Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 6. kapitola

17.01.2010 (08:00) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7960×

Tanya

Cullenovy jsme neviděli víc jak 8 let, přesně 8 let 4 měsíce a 69 dní. Tehdy u nás byli naposledy jako rodina. Nikdy jsem nečekala, že zrovna oni budou mít problémy, ale opak je pravdou, vlastně byl. Podle toho, co Esmé říkala, když nás zvala na Vánoce, jsou zase rodina.

Všichni jsme nadšení z jejich znovu nalezené rodinné pohody. Ani nevím, kdy jsem naposledy viděla Edwarda, samozřejmě že vím, ale už je to dávno. Možná, teď když se jejich vztahy uklidnily, bychom mohli být spolu. Když jsem se o to pokusila minule, byla jejich rodina v rozkladu, ale teď je, zdá se, všechno v  pořádku, takže nevidím jediný důvod, proč bychom nemohli být spolu. Představy o mém vztahu s Edwardem mi zabraly zbytek cesty.

Přestěhovali se do Farmingtonu, městečka uprostřed Main. Všude bylo krásně bílo, jeli jsme po cestě směrem ke Cullenovic domu. Bydleli na kraji lesa, zvláštní byla ta blízka k lidským obydlím, většinou bydlí dál. Na domě byla poznat Esmeina péče. Byl to krásný dvoupatrový dům. Celý zasněžený, s lesem kolem sebe, působil jako z pohádky.

Zastavili jsme před domem a vyběhli na verandu, kde už stál Carlisle.

„Vítám vás, Eleazare, Carmen, Katy, Irino, Tanyo.“ S každým se přivítal zvlášť.

„Rádi tě vidíme, kde máš zbytek rodiny?“ opětoval Eleazar pozdrav.

„Šli do lesa pro stromeček, za chvíli tady budou. Pojďte dál,“ odvětil náš hostitel.

Bylo to zvláštní, Alice sice výzdobu na Vánoce vždy přeháněla, vlastně na jakýkoliv svátek, ale nikdy do toho nezatáhla celou rodinu. Lépe řečeno, nikdo, až na Jaspera, se do jejího vánočního běsnění nenechal zatáhnout, a teď skoro celá rodina pobíhá někde v lese a hledá vhodný vánoční stromeček.

Obývák nesl známky Esmeina vkusu. Obrovská pohovka a velké množství křesel béžové barvy stály okolo moderního sklo-kovového stolu. Na stěně byla připevněna největší plazmová obrazovka, jaká se dala sehnat. U protější prosklené stěny vedoucí na zahradu stálo Edwardovo černé piano.

„Pojďte, ukážu vám vaše pokoje, ať si můžete vybalit. Zbytek rodiny by se měl vrátit do půl hodiny. Eleazare půjdeš, prosím, se mnou?“ Poté, co nám ukázal pokoje pro hosty, ci Carlisle odvedl Eleazara do své pracovny. Jenom co jsme si vybalily těch pár kousku oblečení, nemělo cenu brát si toho víc, Alice nás stejně vytáhne na nákupy, jsme spěchaly dolů, kde už seděl Eleazar s Carlislem.

Ve chvíli, kdy jsem si sedla, se z lesa ozval smích. Poznala jsem v něm Emmetta, Jaspera, Edwarda a ještě někoho. Tu osobu jsem neznala, zaposlouchala jsem se pozorněji a slyšela tlukoucí lidské srdce. Buď změnili Cullenovi jídelníček, o čemž pochybuji, nebo si vedou hosta. Tázavě jsem se na něj podívala a nebyla jsem sama.

„Vlastně jsem vám něco neřekl. Rozrostla se nám rodina.“ V jeho zlatých očích se při těch slovech objevily záhadné jiskřičky. „Před 5 lety přinesla Rosalie holčičku a my si ji nechali. Neví, co jsme zač, takže se, prosím, pohybujte pomalu a nechoďte na slunce. A hlavně na ni nevystartujte, voní opravdu dobře. Vím, že jsme vám to měli říct dřív, ale mělo to být překvapení.“

To se povedlo, víc než překvapení to byl šok, nevěřila jsem tomu. Mají dalšího člena – člověka - a nám o tom neřekli! Všichni, kromě Eleazara, jsme zaraženě seděli a sledovali zahradu.

Před okny se objevili Jasper, Emmett a Edward nesoucí stromeček, vlastně strom. Pochybuju, že se tady vleze. Kolem poskakovaly upírky a strefovaly se do nich sněhovými koulemi. Okolo všech pobíhala 5letá holčička a smála se na celé kolo. Když došli k domu, otevřel Carlisle dveře a vyšel ven.

„Alice, jsi si jistá, že se sem vleze?“ Všichni se na něj otočili - Alice s úšklebkem, Emmett s Jasperem se začali smát.

Edward častoval Alici poznámkou, „já to říkal.“

Rose dusila smích a Esmé se shovívavě usmála a pohladila Alici po vlasech. Ale naše pozornost byla zaměřena na holčičku, která běžela ke Carlisleovi a skočila mu kolem krku.

„Tatí, že je ten stromeček krásný. Pomáhala jsem ho vybrat,“ pronesla pyšně.

„To víš, že je.“ Na Carlisleově tváři se objevil odzbrojující a zároveň zbožňující úsměv. V tu chvíli jsem chtěla být tou dívkou v jeho náručí.

Mezitím, co si nás holčička zvědavě prohlížela, usazena v Esmeině náručí, stavěla mužská upíří část rodiny stromeček. Strom sahal až po strop, být o 5 cm vyšší rozhodně by se sem nevešel. Alice s Rose donesly ozdoby. To byl povel pro holčičku, která se vymrštila z matčina náručí a vrhla se na zdobení stromečku. Bylo zábavné ji sledovat. Vzrůstem nedosáhla ani do poloviny stromečku, přesto všechny dirigovala, jak má vypadat. V té chvíli, mi připomínala Alici, ale Al neposlouchá celá rodina. Rovněž bylo překvapující, že ji Alice nechává stromeček zdobit, aniž by do toho nějak zvlášť zasahovala. Když se holčičce zdálo, že někde něco chybí a někde přebývá, okamžitě to napravila a vše sledována ostřížím zrakem malé generálky.

Holčička, se stříbřím ve vlasech, nečekaně skočila Edwardovi do náruče a on s ní několikrát zatočil ve vzduchu. Ona se smála nahlas, on očima. V jeho výrazu bylo něco, co jsem u něj ještě nikdy neviděla. Tento pohled měli všichni muži v místnosti, když se dívali na své manželky. Byl to pohled slibující nesmrtelnou lásku a zbožňování. Když Edward zaslechl moje myšlenky, zarazil se v půli pohybu a strnule na mě hleděl. Jeho topazové oči prozrazovaly šok, nevíru, popuzení a snad i náznak pochopení.

‚Edwarde, promiň, ale já to takhle vnímám,“ poslala jsem mu v myšlenkách.

„Tak to se pleteš,“ zavrčel výhružně. V místnosti nastalo tíživé ticho. Všichni nás obezřetně pozorovali. Bylo jasné, že jediné, co brání Edwardovi v tom, aby se na mě vrhnul, byla Bella v jeho náručí. Ještě více si ji k sobě přitisknul. Bella se spokojeně zavrtěla a začala Edwardovi vplétat stříbří do vlasů, nevšímajíc nebo ignorujíc napjatou situaci v místnosti.

První se vzpamatoval Carlisle. „Vlastně ještě neznáte naší dceru. Bello.“ Natáhl se po holčičce, v bratrově náručí. Vzal ji a položil na zem. „Bello, tohle je strejda Eleazar a jeho rodina.“

Bella si nás zamyšleně měřila. Když dospěla k poslednímu členovi, Irině, zářivě se usmála a vydala se k zaražené Carmen. Způsobně jí podala ruku a řekla.

„Ahoj, teto Carmen.“ Takhle to pokračovalo u všech, když došla ke mně, Edward téměř neslyšně ale výrazně a výhružně zavrčel. Nepřekvapilo mě, že nás zná jménem, ale zarazilo mě, že nás bere jako rodinu a nebojí se nás. Na dítě v jejím věku byla až překvapivě odvážná.

Rosalie

Denalijští měli v očích šok. Samozřejmě, že je šokovala Bella, byla neuvěřitelná. Netušila jsem, že si je všechny pamatuje, ale hlavně je brala jako rodinu. Celý den si s ní hráli.

Při obědě se tvářili nevraživě, ale statečně jídlo polykali.

Poté, co Bells odešla, Katy prohlásila, „kdybych věděla, že mě budete nutit jíst lidské jídlo, nikdy bych nepřijela.“ Čímž rozesmála Emmetta, až se dům otřásal v základech.

Po slavnostní večeři vzali Carlisle a Esmé unavenou Bellu nahoru do postele. Když usnula, začali jsme pod stromeček strkat dárky. Ani se Alici nedivím, že vybrala tak velký strom, menší by se pod dárky ztratil.

Jakmile umístila Alice poslední dáreček na své místo všichni jsme si sedli a čekali, až spustí otázky. Začala Carmen.

„Proč jste nám o ní neřekli?“ Provinile jsme se po sobě podívali a mlčeli.

„Nechtěli jsme, abyste o ní věděli. Ne, že bychom vám nedůvěřovali, ale čím méně upírů to ví, tím lépe.“

„Ale to…“ začala Irina, Jasper ji mávnutím ruky utišil.

„To není jediný důvod. S námi je neustále v nebezpečí, vždycky se může stát nějaká nehoda. A my žijeme s vědomím, že se jí budeme muset jednou vzdát, nebo říct pravdu. Byla malá šance, že by si na nás pamatovala a stýskalo se jí. Ale teď už nejsme schopni se jí vzdát. Takže nastal čas ji s vámi seznámit a Vánoce jsou vhodná doba, navíc si Carlisle potřeboval něco ověřit u Eleazara.“ Jenom co Jasper domluvil, nastalo ticho. Nikdy jsem o tom takhle neuvažovala, ale má pravdu.

„Je opravdu roztomilá a odvážná,“ usmála se na nás Carmen. „Ani se vám nedivím, taky bych její existenci tajila.“ Takže je nám odpuštěno, šťastně jsem se přitulila k Emmettovi a sledovala konverzaci.

„Carlisle, co jsi chtěl od Eleazara vědět?“ zeptala se Esmé. Carlisle Ed, Al a Jas se po sobě rychle podívali a kývli.

„Schopnosti Edwarda, Jaspera a Alice na Bellu občas nepůsobí.“ To byl šok, ale lecos by to vysvětlovalo. „Hledal jsem v knihách a na nic jsem nenarazil. Nakonec mě napadlo, že Eleazar by o tom mohl vědět víc.“ Všechny oči se upřely na Eleazara.

„Bella je štít,“ odvětil nevzrušeně Eleazar.

„Co je?“ zeptal se nechápavě Emmett.

„Štít, to znamená, že od sebe odráží vaše schopnosti. Je zvláštní, že se to objevuje už nyní, jako upír bude hodně silná. Když jsme hráli na schovávanou, tak ji Alice neviděla a Edward neslyšel.“ Jmenovaní přikývli na souhlas a Eleazar pokračoval. „Taky jsem ji necítil. Takže to aktivuje nevědomky, když nechce, aby o ní někdo věděl. Je to chytrá holka.“ Všichni jsme seděli a přemýšleli. Takže Bella je štít, hezké. Ale hlavní je, že nám o tom nic neřekli, vsadila bych se, že o tom ví už pěkně dlouho. Byla jsem pořádně naštvaná, měla jsem chuť něco rozbít a podle výrazu na tom byl Emmett stejně.

„Pochopte, nechtěli jsme vás strašit dřív, než to bude nutné,“ snažil se nás Edward uklidnit. Mělo to logiku, ale nic to nemění na tom, že s ním nepromluvím pěkně dlouho, vlastně tak dlouho, jak mi to Bella umožní.

„Co kdybychom šli na vánoční lov?“ navrhla Alice a Jasper se toho hned chytil.

„Kdo zůstane s Bellou?“

„Nic se nestane, vidím ji jasně, budeme doma dřív, než se vzbudí, už jsme dlouho nebyli všichni spolu,“ snažila se to vyžehlit, bylo to vidět na jejím obličeji. Esmé se moc nelíbilo, že by tady měla Bella zůstat sama, a já na tom byla stejně, ale nakonec jsme povolili a šli lovit.

Když jsme se vrátili, Edward se na Tanyu mračil a držel se od ní co nejdál, zajímalo by mě, co se mezi nimi stalo. Jakmile Edward zaregistroval mé myšlenky, zamračil se na mě jako tisíc čertů.

Alice měla jako obvykle pravdu, Bella se vzbudila půl hodiny po našem návratu a nedočkavě seběhla schody. Právě seděla pod vánočním stromečkem, oči jí svítily jako dvě svíčky a rozbalovala nadšeně dárky. Byla radost se dívat, jak její malé ručičky trhají balicí papír a září štěstím. Právě teď jsme byli jedna velká šťastná rodina a za to vděčíme jenom jí.

Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte komentář.

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 6. kapitola: