Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha VI.


Silná touha VI.Jak dopadne první Bellina cesta za spravedlností? Co se stane, až narazí na ty, které musí potrestat? V této kapitole nastane zlom, který ovlivní její další průběh. Na konci Bella pozná starého (ne)přítele. Pokud vás zajímá, kdo je to, tak se pusťte do čtení. Uvítám všechny vaše komentáře. :-)

„Kolik jich má být?“ zeptala jsem se, když jsme procházeli lesem.

„Nevíme přesný počet, ale je tam několik starších upírů, kteří vytvořili velkou armádu novorozených,“ řekl Alec.

„Upoutali na sebe příliš velkou pozornost, musí být zničeni. Jak tragické,“ pronesla Jane chladným hlasem, který se k tak drobné dívce vůbec nehodil. Pak jsme jen běželi. Nikdo si nás nevšiml, protože při naší upíří rychlosti jsme téměř neviditelní pro normální lidské oko, ale bylo to hlavně kvůli tomu, že jsme se vyhýbali kontaktu s lidmi. Přestali jsme mluvit a byli jsme zcela potichu. Jen jsme běželi, až jsme ucítili vůni neznámých upírů. Změnili jsme směr a probíhali jsme po kraji lesa kolem pole. Nikde nebyla ani stopa po člověku, ale tahle cesta se mi nelíbila. Nevím proč, ale měla jsem zvláštní pocit, že je to nějaká léčka. Příliš snadno jsme změnili směr a vydali jsme se přesně tam, kam někdo chtěl… Najednou pach zesílil a z korun stromů na nás seskočilo několik upírů. Další tu byli během chvíle.

Všechno bylo velmi rychlé! Ti, kteří nás upozornili na tyto upíry, se postavili na jejich stranu a bojovali proti nám. Nikdo si mě nevšímal, nejspíš protože nemám dar, který by je mohl ohrozit. Otočila jsem hlavu na Aleca, který bojoval s neznámým upírem, ale než stihl použít svůj dar, aby ho ochromil, tak mu nějaký upír utrhl hlavu. Viděla jsem zapalovač v jeho ruce, kterým ho chtěl spálit, a rozeběhla jsem se proti němu. Můj výpad nečekal a já jsem mu utrhla hlavu a celé jeho tělo jsem cupovala na malé kousky. Předtím jsem boj nechtěla, ale teď jsem po něm toužila! Vrhla jsem se na druhého upíra, kterého jsem s velkým úsilím zničila také. Všimla jsem si, že se Alec začíná zotavovat a šla jsem dál. Rozhlédla jsem se a kolem byli samí nepřátelští upíři. Naši leželi na zemi a z posledních sil bojovali o přežití. To není možné! Armáda Volturiů je poražena.

Kde je Jane? Rozhlížela jsem se kolem, ale nikde jsem ji neviděla. Proběhla jsem na druhou stranu bojiště, ale pořád jsem ji neviděla. Myslela jsem si, že ji zničili, ale u stromu jsem si všimla nepřátelského upíra, který klečel v křeči. Vedle něj ležela Jane, která měla utržené nohy a mučila ho. Šli proti mně dva upíři, proti kterým jsem neměla šanci, protože to byli už na pohled velmi silní zabijáci. Viděla jsem, jak se rozebíhají, a najednou se něco uvnitř mé hlavy změnilo. Napjala jsem svůj štít kolem sebe, ale bylo to jiné, než myšlenková bariéra, které jsem vládla. Bylo to skutečné. Během chvíle byli ti upíři u mě, ale zastavili se kus přede mnou, nemohli ke mně blíž. Vytvořila jsem snad nějaký štít? Všechno jsem najednou viděla rudou barvou, přesně tak, jako když jsem bojovala s těmi upíry. Cítila jsem se mocnější a silnější, teď ke mně nemohli. Můžu je zničit.

„Dost!“ zakřičela jsem hrozivě a zraky všech se na mě upřeli. Dívala jsem se do očí upírů s krvavýma očima, které ukazovaly to, co jsou zač. Slyšela jsem hrozivé vrčení, které ze sebe vydávali, ale já jsem se cítila klidná a jistá sama sebou.

„Jmenuji se Isabella Volturiová a říkám vám, abyste okamžitě přestali,“ slyšela jsem samu sebe mluvit hrozivým hlasem, který jakoby mi ani nepatřil.

„Proč bychom tě měli poslouchat?“ ptal se jeden z nich s výsměchem ve tváři. Podívala jsem se na něj a cítila jsem, jak jsem vytvořila nový štít kolem něj. Utáhla jsem ho a upír začal vrčet a křičet bolestí. Znásobovala jsem sílu, kterou jsem na něj vyvíjela, až se jeho tělo roztříštilo na kousky, které se rozházely po okolí. Ostatní se trochu uklidnili.

„Takhle dopadne každý, kdo se pokusí mi odporovat! Klekněte si před gardou Volturiových, která nestrpí, aby se kdokoli pokusil o její oslabení!“ Kolem mě se začali zvedat ti, kteří patřili mezi naši armádu, a já jsem kolem nich vytvářela svůj štít. Až ke mně došla Jane a po ní i Alec, kteří se konečně zotavili. Viděla jsem překvapení v jejich tvářích.

„Myslím, že ti zrádci jsou teď vaši,“ řekla jsem chladně Jane a Alecovi, kteří přesně věděli, co teď musí nastat. Viděla jsem bílou mlhu, kterou způsobila moc Aleca, který s její pomocí dostal na kolena všechny. Jane se usmívala tím nejchladnějším úsměvem, jaký jsem u ní kdy viděla, a mučila jednoho po druhém, zatímco je naši vojáci ničili. Cítila jsem se neobyčejně silná, už nejsem slabá, ale jsem silná. Na tváři se mi usadil spokojený a hrozivý úsměv, který naháněl hrůzu všem, kteří nás zradili a ještě nezemřeli. Tohle jsem já! Má síla mi to potvrdila. Jsem jedna z Volturiových. Jsem postrachem pro ty, kteří porušují pravidla.

„Naházejte je na hromadu a spalte je,“ řekla jsem tím stejným chladným hlasem, kterým předtím mluvila Jane, a všichni beze slova poslechli můj příkaz. Alec i Jane stáli vedle mě a já jsem cítila, že nyní jsme neporazitelní. Jsme mocná trojice a já jsem převzala roli Jane, teď jsem já ta nejobávanější a nejsilnější. Nikdo nemá šanci se ke mně dostat a já můžu každého, kdo se ke mně jen přiblíží zničit svým štítem. Dokonalé! Pozorovali jsme hořící hromadu těl, na které ještě doznívaly poslední výkřiky upírů, a pak znovu nastalo ticho.

„Ukliďte to,“ řekl Alec a ostatní zahrabávali popel a uklízely stopy, které jsme tu zanechali. Volturiovy nedávají druhé šance! Aro bude spokojen. Vraceli jsme se zpět do Volterry a cestou jsme zkontrolovali dění v této části světa. Ostatní tu žili klidně a z naší návštěvy byli poměrně překvapeni, ale neudělali nic, co by bylo porušením pravidel. Cesta do Volterry trvala déle, než cesta sem, protože jsme museli čekat do noci a navíc kontrola zabrala spoustu času, ale ať všichni vědí, že Volturiovy vládnou a jejich moc sílí.

„Vítejte zpět,“ jásal Aro, když nás uviděl. Nejspíš nemohl přehlédnout, co se změnilo. Už jsem nebyla ta vystrašené dívka, která sem přišla a která odtud před několika dny odcházela do své první bitvy, ale teď jsem byla silná a mocná. Upíři kolem mě si udržovali odstup, protože ze mě měli strach a na mé tváři se blýskal oslnivý a hrůzostrašný úsměv.

„Bello, to je úžasné!“ zvolal Aro, když mu Jane poskytla ukázku z její mysli. Nevím, co všechno mu ukázala, ale mou moc zcela jistě viděl. Viděla jsem překvapené pohledy Caiuse a Marcuse, kteří viděli Arovu reakci.

„Co se děje, bratře?“ ptal se Marcus a všichni, kteří nevěděli, co se stalo se dívali na Ara.

„Úžasná věc! Bella zachránila celou naší armádu! I naši milou Jane a Aleca. Její moc se rozrostla, jak jistě víte, tak vlivem emocí, vzteku a času se může naše síla násobit a měnit a ta Belly se znásobila a dokonce rozrostla. Nyní dokáže vytvořit i hmatatelný štít, s jehož pomocí může ničit nepřátele, aniž by se k ní dostali. To je famózní!“ jásal a já jsem pozorovala reakce ostatních. Na jejich obličejích se objevily chápavé výrazy.

„Výborně, nyní máme mocnou trojici,“ řekl Caius a upřel na mě svůj pohled. Neuhnula jsem očima a vracela jsem mu ho zpět. Usmál se.

„Bello, můžeš nám svůj dar hned předvést, protože tu máme jednoho zrádce. Přiveďte ho,“ řekl Aro a já jsem se otočila ke dveřím, ze kterých vyšli dva silní upíři, kteří drželi dalšího, aby nemohl utéct.

„Nic jsem neprovedl!“ promluvil a mě zamrazilo. Měl skloněnou tvář, ale jeho hlas mi byl víc, než jen povědomí. Já jsem ho dokonce dokázala zařadit!

„Lovil jsi v našem městě a to se trestá smrtí,“ řekl Aro s úsměvem na tváři a posadil se do svého zlatého křesla, ze kterého vypadali všichni neskutečně.

„Isabello, prosím,“ ukázal na upíra, který klečel na zemi. Podívala jsem se na něj a on zvedl hlavu, aby zjistil, kdo ho má zničit.

„Ty?“ zeptal se vyděšeně a překvapeně zároveň. Stála jsem uprostřed místnosti a oči všech upírů se upíraly na mě a toho upíra, který ležel na zemi a čekal na smrt. Něco jiného bylo, když jsem ničila v boji, ale můžu i teď? A zrovna jeho?

5. kapitola - Shrnutí - 7. kapitola 


Pokračování přidám až po dvou komentářích. Snad to všichni chápou a nebude nikdo naštvaný.

Díky :-)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha VI.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!