Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » See through the evil eyes - 32. kapitola

ddvx

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

See through the evil eyes - 32. kapitola"Velké hledání". Snad nebude vadit, když teď ke konci jsou kapitoly kratší... Ale spojit je nejde. Příjemné počtení.

04.11.2010 (18:15) • Yasmin • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2291×

/Pohled Alecův/

Netušil jsem, nechápal jsem, nerozuměl jsem.

Štván děsem jsem se vyhnal nadzemskou rychlostí pryč ze sídla. Rozčileně jsem stanul na zadní, příjezdové cestě a rozhlížel se kolem.

Kolik času uplynulo? Mám ještě šanci ji najít? Jak dlouho bude ještě trvat, než někdo odhalí její nepřítomnost?

Rozběhl jsem se na levou stranu, tam, kam jsme kdysi vyšli do lesa a na louku. Zachytit její pachovou stopu, marná snaha! Nepříznivý vítr s sebou všechny vůně odnášel; musel jsem jednat sám; na svou vlastní pěst; rychle a pohotově. Byl jsem kvůli ní schopen podlehnout čemukoli.

V lese vládl chlad a ticho. Kam ji až její lidské nohy mohly zavést? Jak ubíhal čas, propadal jsem hlouběji v paniku. Nikde po ní nebylo ani stopy...

Nad hlavou mi občas vyletěl s výstražným zakrákáním nějaký pták. Věděl jsem, že vyrušuji lesní klid, ale bylo tu přeci něco důležitějšího. Jak blázen jsem se míhal lesem skrz naskrz, ale hledal jsem bezúspěšně.

Vysoké borovice se kolem mne jen nepatrně míhaly. Tady není, napovídal mi slabounký hlásek v hlavě; zatímco se s ním druhý dohadoval, že nemůžu přeci odejít, dokud jsem neprozkoumal každou část.

A tak jsem hledal dál.

Po dobré půlhodině jsem se cítil natolik vyčerpán (ačkoli to u nás není tak stejné, jako u lidských bytostí), že jsem se dokonce i přivedl na myšlenku, jestli bych snad své hledání neměl vzdát.

Nejradši bych si už jen za pomyšlení na to nafackoval. Vyběhl jsem z lesa a bezmocně usedl na velký kámen, abych mohl lépe přemýšlet.

Jak plynul čas, zvětšovalo se i pole, kam až mohla prchnout.

Největší záhadou mi však bylo, jak se mohla dostat ven. Ovšem, vybrala si nejpříhodnější chvíli – kdy se všichni hromadně živili – ale přeci jenom, znamenalo to, že musela prchnout zadním dvorem. Zadním dvorem! Musí být ještě stále někde poblíž...

Rozběhl jsem se na opačnou stranu, než jsem dosud hledal. Les zde byl poněkud chladnější a chmurnější, čím dále jsem prostupoval, tím hustší byl.

Ne, tady přeci nemůže být, pomyslel jsem si. Do polí ale přeci neutekla... Musela se vydat tímto směrem, to byla jediná zbývající možnost.

V tom mne zarazila myšlenka, která se mne ptala, jak vím, že se vydala na vlastní pěst a pěšky. Byla by schopna sebrat stop a říct řidiči, ať šlápne na plyn?

Proklínání větru mi nepomáhalo. Nikde ani sebemenší stopa po tom, že by tu mohla prolézt lidská noha... Pohlcovala mne zoufalost. Vážnost této chvíle mi však ani nedovolovala na chvíli přestat a rozmýšlet. V běhu jsem ji hledal dál, ale ona nikde. Jako by se po ní slehla zem...

Co jsem mohl dělat? Nic, nic, nic!

Porost se stával hustším a hustším. Dál jsem se prodíral houštím a bylo mi vcelku jedno, že celý můj šat je potrhán. V hlavě mi nastával soumrak.

„Sylvio,“ zašeptal jsem. Volterra byla daleko za mými zády, byl jsem tu jen sám, obklopen zpěvem malých pěvců. Sesunul jsem se podél kmene stromu na zem. Pohltila mne beznaděj, nedala se smést, sama mne obkličovala svými pouty. Co se stane, když ji nenajdu?

Nesmí se to stát, pravil mi rozechvěle hlásek v hlavě. Kupodivu už více nepromluvil.

Trhavě jsem se nadechl, zvrátil hlavu a vší silou nahlas i v duchu zařval její jméno.

„Sylvio!“

Odpovídalo mi ještě více mrtvější ticho, než dosud.

* * *

Zaplavil mne pocit, kterému již nebylo možno vzdorovat. Nikde nebyla, nikde, nikde, nikde! Na mé výkřiky nikdo neodpovídal, zmýlil jsem se snad? Prchla na jiné místo?

Snažil jsem se zhluboka dýchat. Někde tu přeci musí být... Za chvíli ji někde zahlédnu, přesvědčoval jsem se sám sebe, ale čím více jsem si ty plané řeči opakoval, tím více mne zachvacoval pocit, že se stane opak.

Nebe bylo slito v jediném odstínu šedi. Chladné, podzimní dopoledne; omrzlé, spadané listy; ticho, chlad, a v mé hlavě i beznaděj. Cožpak to nemá konce? Čím déle jsem nedokázal chytit stopu, tím více jsem se potápěl.

Do každého koutu lesa jsem vykřikoval její jméno, ale nebylo mi to nic platné. Se stínem chmur jsem pokračoval dál. Někde přeci být musí...

* * *

Náhle jsem zahlédl pohyb. Zahlédl jsem ji!

Srdcem se mi rozlil úlevný pocit, ale jaké zoufalství jsem shledal, když onen pohyb způsobila pouhá zvěř... Otřásl jsem se. To není možné...

* * *

Připadalo mi, jako by moje hledání trvalo věčně. Vteřiny se mi protahovaly do minut, minuty do hodin... Neměl jsem tušení, kolik času již uteklo od doby, kdy jsem vyšel ze sídla ven. Jediné, co mi teď bylo nanejvýš jasné, bylo, že pokud ji okamžitě nenajdu, stane se něco hrozného.

Měl jsem pocit, jako by ocelová mračna klesala, jako bych na bedrech nosil těžší a těžší závaží. Je vůbec možné, že nejsem schopen ji najít? Ukryla se snad někam, tolik důmyslně?

Ne, ozvalo se mi opět v hlavě. Věděl jsem, že je to pravda. Musí tu někde být, ale kde, ale kde?!

* * *

Prostupoval jsem do nitra toho zakletého lesa. Houští zde bylo neprůstupnější než dosud a počet stromů se snad ztrojnásobil. Trní se mi zasekávalo o kabát, neměl jsem však čas dbát na takové malichernosti. Čas se krátil a nikde po ní nebylo ani stopy.

Vládlo zde mlhavé příšeří. Všichni živí živočichové se mi, jak jsem běžel, klidili z dohledu. Je vůbec možné, že by mne neslyšela?

* * *

„Sylvio!“ vykřiknul jsem, když jsem kdesi v dáli spatřil kmit látky.

Znovu mi pohyb zmizel z dohledu, ale pln naděje jsem se vrhl směrem, kde jsem ho zahlédl.

„Sylvio,“ zašeptal jsem, když jsem stanul přibližně deset metrů od ní. Zastavil jsem se a s úzkostí ji pozoroval.

Kdyby ji někdo zahlédl, rozhodně by si nemohl myslet, že tato dívka je v pořádku. Oči měla doširoka otevřené a bez odlesku života... Vlasy se jí zplihle pohupovaly podél ztrhaných tváří.

Celý její šat byl roztrhán. Nohy ve špinavých džínách, jak četně zakopávala, se jí třásly vysílením. Upírala na mne svůj žalostný pohled... Rty do krve rozkousané, celá tvář poleptaná slzami. Pramínky vlasů měla slepené špínou.

Přistoupil jsem k ní a jemně ji uchopil za rozdrásané dlaně. Výraz se jí nezměnil, jen se jí z očí vyhrnul další proud slz. Byla už psychicky napůl mrtvá...

Cítil jsem její blízkost, tep srdce a teplý dech.

 

31. kapitola ||  33. kapitola



Autor: Yasmin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek See through the evil eyes - 32. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře