Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 50

05.10.2009 (18:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6170×

„Lásko, vstávej. Jsou Vánoce.“ Edwardův studený dech mi ovál obličej a jeho rty se přitiskly na moje. I když jsem si lepší probuzení nemohla přát, oči se mi od sebe neodlepily a já se znovu zachumlala pod deku, kde jsem znovu usnula. Bohužel můj spánek netrval dlouho.

„Bello, vstávej! Jsou Vánoce.“ Alice ze mě strhla deku a nadšeně mi skákala po posteli.

„Alice, nech mě spát,“ zasténala jsem a otočila se na druhý bok.

„Vždyť si spala celé dopoledne, a jestli ještě nemáš dost, neměli jste s Edwardem v noci tak vyvádět a dělat takový randál,“ stále mi skákala po posteli. Divila jsem se, že mě ještě nevymrštila. „Tak dělej! Na spaní budeš mít ještě spooooustu času.“

„Jak malé dítě.“ Pokus o spánek jsem vzdala a posadila se. Nevypadalo to, že je den, protože v pokoji bylo zvláštně sešeřeno. Až když jsem koukla z okna, dostala jsem odpověď. SNÍH.

Nevěřícně jsem přešla k oknu a pozorovala ty lehké, bílé, padající vločky. Muselo sněžit celou noc, protože louka kolem domu už byla celá bílá. Vydechla jsem úžasem, když jsem spatřila zasněžené stromy okolo a kolem pasu se mi omotaly silné ruce. „To je krása,“ zašeptala jsem, abych nerušila tuhle dokonalou chvíli.

„Veselé Vánoce,“ popřál Edward a dal mi pusu na krk.

Otočila jsem se a dostala skvělý nápad. „Půjdeme ven?“ nadšeně jsem na něj koukala. I když jsem zimu nemusela, představa koulovačky s Edwardem se mi líbila.

„Je zima,“ řekl udiveně. Moc dobře věděl, že zimu, sníh a hlavně led nemusím, hlavně proto, že je pro mě dost nebezpečný.

„To vadí?“

„Ne, ale…“ zakroutil hlavou. „Tak se teple obleč,“ pohladil mě po tváři a zmizel.

Vlezla jsem do šatny, kde jsem shodila noční košilku a navlékla kalhoty, triko a tlustou mikinu s dlouhým rukávem na kterou jsem ještě vzala bundu.

Sešla jsem do kuchyně, abych ještě mohla nakrmit žaludek. Edward na mě čekal a něco držel v ruce. Když jsem k němu přišla blíž, zjistila jsem, že je to barevná, pletená šála a čepice. Uhladil mi vlasy, aby mi čepici mohl nandat a pak mě omotal snad dvoumetrovou šálou. Z kapes ještě vytáhl stejně barevné rukavice a ty mi dal na ruce. To už ale vedle nás stála Alice a podávala Edwardovi moje kozačky. Obul mi je a vyšli jsme ven.

Samozřejmě, že se moje nešikovnost projevila a jen co jsem sešla schody, mi to podklouzlo a padala jsem k zemi. Naštěstí jsem skončila v Edwardově náručí a srdce se mi rozbušilo. Jen jsem slyšela Emmettův hlasitý a Edwardův tichý smích. „Nechceš se radši vrátit?“ pomalu mě stavěl na nohy.

„Ne, dokaď tě nevycpu.“ Už jsem stála, tak jsem opatrně v chůzi pokračovala, ale Edward se stejně pro jistotu držel za mnou.

Rychle jsem se sehnula pro sníh, následovala rychlá otočka a sníh jsem hodila přímo Edwardovi na hruď. Znovu jsem rychle nabrala sníh a tentokrát jsem se mu trefila do obličeje. Začala jsem se strašně smát, ale Edwardova reakce mě zaskočila.

Horní ret se mu ohrnul na zuby a pěkně hlasitě zavrčel. Myslela jsem, že si zase hraje, tak jsem se nenechala zastrašit a smála se dál. Až když se ke mně víc přiblížil a vrčel ještě víc, jsem ztuhla. Ještě víc se přiblížil, nakrčil se a pak jsem ležela na zemi.

Edward byl nade mnou a uvěznil mi ruce nad hlavou. Naposledy zavrčel a rty mi přitisknul na krk. Cítila jsem jeho ostré zuby, jak mi opatrně přejeli přes kůži. „Tak ty si myslíš, že po mě budeš házet sníh?“ zeptal se a protože jsem stále byla v šoku, zmohla jsem se jen na kývnutí. „Tak to se ještě uvidí,“ hlasitě se zasmál a na obličej mi začaly dopadat nové sněhové vločky.

Sledovala jsem Edwardovo počínání s úsměvem, když nabral sníh a začal mi ho uplácávat na nohách. Za chvíli jsem měla spodní část těla celou pod sněhem. Rychle jsem se vyhrabala, abych se mohla zvednout a utéct.

Edward byl někde, kdo ví kde, ale když jsem byla u domu, tak mě chytnul kolem pasu a vyhodil si mě na záda. „Pořádně se drž. Čeká tě divoká jízda,“ zasmál se a rozběhl.

Ledový vítr mě šlehal do tváří, ale nevnímala jsem to. Hlavu jsem mu položila na rameno a vdechovala jeho omamnou vůni. Najednou se pohyb změnil a Edward začal šplhat po stromě. Skákal z jedné větve na druhou, až zůstal v koruně vysokého smrku.

Opatrně mě stáhnul ze zad a ruku mi dal kolem pasu, kdybych náhodou padala. Rozhlédla jsem se kolem a zimní příroda mi vyrazila dech. Všechno bylo tak krásně bílé, jako v zimním království. „To je nádhera,“ dostala jsem ze sebe a víc se k Edwardovi přitiskla.

„Miluju Tě,“ zašeptal a dal mi pusu do vlasů. Potěšeně jsem se usmála a koukla na něj. Naše láskou nasáklé pohledy se setkaly, ale ve vteřině mu výraz ztvrdl.

„Musíme domů,“ řekl přísně.

„Proč?“ byla jsem zmatená.

„Lásko, máš úplně promodralé rty.“ Až s touhle otázkou mi došlo, že mám i pěkně zmrzlé nohy.

„Tak mi je zahřej“ usmála jsem se.

„To jim asi moc nepomůže, ale můžeme to zkusit.“ Natočil si mě k sobě a naše rty se spojily.

Musela jsem mu dát za pravdu, protože to opravdu moc velký účinek nemělo. Popravdě žádný, protože se mi akorát zajíklo srdce.

Povzdechla jsem si a Edward poznal, že se mi domů moc nechce. „Někdy se sem vrátíme, slibuju. Ale teď už pojď nebo mi Alice utrhne hlavu, jestli budeš nemocná.“ Znovu si mě vyhodil na záda a po větvích seskákal dolů.

Doma se mě hned ujala Alice s Esme. Sundaly mi všechno mokré oblečení, uvařily mi čaj a Alice mě ještě nahnala pod teplou sprchu.

Jen co se mi rozehřály svaly, mě zase ze sprchy vytáhla a teple mě oblékla. Potom mě dotáhla do obýváku, kde mě zabalila snad do čtyř dek a podala mi teplý čaj od Esme. „Jen co se zahřeješ, budeme zdobit stromeček.“ Nadšením div nekákala. „A s tebou si to ještě vyřídím.“ Ukázala na mého manžela, ale ten si z toho zřejmě nic nedělal. Sedl si vedle mě na gauč, uvěznil mě v železném sevření. Alice na něj vyplázla jazyk a zmizela. Teď jsem si uvědomila, že jsme tu nejspíš sami. „Kde jsou ostatní?“

„No, kluci šli na stromek a holky hledají ozdoby.“

„Takže jsme tu úplně sami?“ vlezla jsem mu do klína.

„Toho by se dalo využít,“ přešel na moji hru a začal mě líbat. Když mě chtěl vymotat z deky, odtáhl se a povzdychl si. „Už ne,“ posadil mě zpátky na gauč a než jsem se stihla na cokoliv zeptat, ve dveřích se objevil Emmett s vánočním stromkem nebo spíš stromem.

„Tak jsme tady děti,“ postavil strom k prosklené stěně a pak vešli i ostatní.

Holky scházely ze schodů a každá nesla tři velké krabice. Všechny je položily na stolek a Alice mě nadšeně vytáhla na nohy. „Jdeme zdobit,“ nadšeně kolem mě tancovala a já začala přemýšlet, jak se z toho vykroutit. Napadl mě Chralie. „Alice, možná bych měla zajet za Charliem.“ Alice tancovat přestala.

„To ani náhodou. Zajedeš za ním zítra.“

„Tak mu alespoň zavolám,“ nedala jsem se.

„No dobře,“ řekla nabručeně a konečně si mě přestala všímat.

Rychle jsem se vymotala z poslední deky a běžela pro mobil. Lehla jsme si na postel a vytočila číslo. „Swan,“ ozvalo se po chvíli.

„Ahoj tati.“

„Bello, zlatíčko. Jak se máš?“ byl nadšený, že mě slyší.

„Skvěle. Budeme zdobit stromeček a zítra se za tebou zastavím.“

„To bude skvělé. Strašně se na tebe těším a přiveď i Edwarda.“

„Určitě, stejně by mě v tomhle asi nepustil za volant,“ ušklíbla jsem se. „A co ty? Jak se máš?“ Otevřely se dveře a Edward si lehnul vedle mě. Začal mi lehce prsty kreslit po kůži. Musela jsem ho zastavit, protože bych se nedokázala soustředit na rozhovor.

„Jo, jde to. Stýská se mi.“ Edward mě znovu začal hladit a nevypadalo to, že by jen tak přestal, tak jsem radši hovor ukončila.

„Mně se taky stýská. Musím končit, tak se uvidíme zítra.“

„Dobře. Užij si Vánoce a pozdravuj ostatní.“

„Ty taky.“ Ani jsem hovor netípla a mobil mi z ruky zmizel.

Edward se přetočil nade mě a začal mě líbat na krku. Rukou mi zajel pod tričko a roztrhl ho. Našla jsem jeho rty, ale pak jeho váha zmizela.

Otevřela jsem oči a posadila se, abych ho našla. Seděl na druhé straně pokoje a před ním stála naštvaná Alice. Podívala se na mě a v očích jí metaly blesky. „Nemysli si, že se z toho vykroutíš. A ty jí nenaváděj,“ obrátila se na Edwarda a ten na ní zavrčel, takže mu ještě něco řekla v myšlenkách.

Přišla ke mně, vzala mě za ruku a táhla z pokoje. Koukla jsem s nadějí na Edwarda, ale ten jen s omluvným pohledem pokrčil rameny a šel za námi.

Když jsme přišli dolů, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Strom, který přinesli, byl od shora dolů ozdobený modrými mašlemi a různými ozdobami. Emmett právě dílo dokončoval tím, že na špičku dal modrou hvězdu. Nakonec stromek obmotali modrými žárovičkami a rozsvítili. Bylo to jako umělecké dílo. „Líbí se ti to?“ Alice ke mně nadšeně přiběhla a vypadalo to, že už mi předchozí prohřešek odpustila.

„Je to úžasné,“ vydechla jsem, ale v duchu jsem hledala výraz, který by to vystihl ještě přesněji. Nic se nehodilo.

„Jsem tak ráda, že se ti to líbí,“ rozplývala se. „Tak se běž obléct,“ postrčila mě ke schodům a sama ještě šla nejspíš dodělat nějaké detaily.

Bylo mi divné, že mě Alice nechá obléct se samotnou, ale nějak jsem to neřešila. Alespoň si můžu vzít něco pohodlného.

Otevřela jsem šatnu a už chápala, proč nemusela jít se mnou. Všude byly samé sukně anebo šaty. Po podrobnějším prozkoumání jsem našla i pár docela obyčejných triček, takže tu k nim musejí být i kalhoty. A byly.

Ze zastrčené police na mě koukaly krásné rifle. Jako v tranzu, že to není nic růžového, jsem pro ně sáhla a oblékla si je. Abych udělala Alici alespoň malou radost, protože jsem věděla, jak bude trpět kvůli mým kalhotám, vzala jsem si trochu odvážnější tričko, které z jednoho ramena padalo. „Pojď se mnou. Nalíčím tě.“ Otočila jsem se na Alice, která se tam zničehonic objevila a stála se zavřenýma očima opřená o futra. Věděla jsem, že nemá cenu odporovat, tak jsem šla za ní.

V koupelně mě posadila k zrcadlu a začala mi malovat nový obličej. Udělala mi kouřové stíny, zvýraznila rty a na tvář mi nanesla trochu červené barvy.

Alice by ze všeho nejraději už teď rozbalila dárky, ale můj žaludek měl jiné plány. Káravě se na mě podívala. „No co? Chvíle čekání ti neuškodí.“ Za tuhle větu by mě nejradši zaškrtila, ale Esme mě odvedla do kuchyně, kde už na mě čekala večeře.

Schválně jsem to ještě protahovala a Alice málem vyskočila z kůže. Když už jsem měla na talíři poslední sousto, radši jsem ho rychle snědla, aby mi mohla talíř sebrat a umýt ho.

Edward za mnou přišel, majetnicky mě objal kolem pasu a vedl do obýváku za ostatními. Pod stromečkem byla hromady dárků a kolem stáli všichni členové mé rodiny. Já s Edwardem, Esme po boku Carlislea, Alice s Jasperem a Rosalie sama? „Počkat! Kde je Emmett?“ zeptala jsem se podezřívavě, jestli náhodou někde něco nechystá.

„On se tu objeví za chvíli,“ ujistila mě Alice s úsměvem a Rose si odfrkla. „Takže Rose, co kdybychom na něj nečekali a rozbalila by sis ten největší dárek?“ Alice s Edwardem jen stěží zadržovali smích a my ostatní jsme na ně jen nechápavě koukali.

„Dobře.“ Rose přistoupila k opravdu velkému balíku a strhla papír. Uprostřed klečel Emmett na jednom koleně a v dlani měl otevřenou krabičku s krásným prstýnkem. „Rosalie Haleová, vezmeš si mě?“ zeptal se a Rose div nepřetékala láskou.

„Ano!“ vykřikla a Emmett už jí drtil v náručí. Všichni jsme se na ně s úsměvem dívali, ale Esme to dojalo asi nejvíce.

Alice už se na to nemohla dívat, tak zasáhla. „Teď je řada na nás.“ Ke stromečku přilétla jako tajfun a mě i Rose strčila nějaký měkký balíček.

V mysli mi vyvstala vzpomínka na mé 18. narozeniny, ale teď už jsem si byla 100% jistá, že by mě Edward znovu neopustil.

Pomalu jsem roztrhla papír a vykouklo na mě červené, krajkové prádélko. Pod ním bylo ještě černé, tmavě zelené, růžové a nemohlo chybět ani modré. To se dalo od Alice čekat, takže jsem ani nezrudla. „Díky Alice,“ objala jsem jí.

Potom mi společný dárek podali Emmett s Jasperem. Oba se uculovali a Alice jen nevěřícně kroutila hlavou. Koukla jsem na Edwarda, ale ten je jen propaloval pohledem. „Můžete mi říct, proč si zpíváte?“ Nejspíš to nevydržel a zeptal se.

„Abys měl taky nějaké překvapení, bráško“ zašklebili se na něj, tak to nechal být, ale byl značně nervózní.  „Veselé Vánoce Bello,“ podali mi nějakou tvrdou, zabalenou věc.

Čekala jsem, že to bude něco vtipného, tak jsem to bez váhání rozbalila. Edward mě chytil kolem pasu a čekal, co vyndám. Když jsem zjistila, co to je, málem mě kleplo. Byla to knížka, ale ne jen tak obyčejná. Byla to KAMASUTRA.

Zrudla jsem a Emmett s Jasperem se začali hrozně smát. I Rosalii a Alici cukaly koutky, ale nedaly na sobě své pobavení tolik znát.

Koutkem oka jsem sledovala reakci Edwarda, ale jeho naštvaný výraz vyprchal a změnil se v pobavený. „Díky, ale myslím, že vám by se to hodilo víc.“

„Jen počkej, až se dostaví stereotyp. To budeš za tyhle Vánoce vděčný,“ nedal se Emmett a Jasper jen přikyvoval.

„Tak jsme se zasmáli a co kdybychom se věnovali zase někomu jinému?“ řekla jsem znuděně a Alice přitančila s dalším dárkem k Esme.

Ta jí objala a vybalila krásné, barevné, dlouhé šaty za krk s kamínky kolem výstřihu. „Jsou nádherné. Děkuju,“ znovu Alici objala.

„Teď jsem na řadě já,“ prohlásil Edward a z hromady vytáhl nezabalenou krabičku a šel ke mně. Věděla jsem, že nemá cenu protestovat, tak jsem si poraženě povzdychla a Edward se usmál ještě víc. Když ke mně došel, přitáhl si mě blíž, aby mě mohl políbit. „Veselé Vánoce,“ zašeptal a podal mi tu černou krabičku.

Otevřela jsem jí a srdce se mi zastavilo. Ležel tam nádherný náramek se srdcem. Podle toho jak zářil, to byl nejspíše diamant. „Je nádherný. Zapneš mi ho?“ usmála jsem se a nastavila ruku. Během sekundy se mi na zápěstí houpal Edwardův dárek. „Děkuju,“ políbila jsem ho a on si mě přitáhl blíž.

Z objetí jsem se mu vykroutila a šla pro svůj dárek. Rose mi ho pomohla zabalit, takže jenom my a samozřejmě Alice jsme věděly, co tam je. Tedy jestli se některá neprořekla myšlenkami.

Opatrně jsem mu dárek podala, ale Edward byl nedočkavý, tak papír strhla rychle. Když to uviděl, překvapeně vydechl.

V tmavém, dřevěném rámu byla na bílém podkladě vytištěná naše fotka, jak se líbáme. Edward měl ruce kolem mého pasu a já je měla u něj ve vlasech. „Kdy jsi to vyfotila?“ zeptal se užasle a zřejmě se na to smažil přijít.

„Taky nemusíš vědět všechno,“ pokrčila jsem rameny.

Emmett se znovu rozesmál, ale to už k němu šla Rosalie a podávala mu svůj dárek. Byl to nějaký kus papíru, ale Emmett se prostě musel pochlubit.

Byla to nějaká poukázka a jediné, co jsem z toho vyčetla, že je to pouze pro něj od Rose a má to na věčnost, takže jsem radši ani nechtěla vědět, co to bylo.

Potom se Emmett vrhnul na Esme a dal jí zřejmě taky nějakou knížku. Chvíli váhala, jestli to není zase nějaký vtip, ale pak to rozbalila. V papíře se nacházela, velká a tlustá kuchařka i s DVD. Carlisle se usmál a objal jí.

Teď přišel na řadu dárek ode mě a Rose pro Alici. Daly jsme jí poukázku na nákupy u slavných návrhářů jako je Luis Vuitton, Mark Spencer, Prada, Hugo Boss, Gucci, Armani a mnoho další v hodnotě 5 000 000$. Byla úplně štěstím bez sebe a obě nás zlíbala.

Znovu jsem se vykroutila z Edwardova sevření, ve kterém mě chránil před Alicí a šla dát dárek Emmettovi a Rose.

Té jsem dala nádherné, stříbrné střevíčky snad s 10 centimetrovým podpatkem a Emmettovi encyklopedii medvědů.  Taky z ní byl nadšený, že prý pak medvídky bude oslovovat alespoň názvy.

Jak dárky ubývaly, nakonec z hromady zbyly pouhé 3 balíčky. Jednoho se chopila Alice, druhého já s Edwardem a třetího Esme s Carlislem.

V Alicině balíčku byly nějaké klíčky, a když jsme se šli podívat ven, stála tam modrá, nadupaná motorka ovázaná mašlí a na ní bylo napsáno JASPER.

Náš balíček obsahoval 2 letenky na ostrov Esme a pro koho jiného než pro naše adoptivní rodiče, kteří nás tak všechny stále milovali a snášeli hlavně Emmettovi vtípky.

Když nás všechny poobjímaly, přišla řada na ten poslední dárek. Překvapeně jsem se na ně podívala, když Carlisle s Esme přistoupili ke mně. „Konečně je příležitost dát ti tohle a už jsi zase o krok blíž stát se právoplatnou Cullenovou, i když mi už tě za ní samozřejmě považujeme.“ Carlisle dokončil svou řeč a podal mi balíček. Opatrně jsem ho rozbalila a byla tam černá, sametová krabička, tak jsem jí otevřela.

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, protože v krabičce byl znak Cullenů, na jemném stříbrném řetízku. Nebyl tak velký jako Rosaliin, ale přesto byl krásný. „Děkuju. Moc to pro mě znamená.“ Oba jsem je objala a z oka mi ukápla slzička dojetí. Právě jsem byla tou nejšťastnější osobou na světě.

Když jsme rozdaly všechny dárky, bylo těsně před půlnocí a já začala zívat. Nechtěla jsem jít spát, tak jsem usoudila, že mi třeba teplá sprcha pomůže, tak jsem šla do koupelny.

Po sprše jsem se chtěla obléct do pyžámka, ale žádné jsem nikde nenašla. V koupelně byla jen osuška a vedle ní červené, santovské sexy oblečení a ještě čepice s rolničkou. To byla poslední kapka.

Zabalila jsem se do ručníku a vystřelila z koupelny. Edward chtěl nejspíš něco říct, ale rukou jsem mu neznačila, že až potom.

Otevřela jsem dveře a zakřičela. „Alice!“ hned se vedle mě objevila a za ní hned Emmett, ten nadzvedl obočí, jak mě tam viděl jen v ručníku a cukaly mu koutky, takže tam přišel i Jasper. „Můžeš mi říct, co to má být?“ zvedla jsem červené kousky látky do vzduchu.

„Věci na spaní,“ pokrčila rameny a Emmett s Jasperem vybuchli smíchy.

„V tomhle spát nebudu,“ nedala jsem se.

„Hele Bello, já ti nekecala do oblečení, tak mi teď udělej radost. Je to prostě zvyk, tak to nekaž.“

„No jasně, mělo mě napadnout, že za to odpoledne budeš něco chtít.“

„To mělo.“ Z téhle věty jsem poznala, že nemám šanci, tak jsem se odšourla zpátky do koupelny, abych to na sebe navlíkla.

Podprsenka mi jen stěží zakrývala prsa a sukýnka byla kraťoučká, jako kdyby to vůbec žádná sukně nebyla. Doufala jsem, že jak mě v tom Edward uvidí, tak to ze mě zutrhá, abych si to už nikdy nemusela obléct.

Edward ležel na posteli a s úsměvem koukal do stropu. Jak zjistil, že už nejsem v koupelně, s úžasem se na mě podíval. Sklopila jsem hlavu a úplně rudá jsem šla k posteli, kde jsem si sedla na kraj.

„Na co jsi myslel, že jsi se tak usmíval?“ Koukala jsem z okna do nepropustné tmy. „Na to, že jsem nejšťastnější upír pod sluncem a mám strašně velké štěstí,“ dal mi lehkou pusu na krk, až jsem se lekla, kde se tam tak najednou vzal. „Kde jsi to vyhrabala?“ narážel na můj outfit.

„Alice,“ povzdechla jsem si a Edward se tiše zasmál.

„Musím jí poděkovat za to, jak mi to strašně usnadňuje,“ pohladil mě po nahých zádech a mě naskočila husí kůže.

„Jak ti usnadňuje co?“ zeptala jsem se šeptem.

„Tohle.“ Znovu mi dal pusu na krk a už jsem ležela pod ním.

Uslyšela jsem praskání nití a byla jsem bez podprsenky. „Doufala jsem, že to uděláš. Bylo to značně nepohodlné.“ Jenom se usmál.

„Víš, že ti ta čepice strašně moc sluší?“

„Teď už to vím,“ přitáhla jsem si Edwardovi rty a začala ho vášnivě líbat.

Ruce mi samovolně začaly pátrat po knoflíčkách u jeho košile a hned je začaly rozepínat. Když se jim to povedlo, košile někam letěla a prsty se začaly věnovat těm protivným kalhotám.

Já už byla dávno nahá a Edward si hrál s mým tělem, které zažívalo neuvěřitelnou extázi. Konečně jsme mohli splynout a ani Edward na nic nečekal. Prohnula jsem se v zádech a pohyby mu vycházela vstříc.

Jednou jsem byla pod ním, pak zase nad ním, ale bylo to stále nádherné.

„Miluju Tě“ zašeptali jsme oba, když nás dostihl orgasmus. Tyhle Vánoce byly nejhezčí v mém životě.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 50: