Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » ShanShu - 24. kapitola

The Host


ShanShu - 24. kapitolaEdward minule vyslovil otázku, na kterou všichni čekali. Bella ji ale překvapivě nečekala. Jak na ni zareaguje? No, rovnou řeknu, že moc dobře ne.

„Co se mu stalo?“ ptala se zdravotní sestra, když jsem položila jeho bezvládné tělo na lehátko.

„On… Spadnul ze schodů,“ odpověděla jsem s ledovým klidem a neochvějnou jistotou.

„Jak dlouho je v bezvědomí?“ chtěla vědět.

„Asi čtvrt hodiny,“ hlesla jsem a začínala couvat, když přiběhli další doktoři. Musím zmizet.

„Jak se jmenuje?“ Podívala jsem se na jeho tvář a chtěla mu tam ještě jednou plivnout, ale ovládla jsem se.

„Edward Masen.“ Sestra se sklonila k papírům a já vystartovala pryč jako namydlený blesk.

„A vy jste?“ Zaslechla jsem, jak se ještě ptá prázdného prostoru před sebou, který jsem tam nechala.

Běžela jsem rovnou k Hankovi, protože jsem někomu potřebovala říct, jak jsem strašně pitomá. Zaklepala jsem – teda, mělo to být zaklepání, ale v závěru dveře vypadly z pantů.

„Bello?“ zeptal se vyvaleně Adrian, který stál v chodbě a bral si bundu z věšáku.

„Ty na mě nemluv,“ zavrčela jsem a chtěla projít. Vztáhnul na mě ruku a dotkl se tak mého zápěstí. Nevěděl, že vážně není v jeho zájmu brát za ruku poníženého a naštvaného upíra. Přimáčkla jsem ho za krk ke zdi a vycenila zuby.

„Co je? Chceš taky proměnit?“ zasyčela jsem a podle tlaku se snažil zakroutit hlavou. „To proto na mě házíš úsměvy a hraješ si na posluchače? Fajn! Budu se vážně snažit, abych tě u toho nezabila, protože tebe bych nechtěla ztratit,“ pronesla jsem ironicky a roztáhla ústa.

„Bello, pusť ho. A hned!“ zavelel Hank, a to dost pevně. Zaklapla jsem čelisti k sobě a sestoupila zpátky na zem, když jsem si uvědomila, že jsem právě chtěla zakousnout Hankova syna. Adrian sjel po zdi k podlaze a já se podívala na Hanka, který na mě nechápavě zíral. V jeho očích nebyla ani kapka po odsuzování či hněvu.

„Co to děláš?“ zeptal se a přiběhnul k Adrianovi, aby zkontroloval škody. Taky jsem se s hanbou podívala a zahlédla tak rýsující se kopii mé dlaně na jeho hrdle.

„Promiň. Nechtěla jsem,“ šeptla jsem. Vážně jsem nechtěla. Hank byl jediný člověk na světě, který při mně stál v dobrém i zlém a chtěl obětovat celý život pro mě. Jediný chlap, který mě nikdy nezklamal.

„To doufám,“ odvětil a pomohl Adrianovi na nohy. „Můžeš mi říct, jak mu to mám teď vysvětlit?“ řekl tak neslyšně, že to nemohl zachytit ani Adrian, kterého podpíral.

„On to ví. A není to moje vina! To ty necháváš svoje deníky válet po domě,“ vysvětlila jsem mu a on ztuhnul. Pak se, k mému velkému překvapení, začervenal.

„To… Sakra! Promiň, Bello. Nenapadlo mě…,“ omlouval se a já ho hned umlčela, protože tomu tak něco můžu vyčítat.

„To je jedno… Už jsem si to s ním vyjasnila. Nic neřekne,“ vysvětlila jsem rychle a doufala, že se nezeptá, jak jsem si to s ním vyjasnila.

„Fajn. Tak já ho jen…“

„Jsem v pořádku,“ zakašlal Adrian a vymanil se z Hankovy podpory. Vypadal, že mi chce ještě něco peprného říct, ale nakonec mu asi došlo, že to není ten nejlepší nápad a odkráčel pryč. Přitom okázale překročil dveře na zemi a zmizel. Hank se za ním nevraživě díval a bylo mi jasné, že tohle nezůstane bez dohry.

„Tak co se stalo?“ zeptal se a já pokrčila rameny. Najednou se mi do toho nějak nechtělo. „Nic se nestalo? Tak proč teda to všechno?“

„Nestalo se nic, co bych nepředpokládala,“ hlesla jsem tiše a hryzala si spodní ret. Rozkousla jsem ho a nechala ho srůst, a pořád ten proces opakovala, i když to pekelně bolelo.

„To Edward?“ hádal a mě přitom jménu zaplavil vztek. Hruď mi zavibrovala. „Takže Edward,“ konstatoval. „Já věděl, že se něco stane… Tak co udělal?“

„On… Řekl mi, abych ho proměnila,“ dostala jsem ze sebe ztěžka a zadržovala pláč. Nevěděla jsem, z čeho se mi chce brečet víc. Jestli z toho, že Edward ke mně nic necítí, anebo z toho, že jsem taková kráva.

„A… Přežil to?“ Jen Hank mě znal natolik dobře, aby věděl, že se žádné vzdušné zámky nekonaly, i když by to tak mohlo být - to ale maximálně z Edwardovy strany.

„Přežil. Měl štěstí, že jsem s ním nehodila tak tvrdě. Sama se divím, co mi v tom zabránilo,“ uvažovala jsem.

„Ty ho miluješ,“ řekl bez váhání Hank.

„Nemiluju. A i kdyby – záleží na tom?“ zeptala jsem se, a pak si položila hlavu do dlaní, protože se to už nedalo vydržet. Dva měsíce jsem žila v iluzi štěstí a toho, že ke mně Edward něco cítí a chce mě. Ale jediné, co chtěl, byla přeměna. Cítila jsem se využitá, podvedená a ponížená. Dokonalý koktejl pocitů, co vás pošlou expresem ke dnu.

Hank si mě přitisknul na prsa a chlácholivě mě hladil po vlasech.

„Proč tohle pro mě všechno děláš? Jsem zrůda,“ zaplakala jsem mu do košile a moje slova potvrdilo už jen to, že se mi z očí nevalil ani ten jed.

„Protože jsi mi zachránila život a mám tě rád. A já vím, jaká jsi. Přestože jsi upír, dokážeš být víc člověk než já.“

„To jsou kecy,“ odpověděla jsem přiškrceně a Hank se mi zasmál do vlasů.

„Co budeš dělat?“ chtěl vědět a já se odtáhla.

„Vypadnu. Někam do Evropy nebo Asie.“

„Ale…“

„Žádné ale. Už to tu nechci nikdy vidět. A hlavně jeho. Takových měsíců ze mě dělá idiota… Sakra, já s ním dokázala i spát!“

„Co?“ vydechl Hank a vykulil oči.

„Jo. Vyspal se se mnou…“

„Ale to je nemožné, když je žena upír.“

„Pila jsem jeho krev a fungovalo to. Bylo tam nějaké… Promiň, ale o tomhle už nechci mluvit. Nikdy,“ dodala jsem a couvala.

„Počkej! Přece se teď nesebereš a bez rozloučení neodjedeš?“

„No, vlastně…“

„Bello, to mi nedělej. Až se jednou rozhodneš vrátit, tak já tu už nebudu!“ prsknul nekompromisně, ale tentokrát to na mě nezabíralo. Chtěla jsem pryč.

„Ne, Hanku. Už tu nechci strávit ani den.“

„Takže prostě odjedeš a já už tě někdy neuvidím. Tak ti děkuju,“ odvětil a já vybuchla.

„Ty vůbec nevíš, jaké to je! Už toho mám dost! Pitomých tři sta let ze sebe dělám něco, co nejsem. Ano, Hanku. Ať už si myslíš cokoliv, já jsem upír a ne člověk. Jediný, s kým jsem si připadala po třech stoletích naživu a měla naději, že bych mohla ochutnat štěstí, byl arogantní parchant, který mě celou dobu jen využíval. Dala jsem všechno do té poslední naděje a nezbylo mi nic!“ štěkala jsem na něj a on po mém projevu krátce přikývnul. V jeho očích jsem viděla smutek, co mě ale zlomil. „Tak dobře. Rozmyslím si, kam vůbec poletím. Počkám na tebe před školou a můžeme se rozloučit. Ahoj,“ řekla jsem smířlivě a políbila ho na tvář.

Vytratila jsem se dřív, než stačil něco dodat, a ještě jednou se rozhodla vejít do domu, který jsem považovala za můj a Edwardův – za náš. Bylo těžké si uvědomit, že já vážně nikdy ve svém nekonečném životě nebudu šťastná. Jaké by to bylo pro člověka, když mu jako mladému nadšenci řeknou, že celý život bude jen strádat, zoufat si a procházet si jen zklamáním? No, tak by asi měl myšlenky na to, aby všechno skoncoval. To jsem měla taky. Kdybych tak dokázala odolat tomu žáru a zabít se. Konečně se od mého zbytečného bytí na téhle zemi oprostit. Jak moc nešťastná musím být, abych to, sakra, dokázala? Přemýšlela jsem nad těmi slovy, co řekl Hank o mých citech k Edwardovi. Já ho nemilovala, ale vím, že by byla ta nejlehčí věc na světě se do něj zamilovat. Kdyby se mě na tu proměnu nezeptal už dneska v noci, tak jsem mohla spáchat tu emoční sebevraždu a zamilovat se do Edwarda Masena. Teď ale musím jít a žít navždy s tím, že moje ideály se nikdy nevyplní, a to ani z poloviny. Navždy sama. Navždy nešťastná a hlavně navždy mrtvá. Budoucnost princezny… To by znělo divně, vzhledem k těm vyhlídkám. Musím ještě dodat Volterry. Pak už to dává absolutní smysl.

 

Edward

Rozlepil jsem těžká víčka, na kterých jsem měl snad zavěšená závaží, jak to šlo ztěžka. Vzedmul se ve mně strach, když jsem spatřil bílé stěny. Jazyk jsem měl přilepený k patru, a tak vyprahlo v krku, že jsem automaticky pátral po vodě, i když tu nejspíš žádná nebude.

„Už jsi vzhůru. Fajn,“ ozvalo se vedle mě a já trhnul hlavou, jak jsem se leknul. Zabolelo to… Celé tělo mě bolelo.

„Hanku,“ zašeptal jsem hrubým hlasem. Seděl shrbený na židli u postele a v rukou otáčel bílý polštář. Pak mi začalo docházet, proč ležím v nemocnici. „Kde je Bella?“ vypísknul jsem a chtěl se posadit. Malátnost mě na chvíli přešla, ale když jsem se pohnul, zasáhla mě taková bodavá bolest a točení hlavy, že jsem zase zapadnul zpátky.

„Tenhle polštář jsem ti před deseti minutami držel na obličeji a chtěl tě udusit… Ty nejsi člověk, ani když ti bije srdce a v žilách koluje krev.“

„Kde je Bella?“ zopakoval jsem se strachem.

„Myslel jsem, že bych tím nikomu neublížil a konečně se zbavil chlapa, co pozabíjel půlku Evropy. Víš, mě se to nikdy nějak nedotklo… Upír mi nikdy nezabil někoho blízkého, takže je pořád dokážu brát jako bytosti, co vytváří špičku pyramidy v potravním řetězci, ale tentokrát si mi někoho blízkého zabil.“

„Co… co to meleš?“ zeptal jsem se netrpělivě a snažil se posbírat.

„Ty jsi Bellu zabil tím, co jsi udělal. Byl jsi to poslední, o co na světě stála – což nechápu, protože jsi ji už jednou zničil, ale budiž. A ty uděláš tohle.“

„Vůbec nic o tom nevíš,“ odsekl jsem a nijak si jeho slova nepřipouštěl k tělu. Neví, co se stalo, a ani vědět nemusí. Tohle je mezi mnou a Bellou.

„Ale vím. Ty si možná myslíš, že znáš Bellu nejlíp, ale neznáš. To já s ní trávil roky hledání, kdy trpěla ztrátou tebe, zatímco ty ses flákal s Emily. Stal ses člověkem, a co z toho máš? Nic. Bella by mělo všechno…“

„Udělal jsem chybu, sakra! Myslíš, že to nevím? Moc dobře si uvědomuju, co jsem všechno udělal, a co jsem provedl hlavně Belle.“

„A stejně si jí chtěl ublížit ještě víc. Využil si ji, abys dostal to, co chceš! Je mi z tebe špatně, Edwarde. Jenže nemám žaludek na to tě zabít, i když jsi mrtvý tři sta let, a teď už si jen vedlejší produkt…“

„Co to meleš? Koho jsem využil?“ štěkl jsem zmateně.

„Najdi si jiného upíra na to, aby tě zase proměnil! Bellu jsi do toho už nikdy neměl tahat!“

„Co?“

„Drž už hubu radši,“ přecedil a otočil se ke mně naštvaně zády.

„Řekni mi, kde je Bella!“ rozkázal jsem mu a konečně se dokázal posadit. Nohu jsem měl v sádře a v boku mě silně píchalo. Rameno, které jsem měl už jednou vykloubené, zdobil obvaz znova. Můžu třikrát hádat, že Bella s mým rozhodnutím nesouhlasila.

„Co ti je do toho? Ona tě nepromění. Tvůj plán nevyšel,“ řekl a mně už připadaly ty jeho hádanky nesnesitelné. Jen tu ztrácím čas.

„Jaký plán? Dobře, tak mě nepromění, ale kde je?“

„Přestaň si hrát na idiota. Celou dobu ti šlo jen o to, aby tě proměnila!“ obvinil mě znechuceně a mně vylétlo obočí vzhůru. Mělo mi to dojít už předtím, ale léky tišící bolest a otřes mozku nebyly zrovna dvakrát ty pravé podpůrné zdroje vnímání.

„Tak tohle si myslí,“ vydechl jsem a promnul si zdravou rukou obličej. Do hajzlu…

„Řekni mi, proč Bella? Proč si nesedl na letadlo a neodletěl do Volterry?“ zeptal se a čekal na odpověď.

„Kvůli Emily,“ šeptl jsem a Hank se zmateně zamračil. Nechal jsem ho, aby na to přišel sám, což by při jeho inteligenci nemělo trvat dlouho. „Aha,“ hlesnul. „Aro by se všechno dozvěděl… Záleží ti na tom, aby Emily žila? Přece je to jen jeden lidský život za nesmrtelnost.“ Z toho jasně pramenilo, že ten si o mně nikdy nebude myslet nic dobrého.

„Už nikdy nebudu obětovat něčí život kvůli sobě,“ vysvětlil jsem a sundal nohy z postele. No, s tou zlomenou nohou se dostanu daleko.

„Tak proč…“

„Pomoz mi! Musím Belle říct, proč to chci.“ Sním každý den o tom, že by moje kůže byla zase ze žuly a já slyšel na míle daleko. Nenáviděl jsem toho bijícího parazita v mé hrudi, ale nebylo to důležitější než ona.

„Proč to chceš?“ zeptal se a já si povzdechnul. Jemu jsem se zpovídat nechtěl, ale jinak se odsud nedostanu.

„Protože ji miluju. Chci s ní být navždy.“ Hank se mi chvíli díval do očí, a pak přikývnul. Věřil mi.

„Ale ona tě nepromění,“ nadhodil, aby viděl, jestli se ještě nestáhnu. Přesně jsem věděl, na co ten myslí, i bez posílení téhle vlastnosti.

„Jestli nebude chtít, tak se s tím budu muset smířit,“ odpověděl a děsil se té skutečnosti, ale nezbývalo mi nic jiného.

„Jestli lžeš…“

„Proč bych asi lhal? A teď mi pomoz!“

Hank mě vyvezl z nemocnice na vozíku, když jsem podepsal revers. Naložil mě do auta a pořád si mě měřil. Nevšímal jsem si ho a jen netrpělivě bouchal prsty o palubku.

Zastavil před školou na parkovišti pro zaměstnance a pomohl mi ze dveří.

„Asi bych ti měl poděkovat,“ šeptl jsem.

„Hm,“ zabručel a tím ukončil na chvíli konverzaci. Už tam stála, a jakmile zaslechla Hankovu nezáživnou odpověď, otočila se. Byla tak krásná a ta její složitá povaha, kterou jsem stejně miloval navzdory tomu, jak moc byla komplikovaná, protože já ty hádanky řešil rád.

Tvářila se jako bůh pomsty, když mě viděla, ale mísilo se to s šokem.

„Máš nějaké poslední přání?“ zavrčela a vykročila směrem ke mně se zatnutými pěstmi. Hank přede mě skočil a zastavil ji rukou.

„Počkej!“

„Co? Zbláznil ses? Chceš taky umřít?“ vyprskla na něj.

„Ale prosím tě, ty bys taky každého hned zabíjela,“ utrousil bez velkého zájmu a Bella hned vypadala poddajněji. „Příště ho vyslechni, než s ním zase hodíš o zeď. Ne, že by si to nezasloužil, ale mohlo by ti něco utéct.“ Poplácal ji po rameni a kývnul na mě. Nechal nás tam o samotě a Bella mě nedůvěřivě skenovala.

„Bello, já vím, co myslíš…“

„No, to už nevíš, i když by si rád. Ale vlastně si to nevěděl ani předtím.“ Pokýval jsem hlavou. Už jsem si zvykl na její skákání do řeči.

„Ty myslíš, že jsem tě chtěl jen proto, abys mě proměnila.“

„Já si to nemyslím. Já to vím.“

„Bello, kdybych věděl, že to takhle vyzní, tak bych tě o to nepožádal a radši mlčel…“

„Jak – takhle?“

„Jediný důvod, proč jsem o to požádal zrovna tebe, je, že tě miluju,“ vyznal jsem se ze svých citů. Neříkal jsem tuhle větu poprvé v životě a přál bych si, aby premiéra patřila jí, ale tenkrát na to nebyly podmínky. Až teď, i když je všechno na nic, je zároveň všechno správně.

„Bože, ty tak lžeš!“ zasyčela.

„Řekni mi, proč bych lhal? Proč bych s tebou spal a dával ti svoji krev a riskoval tak svůj život? Proč bych přijel až sem a lhal ti? Já tě miluju!“ zopakoval jsem a díval se jí přitom do očí, aby viděla v mých pravdu.

„Nikdo mi nikdy neřekl, že mě miluje,“ přiznala a já poznal, že pookřála. „Edwarde, ale já tě nikdy neproměním. Nikdy nestvořím dalšího upíra. Nikdy nestvořím další monstrum, co zase někomu vezme otce. Stal ses člověkem, a tak dostal tu jedinou šanci na světě, kterou já neobrátím v prach,“ domluvila a já nadával sám sobě. Jak jsem si mohl myslet, že by na to přistoupila? Nenáviděla mě, ať už je mezi námi jakékoliv pouto. I kdyby mě mohla milovat, vždycky mě bude nenávidět. Neodpustí mi to.

„Potom se s tím budu muset smířit.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek ShanShu - 24. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
36. kiki1
28.02.2013 [22:01]

kiki1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.05.2012 [19:51]

BellaSwanMasenCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Adus15
03.04.2012 [16:10]

Adus15Krásná kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

33. Inoma
03.04.2012 [13:01]

InomaChjo, no a je to tu. Nejdřív Eda opět políbil zemský povrch, pak si skočil do špitálu a na konec se konečně vyznal... ALE!!! Domi, po tom včerejšku mi furt nad hlavou krouží hejno supů a čeká, kdy se to opět potentí. Vyznání bylo krásné, přesvědčivé. To stejné platí o Belliných pocitech a o tom, co jsem si myslela, že si myslet bude (uff, to je zamotaná věta). Ale pořád je tam ten tichej hlásek, že to bude křehký a smutný, i když oni dva jsou vlastně šťastní. A to, co musím opět vyzvednout, je, že Bella svou existenci stále nenávidí úplně stejně tak jako na začátku téhle povídky a to se mi moc líbí Emoticon A Edward má teď co žehlit, takže se moc těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.04.2012 [9:21]

Domi, číst tuhle kapitolu byl opravdu jedinečný zážitek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jednu chvíli jsem utírala slzy, protože jsem prožívala s Bellou její zoufalství a beznaděj Emoticon Emoticon Emoticon
Zjistila jsem, že miluju Hanka, protože je to vážně přítel s velkým P Emoticon Emoticon
No a na konci jsem se šťastně culila, protože to Edwardovo vyznání bylo vážně Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Dokonalá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. Gemm
03.04.2012 [0:29]

Gemmtak člověk taky pár dní neni a co na něj hned nečeká. Sakra, ty to fakt děláš! Všechno cos mi řekla se děje! Ach jo. Emoticon Emoticon
Ale i tak je to úžasný. Merci, víš že se s každou novou kapitolou zlepšuješ? Možná je to jenom moje pobláznění tvejma povídkama, ale fakt mi přípe, že je všechno díl od dílu lepší, i když bych přísahala že to nejde.
Tenhle příběh si mě získal už na začátku a koukám, že o tom budu přemejšlet a fantazírovat ještě dlouho po dopsání. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30. Pegi
02.04.2012 [22:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. Janula
02.04.2012 [22:15]

Nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon těším se na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.04.2012 [21:41]

BellaSwanCullen8skvelá kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.04.2012 [21:17]

anissskaChudák Bella..., škoda že s ním o tu zeď nehodila víc. Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!