Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha VIII.

alice and jasper


Silná touha VIII.Bella se rozhodla, že trochu změní svůj denní život. Jaká bude změna, pro kterou se rozhodne? Prodiskutuje ji se svým nejbližším přítelem ve Volteře, kterým se stal Alec. Co na její rozhodnutí řekne Aro?

„Stal se z tebe větší šílenec po historii a vědomostech, než jsem já,“ zasmál se Alec, který vstoupil do dveří. Zvedla jsem hlavu od jedné z nejstarších knih, které jsou v naší knihovně, a široce jsem se na něj usmála.

„Sí,“ opověděla jsem mu plynulou španělštinou. Poslední dobou jsme si hodně trénovali jazyky. Ve Volteře jsem našla klid. Zjistila jsem, že tu mohu být šťastná. Na Cullenovy jsem postupem času přestala myslet. Chyběli mi, ale už jsem dokázala strávit dny, aniž bych se užírala představou, co asi dělají.

„Jsi pro mě konkurence, víš to?“ zeptal se, když si ke mně přisedl.

„Ano, vím, ale já se ti nesnažím nic přebrat. Chci jen získat hodně znalostí,“ zazubila jsem se.

„Chtěl jsem se tě zeptat na náš poslední rozhovor,“ ztišil hlas a mně bylo jasné, na co se chce ptát, ale byla jsem rozhodnutá.

„Alecu, jsi můj přítel, tak tě prosím, abys to pochopil. Neodcházím navždy, ale chci jít a podívat se po světě, žít.“ Díval se na mě smutným pohledem. Stali se z nás vážně dobří přátelé. Ze začátku si ostatní mysleli, že budeme tvořit pár, ale my jsme k sobě lásku nepocítili. Mezi námi je čisté přátelství, ve které jsem začala věřit, až díky němu. Když jsem se přátelila s Jacobem, tak v tom bylo něco víc. On mě miloval, ale já jsem jeho lásku neopětovala v takové míře, abych s ním zůstala.

Milovala jsem Edwarda. Zvláštní, jak se člověk dokáže zacelit. Už mi nevadí vyslovit jeho jméno. Nejdříve jsem obviňovala sama sebe za to, že jsem se neovládla, ale Alec mi pomohl. Stál při mě, když jsem se mu svěřovala se svojí historií, se svým příběhem, který nebyl tak šťastný, jak jsem si vysnila. Po delší době, kterou jsem strávila mezi zdmi Volterry, jsem poznala, že to nebyla moje vina. Ne docela. Já jsem si v té době život bez Edwarda nedokázala představit, a tak jsem se rozhodla pro smrt, ale jeho čin byl sobecký. Sám mi vyprávěl o svém životě a zmínil se o tom, že pil lidskou krev, než uznal, že to z něj dělá monstrum. Slíbil mi, že se mnou bude navždy, že naše láska vydrží a překoná to dobré, stejně jako to zlé. Nedodržel slib, ale já jsem teď silnější a nesesypu se jen tak, pro nic za nic!

„Myslím si, že Aro už to tuší,“ řekl po chvíli a já jsem přikývla.

„Ano, vím to. Dnes mu to půjdu říci a v nejbližší době odjedu.“ Možná mi to bylo i líto. Zvykla jsem si tu a našla jsem tu místo, kde mi bylo dobře. Pak jsme se společně opět ponořili do učení, ale spíše to bylo opakování, protože za bezmála sto let, které jsem zde pobývala, jsem měla dost času se všechno naučit. Opakování matka moudrosti, řekl mi Alec, když jsme se začínali učit a byla to pravda. Pod obávanou slupkou netvora byl milý a všímavý mladík.

„Řekl bych, že žák překonal svého učitele,“ kapituloval, když jsem odpověděla na všechny otázky, které mi položil, správně.

„Musím jít, povědět pravdu Arovi,“ řekla jsem neradostně. Myslím, že z toho nebude nadšený. Alec se chápavě usmál a mávnutím ruky mě poslal ke dveřím.

„Mohu dál?“ zeptala jsem se, když jsem ťukala na dveře Arovy komnaty.

„Jistě, Isabello,“ promluvil tichým a klidným hlasem. Právě seděl za psacím stolem.

„Potřebuji s tebou mluvit,“ začala jsem, ale on mě přerušil.

„Má drahá, raději mi ukaž to, co máš na srdci. Tvé myšlenky mi řeknou daleko víc, než tvá slova.“ Přešel po místnosti až ke mně a já jsem stáhla svůj štít tak, aby mohl přečíst mé myšlenky. Zavřela jsem oči a ukázala jsem mu to, co jsem říkala Alecovi, to, co se chystám udělat. Po chvíli pustil mou ruku a posadil se do křesla. Udělala jsem to samé.

„Chceš od nás odejít,“ konstatoval. „Bránit ti nemohu, ale radost z toho nemám, protože přicházíme o důležitého člena.“ Byla jsem ráda, že to bere takto.

„Děkuji, Aro. Jistě neodcházím navždy, jak jsi viděl, ale chci opět poznat svět. Navštívit místa, která jsem neviděla. Poznat novou kulturu,“ vyjmenovávala jsem a on mě pozoroval.

„Kdy chceš odejít?“ zeptal se, když jsem domluvila.

„Ráda bych odešla co nejdříve. Musím si ještě zařídit pár věcí, jako auto, oblečení a nezbytnosti, ale myslím, že do několika hodin by to mělo být hotové. Koupím si také telefon a v případě potřeby mě můžete kdykoli zkontaktovat a já přijedu zpět,“ nabídla jsem mu.

„To je od tebe velmi ohleduplné. Výborně! Zajdi za Heidi, ona má kreditní karty. Řekni jí, aby ti jich několik dala, protože peníze budeš nezbytně potřebovat,“ pravil.

Odcházela jsem z jeho pokoje, a než jsem za sebou zavřela dveře, tak jsem tiše zašeptala, že děkuji. Aro nebyl ve své podstatě špatný, nejdříve jsem si myslela, že je špatný, že celá velká trojice je špatná, ale není to tak. Oni dodržují zákony. Udržují pořádek a to je dělá mocnými. Heidi jsem zastihla na chodbě, když se chystala k odjezdu.

„Heidi? Musím s tebou mluvit,“ řekla jsem vlídně a ona ke mně hned došla.

„Děje se něco? Nemám moc času, musím jít opět pro potravu,“ vysvětlila.

„Nebudu tě dlouho zdržovat, potřebuji od tebe několik kreditních karet. Aro to přikazuje.“

„Jistě, to není problém.“ Sáhla do kabelky a vytáhla jednu z mnoha peněženek, které se v ní ukrývaly. Podala mi jednu hodně naplněnou a rychle odcházela.

„Meliso?“ zavolala jsem na ženu, která seděla za recepcí. Při mém zvolání lehce nadskočila a srdce jí tlouklo rychleji, než normálně. Měla ze mě strach. Zvláštní, protože mě se nikdy nikdo nebál. Strach začali lidé v mém okolí pociťovat až potom, co jsem se dostala do Volterry.

„Ano, slečno Isabello?“

„Potřebuji od vás laskavost,“ zašvitořila jsem sladce, když jsem přešla k ní.

„Cokoli,“ zašeptala rychle. Otevřela jsem peněženku a vytáhla jsem jednu z mnoha kreditních karet, kterou jsem jí podala.

„Potřebuji velmi rychle sehnat auto, sportovní typ, ale musí být elegantní. Dále oblečení, velikost jistě víte. Co nejvíce toho půjde, protože nevím, kde se budu nacházet, takže pokud možno velmi různé. Falešné doklady na moje jméno a s mým věkem,“ vyjmenovávala jsem jí a ona si vše pečlivě zapisovala. Byla jsem si jistá, že to všechno zaplatí z jedné kreditní karty, protože podle svého zlatého vzhledu říkala, že suma, která se na ní nachází, je velmi tučná.

„Jistě, slečno, dokdy všechny tyto věci potřebujete?“ zeptala se nakonec.

„Co nejdříve to půjde!“ řekla jsem přísně, aby bylo jasné, že to všechno spěchá.

7. kapitola - Shrnutí - 9. kapitola

 


 

Snad se vám tato kapitola líbí. Budu čekat na komentáře :-)

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha VIII.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!