Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Síla osudu - 10. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Síla osudu - 10. kapitolaPokud jste na mě nezapomněli, tak čtěte, pokud mě neznáte, tak se nebojte a začněte od začátku. U nás se v takovéto situaci říká: Na posraného i hajzl spadne.

02.04.2011 (14:45) • LLilith • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2506×

10. kapitola - Návštěva

 

Zaklapla jsem knihu a zhluboka se nadechla.

Ne, nech toho.

Uklidni se.

Mysli na něco vážného.

Vymotala jsem se z deky a začala přecházet po pokoji. Tam, zpátky. Tam, zpátky.

Hlavně se nesměj. Nesměj se!

Pomalu se nadechni. Zhluboka. A pomalu vydechni.

Půjde to. Jo, půjde.

Ale musím se na to vyspat.

 

 

Edward

 

Celý den jsem přemýšlel, jak jí tu šílenost rozmluvit. Bella je chytrá, takže jakmile si přečte o studených, bude vědět všechno. Cvak. Prostě jí to dojde. A pak…

Snad se mě bude bát. Začne se mi vyhýbat, ignorovat mě. A já bych měl být šťastný. Měl bych v to doufat. Ale nechci to. Chci ji mít blízko sebe kvůli mé sobecké povaze. A doufám, že pokud to někdy zjistí, zachová se jako dřív. Že to překoná.

Navečer jsem se vypravil k domku Swanových i přesto, že jsem si to přísně zakázal. Poprvé po té dlouhé době jsem se ji opět chystal pozorovat. Vyskočil jsem na strom naproti jejímu oknu. Seděla zády ke mně, takže jsem jí koukal přes rameno rovnou do knihy. Už byla začtená, ale k upírovi se ještě nedostala. Seděl jsem na stromě a čekal. Ani nevím na co. Na to, jak jí to dojde a začne se bát? Že si ničeho nevšimne? Jsem strašný masochista. Copak chci vidět, jak se rozhodne?

Otočila stránku. Zatajil jsem dech. Pak nalistovala na další kapitolu. Tuhle přeskočí? Ne, hned otočila zpátky a zvedla hlavu. Chvíli se dívala před sebe, ale nakonec se začetla. Seděl jsem na stromě jako socha a ani nedutal.

Když konečně zvedla hlavu, zbystřil jsem. Připlácla si ruce na obličej a třásla se jí ramena. Pláče? Pak se zhluboka nedechla, vylezla z deky a začala přecházet po pokoji. Ruce držela skoro obřadně před sebou a spojovala a rozpojovala prsty. Žádné slzy jsem neviděl, ale všiml jsem si, že nenápadně pocukává koutky úst. Smála se? Co jí na upírech přijde směšné? Nebo jí to došlo a směje se nám kvůli tomu, jak žijeme? Jak já nesnáším, když musím takhle hádat!

Po nějakých pěti minutách zmizela v koupelně, ale když se vrátila, pořád se smála. Lehla si a zhasla. Tak tady se víc nedozvím. Seskočil jsem na zem a zmizel.

Doma mě čekalo překvapení a rozhodně nebylo příjemné. Všichni mě uvítali smutnými pohledy a z jejich myslí jsem vyčetl jen jediné slovo – Volterra. Sedl jsem si k nim na pohovku a kývl na Alici.

„Aro se rozhodl, že pokud nejsi mrtvý, mohl by tě získat pro gardu, když se teď oslabilo tvoje pouto k lidem. Nedaleko odtud je část gardy na trestné výpravě, cestou zpátky se pro tebe mají stavit a dopravit tě k němu,“ vydechla.

„Jenom já?“ Tohle jsem nechápal. Že by nechtěl vidět ani Carlislea?

„Aro si myslí, že když budeš sám, snadněji tě přesvědčí. Nebudeš mít s sebou oporu, navíc počítá s tím, že po Bellině smrti jsi zlomený snad ještě víc než minule,“ vysvětlil Carlisle.

„Nemůžu k němu jen tak nakráčet. Co tahle Bella? Vystavím ji tím nebezpečí. Řeknu jim, že odmítám Arovu nabídku…“

„Pokud to uděláš, roztrhají tě na místě,“ hlesla nepřítomně Alice.

„Edwarde, budeš tam muset jet a doufat, že to Aro pochopí,“ povzdechl si Carlisle.

„Kdy dorazí?“

„Zítra ráno, nemá cenu utíkat.“ Zatracená Alice, všechno uvidí.

Ráno stáli před domem tři upíři v pláštích. Rychle jsem se rozloučil s rodinou a velmi neochotně se vydal s nimi na letiště. Celou dobu jsem je ignoroval stejně okázale jako oni mě. Věděli, proč s nimi jedu, co mi Aro nabídne - a vůbec se jim to nelíbilo.

Aro mě výjimečně přijal ve své pracovně. Byl z mé přítomnosti tak nadšený, až se mi dělalo špatně.

„Vítám tě, Edwarde. Předpokládám, že ti Alice řekla, co ti chci nabídnout, takže sis to už rozmyslel?“ stočil uvítání do otázky.

„Ano, řekla mi, co chceš a také jsem si to již rozmyslel. Jsem velice potěšen tvou nabídkou, ale přece jenom bych raději zůstal se svojí rodinou, jestli dovolíš,“ zkoušel jsem se vykroutit. A kupodivu mi to sežral.

„Víš, jak moc jsem zklamaný, ale neodcházej příliš brzy. Povykládej mi, jak se daří Carlisleovi a dalším,“ žadonil. Chtěl mě tu zdržet. A já neviděl důvod spěchat domů. Vždyť mě tam nic nedrželo, ne? A tak jsem vyprávěl.

Aro byl přes veškerou nenávist vůči našemu životu potěšen, že kromě ztráty Belly je vše v pořádku. Jenže těsně před mým odchodem k němu přišla Jane. Vrhla na mě nenávistný pohled a já v tu chvíli doufal, že bude pouze mluvit. Jenže štěstí mě opustilo už dávno a Jane nechala Ara nahlédnout do své mysli.

Vypadá nějak moc spokojeně. Minule byl daleko víc zdrcený a to jenom slyšel o její smrti. Teď ji ale viděl. Na té louce… nevypadal, že se z toho někdy dostane.

A zrovna tahle hloupá myšlenka dokázala Ara nahlodat. Sám mě začal víc zkoumat, porovnávat. A nakonec mu to nedalo. Vstal a při loučení a pozdravování Carlislea mi podal ruku. Já se ani nepozastavil a zcela automaticky mu ji stiskl. A až pak si to uvědomil.

Aro běsnil. Vypadal jako sopka před výbuchem. A já v jeho mysli viděl děsivou pomstu za to, že jsem mu zamlčel pravdu.

„Tak tohle si vypijete do poslední kapičky. Zpátky s tebou pojede Alec. Máte týden na to, abyste ji přeměnili na upíra. Ani o den víc!“ zuřil.

„Aro, nech ji být. Nic o nás neví. Sám jsi viděl, jak se objevila. Není důvod dělat něco takového,“ žadonil jsem.

„Jak sám dobře víš, že té původní Belle nikdo nic říkat nemusel. Přišla na to sama. Myslíš si, že tahle na to nepřijde? Vždyť už má odpověď přímo před nosem. Jak dlouho jí to potrvá tentokrát?“

„Vždyť se těm legendám smála! Hned, jak dorazím, se odstěhujeme a nebude si to moci ověřit. Jen ji nech žít! Udělám pro to cokoli. Klidně i vstoupím do gardy.“ Poslední slova jsem šeptal. Jenže sopku před výbuchem nic nezastaví.

„I kdyby sem nakráčel celý ten váš zpropadený klan a nabídl mi své služby a životy, nenechám ji žít jako člověka! A teď mi zmiz z očí!“ Nečekal jsem, co by ho ještě napadlo, a vytratil se z místnosti. Ve dveřích jsem míjel Aleca, který vše slyšel a teď se mi smál. Zapadl jsem za první dveře, které jsem našel, a svezl se na zem.

Autor: LLilith (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Síla osudu - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře