Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 6. kapitola


Samou láskou bych tě zabil 6. kapitolaHa! Ahojda! Jak se všichni máte? Já docela dobře, ale to je fuk! Takže, něco se stane. Jake a Ness si uvědomí něco móóóc důležitýho. Co k sobě vlastně cítí? Teda, u Jaka to už víme, ale co Nessie? A vůbec. Co stane při jejich společném mazání tabule? No a kdo u Jaka zazvoní, a co se stane? Možná, že mě zavraždíte, ale nebojte se, ono se to vyřeší! Vaše TwilightMishka

6. kapitola

Po hodině nám učitelka nakázala smazat tabuli za to kecání. Ona je tak krásná! Vždycky po očku se na mě podívala a já na ní. Potom si šla znovu vypláchnout houbu. Když se vracela, šel jsem zrovna taky. Soupeřili jsme kdo projde dřív. Nakonec jsem to vzdal a přitiskl si jí ke stěně.

„Jaku?“ zasténala nejistě.

„Já už to nevydržím!“ vzdychl jsem a ona úplně ztuhla. Nahnul jsem se a položil rty na ty její. Když jí došlo, co dělám, snažila se mě odstrčit, ale já jí to nedovolil. Vpíjel jsem se do jejích rtů a ona po chvilce podlehla. Objala mě kolem krku a přitáhl si mě k sobě blíž. Pousmál jsem se a pokračoval. Úplně mi pomáhala! Jednou rukou jsem jí jemně zajel pod tričko. Vzdychla. Měla velmi jemnou a hladnou kůži. Taky se pousmála a jednou rukou mi zajela do vlasů. Na chodbě jsem uslyšel kroky blížící se ke třídě. Rychle jsem se odtáhl a vlezl za tabuli. Ness stála jako omráčená. Začal jsem mazat a do třídy se nahrnulo pár lidí. Podívala se na mě, trošku vyděšeně, a já se na ní usmál. Rychle jsem domazal a vzal jí houbu z ruky. Dal jsem je na poličku. Nessie jsem vzal za ruku a táhl jí ven. Na chodbě nebylo už moc lidí. Nemluvili jsme. Pořád jsem jí držel za ruku a táhl jí někam. Kam jí vedu? V mém přemýšlení mě probudila Sára.

„Ahoj Jaku!“ zakřičela a doběhla ke mně. Nessie vytrhla ruku z mé a obešla nás. Šla asi na hodinu.

„Ahoj,“ usmál jsem se. Už se na mě sápala. „Teď ne. Mám důležitou hodinu,“ přerušil jsem jí a šel pryč. Zmateně na mě koukala. Rychle jsem došel do třídy a zasedl do lavice. Zazvonilo.

Celou dobu jsem potom Ness neviděl. Až na parkovišti. Byla opřená o svoje auto a zamyšleně se dívala do země. Obešel jsem její auto a došel k motorce. Taky jsem se opřel o svůj stroj a schválně, abych na ní viděl. Chvíli se ještě dívala do země, ale potom zvedla hlavu a setkala se s mým pohledem. Přimhouřila oči a našpulila rty. Pousmál jsem se a založil si ruce na prsou. Nevrátil bych to zpátky. Rukou udělala, že se podřízla pod krkem a ukázala na mě.

„Ale prosím tě. Neříkej, že se ti to nelíbilo,“ šeptl jsem a věděl, že to slyší.

„To netvrdím, ale Tom ti zakroutí krkem,“ šeptala pořád s našpulenýma rtíkama.

„Nemyslím. Za prvý, neřekneš mu to a za druhý by se mu to ni nepovedlo. Spíš on by skončil bez hlavy,“ usmíval jsem se.

„To nebylo vtipný!“ zavrčela.

„Nebylo. To byla realita,“ smál jsem se.

„Na všechno máš odpověď! Dobře, no neřeknu, ale vyhýbej se mi, protože jinak ti ukroutím hlavu já,“ pousmála se.

„O tom jsme se už bavili. Ani bys na mě nešáhla a už by si byla mrtvá!“ smál jsem se čím dál víc.

„Já vím, bavili. A měníš názor, že by se ti líbili moje věci?“ usmívala se.

„Teď už jo. A moc by se mi líbili!“ sladce jsem se usmál a ona si naštvaně vzdychla.

„Jdi k čertu!“ zavrčela.

„Já se tam nikdy nedostanu!“ vzdychl jsem si. Chtěla něco dodat, ale nakonec to vzdala a otočila se směrem ke škole, aby na mě neviděla.

„Ahoj Jaku!“ slyšel jsem Sáru. A jé. Dělal jsem, že jí neslyším a nasedl jsem na motorku. Rychle jsem nastartoval a v tu chvíli u mě byla Sára.

„Ahoj!“ usmála se.

„Ahoj,“ pousmál jsem se. „Já už musím jet. Mám práci,“ omluvně jsem se usmál a dal jí malou pusu. Nepustila mě a začala mě sama líbat. Přímo mi nacpala jazyk do pusy a myslela si, že se chytnu. Chtělo se mi zvracet. Sama se odtáhla.

„Pa,“ usmála se.

„Eh… čau,“ vydechl jsem a radši jel pryč. Všiml jsem si, že Mercedes je už pryč. Vyjel jsem ze zatáčky a rychle projel město. Jel jsem obvyklou cestou a vjel na silnici, která byla skoro prázdná. Jen stříbrný Mercedes nebezpečně zrychloval. Taky jsem zrychlil a za chvilku byl u ní. Předjel jsem jí a jel dál. Držela se mi za zadkem. Nečekaně jsem zatočil doprava, do mé ulice. Mercedes přejel a nezastavoval. Dojel jsem k mému baráčku a zaparkoval před ním. Rychle jsem odemkl dům a vešel dovnitř.

„Ahoj!“ ¨zakřičel jsem.

„Mňau!“ odpověděl mi Bob a už byl u mě. Otíral se mi o nohy a byl šťastný nebo chtěl žrát. „No jo!“ vzdychl jsem a odloudal se k ledničce v kuchyni. Konzervu jsem mu nasypal do misky spolu s vodou a dal jí do rohu. Zazvonil mi mobil. Sára volá! Položil jsem ho na stůl a nechal ho zvonit. Šel jsem do koupelny a tam si dal pořádnou půlhodinovou sprchu. Na sebe jsem si vzal jen kalhoty a šel do obýváku, kde jsem si pustil telku. Zasedl jsem do gauče a Bob vyskočil vedle mě. Začal se olizovat a vrněl. Podrbal jsem ho na hlavě a dál se věnoval televizi. Zazvonil zvonek.

„Kdo to zas je?“ zasyčel jsem a neochotně vstal. Odloudal jsem se ke dveřím a otevřel. Bradu jsem měl dole, když jsem zjistil, že je to Sára.

„Ahoj,“ usmála se.

„C – c - o tu děláš?“ vykoktal jsem zděšeně.

„Můžu snad za svým klukem, ne?“ řekla a bez pozvání vešla dovnitř. „Žiješ sám?“ zeptala se a hodila kabelku k poličce s klíčema.

„Ne. Mám kocoura,“ odpověděl jsem překvapeně. Zavřel jsem dveře a šel za ní. Zmizela v kuchyni.

„Ježiši, ten je ale roztomilí!“ zakřičela a já vešel do kuchyně. Hladila si Boba a culila se na něj. Potom sjela pohledem ke mně.

„Tak jako ty,“ usmála se a vstala. Plíživým krokem ke mně šla a nepřestávala se lišácky usmívat. Začínal jsem mít strach.

„Hele Sáro…“ chtěl jsem pokračovat, ale ona byla už u mě. Jemně se o mě opřela a svlíkla si tričko. A jsem v háji. Polkl jsem. Pousmála se a nahnula se ke mně. Začala mi dávat polibky na krk. Její ruce směřovaly  k mému rozkroku. Rozepnula mi kalhoty.

„Sáro!“ zdůraznil jsem.

„Tobě se to snad nelíbí?“ zašeptala na mém krku.

„Ne. Líbí, ale…“ zase mě nenechala domluvit.

„No vidíš! Tak si to užívej!“ usmála se v polibku a ruka jí zajela pod kalhoty. Napnul jsem se. Jaku! Odstrč jí! Dělej, srabe! Říkal jsem si, ale marně.

„Mňau!“ slyšel jsem. Nakonec jsem to vzal a sklonil se k ní. Jsem to, ale hajzl! Pousmála se a rychle se přisála na mé rty…

Vzbudil mě zvonek. Sakra, nikdy v životě mi v tomhle baráku nezazvonilo lidí. Sára zamžourala do tmy.

„Já tam jdu. Ještě spi,“ zašeptal jsem a vstal. Oblekl jsem si kalhoty a pomalu rozsvítil v kuchyni a šel ke dveřím. Když jsem je otevřel, myslel jsem, že mě trefí. Byla to Nessie! „Ahoj. Máma mi řekla, kde bydlíš,“ omluvně se usmála.

„Ah… No ono se to moc nehodí,“ znejistěl jsem a zaposlouchal se. Sára už vstávala. „Zítra ve škole, jo?“ usmál jsem se.

„Eh… no tak jo… Ahoj,“ řekla zmateně a chtěla jít, ale všimla si Sáry, která vešla do chodby. Nessiin obličej se zkřivil bolestí. Znechuceně se na mě podívala a odcházela pryč.

„Kdo to byl?“ ptala se Sára a její ruka mi přejela přes záda. Ještě v klidu jsem zavřel dveře a obrátil jsem k ní. Nuceně jsem se usmál a šel rovnou do kuchyně, kde jsem popadl stůl a otřískal ho o zem. Vztekle jsem hodil kusy dřeva do kouta a sedl si na židli. Bob na mě koukal vystrašeně jako Sára, která stála ve dveřích.

„Jaku?“ pípla Sára. Zhluboka jsem dýchal. Po pár minutách jsem se uklidnil. Vstal jsem a přišel k vystrašené Sáře. Objal jsem jí a přitiskl k sobě. Chvíli vázala, ale nakonec mě taky objala. Její srdíčko se pomalu zpomalovalo, až se uklidnilo úplně.

„Promiň,“ zašeptal jsem jí do vlasů. Vzdychla si a odtáhla se.

„No… já radši půjdu,“ řekla se sklopenýma očima. Zvedl jsem jí bradu a počkal, než se mi do nich nepodívá.

„Tak ahoj,“ usmál jsem se a věnoval jí něžný polibek. Odtáhla se první a s úsměvem se šla trochu obléct. Za chvilku byla zpátky.

„Nechceš radši hodit domů?“ nabídl jsem jí. „Je tma.“

„Ne, to je dobrý. Jsem tu autem,“ vysvětlila mi a znovu mě políbila. Potom zmizela v chodbě a já slyšel klapnout dveře. Bylo asi jedenáct v noci a já šel ještě spát. Zítra mě totiž čeká dost náročný den…

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!