Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sen nebo skutečnost?! 18. kapitola

09.01.2011 (17:45) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1815×

18. kapitola

Let proběhl v pohodě a v klidu. Než jsem se nadála, přistávali jsme na letišti v Seattlu.
Vystoupili jsme, vzali si kufry a vyšli ven. Rozhlédla jsem se a spatřila všechny, jak na nás čekají. Byla to krásná dovolená, ale stýskalo se mi po nich. Moc se mi stýskalo.
„Bello! Edwarde!“ vykřikla Esme a hned nás objímala.
„Ahoj,“ usmála jsem se a oplatila jí objetí. Postupně jsme se přivítali se všemi a asi po pěti minutách jsme konečně vyšli z letiště na parkoviště. Jeli jsme s Alicí a s Jasperem Edwardovým Volvem a zbytek jel Mercedesem.

Doma (vlastně u Cullenů, ale už je to pro mě, vlastně pro nás všechny doma) jsme byli asi za hodinu. 
Vybalili jsme s Edwardem věci a pak se rozhodli předat dárečky.
„Kde jste všichni?“ zařvala jsem na celý dům a během chvíle tam byli všichni.
„Jé, dárečky,“ vykřikl nadšeně Emmett a poskakoval po místnosti. Musela jsem nad tím protočit oči.
„Tak Alice,“ řekla jsem a usmála se na jmenovanou. Přihopkala ke mně s úsměvem od ucha k uchu. Samozřejmě musela vidět, co jí dáme.
„Díky!“ zašvitořila a rychle otevřela balíček. 
„Jsou nádherné,“ řekla a vylítla nahoru. Během několika vteřin byla zpátky a šaty měla na sobě.
„Říkala jsem ti, že jí budou slušet,“ usmála jsem se na Edwarda. Ten jen přikývl.
„Tak další dárek, koho tady máme, Esme,“ řekla jsem a podala jí dárek.Vzala si ho ode mě a rozbalila to.
„Děkuju moc,“ řekla nadšeně a prohlížela si vázu. Hned přemýšlela, kam ji dá.
„Rose,“ zavolala jsem a jmenovaná si přišla pro dárek. Když to rozbalila, stejně jako Alice si šaty hned oblékla.
„Děkuju moc, jsou nádherné,“ děkovala.
„Není zač,“ usmála jsem se.
„Carlisle,“ řekla jsem a podala mu dárek.
„No ne! Ty jsem sháněl hrozně dlouho!“ rozplýval se nad lékařskými spisy a hned je začal studovat.
„Na, Jaspere, to je pro tebe,“ podala jsem mu jeho dárek.
„Ta je úžasná! Díky moc,“ děkoval za knihu.
„A Emmette, nakonec dárek pro tebe,“ řekla jsem a podala Emmettovi dárek. 
„Teda, páni! Ta je skvělá! Rose, musíme do Francie!“ vykřikoval nadšeně a listoval knihou. Měla jsem hroznou radost, že se všem dárky líbí. Moc mě to potěšilo. 

Dlouho do noci jsme vyprávěli, ale pak jsme se s Edwardem vydali na rychlý lov, jelikož nás ráno čekala škola. Ach jo, moc se mi tam nechce, ale co se dá dělat.

Domů jsme se vrátili těsně po sedmé, takže jsme se jen tak tak osprchovali a vypravili do školy. Ale stihli jsme to a do školy dorazili za pět minut osm. 
Všichni zase zírali, jako když jsme tam byli poprvé. Asi jim to před naším odjezdem nestačilo. 

Jinak den probíhal normálně, jako před tím. Po škole jsme jeli domů. Celé odpoledne jsem pomáhala Esme s návrhem domu a v noci jsme s Edwardem hráli na piano. A pak ráno zase do školy. 


A tak utíkal den za dnem a byl konec listopadu, začátek prosince a najednou byl týden před Vánocemi. 
Byla neděle a Vánoce byly už v pátek. Dneska jsem jela s Alicí nakupovat zbytek dárků. Vůbec jsem neměla tušení, co koupit Edwardovi. 
Zabraná do myšlenek jsem nastoupila k Alici do auta a vyjely jsme směr Port Angeles.

V obchoďáku jsem nakonec vybrala vánoční dárky pro ostatní, pro které mi ještě chyběly. Ale pořád jsem neměla dárek pro Edwarda. Když jsem se ho předtím ptala, řekl mi, že nic nechce, že má mě. Je to sice hezké, ale nepomůže mi to. To si mám snad na krk uvázat mašli a dřepnout si pod stromeček? To asi ne.

Nakonec jsem se rozhodla pro nové piano, jelikož to jeho už je značně opotřebované. Nebyla jsem moc spokojená s výběrem dárku, ale nic jiného mě opravdu nenapadalo...

Když jsme se s Alicí vracely domů, byla jsem ráda že mám už všechny dárky koupené a mám pokoj. 
Doma jsem si uklidila dárky a šla do obýváku za ostatními. Celý večer a noc jsme koukali společně na televizi a bylo nám fajn.

Další dny před Vánoci jsme měli všichni kromě Esme a Carlislea volno, takže jsme si užívali domácí předvánoční pohody.

Na štědrý den jsme museli všichni povinně zdobit stromeček. Byla to celkem zábava. 
Odpoledne jsme si zahráli pořádnou koulovanou. Sníh jsem měla úplně všude, jelikož mě Emmett asi pětkrát vyválel ve sněhu. Ale jinak to byla legrace.

A konečně jsme se dočkali, byl večer, čas na rozdávání dárků. Naaranžovala jsem všechny dárky, kromě toho Edwardova, které jsem mu připravila do pokoje, pod stromeček. 
Alice se chopila rozdávání dárků.
„Tady máš, Bello,“ podala mi balíček. Rozbalila jsem to a vykoukly na mě krásné modré šaty bez ramínek, určitě Alice.
„Děkuju, jsou krásné,“ poděkovala jsem. Dále jsem dostala nádherné černé boty od Rose, soubor knížek od Jaspera, noty a velikého plyšáka od Emmetta, náušnice od Esme a veliký obraz od Carlislea. Nakonec jsem dostala dárek od Edwarda. Dal mi nádherný náramek. Hodil se mi k přívěsku, co mi dal k narozeninám. Byl opravdu krásný.
„Děkuju, lásko,“ zašeptala jsem a políbila ho. 

„Tak a teď malé překvapení,“ prohlásila Esme, když dárky rozbalili všichni ostatní.
„Všichni ven,“ zavelela a my ji poslechli. Byla jsem opravdu zvědavá, co budeme dělat venku.
„Poběžte za mnou,“ rozkázala a rozeběhla se do lesa. Všichni jsme běželi za ní. Tázavě jsem se podívala na Edwarda, jestli o tom něco ví. Taky se díval překvapeně. Takže si asi Esme kryla myšlenky.

Asi po pěti minutách jsme doběhli na druhý konec Forks, ale pořád jsme byli v lese. Esme zastavila a ukázala před sebe. Nevěděla jsem, na co ukazuje, ale po chvíli jsem spatřila obrovský dům. Hodně podobný našemu bývalému a současnému. Byl jen o dost větší.
„To je náš nový domov. Abychom se nemuseli mačkat v tamtom,“ řekla a usmívala se. Já jen vykuleně koukala. 
Po chvíli jsem se podívala na ostatní, kteří byli stejně vykulení jako já. Až na Alici, ta se usmívala. Určitě to věděla.
„Tak se pojďte podívat dovnitř,“ popostrčila nás Esme. Šli jsme za ní a došli jsme až k domu. Vedly k němu tři schody. Vlezli jsme dovnitř prosklenými dveřmi. 

Vešli jsme do prostorného obýváku, který byl podobně zařízený jako minulý. Také byl propojen s kuchyní a s jídelnou. Obě byly moderně zařízené. Z obýváku vedly schody.
„V prvním patře mám já pracovnu, Carlisle pracovnu, pak je tam naše ložnice a jeden pokoj pro hosty. V druhém patře mají pokoj Alice s Jasperem a Bella s Edwardem. No a ve třetím je Emmett s Rose a ještě jeden pokoj pro hosty. U každého pokoje je koupelna i šatna na Aliciino přání. Tak, teď si to běžte prohlédnout, doufám, že se vám pokoje budou líbit,“ vysvětlila Esme.

Ruku v ruce jsme s Edwardem vyrazili prozkoumat náš pokoj. Vešli jsme dovnitř a já oněměla. Byla to nádhera.
Jedna stěna byla prosklená a ty zbylé byly vymalované světle modrou a šedou. U prosklené stěny bylo piano. Naproti dveřím byl stůl s lampou a velikánská knihovna, tak akorát pro moje i Edwardovy knížky. V rohu byla šedá pohovka se stolkem a s televizí. A naproti prosklené stěně byla obrovská postel s tmavě modrým oblečením. Vedle byly dvoje dveře. Jedny vedly do prostorné béžové koupelny, kde byla sprcha a veliká rohová vana. V druhých byla velikánská, ano opravdu velikánská, šatna. Na jedné straně bylo pár mých věcí a na druhé Edwardových.
„Teda, páni!“ vydechla jsem.
„To je teda něco,“ poznamenal Edward.
„Měli bychom poděkovat Esme,“ podotkla jsem. Edward přikývl. Sešli jsme dolů.
„Esme! To je nádherné!“ vyhrkla jsem a vrhla se jí kolem krku. 
„Díky, holčičko, jsem ráda, že se vám to líbí,“ usmála se Esme a objala mě.

Poté jsme si všichni prohlíželi znovu celý dům. 
K ránu jsme se vrátili do teď už starého domu, pro věci. Jelikož nábytek jsme měli, byly to jen knížky, oblečení a nějaké drobnosti.

Další den už jsme byli dokonale zabydlení, jako jedna velká rodina.

Následující dny do Silvestra jsme strávili na společném lovu a koulováním. Na oslavu Silvestra a Nového roku jsme se vrátili domů, aby jsme to všichni společně oslavili.

17. kapitola Shrnutí 19. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sen nebo skutečnost?! 18. kapitola: