Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 39

Bella a maskéři


Rozbřesk trochu jinak 39Další komplikace v podobě datumu Joshova návratu do školy. Jinak nic zajímavého v téhle kapitole nečekejte. Děj se začne rozvíjet zhruba tak za 2 až 3 další kapitolky a musím říct, že se máte na co těšit.

Moje podvědomí mi říkalo, ať se okamžitě stáhnu, tak jsem zapadla do nejbližšího obchůdku. Doufala jsem, že si mě nevšiml.

Hned, jak přešli, jsem se rozeběhla k autu a cestou vytáčela Edwardovo číslo. Nezvedal to, tak jsem to zkoušela stále znovu.

Největší rychlostí, jakou jsem byla přes slzy a klepající se ruce jet jsem se vydala domů. Cestou jsem stále volala Edwardovi, ale nezvedal to.

Doufala jsem, že na mě bude čekat v garáži, ale nebyl tam. „Zůstala jsem sedět v autě a vyčerpaně jsem se opřela o sedačku. Začaly se mi spouštět nové slzy a ticho prolamovaly moje vzlyky.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale v garáži už byla tma, když se zničehonic otevřely dveře. „Bože Bello. Co se stalo?“ Vyděšený Edward svíral moje ruce. Stále jsem se koukala před sebe a vzlykala. „Bello!“ Začínal šílet.

Pomalu jsem otočila hlavu a koukla na něj. „Josh,“ zašeptala jsem a slzy si znovu našly cestičku

„Je pryč,“ řekl uklidňujícím hlasem.

Nezmohla jsem se na odpověď, tak jsem zakroutila hlavou. Edward ztuhnul a z hrudi se mu ozývalo vrčení. Potom mě vzal do náruče a nesl do obýváku. „Kde jsi ho viděla?“ Posadil mě na pohovku a sedl si vedle mě

„Ve městě,“ zašeptala jsem. „S nějakou partou.“ Znovu jsem se rozvzlykala. „Proč jsi mi nebral telefony? A kde jsi vůbec byl?“

„Promiň, lásko, musel jsem na lov.“ Kývla jsem na souhlas, když zazvonil telefon. „Alice?“ Edward zkameněl a pak zavrčel.

„Já to věděl,“ procedil mezi zuby a ukončil hovor.

„Co se děje?“ Můj hlas už byl v mezích normálu.

„Vsadil se.“

„Cože? Kdo? Proč?“ nechápala jsem.

„Josh. Chce tě dostat. Za každou cenu.“ Slzy mi opět smáčely tvář. „Pššt. Přes nás se nedostane.“ Přetáhl si mě na klín a kolébal mě.

Zabořila jsem mu hlavu do košile a nechala slzy vpíjet se. Nakonec jsem usnula.

 

Ráno jsem se probudila sama. Edward měl kolem mě obmotanou paži a hlavu zabořenou v mých vlasech. „Dobré ráno,“ zamumlal.

„Ahoj“ otočila jsem se hlavu, abych mu mohla dát pusu.

Po ranní hygieně a snídani jsme společně vyrazili do školy. „Bello, myslím, že bychom měli o nevítané návštěvě říct Emmettovi a Rosalii. Dokud tu bude, budu na tebe dávat větší pozor.“ Začal v autě opatrně Edward.

„Asi ano. Ale prosím nedělej z toho válečný konflikt. Třeba je tu jen na návštěvě a zase odjede.“

„Nevěřím tomu a myslím, že ty taky ne a navíc jeho sázka mluví za vše.“ Při zmínce o té sázce jsem se otřásla, protože já jsem byla předmět.

„Tak třeba pochopí, že se přes tebe nedostane a přestane se snažit.“ Teď jsem musela přiznat, že se spíš snažím přesvědčit sebe samu, než abych tomu opravdu věřila.

„Bello, nedělej si s tím starosti. Nějak si s tím poradíme.“ Povzbudivě se usmál a pohladil mě po tváři.

To už ale parkoval vedle Emmettova džípu. Emmett se něčemu smál, ale jak uviděl naše výrazy, okamžitě přestal. „Co se stalo?“ zeptal se napjatě.

„Josh se vrátil,“ procedil Edward mezi zuby a zaťal ruce do pěstí. Emmett i Rose ztuhli. „Bella ho viděla včera ve městě a večer volala Alice.“

Rose kývla, takže zřejmě odpovídal na její nevyslovenou otázku.

Emmett si všimnul, jak jsem k Edwardovi natisknutá a křečovitě svírám jeho ruku. „Neboj Bello, přes nás se nedostane.“ Položil mi ruku na rameno. Koukla jsem na něj a jeho svaly vypadaly, jako kdyby se ještě zvětšily.

„Jdeme?“ Edward se ke mně otočil a dal mi pusu do vlasů. Jen jsem kývla a šli jsme na první hodinu.

„Jenny s tebou chce mluvit,“ pošeptal mi Edward.

„Jenny?“ zeptala jsem se překvapeně. „Vždyť je v New Yorku na nějaké stáži nebo kde.“ Než jsem se stačila dočkat odpovědi, už jsem jí viděla.

„Bello,“ vykřikla nadšeně a objala mě. Objetí jsem jí opětovala.

„Ahoj, co tady děláš. Myslela jsem, že se vracíš až o víkendu.“

„Pustili mě dřív. Copak ty nemáš radost, že mě vidíš? Strašně se mi stýskalo.“

„Jasně, že mám radost. A kde máš Anne? Byly jste tam spolu, ne?“

„Anne si to prodloužila do Vánoc. Promiň, ale už musím jít. Na obědě sedíš s náma a žádné námitky.“

„Jasně. Budu u stolu.“ Mávla jsem jí na pozdrav a otočila se zpátky k Edwardovi.

„Jsem rád, že už se směješ.“ Přejel mi palcem přes rty a mlčky jsme se vydali na hodinu.

V jídelně jsem se od Edwarda odpojila. Hned, jak si mě Jenny všimla, začala do mě hustit nějaké informace.

S jídlem jsme se posadily ke stolu, když přiběhla nadšená Nicol. „Mám novinku.“ Obličej jí úplně zářil a hlas měla nadšený.

Všichni jsme jí pozorovali a čekali, co z ní vypadne. „Josh King se vrací v lednu do školy.“ Při tom jméně jsem ztuhla, ale třeba je to jen shoda.

Tahle informace rozproudila živou diskuzi, tak jsem se zeptala. „Kdo je to?“

Odpovědi se ujala Jenny. „Josh King. Absolutně úžasný školní playboy, který se tu vyspal skoro s každou. Chodil do třeťáku, ale těsně po začátku semestru se odstěhoval. Říkalo se, že něco provedl a proto je pryč.“ Znovu jsem ztuhla. Teď už není pochyb o tom, že je to on. „Bello děje se něco?“ Jenny mě probrala z transu.

„Vydrž chvíli. Jen si odskočím.“ Rychle jsem se zvedla a šla ke stolu, kde seděl Edward se svými sourozenci. Musela jsem si utřít slzu.

„Lásko, děje se něco?“ Edward si mě posadil na klín. Znovu se mi po tváři rozutekly slzy. „Bello!“ Edwardův hlas byl napjatý a slzy mi lehce setřel.

„Josh nastupuje v lednu zpátky do školy.“ Opřela jsem se mu o rameno a smáčela mu ho slanou vodou

„Já vím. Přečetl jsem si to. Neplakej, nedovolím, aby se k tobě přiblížil.“ Houpal mě na nohách a třel mi paži. „Chceš jet domů? Omluvím tě.“ Domů se mi nechtělo, ale alespoň by se mi naskytla skvělá příležitost vyřešit s Rose vánoční dárky. Přikývla jsem.

„Vadilo by ti moc, kdyby mě odvezla Rosalie?“ Edward zaváhal, ale souhlasil. „Dojdu se rozloučit a vezmu si věci.“ Zvedla jsem se a šla zpátky k Jenny. Vyděšeně na mě koukala.

„Jsi v pořádku?“

„Není mi dobře, tak mě Rose odveze domů. Uvidíme se zítra.“ Zvedla jsem svůj baťoh ze země.

„Jasně. Tak se měj,“ mávla mi na pozdrav.

Edward mě objal a políbil. „Postarám se o ni.“ Rose mě vyprostila od Edwarda a vedla mě k autu.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 39:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!