Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » ShanShu - Prolog + 1. kapitola

05.01.2012 (21:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 8083×

Trailer

Prolog

Být upír je pro lidi, co čítávali pohádky a sledovali připitomělé horory, splněným snem. Jsi nesmrtelný… Páni. Během pohybu se měníš v rozmazanou šmouhu... Panebože! Tvoje kůže je z kamene, nikdy necítíš zimu nebo horko, neunavíš se, kolem tvého těla se vznáší opar neodolatelné vůně a tvoje krása bere okolí dech… Fantastické!

Ale já se o nic z toho neprosila. Život mi vzali kvůli potenciálu, který jsem v sobě nosila a stala se tak výhodným spojencem.

Jen hrstka upírů, kteří byli dost šílení, jako já, nebo jen znudění nesmrtelností, se honila za legendou, které se říkalo ShanShu. Byl to ztracený mýtus, jediná naděje a smysl mé nekonečné existence.

Tři sta let mi s hledáním pomáhal můj nejlepší přítel, pro kterého bych dala ruku do ohně. No, já bych shořela. Edward si zakládal na svojí upíří podstatě, jenže pak se zamiloval a všechno se změnilo.

1. kapitola

Seděla jsem na jednom z menších mrakodrapů Chicaga. Kreslila jsem nehtem do železného zábradlí sumerské písmo, jenž mi už po několik staletí vězelo v hlavě. Pode mnou padesát pater a tisíce lidí. Se závistí a vztekem jsem je pozorovala. Vztekem, protože většina z nich neustále vydávala svůj život všanc. Někteří si to štrádovali po vysoce frekventované silnici bez obav a bez velkého rozhlížení. Jiní si z úst vytahovali páchnoucí cigarety a jejich jediné přání zřejmě byla rakovina plic. Nikdo z nich si pořádně nevážil toho nejcennějšího, co dostali. Života. Takhle se musí cítit lidská žena, která touží po dítěti, nemůže ho dostat a po světě běhá stovky žen, co se té možnosti vzdávají, anebo své děti odkládají.

Zaslechla jsem tiché a nezaměnitelné zachichotání. Otočila jsem se k vedlejší firemní budově. Ze střechy na mě mával můj někdejší přítel. Zakalila ho rudá mlha, jako pokaždé po tom, co mi před dvěma lety oznámil, že se zamiloval. Emily se nemrtví nezamlouvali a Edward jako poslušný zamilovaný upír poslechl výtky své milé a ShanShu se stala i jeho nadějí.

Odrazil se od identického zábradlí, na které jsem si kreslila, a doskočil hladce metr ode mě.

„Tohle je moje střecha,“ informovala jsem ho a přejela dlaní po povrchu zábradlí, abych smazala stopy mého zoufalého počínání. Stačila jsem si všimnout zlaté barvy jeho očí.

„Bello,“ pozdravil a postavil se vedle mě se založenýma rukama v kapsách. „Už jsem viděl hezčí města.“

„Nemáme žádné další stopy, a i kdyby ano, nic by ses nedozvěděl.“ Edward neměl totiž to, co já. A to génia Hanka. I se svojí nadpřirozenou inteligencí jsem žasla nad tou jeho. A částečně vyplnil díru po Edwardovi, jako po příteli. Ale vždycky to bude prosakovat. Člověk to neutěsní.

„Bello, mrzí mě to,“ začal jako už tolikrát.

„Víš, co mě teď napadá?“ zeptala jsem se a on frustrovaně zakroutil hlavou. Nevěděl, co mě napadá, díky potenciálu, který se mi stal osudný. Aspoň k něčemu byl dobrý. „Hledali jsme tři sta let a našli jen spoustu hádanek a nicneříkajících básniček. Můžete to trvat třeba i tisíce let. Něco mi říká, že Emily za tu dobu něco ze svojí krásy ztratí,“ vysvětlila jsem mu s ironií, ale bez jediného úšklebku. Zírala jsem pořád dolů.

„A taky to může trvat měsíc. Jsem upír – miluju jen jednou…“

„Tyhle kecy znám. Když upír miluje, tak miluje navždy… Bla, bla, bla,“ dodala jsem.

„Nevěříš tomu,“ konstatoval.

„Věřím, ale sebe miluješ víc.“ Pokřiveně se usmál. Věčně samolibý idiot.

„Kvůli Emily udělám všechno. Už jsme blízko,“ dodal šeptem a posadil se vedle mě.

„Nikdy nedopustím, aby ses k ShanShu dostal dřív, než já. Hledám moc dlouho, než abych si to nechala proklouznout mezi prsty,“ promluvila jsem s tichým vrčením, abych svým slovům dala maximální váhu.

„Tvoje zoufalství versus moje láska,“ shrnul to.

„Ze zoufalství dokážeme příšerné věci,“ šeptla jsem.

„Kvůli lásce dokážeme i nemožné věci,“ snažil se moje přesvědčení vyvést z rovnováhy. Mlčela jsem a přemýšlela nad tím. Seděli jsme vedle sebe na mrakodrapu jako kdysi dávno, ale s tím rozdílem, že jsme věděli, že se brzo budeme muset zlikvidovat. Zvláštní – oba vražedné myšlenky, ale teď jsme tu seděli, jako by se nechumelilo.

„Jsi vegetarián,“ řekla jsem, když jsem se podívala na jeho profil a znovu zahlédla tu zlatou plochu.

„Život je změna.“

„Všechno kvůli člověku.“

„Kterým se chceš sama stát… Bylo by fajn najít ti upíra, do kterého by ses zamilovala. Já už nemám cesty zpět a ty bys aspoň vyklidila pole.“ Usmála jsem se.

„Najdi ho a já zatím budu hledat ShanShu.“

„To neberu,“ zamítl to rozhodně. Seskočila jsem ze zábradlí. Edward se na mě neotočil a dál zíral dolů. Nejspíš to pro něj bylo stejně fascinující jako pro mě, ale úplně z jiného důvodu.

„Bude mi to chybět,“ zašeptal.

„Co?“

„Všechno je tak malé a křehké. My jsme bozi,“ vysvětlil a já vyvalila oči. Zalomcoval se mnou zase vztek. Ta reakce byla tak prudká a spontánní, že nestihl zareagovat, když moje chodidla došlápla na beton a moje noha vystřelila k jeho zádům. Nakopla jsem ho tak silně, že kůže mu v místě setkání s mou nohou popraskala a už letěl dolů. Otočila jsem se na patě a běžela domů dřív, než se vrátí a rozseká mě na kousky. On vážně tak miluje svůj upíří život a je sám se sebou spokojený - a chce tu jedinou naději sebrat mně, která bude navždy nešťastná. Sobeckost největšího kalibru. Bylo mi z něj na zvracení – obrazně řečeno.

„Co to tu páchne?“ zavolala jsem doma, když mě do nosu uhodil příšerný pach. Hank zase něco vyráběl v té své chemické laboratoři. Vyběhla jsem schody a opřela se o rám. Pozorovala jsem Hanka, jak běhá po pokoji sem tam, s brýlemi nakřivo, a vypadá trochu šíleně. Když mě zpozoroval, zazubil se a pokračoval v práci. Ten pach vycházel z něj.

„Hanku, jdi se vykoupat,“ řekla jsem otráveně.

„To je pach, co?“ zašeptal si pod nos a jezdil prsty po starobylém pergamenu.

„Je fajn, že pracuješ, ale občas se můžeš osprchovat.“

„Ty, jako upír, by si měla rozeznat pach potu a mého nového parfému,“ káral mě a já přimhouřila oči. „Podívej se do zrcadla a pak mi poděkuj,“ řekl a já poslechla. Vždycky jsem ho poslechla. Zírala jsem na mé černé duhovky.

„Děkuju,“ řekla jsem úlevně.

„Měla by ses najíst. Nechci na sebe pořád lít ten hnus,“ dodal a já si povzdechla – to mě naučil Hank. Měl zatracenou pravdu. Svíraly se mi útroby a bolestivě se mi vysušovaly. Byla jsem na hraně. Byla to jen otázka času, kdy Hankovi bude jeho pachové krytí k ničemu. Posadila jsem se na pohovku a zkřížila si ruce na prsou, jako bych snad tu bolest tím mohla umlčet.

„Už si byla v Rusku?“ zeptal se po chvíli. Zvedla jsem všech deset prstů.

„A na Sibiři?“ Nechala jsme vztyčený ukazováček a prostředníček.

„Tak tam pojedeš i potřetí, protože máme navštívit ledové království mezi dvěma pohořími…,“ četl z pergamenu a já vyskočila na nohy.

„Máš stopu?“ vyjekla jsem nadšeně.

„Jo. A já doufal, že se konečně opálím. Sibiř,“ bědoval.

„Ponesu tě,“ slíbila jsem a radovala se. A pak jsem zaslechla, jak chodidla dopadla na chodník a nesla svého majitele pryč. Nejenom, že všechno slyšel, ale v mém radostném rozpoložení jsem neroztáhla štít, a tak ví přesnou polohu. Takže Edward jede s námi. Výborně.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek ShanShu - Prolog + 1. kapitola: