Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sestry, jak se patří 5. kapitola

24.11.2011 (10:30) • mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1951×

5. kapitola

Pohled Edwarda

Když Sam sešla dolů, stál jsem na místě jako blbeček a koukal na ni s otevřenou pusou. Tak moc jí to slušelo. Byla naprosto okouzlující. A pak pronesla:

„Co tak koukáte? To vypadám tak strašně??? Jestli ale řeknete jo, tak si to vyřiďte s holkama.“ A odešla si sednout do mého Volva. Byl jsem rád, že do mého auta a ne třeba do Emmettova. Šel jsem za ní a nasedl na místo řidiče a rozjeli jsme se do školy, následováni ostatními. Když jsme dorazili před školu, samozřejmě jsme hned upoutali pozornost. Ostatně jako vždy. Opět jsem sledoval ty toužebné pohledy holek na mě s klukama. Najednou jsem uslyšel myšlenky kluků. Musel jsem se usmát, když jsem slyšel, co si myslí o Rose a Alice, ale jakmile jsem narazil na myšlenky jiných ohledně Sam, vše ve mně začalo vřít. Potichu jsem zavrčel. Všichni z mojí rodiny se na mě otočili.

„Co je, brácho??? Snad nebudou problémy hned na začátku? Vždyť jsi na to zvyklý, ne?“ pověděl mi Jasper, jakmile ucítil moje emoce.

„To sice jo, ale připomnělo mi to myšlenky, co měl Mike Newton o Be... No, ty víš o kom,“ řekl jsem a oni jen soucitně kývli. Vyrazili jsme společně na studijní oddělení, kde nám paní Parkerová dala naše rozvrhy a my se rozešli do tříd. Já jsem šel se Sam do naší. Byla tam poslední dvě volná místa a každé bylo vedle nějakého studenta. Já si sedl vedle kluka, který hned myslel na to, jak Sam zatáhne na rande. Sam si sedla vedle nějaký holčiny. Z jejích myšlenek jsem vyčetl, že se jmenuje Jessica.

Pohled Sam

Seděla jsem v autě a za chvíli přišel Edward a vyrazili jsme do školy. Za námi jel Emmett s ostatními. Když jsme zaparkovali a vylezli z auta, všichni na nás koukali. Vůbec mi pozornost nevadila, byla jsem zvyklá od Cullenových. Vtom Edward zavrčel tak, abychom ho slyšeli jen my.

„Co je, brácho??? Snad nebudou problémy hned na začátku? Vždyť jsi na to zvyklý, ne?“ mluvil Jasper k Edwardovi.

„To sice jo, ale připomnělo mi to myšlenky, co měl Mike Newton o Be... No, ty víš o kom,“ odpověděl mu Edward a pak jsme vyrazili do budovy, směrem ke studijnímu oddělení, kde jsme od postarší paní Parkerové dostali rozvrhy a vydali jsme se do tříd. Ve třídě jsem byla jen s Edwardem a byla tam dvě místa – jedno vedle nějakého kluka, které zabral Edward a já si sedla vedle jedné holčiny, která se mi hned představila.

„Ahoj, jsem Jessica. A ty?“ zeptala se.

„Ahoj, já Jsem Sam a asi i tvoje spolusedící,“ usmála jsem se na ni. Na víc jsme neměly čas, protože přišel učitel a jakmile nás spatřil, pozval si nás k tabuli.

„Koukám, že máme nové studenty. Tak se nám představte. Stačí, když se toho ujme jeden a představí i druhého,“ řekl učitel a já se ujala slova.

„Tak, já jsem Samantha Cullenová, ale říká se mi jen Sam, jsem nevlastní sestra tady Edwarda. Nedávno jsme se přistěhovali. Naši rodiče jsou Esmé a Carlisle Cullenovi a ve druhém ročníku máme nevlastní sourozence Alici a Jaspera a ve třetím ročníku jsou ještě Rosalie a Emmett,“ řekla jsem a třída jen otevřela pusu a divila se, že je nás tolik. Edward se jen smál nad jejich myšlenkami. Po mém proslovu jsme si šli sednout a celý den ubíhal stejně. Jessica mě seznámila ještě s pár lidmi. Poznala jsem Lauren, Hannah, Alexe a Maxe. Byli prima, ale na Cullenovy neměli, i když mi občas dosti lezou krkem. Po namáhavém dni ve škole jsem s radostí nasedla do Edwardova Volva a ani nevím, jak jsem se dostala domů, protože jsem nejspíš usnula a probudila mě až nádherná vůně mojí večeře. Tu jsem slupla jako nic. Povyprávěla jsem Esmé a Carlisleovi, co se stalo ve škole, koho jsem poznala a jaké byly reakce na můj proslov před třídou. Všichni se zasmáli a já se pomalu odpotácela do pokoje, kde jsem se převlíkla do pyžama a šla spát.

Pohled Mon

Když jsem přišla před školu, málem se mi srdce zastavilo. Byla malinká, navenek dosti ošklivá a zanedbaná, ale vnitřek školy byl krásný. Když jsem došla do třídy, ještě tam nikdo nebyl. Sedla jsem si do druhé lavice u okna a čekala, zda ještě někdo přijde. Těsně před zvoněním přišel zbytek třídy a ke mně přišla holčina a zeptala se:

„Ahoj, jsem Simon, máš vedle sebe místo?“

„Jo jasně, sedni si, jsem Monica,“ odpověděla jsem a ona se posadila. Ještě chvíli jsme si povídaly a pak přišel učitel.

„Dobrý den žáci a žákyně, jsem Váš třídní profesor Robertson,“ pověděl nám a pak pokračoval ještě asi hodinu. Bože, to byla nuda, vůbec mě to nezajímalo.

Po úvodním rozhovoru třídního jsme přišli na řadu my a já šla skoro poslední.

„Tak se nám představte, slečno,“ řekl a já neměla navybranou. Začala jsem svůj představovací monolog.

„Tak, já jsem Monica Swan. Když jsem byla malá, moji rodiče zemřeli. Teď žiji u strýčka Billyho Blacka a jeho syna Jacoba. Mám hrozně ráda vodu a jsem pro každou špatnost. To je asi tak vše, co vám o sobě řeknu,“ pověděla jsem, ušklíbla se a šla si sednout. Když se všichni představili, učitel nás už konečně pustil domů. Šla jsem se Simon – měly jsme stejnou cestu. K nám se ještě připojil Joshua, Peter, Sonja a Lukas. Cestou se všichni odpojili a já šla zase sama. Ve dveřích na mě už čekal strýček.

„Tak jak bylo ve škole?“ zeptal se mě.

„Ale jo, super. Mám pár nových kamarádů a náš třídní je taky pohodový, ale je hrozně nudný,“ zazubila jsem se a strejda se jen zasmál. Vzala jsem si z lednice jogurt a šla do pokoje. V pokoji jsem sebou plácla na postel a snědla jogurt. Po nějaké době přišel Jacob. Jak jsem počítala, hned mě podrobil křížovému výslechu. Co kluci, jaké jsou holky, a co třídní. Všechno jsem mu povyprávěla a on se jen spokojeně usmíval.

„Jak mu ten jeho úsměv sluší,“ zasnila jsem se, ale rychle jsem se probrala, protože Jacob byl pořád u mě. Povzdychla jsem si. Mám já to ale těžký život. Vyrůstala jsem mezi chlapy, za celou dobu, co jsem tu, tak jsem poznala asi jen čtyři holky a z toho dvě bydlí v La Push. Teď tu mám další. Konečně se nebudu cítit tak osaměle jako doteď. Po chvíli přemýšlení jsem šla uvařit večeři, kterou jsme všichni společně snědli a pak jsem zaplula rovnou do postele. Bude to ještě zajímavé.

Autor: mokasina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sestry, jak se patří 5. kapitola: