Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » ShanShu - 23. kapitola

29.03.2012 (10:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 41× • zobrazeno 5411×

Stála jsem u pelesti postele a nedýchala. Snažila jsem se ze všech sil koncentrovat na to, abych Edwardovi nic neudělala. Prostoupila mnou taková nervozita, jako bych se chystala poprvé milovat s chlapcem. Znělo to tak nevinně. A my dva rozhodně nevinní nebyli. Edward nebyl chlapec ani omylem a já byla v některých kulturách zplozenec ďábla.

Odhrnul mi vlasy z krku a moji kůži ovál jeho horký dech, co se mi rozlézal po hrdle, a vsakoval se do pokožky. Naklonila jsem hlavu ke straně a nechala si laskat krk. Přestože moje útroby byly několik set let mrtvé, vylétly z nich miliony drobných motýlků, co třepotaly divoce křídly a narážely do sebe, protože se to všechno těsnilo na tak malém místě. Vnímala jsem každý náraz křídel, co mi vysílal vlny do celého těla, a přivřela oči. Sunul mi celou svoji obrovskou dlaň po boku až k podbřišku, kde ji jen trýznivě nechal ležet.

„Celá se třeseš,“ poznamenal spokojeně a já si uvědomila, že má pravdu. Pořád měl rty přitisknuté na mém krku, když mi rozepnul knoflík u kalhot. V ten moment bych na něj nejradši zasyčela, ať je ze mě strhne, ale dusila jsem to v sobě, a tak se jen rozvibrovala ještě víc, protože mě to stálo spoustu námahy a zuřivého vrčení, co se mi dralo z hrudi, když jsem se snažila držet a neservat Edwarda vzrušením z kůže.

Natiskl se na mě celým tělem a stáhnul mi džíny pod zadek. Vrátil se jednou rukou k mému lůnu a ukazovákem mě pohladil přes krajku po středě mých kalhotek, pod kterými tancovaly ledové plamínky, co mě spalovaly touhou na prach. Zvedla jsem ruku k jeho vlasům za mnou, ale chytil ji a po chvíli bojování mi ji přiložil zpět k tělu.

„Nejdřív tě musím rozehřát,“ pošeptal mi a stisknul zuby ušní lalůček. V mém nitru to pořád vybuchovalo a po těle se mi šířily důsledky ničivých explozí. Ničily totiž moje sebeovládání a ovládaly mě jako loutku.

„Jsem rozehřátá dost,“ přecedila jsem skrz pevně stisknuté zuby.

„Je to, jako kdyby ti hořelo celé tělo, viď? A každý plamen zvlášť tě pobízí, aby sis vzala, co chceš,“ broukal smyslně a mně došlo, že to on sepíná ty bomby a on mě tak ovládá.

„Jsem kus kamene, takže nemůžu…“

„Pšst!“ sykl a sevřel mi krk. Zaklonil mi hlavu dozadu a já prostě dělala to, co chtěl, protože jinak by mi s ní nepohnul, ale cítila jsem ten tlak, a tak jsem to prostě udělala… Musela jsem. Chtěl to. Přitáhl si mě tak ke své tváři a jazykem mi přejížděl po rtech. Začínala jsem cítit jeho chuť a on to ještě završil tím, když místo lehkého hlazení – i tak šíleného – začal dráždit můj klitoris. Sevřel ho mezi ukazovákem a palcem a mně se podlomila kolena, když se ty horké prsty věnovaly mému nejcitlivějšímu místu. I s rukou v mém klíně mě dotáhnul do postele a já se položila do postele. Když na mě dolehnul, vniknul do mě prsty a já se prohnula v zádech tak, že i on na chvíli zůstal viset ve vzduchu. Dopadla jsem zase na lopatky, a když ty dva nástroje slasti rozpohyboval, nestačila jsem se ani nadechnout a vybuchnula jsem v neskutečném orgasmu, co by se hrdě vyrovnal proudící lidské krvi v mých ústech. Třeštila jsem oči, protože jsem nechápala, jak jsem ho mohla tak rychle dosáhnout.

„Panebože… Nikdy jsem se…“

„Nikdy ses tak rychle neudělala?“ dořekl to a já paralyzovaně přikývla. Vytáhnul ze mě prsty a nehanebně si přičichl. „Voníš nádherně,“ zašeptal zasněně a já si ho zase přitáhla na rty, protože mě vzrušovalo i to, když se ty jeho třely o sebe. Přestávala jsem se ovládat a bylo mi jedno, jestli potřebuje dýchat. Dravě jsem si brala to, co teď bylo moje, ať už to bylo kvůli naší druhové rozdílnosti jakkoliv zvrácené. Dusil se a já to věděla, ale stejně jsem nedokázala přestat. Jen pěsti jsem měla pevně zaťaté za jeho krkem, protože těmi bych nakonec napáchala největší škody. Chtěl se odtáhnout, ale nedovolila jsem mu to. Probojoval si mezi našimi těly cestu k mému lůnu, a tak jsem ho okamžitě pustila a kulila oči do stropu. Edward lapal po dechu a já se v koutě mysli bičovala za to, co jsem mu zase málem provedla.

„Já věděl, jak odlákat tvoji pozornost,“ šeptl hrubým hlasem. „Víš, proč jsi byla tak rychle? To je tím teplem a proudící krví, co máš pak přímo v sobě… A taky nemůžu nedodat, že to prostě umím,“ prozradil mi sebevědomě a usmál se napůl úst.

„Udělej mě ještě, prosím,“ zapředla jsem s doznívajícím vrčením a zahodila tak všechnu svoji hrdost, protože pro to bych klidně prosila na kolenou. Odpovědí mi bylo, když si začal hrát s mými ňadry, když mě zbavil trička a podprsenky. Jemně okusoval jednu bradavku a já nepochybovala o tom, že to umí. Druhou rukou hladil moje prso vedle, aby mu to nebylo líto.

„Edwarde,“ zakňučela jsem prosebně a on se mi zasmál do prsou. Tomu se to směje. Přesunul na moje břicho a jazykem kreslil kolečka kolem pupíku. Já myslela, že skapu – kdybych mohla. Tohle bych si ani nevyfantazírovala. Ty pocity se nedaly vyplodit v mysli a představovat si je. To byla prostě tsunami, co mě smetla jako křehkou dívenku, a dostala do mas rozkoše, co mě nemilosrdně semlela na třesoucí se hromádku, co prahla po další vlně.

A pak mi tím vlhkým, horoucím jazykem sjel mezi nohy, kde s ním začal kouzlit. Odtáhla jsem stehna ještě víc od sebe, abych mu jimi nesevřela hlavu a pánví začala bezradně kroutit, jak jsem neměla kde si vybít tu extázi, kterou jsem, díky jeho jazyku a rtům, procházela.

„Panebože,“ zařvala jsem na plné plíce a strčila si prsty do vlasů, kde jsem se je snažila vytrhat i s kořínky. Mezi rty sál vrcholek mé rozkoše, i když už jsem se zmítala ve fantastickém orgasmu. Jak tohle dokáže způsobit jeden lidský chlap?

„Už jsi spokojená?“ zeptal se pobaveně a labužnicky si olíznul rty. Přikývla jsem – já bych mu teď odkývala všechno na světě, protože jsem si poprvé připadala jako v bublině, kdy na mě to zvenku jen líně doléhá, zatímco já se topím ve svých pocitech.

Edward si kleknul mezi mými stehny a stáhnul ze sebe tričko. Přeběhla jsem očima po jeho nahé hrudi, jemně poseté chloupky, až k plochému břichu, které jsem zatoužila si pohladit a sama ho ochutnat ústy. Potom si nekompromisně povolil pásek a kalhoty. Díval se mi přitom pevně do očí a já dychtivě čekala, až ho zase uvidím nahého, protože tomu pohledu se nic nevyrovná. Stáhnul ze sebe kalhoty a chvíli potom, co jsem spatřila jeho dokonalý penis, jsem zamrzla. Tak, jak to dokáže jen upír a sochy. Celé moje vzrušení se vytratilo a vystřídal ho strach, co mě pohltil a srazil ke dnu. Cítila jsem, jak se celá stahuju a tuhnu, protože jsem se už jen bála… To byl konec. Edward to taky cítil, když byl ve mně na kraji a já jen kroutila hlavou.

„To byl jen začátek,“ řekl přesvědčeně a opakoval ten proces s drážděním prsty, jenže jakmile mělo dojít na samotný styk, vzrušení bylo v tahu. Ani jsem na něj nevztáhla ruku a jen se snažila zády prorazit matraci, jak jsem couvala.

„Moc o tom přemýšlíš,“ obvinil mě.

„Ne, nechám tě šukat upíra jen tak… Přece mi na tobě vůbec nezáleží!“ prskla jsem ironicky, protože jsem byla rozčilená sama ze sebe. Nejsem prostě ženská. Nepůjde to. Do kamenného těla se nedostane.

„Máš pravdu. Jsi upír,“ souhlasil vážně a mě to zabolelo. Sám už nechce. „A proto na to musíme jinak. Dostanu tě do stavu, kdy nejsi schopná tolik přemýšlet.“

„Tak to hodně štěstí. To mě uděláš a během toho to zkusíš?“ štěkala jsem po něm. No, on byl v klidu.

„To by nešlo. Pak se vevnitř stahuješ… Bello, jsi upír,“ zopakoval a já zkřivila obličej. Vyskočil z postele a já potlačila vzlyknutí. S naším vztahem se můžu rozloučit. Toužebně jsem se dívala na jeho perfektní zadek, jak mizí ve dveřích. Jeho kroky ustaly v kuchyni, kdy začal něco štrachat v šuplíku. Kov cinkal o sebe a on se k mému překvapení zase vrátil. V ruce držel nůž a šel s ním směrem ke mně.

„Tohle je ono,“ řekl a přešel k posteli. Mysl mi atakovala panika, když jsem si uvědomila, kam tím míří.

„Na to zapomeň!“ Ten chlap má prostě sebevražedné sklony, anebo tak chorobně touží ojet upíra? Obojí je na hlavu.

„Já se s tebou nebudu dohadovat, Bello. Zvládneš to. Když ze mě tekly proudy krve ve sklepě, tak si to taky zvládla! A to ti na mně nezáleželo,“ dodal.

„Protože mi záleželo na tom, abys trpěl.“

„Tak teď ti na mně záleží z jiného důvodu a ten důvod je mnohem silnější. Dokáže tě to udržet.“ On mi vážně věřil… Nevěděla jsem, že je tak hloupý.

„Zabiju tě,“ konstatovala jsem. Držel ruku a nůž ve vzduchu a kroutil hlavou.

„Nezabiješ. Nebudeš lovit. Dostaneš ji moc snadno – nesepneš lovecké instinkty.“ V tomhle měl pravdu, ale stejně se mi to nezdálo.

„Jsi blázen,“ hlesla jsem zkroušeně.

„Myslel jsem, že to už jsi věděla,“ zachechtal se naprosto uvolněně. On si se mnou vážně dělá, co chce. Já říkala, že mu odkývám všechno na světě. Položili jsme se zase do postele a Edward mě pohladil po tváři.

„Mysli na to, že chceš, abych ještě žil, protože bych zemřel moc snadno.“

„Myslím na to, že chlap, na kterém mi záleží, a se kterým žiju, si právě chystá lehnout na koleje.“ Přiložil si ostří nože k ruce, ale než to stačil dokončit, zastavila jsme ho a on si mě nahněvaně změřil.

„Počkej,“ začala jsem a nůž odložila na stolek vedle postele. „Takhle to bude lepší,“ zašeptala jsem a natáhla ukazovák k jeho hrdlu. Pečlivě jsem se vyhnula tepně a udělala ocelovým nehtem zářez. Krev se vyvalila z rány a já se napjala. Pozorovala jsem ty lesknoucí se kapky, co mě lákaly na svoji vlhkost a vůni. Ale já se krvi naučila odolávat… Havaj mě dostal. Malá kapička mi dopadla vedle rtu, když se nade mnou skláněl. Slyšela jsem, jak se rozprskla s hlasitým duněním, a rozlila se po mojí pokožce. Malý pramínek mi stekl do koutku a já si ho pustila do úst.

„Bello,“ šeptl Edward a díval se do mých černých očí. Pevně jsem semkla víčka, když se mi dostala krev na jazyk, kde ji okamžitě smyl jed, ale ještě předtím jsem ji stačila okusit.

„Buď zticha,“ zavrčela jsem a přerušila ho tak. Další kapky mi dopadaly na obličej a já otevřela ústa. Začalo mě to pohlcovat… Chtěla jsem to spojit s tím druhým nejúžasnějším požitkem. Připadalo mi, že létám. Moje nitro se otevřelo, když se cítilo svobodné a nasávalo do sebe Edwardovu krev. Otevřela jsem oči a přikývla. Pozvala jsem ho dál, když jsem od sebe odtáhla nohy, jak nejvíc to šlo, ale věděla jsem, že teď jsem prostě volná… Vnikal do mě svým horkým údem a přitom mi na rty stále kapala jeho krev. Svírala jsem rukama přikrývku, protože bych ho jinak rozdrtila. Neobtěžovala jsem se kontrolovat jeho výraz, protože kdyby nebyl v pořádku, tak do mě prudce nepřirazí. Mít v sobě jeho hořící mužství, ve kterém pulzovalo tolik krve, že jsem to cítila stěnami ve svém nitru, o které se otíral, bylo lepší než ta krev, která se mi rozvalovala na kořeni jazyka.

„To je…,“ zašeptal, ale nedokončil to, protože zasténal. Ale nebylo to bolestivé zasténání. „Jsi vevnitř tak hebká,“ vysvětlil a vzal mě za stehno, které si přiložil k boku. Přirážel do mě až na dno a já tohle chtěla dělat navěky. Nic na světě mě teď nezajímalo. Všechno se teď točilo jen kolem nás dvou a našich spojených těl. Rytmicky se ve mně pohyboval a já brzy začala lapat po dechu, i když jsem ho nepotřebovala. Krve se mi už z rány nedostávalo, ale já byla unešená tím, co se dělo ve mně. Edward dosáhnul vrcholu jako první a já cítila, jak se ve mně rozlévá jeho horké semeno, a to mě dokončilo a vyneslo do nebe. Edward ze mě vyklouznul, když se mé svaly pod náporem toho nejsilnějšího orgasmu v mém životě začaly stahovat v křeči. Svalil se vedle mě, zatímco já hrdelně vrčela a trhala matraci na kusy. Když jsem se zase snesla na zem, podívala jsem se na mého krotitele vedle mě. Usmíval se zářivým úsměvem a já ho pohladila po tváři.

„Děkuju,“ řekla jsem, protože jsem měla pocit, že za tohle mu prostě musím poděkovat. Když jsem i prosila, tak poděkování je to nejmenší.

„Nevěřila si mi a nakonec mi tu vyřváváš,“ poznamenal a uchechtnul se. Přivinul si mě do náruče a já ho spokojeně hladila na břiše. Pořád jsem si přehrávala, co se stalo a nemohla se toho nabažit.

„Musím ti víc věřit,“ hlesla jsem a zvedla hlavu, abych dosáhla na jeho rty. Když jsem skončila, podívala jsem se mu do očí. K mému překvapení se netvářil tak, jako před chvílí. Byl vážný a soustředěný. Propaloval mě těmi zelenými smaragdy, a pak se nadechnul.

„Bello, proměň mě.“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek ShanShu - 23. kapitola: