Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 10. kapitola

18.07.2010 (08:45) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4583×

Na parkoviště jsme došli v naprosté tichosti, každý utopený ve svých myšlenkách.
„Že vám to trvalo,“ prohlásil výsměšně Bret. Jen jsem si odfrkla a podala těch pár tašek Collinovi, který je skládal do kufru auta. Asi devět tašek se tam nevešlo, tak jsme si je museli vzít s sebou do auta.

V akademii jsme byli během dvaceti minut. Všichni pobrali tolik tašek, co jen byli schopný. Alice nakonec nesla jenom tři tašky, přece jen to je princezna. Na chodbě, kde se dělej koleje, jsme si s Alicí tašky rozebraly. Ani nešlo poznat, kdo jich má víc. Mě na pokoj doprovázel Edward, šli jsme mlčky a jen letmo o sebe zavadili pohledem. Před pokojem mi dal malou pusu na tvář a tašky postavil před dveře, během chvíle byl fuč. Pořád jsem se vzpamatovávala z té pusy, on mi dá jen tak pusu na tvář. Byla jsem překvapená, připadala jsem si jako v nějaké telenovele, kde je utajený pár. Přitom já Edwarda znám jenom dva dny.
Vešla jsem do společenský místnosti a rozhlédla se. Na sedačce v klučičí části seděl Emmett, Taylor a Zach, v holčičí části seděla Rosalie, která si lakovala nehty na černo-růžovou. Překvapivě.

„Kluci? Pomůžete mi prosím s taškami?“ zeptala jsem se těch třech.

„Není třeba,“ ozvalo se přímo za mnou, div jsem nevyskočila půl metru vysoko.

„Héj! Řekla nám!“ zvolali kluci ze sedačky a rozeběhli se k nám. Já se zatím vzpamatovala z menšího šoku a otočila se. Za mnou stál Jacob, Luk a Charlie.

„No, nebojte se, tady je tašek dost pro všechny,“ řekla jsem se smíchem v hlase a přitom ukázala na kupu tašek. Kluci hromadně vyvalili oči z důlku.

„Nebudete potřebovat lapače očí?“ uchechtla jsem se.

„Wau, Bells! Ty jsi multimilionářka?“ vypravil ze sebe v šoku Luk.

„Teď už asi ne,“ prohlásil inteligentně Emmett.

„Ne, já to neplatila,“ řekla jsem bez zájmu. „To škola,“ dodala jsem. Z místnosti jsme zaslechli strašně kousavý smích, který patřil Rosalii. Všichni do jednoho jsme se na ni koukli, zvědavým pohledem.

„Co tak čučíte? Nemůžu se zasmát? Pochopte to, že akademie investuje zrovna do ní, to mi přijde hrozně ubohý,” odpověděla Rose na nevyřčenou otázku. Dál to nikdo neřešil. Kluci čapli všechny tašky a vydali se ke mně do pokoje.

„Bells, kam to máme dát?” zeptal se Emm.

„Já nevím, položte to třeba na postel,” odpověděla jsem. Jen co jsem to dořekla, tak to udělali.

„Teď módní přehlídka!” vykřikl Emmett a ostatní jen horlivě přikyvovali.

„To si budete zkoušet moje oblečení?” vyjekla jsem a vyvalila na ně oči, jako oni předtím na moje tašky.

„Bello,” zaúpěl Jacob. „Nedělej blbou,” dodal rychle.

„Prosím tě. Ona to nedělá, ona je blbá od přírody.” Vešla do pokoje Rosalie.

„Jo? Aspoň to není vidět na sto kilometrů daleko. Jako u tebe,” opáčila jsem hnusně.

„Když si myslíš,” řekla nejistě. „A padejte odsud, nemusíte to tady zaprdět,” řekla směrem ke klukům.

„Jo kluci jdeme do společenský. Stačí, že tady to zaprdí Rosalinka,” bránila jsem své kamarády. Kluci se zvedli a brali mi zase tašky.

„Co to děláte?” zeptala jsem se a měla strach v hlase.

„Z té módní přehlídky se nevykroutíš,” řekl pro změnu Zach. Jenom jsem se ušklíbla a šla do společenský za nimi. Kluci se usadili do křesel a koukali na mě.

„Vy jste to mysleli vážně?” zeptala jsme se.

„Jasně! Tak začni! Za rohem se převlíkni a budeme hodní, spodní prádlo můžeš vynechat,” řekl vážně Jacob.

S první taškou jsem se sebrala za roh. Zrovna v ní byly ty krásný šaty, rovnou jsem si k nim vzala černý balerýnky. Vylezla jsem zpoza rohu. Šla jsem jako ty modelky ve filmech. Stačilo jen jít pomalu, svůdně, narovnaně a trochu kroutit zadkem. Jo, dělala jsem to správně. Zjistila jsem to díky reakce kluků, měli brady někde u kolenou, oči jim utíkaly ke mně a sliny pohltila gravitace. Přešla jsem skoro celou místnost, na konci udělala otočku. Prošla jsem o kolo kluků, zastavila u Zacha a naklonila se za něj, pro další dvě tašky. Zach si ztěžka oddechl. Já se nad jeho reakcí jen usmála, dělalo mi dobře, když se kluci v mé blízkosti nemohou ovládat.

Zalezla jsem zase za roh. Tentokrát jsem z tašky vyhrabala černou mini sukni, fialový legíny, miny kraťasy a koupací kraťasy. V druhé tašce bylo fialové triko, černý triko s potiskem Snoopyho, bílé triko s Hello Kitty, černý bolerko a černý korále. Rozhodla jsem se udělat kompromis, vyzkoušet si z toho jen jeden outfit. V těch šatech jsem si narychlo zběhla pro tašky z boty. Když už přehlídku, tak se vším všudy. Na sebe jsem si vzala fialový legíny, černou sukni, fialové triko, černý bolerko a černý korále. Jako bonus jsem našla v tašce pravé černé conversky, který jsem si koupila ještě ve fialovým a modrým. Na nohy jsem si samozřejmě vzala černý conversky. Tentokrát jsem nevylezla, ale vystrčila jednu nohu a potom až vylezla. Šla jsem, jako klasický teenager, uvolněně, radostně a spokojeně. Zase jako předtím jsem přešla skoro celou místnost a na konci udělala otočku, tentokrát jsem si sedla Jakovi na klín.

„Kluci? To si budu muset vyzkoušet všechny ty věci?” zeptala jsem se a nahodila psí oči. Všichni se na mě koukali tak úzkostlivě, že mi jich bylo až líto.

„Zapomeň! Tak lehce se z toho nedostaneš,” řekl mi Emmett a vyplázl na mě jazyk.

„Emme! Víš kolik těch tašek je? Prosím,” škemrala jsem.

„Dobře, ale vyzkoušej si ještě támhle tu tašku,” řekl mi. Kompromis. Jen jsem to odkývala a šáhla po tašce, na kterou ukazoval.
Zalezla jsem za roh a šáhla do tašky. Až když jsem se na sebe koukla, tak jsem zjistila, co mi připravili. Na sobě jsem měla noční košilku s krajkami. Opravuji se, byla to jedna velká krajka. Na hlavě jsem měla Jacksnovskej klobouk, ten byl hezký. Vylítla jsem zpoza rohu.

„To nemyslíte vážně!” zakřičela jsem na ně.

„Jé, Bello, tobě to sekne! Ale netušil jsem, že se nám v tom ukážeš,” řekl Emmett. Sakra! Vždyť já v tom teď stojím před nimi.
Rozhlédla jsem se kolem sebe, čím bych se mohla zakrýt. Šáhla jsem po tom, co bylo nejblíže ke mně. Teprve až když kluci zmlkli, mi došlo, že držím Edwarda za rukáv a schovávám se za ním. Sakra, co si teď o mně pomyslí?! Pomalu jsem mu pustila rukáv a vyplížila se zpátky za roh, tam jsme na sebe natáhla dlouhý svetr.

„Tady ti princezna posílá ještě nějaký tašky,” řekl mi Edward a podal mi tři tašky.

„Děkuju,” špitla jsem směrem k němu. Soustředila jsem se na jeho pohled, ale nic jsem z něj nevyčetla. Byl tvrdý jako skála a dával si pořádný pozor, aby si ho nepokazil. Otočil se a odešel.

„Kluci, já vás opravdu zabiju! Odnoste ty tašky na pokoj! Než vás zmlátím do jedné kuličky,” vyhrožovala jsem jim. Oni, jako na povel vstali, pobrali všechny tašky a odnesli je do pokoje.

„Belli, až se převlíkneš, přijď do společenský. Musíme ti něco říct,” řekl vážně Emmett.

„Nic si z toho nedělej. Rose ho zkoušela sbalit tak moc, že tady na něj každý večer čekala ve spodním prádle a saténovým župánku,” řekl Emm. Nad tou představou jsem se musela zasmát. Emmetta jsem kamarádsky objala a šla se převléct.

 Děkuju katyloveEd, bez ní by tady nebyla další kapitolka a já jsem teď v Řecku! :D :D Jinak, taky děkuju všem co čtou mojí povídku a nechávají komentáře. Vaše EdMaDo. :)

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 10. kapitola: