Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Romíškovská 2. kapitola

555


Romíškovská 2. kapitolaTak a jelikož se na první díl ozvalo pár docela pochvalných komentářů, tak jsem se rozhodla vám připsat další kapitolku. Cullenovi už ve svém životě zažili ledacos, ale stále je to nic oproti narklé Bělce snažící se o úprk.

 

Všichni se tam totiž navzájem dohadovali, aniž bych jim byla schopná cokoliv rozumět. Co nejplynulejším pohybem, aby to nebylo nápadné, jsem se přetočila na čtyři a vyrazila ke dveřím. Jako baset větřící buřtíka, jsem zírala na přibližující se dveře.

 

 

2.

 

Bella:

Pak zas na strop a na ten zelenej kaktus.

Zmateně jsme dosedla na bobek a znova si to přehrála. Dveře, strop a kaktus. Počkat, něco mi tam nesedělo. Dveře, nějaký pevný tlak kolem pasu, strop a kaktus. Tak to bylo správně. Konečně mi to docvaklo.

Vztekle jsem se podívala nad sebe, kde jako bůh pomsty stál ten podvraťák z lesa. Sakra, touhle rychlostí mě chytí vždycky. To už mi věnovali pozornost i ostatní. Skvělý. Sedm upírů. Tak to máme čtyři končetiny, dva se mi vlezou na krk a ten poslední šmudla bude bez večeře.

Doufala jsem, že to bude ten s bronzovýma vlasama, co mě sem dotáhl. To by mu patřilo.

"Ehmm," odkašlal si jeden z nich.

Podívala jsem se po zvuku, stal už také u mě, což se mi vůbec nelíbilo. Trny netrny, zasvištěla jsem přímo za velký kaktus, který mi dával alespoň malinký pocit bezpečí.

"Jsem Carlisle a žádný z nás ti nechce ublížit."

Sledovala jsem ho pátravým pohledem. Opravdu nevypadal jako zuřivá bestie, co se jen třese na to mě rozsápat. Putovala jsem pohledem i po ostatních. Tvářili se tedy všelijak, některý pobaveně, jiný jako by se právě pokoušel spolknut švába a ta bloncka, že někdo zapomněl vynýst odpadkový koš.

Přimhouřila jsem znovu očima toho vepředu, Carlisla.

"Takže můžu jít?"

"Pokud nám slíbíš, že budeš mlčet."

"Jistě," odpověděl jsem okamžitě.

Bylo mi jasné, že na téhle otázce závisí má cesta odsud.

"Lže."

Vykulila jsem oči na toho polykače nohaté havěti.

"V tom případě tě nemůžeme pustit. Ohrozila bys nás všechny i sebe."

To si snad dělá srandu?! Tak to tedy ne. Ani jsem si nemusela domýšlet, co by tu se mnou dělali. No jo, taková samopochodná sváča. Co víc by si upír mohl přát. Ale to jsou na omylu. Popadla jsem květináč s kaktusem.

"Huš! Kšááá!" mávala jsem před sebou kaktusem.

Oba opravdu kousek poodstoupili, spíše však šokem. To mi bylo jedno. Klidně ať si střihnou vzorový infarkt, ale já jdu odsud. Mávajíc svou novu zbraní jsem udělala dva krůčky ke dveřím. Obezřetně jsem je sledovala. Těkala jsem po jejich tvářích pohledem.

Nejprve byli trochu v šoku, pak zmatení a nakonec nevěřícně kroutili hlavou. Tedy kromě jednoho, který k mé radosti padl k zemi. Po vteřinovém nadšení z mého úspěchu, mi však došlo, že nepadl pod náhlou srdeční slabostí, ale pod náporem křečí. Začal se řehtat na celé okolí.

Moc dlouho jsem na jeho zkoumání neměla. Ten podrazáckej Šmudla mi náhle zmizel z očí. Opět mě kolem pasu objaly chladné paže a já zakmitala nožičkama ve vzduchu. Než jsem se vzpamatovala, držel mě pod paží a nesl pryč. Těžký květináč s kaktusem mi vyklouzl z rukou. Né! Chtěla jsem mít alespoň něco na obranu. Taková pusanda od kaktusu by jim mohla třeba trochu hnout žlučí.

Pokusila jsem se ho ještě zachytnout.

"Jauuuu!" zaječela jsem.

Ve spěchu jsem připlácla ruky přímo do bodlin. Nesená zadkem napřed jsem mohla sledovat, jak ta upírka s karamelově hnědými vlasy zachytila květináč, než se roztříštil o podlahu. Smutně se dívala na zploštělou obludku, které chyběly ze dvou stran trny. Pokud jde o mě, hned bych se jich vzdala.

Držela jsem ruce ve vzduchu a podívala se na hustý porost trnů trčící mi z dlaní. Mlsně jsem se podívala na pozadí houpající se vedle mě a pocítila téměř neodolatelnou touhu mlasknout po něm oběma dlaněmi. Bylo mi však jasné, že ten kdo by zavyl, by nebyl on. Do kelu!

Ruce mi byly momentálně k ničemu, tak jsem ho alespoň párkrát z recese nakopla. Bolelo sice jen mě, ale aspoň jsem si trochu ulevila. Donesl mě až do místnosti, která ze všeho nejvíce připomínal kumbál na odkládání nepotřebného haraburdí. Tady mě nepříliš jemně pustil. Dopadla jsem na všechny čtyři, zavyla bolestí a škubla rukama do stran. Nabořila jsem si to tedy hezky čelem do podlahy.

Se zaúpěním jsem se stočila na záda. Hleděla jsem do bílého stropu a všude bylo ticho. Šmudla byl už v tahu. Rozplácla jsem se na chladné podlaze a pořádně se rozhlédla. Až na pár krabic byly místnost prázdná. Kousek od stropu bylo malé okno, naproti dveře a to bylo tak vše.

Hystericky jsem se zahihňala. Sice jsem běžně lítala z průšvihu do průšvihu, ale tohle bylo teda něco extra i na mě. Ležela jsem tam možná tak půl hodinky, než jsem si uvědomila to ticho. Nikde nebyl slyšet ani krůček, ani hlásek. Zbystřila jsem. Dům byl naprosto tichý.

Bleskově jsem se překulila na kolena a došoupala se ke dveřím. Hřbety rukou jsem se pověsila za kliku. Nic. S tím se dalo počítat. Rozhodla jsem se tedy využít prázdného domu a přejít na razantnější taktiku. Vyhoupla jsem se na nohy a poodešla až k protější zdi. Odpustila jsem si bojovný pokřik a rozběhla se vstříct svému osudu a dveřím.

V pantech to zakvílelo, ve dveřích zapraskalo a já ztěžka hekla.

"Ty nebo já, jeden z nás nakonec povolí," zavrčela jsem ke dveřím a přichystala se k druhému pokusu. Naštelovala jsem rameno do vražedné polohy a zkusila znovu své štěstí.

"Co to..."

Víc už dotyčný nestačil, protože neschopna už zabrzdit jsem plnou parou vletěla přímo do něj. Rozplácla jsem se jak Tarzan o strom. Před očima se mi roztančily hvězdičky a náraz o podlahu vyrazil dech.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Romíškovská 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!