu zašeptal, ale nevypadlo, že by se řídil těmi slovy.
„Já vím,“ zašeptala jsem a lehce zavadila o jeho ušní lalůček. Vzdychl a to byla odpověď, že se už nic měnit nebude.

Byla jsem přitisknutá k jeho hrudi a spokojeně oddychovala. Edward nevydával žádné známky nespokojenosti. Myslím, že si to užil stejně jako já.

Byla jsem ráda, že jsem počkala. Že jsem nehupsla do postele hned s prvním, který mi to nabízel. Své poprvé jsem prožila s tím pravým. A nebudu toho nikdy litovat. Co když toho bude litovat on? Vyspal se svou žačkou. Co když už mě nebude chtít? Co potom? Asi by bylo dobré, kdyby mě už nechtěl. Sice bych měla zlomené srdce, ale já bych to vydržela. On by dělal svou práci, která ho baví, a já bych na tom byla podobně…

„Co se děje?“ zeptala jsem se hystericky Edwarda, který už neležel v klidu na posteli, ale oblékal se do svého oblečení.
„Jde sem Rosalie.“ Tyhle tři slova ve mně vzbudila takovou paniku, že na všechny ostatní pocity jsem zapomněla. „Lež v posteli. Řekneme, že ti není dobře, a proto jsi nebyla na vyučování ani na obědě. Já ti zajdu pro něco k jídlu,“ rozdal pokyny už oblečený Edward. Poslechla jsem a zůstala ležet v posteli s peřinou až ke krku, aby nebylo vidět, že na sobě nic nemám. Edward posbíral moje věci rozházené skoro po celém pokoji. Rychle mi je hodil, já jsem na sebe natáhla tílko a zbytek schovala pod peřinu, přesně ve chvíli, kdy se otevřely dveře.

„Ohh… Pardon, neruším?“ zeptala se Rosalie a sjížděla pohledem Edwarda od hlavy až k patě, přitom se jí zadrhával dech.
„Samozřejmě, že nerušíš. Je to taky tvůj pokoj.“ Edward byl tak klidný, spokojený. Asi byl rád, že nás Rose vyrušila. Co jsem si taky mohla myslet? Bože, jsem tak naivní!
„Ach… Bello ty jsi nemocná?“ zeptala se starostlivě Rosalie. Proč, se přetváří? Proč mi přijde, že se každý jenom přetváří?
„Ne,“ zaskuhrala jsem, že to vypadalo vážně nemocně. „Nebo jo, ale jen trochu.“
„To mi je líto.“ Ne, není ti to líto. Sakra, na tohle nemám náladu.
„Tak já ti dojdu pro čaj a něco k jídlu,“ prohodil Edward.
„Počkejte! Jdu s vámi,“ zavolala Rosalie a vzala si něco z nočního stolku. Dveře se zavřely a mně bylo do breku. Ještě před chvílí jsem se cítila tak dokonale a teď? On se pouze přetvářel, nic pro něj neznamenám! Chtěl si jenom užít! A Jasper v tom jede s ním! Zrovna, jsem ho začínala mít ráda! Už nebudu brečet! Nakázala jsem si a šla se vysprchovat.

Když jsem vylezla v županu ze sprchy, pohltila mě krásná vůně vajíček. Na stolku vedle postele ležel podnos se „snídaní“, ale Edward nikde. Začalo mi kručet v břiše, a tak jsem se rychle vrhla, na jeho zkrocení.
Se spokojeným žaludkem, jsem si lehla do postele, přece jen mám být nemocná, tak toho využiju. Nebyl to zrovna nejlepší nápad, protože mi myšlenky zatoulaly hned k Edwardovi.

Bude toho litovat? Ale nekladl odpor. Třeba si chtěl jenom užít. Nech toho, Bello! Napomenula jsem se v myšlenkách. Tyhle myšlenky schovám někam hluboko, do černého růžku v mé mysli… Dneska byl zlomový den. Vyplavalo mi na mysl. Nejen kvůli tomu, že už nejsem panna, ale konečně jsem si uvědomila jednu věc. Miluju Edwarda! Ale nebude to mít dobré následky.

 

Tak, co na to říkáte?
Páni, strašlivě jste mě překvapili u minulé kapitolky! Takových komentářů! Děkuju! Ani nevíte, jak moc mě to potešilo a hodně si toho cením. Tuhle kapitolku opět věnuju všem, co zanechali komentář. :)
Doufám, že se kapitolka líbila vaše EdMaDo. :-* :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!