Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sence of my life - Kapitola 8.

09.03.2010 (12:30) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3138×

Rose:

Zazvonil mi telefon a já nechápala, co asi chce Edward od mé maličkosti, když si má užívat na svatební cestě.

„Haló?“ ozvala jsem se do mobilu a čekala jeho dokonalý hlas. Místo něho se ozval lidský a rozhodně nečekaný.

„Rosalie?“ zašeptala tiše. „Tady je Bella. Prosím tě. Musíš mi pomoct,“ řekla naléhavě a já byla zvědavá, co mi zrovna ona chce.

Když jsme ukončily hovor, nevěděla jsem, co mám dělat. Posadila jsem se u sebe v pokoji na postel a plánovala. Bella byla těhotná. Čekala dítě s mým bratrem. Měla jsem být teta. Dítě, po kterém jsem tolik toužila, čekala právě ona a já ho měla na dosah. Pokud zemře, jak se všichni bojí, budu se moct o něho postarat. Bude jen moje. Edward nebude chtít svoje dítě, kterému zabilo jeho milovanou lidskou ženušku.

Byla jsem vyděšená ze svých myšlenek. Nikdy bych jí nepřála nic zlého. Prosila mě o pomoc a já pomůžu. Patří do rodiny. Ona i to malé. Nemůžu dopustit, aby jí někdo ublížil. To malé co v ní roste, bude odměna. Nemusím být jeho matka, abych se s ním mohla těšit. Už jenom to pomyšlení na miminko v našem domě mi stačí.

Obráním jí a zachráním tak dvě milované bytosti. Byla jsem odhodlaná, že to všechno dobře dopadne. Vždyť má po boku tolik schopných upírů. Musí to prostě dopadnout dobře. Tak jako tajná agentka bych měla zjistit, jak to vypadá na druhé straně. Podle toho co říkala Bella, Carlisle měl připravovat plán, jak to malé z Belly dostat.

Šla jsem se tedy podívat do obýváku k ostatním. Musela jsem být dobrá herečka a nikomu o svých plánech neříkat. Trochu mi dělala starost Alice. Ale snad i tak to půjde.

Scházela jsem ze schodů a shlížela na svoji rodinu, jak hromadně sedí v obývacím pokoji. Esme seděla s Alice a vzájemně se utěšovali. Carlisle neustále přecházel z bodu A do bodu B. Emmet byl také smutný a Jasper to odnesl z nás všech nejvíc. Všechny ty emoce.

„Co se tu děje?“ zeptala jsem se ledovým klidem. Všichni zvedli své tváře směrem ke mně a čekali na moji reakci.

„Mluvil jsem s Edwardem. Bella je nejspíš těhotná a my musíme přijít na řešení jak jí pomoci,“ objasnil mi Carlisle situaci s neskrývanou lítostí a strachem.

„Jak je to možné?“ zahrála jsem svoji roly snad dostatečně dobře. Posadila jsem se k Emmetovi a nechala se obejmout jeho svalnatou paží.

Esme byla zoufalá. Chápala jsem její postoj. I ona toužila po dítěti. Stejně jako já. Byla tak šťastná, že si Edward našel ženu a, že je s ní šťastný. Dítě by bylo požehnáním, ale chápala jsem, že se bojí o jeho lidskou matku. Carlisle se snažil najít něco užitečného ve svých knihách. Alice byla zmatená díky svému daru.

Přestala Bellu vidět jasně. To nahrávalo mému podvodu. Dítě, které bylo nejspíš hodně silné, rušilo to pouto mezi Bellou a Alice. A všem to dělalo starosti.

Celé dny kdy jsme čekali na jejich návrat z líbánek, jsme prožívali v nervozitě. Jasper musel odejít. Hodně času trávil v lesích lovem. Alice se stále snažila navázat pouto s Bellinou budoucností. Edwardova se také zahalovala v tajemstvích. Chudinka Alice z toho byla vyčerpaná.

Emmet se snažil pomoct Carlisleovi. Tajně odváželi lékařské přístroje z nemocnice a shromaždovali je u Carlislea v pracovně. Esme neustále povzlykávala a já se ji snažila utěšit. Začínala jsem se bát, jak ten můj postoj přijmou ostatní. Bylo mi jasné, že Edwardovi se to bude líbit asi nejméně. Ale snad ho něco zastaví, aby mě neroztrhal na kousky.

Zrovna jsem procházela kolem Carlisleovy pracovny když jsem zaslechla, jak otec s někým telefonuje. Zaposlouchala jsem se a pochopila jsem dobře, že šlo o Edwarda. Bez pozvání jsem vtrhla dovnitř. Carlislea moje reakce překvapila. Vyžádala jsem si sluchátko a chtěla zjistit jak je Belle.

 „Edwarde, jak je Belle?“ můj hlas jistě zněl naléhavě. Naštěstí tato reakce nemohla být nápadná. Všimla jsem si Edwardova zaraženého slova. Jistě byl velice překvapený.

„Rose, není jí moc dobře. Snaží se být silná, ale zhoršuje se to. Pomozte všichni Carlisleovi a buďte připraveni na náš příjezd. Prosím,“ řekl prosebným hlasem. Bylo mi to líto, že musí prožívat tolik bolesti, ale řešit to smrtí toho drobečka nebylo správné. Jeho přání mě rozčílilo.

„Jistě,“ prskla jsem jedovatě do sluchátka a ukončila jsem hovor. Carlisle stojící vedle mě byl vyvedený z míry. Hleděl na mě plný očekávání, ale ničeho převratného se nedočkal. Vrazila jsem mu telefon do ruky a odešla jsem do svého pokoje.

Vlastně to bylo nejlepší místo. Nemohla jsem se dívat do tváří mých blízkých. Všichni utrápení nastávajícím příjezdem Belly a Edwarda. Obávala jsem se čím dál víc toho, co se stane. Doufala jsem jen, že Bella nic neprozradí. Očekávala jsem útok, ale spoléhala jsem na moment překvapení.

A tak se taky stalo. Stála jsem v letištní hale a objímala jeho lidskou ženu. Slyšela jsem její splašené srdce na své hrudi a nemohla jsem si nevšimnout i toho slabšího tlukotu v jejím lůně. Mnohem slabším, ale o to krásnějším. Tlukot, který se třepotá jako motýlí křídla a hladí vás po tváři.

Pohled mého bratra, který byl plný bolesti a nečekaného pochopení mi způsoboval bolestivé údery. Pohledy celé mé milované rodiny se na mě upínaly, přesto, že mi to nebylo nepříjemné, moje vůle nepovolovala.

Už jsem se chystala bránit útoku rozzuřeného muže, když v tom ho zarazila mírná slova.