Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 85

07.01.2010 (19:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5491×

Probudila mě vůně vajíček a slaniny. S úsměvem jsem se posadila a na nohách mi přistál tác se snídaní. „Dovol, abych tě seznámil s dnešním programem,“ přisedl si ke mně Edward, když jsem snídala. „Dopoledne se ještě koukneme po nějakých památkách, přesněji řečeno Tower Bridge a Tower a odpoledne musíme prorabovat nějaké obchody, protože to by nám Alice neodpustila,“ podíval se na mě omluvně.

„Dobře, jen ze sebe udělám člověka,“ odstrčila jsem dojedenou snídani a s kalhotami, tričkem jsem zalezla do koupelny. Vlasy jsem si stáhla d culíku a mohli jsme vyrazit.

K mému překvapení vzal Edward auto. Projížděli jsme ulicemi Londýna, jako kdyby tu Edward žil a ano jednou nezaváhal. „Jak to, že se tu tak dobře vyznáš?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Před pár lety jsme tu žili. Carlisle se chtěl podívat domů,“ pokrčil rameny a zaparkoval.

Počkala jsem, až mi otevře dveře a pak jsme šli ruku v ruce po břehu Temže. Edward mě po chvíli objal kolem ramen, tak jsem ho objala kolem pasu, a co nejvíc to šlo, jsem se k němu přitiskla.

Pomalu jsme přešli Tower Bridge a Edward mě vedl k Toweru. Museli jsme chvíli počkat, protože bezpečnostní opatření byly tak velké, že nás při vstupu dokonce prohledávali.

Edward mě protáhl snad každým koutkem, ale nejvíc se mi líbily anglické korunovační klenoty. S úžasem jsem je pozorovala a Edward zase pozoroval mě. V Toweru jsme strávili zbytek dopoledne a ještě kousek odpoledne.

Cestou k autu jsme se ještě stavili na oběd. Respektive, Edward mě donutil zastavit. Dala jsem si nějakou sýrovou jehlu, krokety a pomerančový džus. Mezitím, co jsem jedla, Edward mě přímo hypnotizoval pohledem a ostatní návštěvníci hypnotizovali pro změnu jeho, a aby ukázal, že někomu patří, když jsme odcházeli, pěkně vášnivě mě políbil. Došli jsem k autu, Edward mi podržel dveře, abych mohla nastoupit a zase jsem někam jeli.

Zaparkovali jsme u menšího baráčku a v přízemí byl menší obchůdek, samozřejmě značkový. Počkala jsem, až mi otevře dveře a ruku v ruce jsme šli dovnitř.

Obchůdek z venku vypadal malý, ale vevnitř byl prostorný a luxusní. Každá část oblečení měla svůj vlastní prostor, takže se tam dalo celkem dobře vyznat. Zdá se, že Edwarda zajímalo jen spodní prádlo, protože k němu rovnou zamířil. „Páni,“ nadzvedl obočí a ukázal mi odvážný, průsvitný komplet.

„Edwarde, ty úchyláku,“ obvinila jsem ho, protože jsem pochopila, že mě do toho bude chtít navléct.

„Prosím,“ upřel na mě zdrcující sílu svých zlatých očí.

„Ne,“ vydechla jsem poněkud omámeně, protože mě měl v kapse a moc dobře to věděl.

„Prosím,“ zašeptal mi těsně u ucha a jeho studený dech mi ovál krk. Zavřela jsem oči a ruce zaťala do pěstí.

„Tak dobře,“ vydechla jsem poraženě a Edward se jemně zasmál.

S otráveným výrazem, že jsem zase podlehla, jsem nastavila ruku a Edward mi do ní dal ramínko s tou hrůzou. „Můžu vám nějak pomoci?“ připloužila se k nám starší prodavačka a s vlezlým úsměvem.

„Ne, díky,“ odbyl jí Edward a mě strčil do kabinky.

Shodila jsem ze sebe oblečení a navlékla si na sebe ten… kousíček látky, za který chtěli až nehorázné peníze. „Už jsi hotová?“ nakoukl ke mně Edward, když jsem si upravovala podprsenku a jemu málem vypadly oči z důlků.

„Nic extra?“ zhodnotila jsem situaci a chtěla to ze sebe sundat, ale nestihla jsem to.

V tu samou chvíli už jsem byla přišpendlená Edwardovým tělem ke zdi a jeho rty si začaly hrát nedočkavě s těma mýma. „Edwarde,“ vydechla jsem, když se jeho studené rty dotkly mého krku. „Jsou tu lidi.“

„Bohužel,“ zašeptal mi do kůže a zklamaně se odtáhl. „Jo a tohle bereme,“ zatahal za ramínko od podprsenky a s úsměvem vycouval.

Zase jsem se oblékla do mého oblečení a vylezla jsem. Edward vybíral další kousky do mé bohaté sbírky, ale naštěstí mi je už zkoušet nedával. Mlčky jsem ho pozorovala, ale abych mu tu jeho vybíravost oplatila, zalezla jsem do části, kde bylo pánské prádlo.

Na první pohled mě dostali naprosto úžasné boxerky, které v jeho šatníku prostě nesměly chybět. Byly modré, saténové a byly na nich nakreslení čertíci. „Tak tyhle musí mít,“ pomyslela jsem si s úsměvem a sáhla po nich.

„Lásko?“ oslovil mě Edward a studené ruce se mi omotaly kolem pasu.

„Hm?“

„Nerad tě ruším, ale asi bychom měli jít,“ zašeptal mi do ucha.

„Tak jo,“ souhlasila jsem a šli jsme ke kase.

Edward položil na pult prodavačce všechno prádélko, které mi vybral, a když jsem k němu položila i můj výběr, vyjeveně na mě koukal. Pak zaplatil a vrátili jsme se k autu.

Zrovna pršelo, ale mně už to nevadilo. Za tu dobu, co jsem žila ve Forks jsem si zvykla, takže jsem to ani moc neřešila.

Myslela jsem, že pojedeme ještě někam, ale vrátili jsme se do hotelu. V pokoji se Edward začal pohybovat upírskou rychlostí, a když se konečně zastavil, všechny věci byly napěchované v kufrech. To znamenalo náš odlet. Ale proč mi Alice balila takových věcí a posílala mi to náhradní prádlo? „My už letíme domů?“ zeptala jsem se zklamaně, čekajíc na odpověď.

„Copak, nechce se ti?“ usmál se.

„Dejme tomu, že by mi nevadilo se tu ještě chvíli zdržet,“ objala jsem ho kolem pasu.

„Dobře. Sice jsem ti to nechtěl říkat, ale domů ještě neletíme,“ usmál se pokřiveným úsměvem.

„A kam teda?“

„Nech se překvapit,“ dal mi pusu na nos a následně i na rty. „Ale měli bychom jít, pokud nechceme zmeškat letadlo.“

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 85: