Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 15. kapitola

03.02.2011 (21:45) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1512×

15. kapitola

Uběhlo asi jen deset minut a ona byla strašně nervózní. Pokukovala po mně a po mojí ruce. Klepaly se jí ruce. Tomu jsem se pousmál. Že bych ji znervózňoval?

„Co myslíš, Nessie?“ otočila se na ni s úsměvem Dana.

„Co?“ nechápala.

„Em… ptám se, jestli bychom nemohli udělat soukromý večírek,“ zopakovala znova.

„Jo. Jasně. Promiň…“ Zase koukla na mě. „Myslím, že je to dobrý nápad.“ Usmála se a najednou chytla moji ruku, která se pořád pohybovala. „Jaku!“ zavrčela skrz zatnuté zuby.

„Co je?“ usmíval jsem se.

„Nech – toho!“ zdůraznila a propalovala mě pohledem upíra.

„Proč?“ nedal jsem se a prsty vjel pod její „kraťasy“. Jenom trošku. Napnula se.

„Prostě toho nech!“ zasténala a nepřestávala se na mě dívat.

„Ne,“ usmíval jsem se. Pousmála se.

„Jacobe!“ zavrčela.

„Přinuť mě!“ nadhodil jsem a lišácky se usmál. Zavzdychala.

„Jaku!“ zasténala stísněně a přidala prosebný pohled. Nechápal jsem.

„Vadí ti to?“ zeptal jsem se.

„Ne, ale… Spíš mi to vůbec nevadí a je to až moc příjemný, chápeš?“ šeptala. Pochopil jsem a musel se uchechtnout. Nahnul jsem se k ní.

„A o co se asi snažím, lásko,“ šeptl jsem a rty otřel o ty její. Strašně jsem ji chtěl. Tak moc! Byla tak roztomilá.

„Jaku!“ vzdychla a snažila se mi ruku dát pryč.

„Hm?“ usmál jsem se a krátce ji políbil. Najednou si vzdychla, vzala mě za triko a vstala. Donutila mě, abych si stoupnul taky. Vzala mě za ruku a táhla mě pryč.

„Za chvíli jsme zpátky,“ řekla všem, kteří nevěděli, o co jde. Usmál jsem se a pokrčil rameny. Tom byl vzteky bez sebe. Musel jsem se usmát ještě víc. Táhla mě přes dav lidí. Potom zahnula do nějaké chodby, která byla strašně tmavá. Opřela se o zeď a mě si strhla na sebe. Upíří silou si mě nahnula, jak potřebovala, a naléhavě políbila. Hm… to budu dělat častějc. Polibek jsem jí hned začal oplácet. Rukama jsem se opřel o zeď asi tam, kde ona má břicho. Ona mi překvapivě rukou zabloudila pod moje tílko a dráždivě mě hladila. Během chvíle se mi udělala husí kůže.

Asi tak po půl hodině, kdy jsem byl absolutně mimo, se odtáhla.

„Dobrý,“ konstatovala a usmála se na mě.

„Dobrý?“ nechápal jsem. „Já chci ještě,“ pousmál jsem se.

„Jaku, budou se po nás shánět,“ řekla hned.

„Co je mi do nich…“ odfrkl jsem si a sklonil se k jejímu uchu. „Já tě totiž chci,“ šeptl jsem a jemně ji kousl. Zachvěla se a vzdychla.

„No… teď to asi nepůjde, Jaku. Počkej si na víkend,“ řekla rychle a já cítil z jejího hlasu úsměv. Vzdychl jsem si.

„Tak ok…“ pokrčil jsem rameny a dělal uraženýho.

„Na mě to neplatí, takže můžeme jít… A! Žádný námitky!“ zdůraznila a táhla mě zpátky. Potichu jsem zavrčel. Koukla na mě a pobaveně se usmála.

Sednul jsem si a naštvaně koukal dolů, na nohy. Sedla si vedle mě a připojila se k povídání. Vzdychl jsem si a opřel se o sedačku a přímo se rozvalil. To mě tak nebaví!

„Jaku?“ ozvalo se vedle mě. Otočil jsem se a vedle mě seděl Oliver.

„Hm?“

„Můžu… můžu se s tebou na něčem poradit?“ zeptal se trošku nejistě.

„No… jak chceš.“ Pokrčil jsem rameny.

„Víš, ty to s těma holkama tak umíš a…“

„Co potřebuješ?“ zasmál jsem se.

„Jde o Monicu,“ vysvětlil a kouknul na ni. Taky jsem se kouknul. Hezká byla… Nessie měla samý hezký kamarádky. Měla čokoládový, dlouhý vlasy asi do půl zad, modrý oči, kulatý roztomilý obličej.

„A co já s tím?“ nechápal jsem s úsměvem.

„No… myslel jsem, že… líbí se mi a já nevím, jak jí to mám říct,“ vysvětlil mi a začal rudnout. Nadechl jsem se a zadržel smích.

„A v tom ti mám pomoct jako já.“ Přikývl jsem. Nebyla to otázka.

„Jo. No, vy jste se s Ness taky moc neměli rádi a teď spolu chodíte, takže…“ nevěděl, co má říkat.

„Taky?“

„No, ona mě moc nemusí, ale poslední dobou se na mě pořád kouká a já na ni…“

„Jasně.“ Přikyvoval jsem hlavou. „Tak se s ní bav.“ Pokrčil jsem rameny a usmál se.

„To zabírá?“ zeptal se nejistě.

„Asi jo. Ježiši, kámo, ty si v tom až po uši!“ zasmál jsem se trošku hlasitěji a všichni se otočili. Oliver zrudnul ještě víc. „Sorry,“ zamumlal jsem a uchechtl se. Všichni nechápavě zakroutili hlavou a povídali si dál. Jenom Nessie se usmála, protože to samozřejmě slyšela. Tak aby ne. Upírka krásná jedna!

„Já za to nemůžu!“ bránil se Oliver.

„Jasný, jasný! Nic neříkám! Já jsem na tom stejně,“ ujistil jsem ho a vzdychl si při pohledu na Ness. Ta dělala, že nic.

„Tak jo. A jak se s ní mám bavit,“ pokračoval neklidně. „A nekřič, prosím,“ dodal.

„Já ti nevím. Prostě se nesmíš stydět! Jsi chlap, ne?“ Smál jsem se a přátelsky do něj šťouchnul. Začal si mnout rameno.

„Ty jo! Ty máš ale páru, Jaku,“ zaskuhral. Musel jsem se zasmát. No, s tím chlapem jsem to asi přehnal… A to má taky docela vymakanou postavu. Nechápu… Nebo to mám takovou sílu? To bych netvrdil. Nebo fakt jo? Počkat! Vidím nad sebou žárovku! Já jsem vlastně vlkodlak!

„Hm… já fakt nevím. Dej jí do skříňky tajný psaníčko a hlavně se nepodepisuj. Dělej, že nic. Asi to na holky funguje. Můžu se jí zeptat, jestli se jí líbíš.“ Pokrčil jsem rameny.

„Ne! To hlavně ne. Ale s tím psaníčkem… Je to docela dobrý nápad. A co jí tam mám napsat?“ ptal se.

„Em… asi, jak ji miluješ a tak. Já to nezkoušel, takže jestli to nevyjde, hlavně mě nezabij.“ Zasmál jsem se. Asi by mě nezabil… Určitě.

„Jasně, jasně. Teď běž za ní. Povídej si s ní.“ Usmál jsem se.

„Ne, to nejde!“ začal hned. Vzdychl jsem si.

„Ne?“ nadzdvihl jsem jedno obočí. „Monico?“ Usmál jsem se na ni a ona se otočila. „Pojď sem.“ Pobídl jsem jí rukou.

„Proč?“ nechápala.

„Chceme si povídat a Oliver říkal, že s tebou není nuda.“ Usmíval jsem se a ji to překvapilo. Potom se usmála.

„Tak jo. Když to říkal Oliver.“ Zasmála se a zvedla se. Obešla stůl a já ji nechal, aby si sedla mezi nás.

„Ty jo! Ty máš dlouhý vlasy. Jak dlouho jsi čekala, než ti narostly?“ zeptal jsem se.

„No, asi pár let to bude,“ zašklebila se.

„Hm, to asi jo.“ Usmál jsem se a trošku se rozvalil a ona si musela poposednout blíž k Oliverovi. Objal jsem Nessie kolem pasu a přimáčkl si ji k sobě. Usmála se na mě.

„A vůbec, jak se máš?“ začal Oliver a já se musel zasmát. Takovou chabou větu může vymyslet jenom fakt zamilovanej!

„Dobře. A ty?“ uchechtla se.

„Teď skvěle. Když jsi tu ty.“ Usmál se na ni. No, tak to bylo lepší. Radši jsem si jich nevšímal a věnoval se Nessie, která se ke mně přitulila a nohy dala na sedačku. Potom se koleny opřela o stůl a hlavu si položila na moje rameno. Přidržel jsem si ji, aby náhodou nespadla.

„Hele, lidi, víte tu novinu?“ vypískla najednou Denisa.

„Ne. Povídej," vybídla ji Dana.

„No, včera nám ve třídě oznámil jeden učitel, že do školy začnou chodit od zítřka nějaký nový lidi. Říká se dvě holky.“ Usmívala se potěšením, že nám to mohla říct.

„Vážně? A co je na tom super?“ zabručela Ness. Myslím, že nebyla moc nadšená.

„Prý jsou to asi Sáry sestřenice,“ pokračovala.

„Další barbíny,“ vzdychl jsem a Nessie políbil do vlasů. Víc se ke mně přitiskla.

Asi v jednu ráno jsme šli pryč. Docela jsem se potom bavil. Sledovat nalitý puberťáky, bylo za všechny peníze. John lítal po podniku a tvrdil, že umí lítat. Dana se s ním pořád hádala, až skončili za rohem jako my předtím. Denisa mi vysvětlila, že to tak dopadne vždycky a potom si povídala s Tomem, který asi něco před jedenáctou začal vykřikovat, že jsem č*rák. Byl úplně na mol. Nakonec skončil pod stolem se zlomeným nosem. Nessie mi nebránila. Oliver a Monica se úplně rozpovídali a myslím, že žádná psaníčka nebudou potřeba. Řídil jsem já, protože Nessie byla unavená.

Zatavil jsem před mým domečkem. Nechal jsem svítit světla a zapnutý rádio.

„Nechceš hodit domů? Já bych se vrátil jako vlk.“ Usmál jsem se na ni.

„Ne. To je dobrý. Omlouvám se za Toma.“ Usmála se unaveně.

„Za něj? Pche! Nevím, kdo je č*rák,“ zavrčel jsem. Zasmála se.

„Lásko, nech toho. To víš, že on. Dej mi pusu,“ poprosila a za triko si mě přitáhla k sobě. Pousmál jsem se a vyhověl jí.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 15. kapitola: