Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 29. kapitola

12.02.2010 (17:30) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8405×

Bella

„Myslím, že jsme je překvapili,” konstatovala jsem a skočila za Edwardem do postele.

„Ano, překvapili jsme je,” přitáhl si mě k sobě a políbil mě.

„Edwarde, nech toho, nemusí vědět všechno,” odtáhla jsem se od něho se smíchem a praštila ho, doufám, že jsem si moc neublížila.

„Jsi moje snoubenka, a sváděla si mě dost dlouho, tak si teď nezačínej hrát na upejpavou.” Naoko se zlobil a přitáhl si mě zpátky a začal mě líbat na krk. Ze spodního patra jsem slyšela Emmettův smích.

„Edwarde,” smála jsem se. „Nech toho!” bránila jsem se, ale jenom tro chu. „I tvůj bratr se nám směje,” obvinila jsem Edwarda a snažila se odtrhnout jeho rty od mého krku, ale marně. Když se prolíbal k mým ústům, odmítla jsem dále odporovat. Všichni v domě, museli slyšet, co jsme prováděli, ale už mi to bylo jedno.

V noci mě vzbudily hlasy, otočila jsem se, ale Edward vedle mě neležel.

„Jsi šťastný?” slyšela jsem Tanyin hlas.

„Moc, je moje slunce,” odpověděl jí Edward.

„Je to na tobě vidět, vždycky bylo vidět, jak jí miluješ.”

„Měl bych se ti omluvit za to, co se stalo tehdy o Vánocích. Neměl jsem na tebe tak vyjet, zvlášť když jsi měla pravdu,” omlouval se Edward, nechápala jsem, o čem to mluví, ale jim to smysl dávalo.

„To nic, nebyl jsi na to připravený, ani jsi nemohl být, bylo jí pět. Jak dlouho jste spolu?”

„Od Vánoc, byl to ten nejlepší vánoční dárek,” slyšela jsem úsměv v jeho hlase.

„Je ta pravá, tvoje druhá půlka,” odvětila Tanya.

„Ano, je moje všechno.”

„Dobře sis vybral. Přeju vám to,” potom jsem už jenom vnímala, jak klaply dveře, prohnula se postel a přitáhly si mě k sobě dvě studené paže a já se znovu propadla do říše snů.

„Jak jste se měli večer? Je pokoj ještě celý?” smála se Kate s Emmettem, jako každé ráno, když scházíme dolů ze schodů.

Denalijští jsou tady už dva týdny, byla to zábavné. Chodili jsme hrát baseball, teda oni hráli a já soudcovala, Alice nás vytáhla aspoň dvakrát do týdne na nákupy. Taky jsme hráli videohry, nejhorším soupeřem byl Garet, Katyin přítel.

Odvrátila jsem hlavu a začervenala se, Edward na ně zavrčel a vedl nás do kuchyně. Tam mě posadil na barovou stoličku u pultu, a postavil přede mě cereálie s mlékem. Zašklebila jsem se.

„Copak, nemáš chuť na cereálie?” ptal se Edward překvapeně.

„Ne, dala bych si vajíčka se slaninou,” oznámila jsem mu. Překvapeně se na mě podíval, ale za chvíli přede mě postavil vajíčka. Děkovně jsem se na něj usmála a s chutí se pustila do jídla.

„Děkuju, bylo to dobré,” Edward umyl a uklidil talíř dřív, než jsem se postavila.

„Carlisle nám chce něco říct,” usmál se a dovedl mě do obýváku, kde si mě jako obvykle posadil na klín. Usmála jsem se na všechny přítomné.

„Právě jsme se s Eleazarem a Carmen dohodli, že s nimi odjedeme na Aliašku a budeme u nich bydlet, dokud Esme nenajde vhodný dům,” oznámil Carlisle.

„To je bezvadné, bude to dokonalé místo na svatbu,” radovala se Alice. „Bello, uvidíš, všude bude krásně bílo, sníh ti bude křupat pod nohama, když půjdeš k oltáři…” zasnila se. Byla to krásná představa.

„Kdy se stěhujeme?” zeptala se Rose.

„Za dva dny. Pojedeme s Denalijskými, pomůžou nám odvést věci,” upřesňoval Carlisle. Takže pár týdnů strávíme s celou rodinou, usmála jsem se.

„Tak to bychom měli jít balit,” ozvala se Esme.

„Nebalte oblečení, půjdeme nakupovat,” zavelela Alice. Protočili jsme oči.

„Měla bych se jít rozloučit,” nadhodila jsem.

„Chceš, abych šel s tebou?” zajímal se hned Edward.

„Asi ano, ale jedeme mým autem, odpoledne,” odvětila jsem a šla si zabalit věci.

„Už jdou,” ukázal Edward na mé přátele, kteří právě vycházeli ze školní budovy. Vystoupili jsme z auta a šli jim naproti.

„Bello!” zakřičela Eliz a běžela mě obejmout

„Ahoj Eliz,” opětovala jsem jí objetí.

„Edwarde,” kývla na mého snoubence. Když jsem se pozdravila se všemi, začali se vyptávat.

„Myslela jsem, že jste se odstěhovali,” začala Helen.

„Ano, ale stěhujeme se za dva dny. V novém domě se stala menší nehoda, takže se to opozdilo,” vysvětloval Edward.

„Takže se dneska vidíme naposledy,” konstatoval Jonny. Jenom jsem přikývla. Šli jsme si sednout do oblíbeného podniku, kde jsme se rozloučili. S Edwardem jsme odjížděli za tmy. Byla jsem dost unavená, usnula jsem cestou domů.

„Bells, vstávej. Už jsme doma,” budil mě sametový hlas. Jenom jsem zabručela a spala dál. Uprostřed noci jsem se vzbudila, Edward nikde, nejspíš byl na lovu. Přemýšlela jsem o dnešním dnu, o přátelích, které už neuvidím, o rodičích, a rodině, prostě o všem. Dívala jsem se z okna a sledovala noční oblohu.

V půlce mého rozjímání mi zakručelo v břiše, a já si uvědomila, že jsem nevečeřela. Vstala jsem a vydala se do kuchyně. Otevřela jsem lednici. Bylo tam snad všechno, co mám ráda, ale nevěděla jsem, na co mám chuť. Esme mi udělala na večeři steak a pečené brambory. Pečené brambory, to je ono. Vytáhla jsem svou večeři z ledničky a strčila do mikrovlnky. Po dvou minutách jsem se pustila do jídla. Vonělo to nádherně, taky to bylo výborné, obzvlášť brambory. Snědla jsem všechno, a to to byla porce pro dva, opravdu mi vyhládlo. Strčila jsem talíř s příborem do dřezu a vydala se do pokoje. Unaveně jsem se svalila na postel a okamžitě usnula.

„Lásko, jak si se vyspala?” šeptal mi Edward do ucha, sotva jsem se probudila.

„Dobře,” usmála jsem se a otočila se na něj. Při tom pohybu se mi zvedl žaludek, a já se rychle snažila vyhrabat z postele, když se mi to povedlo, utíkala jsem na záchod vyzvracet se.

„Bello, co se děje?” slyšela jsem Edwarda. Potom už jsem jenom vnímala, jeho ruce, jak mi drží vlasy.

„Edwarde, jdi pryč, nemusíš to vidět,” vyhazovala jsem ho mezi záchvaty zvracení. Když jsem ze sebe dostala všechny žaludeční šťávy, opřela jsem se o Edwardovu nahou, ale hlavně ledovou hruď, odmítl odejít.

„Edwarde co se děje?” slyšela jsem Carlislův hlas.

„Nevím, najednou vyletěla z postele rovnou na záchod,” odpovídal, a pří tom mi chladil obličej svými dlaněmi.

„To nic, jenom jsem se v noci přejedla,” hlesla jsem.

„Edwarde, vezmi ji opatrně do postele, dám jí něco na uklidnění žaludku. Esme zajdi jí prosím pro sklenici vody,” Edward mě opatrně položil do postele, ale už mi bylo dobře.

„Bello, na, to je na podrážděný žaludek,” podával mi Carlisle tabletky.

„Tati, děkuju, ale už, je mi dobře, mám jenom žízeň,” odmítla jsem prášky, ale vypila celou sklenici vody.

„Dobře, ale odpočiň si, ano,” nasadil profesionální tón. Přikývla jsem a pohodlně se opřela. Přemýšlela jsem, jak mi je, jestli se můžu ohnout, aniž by mě postihl další záchvat zvracení, ale bylo mi překvapivě dobře, dokonce jsem měla hlad.

„Edwarde?” otočila jsem se k jeho starostlivému obličeji, seděl na kraji postele a pozoroval mě.

„Ano lásko? Bolí tě něco? Mám ti něco donést?”

„No vlastně, mám hlad,” přiznala jsem.

Podezřívavě se na mě podíval. „Bello, opravdu?” jenom jsem přikývla. „Dobře, zajdu si promluvit s Carlislem a něco ti donesu, ano?” Přikývla jsem a čekala, dokud nepřijde. Trvalo mu to dlouho, abych si ukrátila čekání, vzala jsem do ruky knížku, kterou četl. Začetla jsem se a překvapivě zjistila, že můj snoubenec čte Jane Austen.

„Nesu ti něco k jídlu,” otevřel dveře a sedl si ke mně na postel.

„Nevěděla jsem, že čteš Pýchu a předsudek,” poukázala jsem na knihu.

„Austenová je dobrá, a tobě se líbí,” pokrčil rameny a podal mi tác s jídlem. Snědla jsem to všechno, do posledního drobečku, opravdu jsem měla hrozný hlad.

„Tak, teď bych si měla jít dobalit věci,” chtěla jsem vstát, ale Edward mi to nedovolil.

„Žádné takové, budeš odpočívat, já zabalím.” Už jsem chtěla začít protestovat, ale Edward použil zákeřnou zbraň. Umlčel mě polibkem. Než jsem se stihla vzpamatovat, už rovnal věci to tašek a krabic.

„Edwarde, já se nudím. Opravdu se mi nic nestane, když zabalím pár věcí,” přemlouvala jsem ho, marně.

„Bello!” vtrhl do dveří Emmett. „Kašli na balení, bratříček to zvládne sám,” začal něco dělat s televizí, když mi podával joystick, pochopila jsem, o co mu jde.

„To tě mám zase porazit?” ušklíbla jsem se na něj. Zbytek dopoledne jsme hráli s Emmettem videohry, musím přiznat, že většinou vyhrával. Edward nás pobaveně sledoval.

„Dobře, uznávám, že jsi schopný porazit člověka,” ušklíbla jsem se.

„Nemůžeš prostě přiznat, že jsem lepší,” zlobil se a začal mě lechtat. Smála jsem se a Emmett se smál mně. Edward nás jenom pobaveně pozoroval, dokud jsem se nechytla za pusu a nesnažila se dostat z deky.

„Emmette, nech jí!” Edward mě zvedl z postele a upíří rychlostí dostal k záchodu. Opět jsem vyzvracela většinu toho, co jsem snědla. Tentokrát už jsem taťku nepřemluvila. Vnutil mi prášek na žaludek, velkou sklenici vody a naordinoval klid na lůžku. Zbytek dne jsem ležela v posteli, nemohla jsem se hýbat, jediný pohyb, který mi dovolili, bylo hýbat rukou, připadala jsem si jako malé dítě. Esme mi dělala dietní nemastná neslaná jídla, i když v jejím podání chutnaly vítečně.

„Možná bychom měli odjezd odložit, dokud jí nebude líp,” slyšela jsem Edwardův starostlivý hlas.

„Edwarde, nic jsem neviděla, bude v pořádku,” teď to byla Alice. Otevřela jsem oči.

„Byl to jenom podrážděný žaludek, už by to mělo být dobré. Večer už normálně jedla,“ teď to byl Carlisleův doktorský hlas.

„Jsem v pořádku. Nebudeme stěhování odkládat,” ozvala jsem se chraptivě, v puse jsem měla sucho. Rose mi podávala sklenici vody, vděčně jsem se na ní usmála a uvědomila jsem si, že máme v pokoji všechny, úplně všechny.

Edward reagoval na mé myšlenky. „No dobře. Potřebuje se převléct, ne Alice oblečení má nachystané.” Alice se na Edwarda zamračila. Jakmile všichni odešli, přivítala jsem se s Edwardem a zapadla do koupelny.

„Mami, opravdu snesu něco jiného, než dušenou mrkev,” stěžovala jsem si na svou snídani, ale Esme jsem neobměkčila. Musela jsem to sníst a nechat se od Carlislea vyšetřit. Potom už mě čekalo jenom rozloučení s domem. Prošla jsem každý pokoj, rozloučila se s každým oblíbeným místem, vzpomínala jsem na všechno, co jsem tady prožila. Jako poslední jsem si nechala procházku k jezeru, kam mě doprovodil Edward.

„Bello, už musíme jet. Ostatní už vyrazili,” vyrušil mě Edward. Naposledy jsem ho na břehu jezera políbila a vydala se k Volvu. Moje autíčko odvezli Kate s Garetem. Sotva jsme vyjeli, usnula jsem.

Vzbudil mě Edward telefonující s Emmettem. „Ano Emmette, už jsme na cestě, ne závodit nebudeme, zkus zavolat Kate,” a položil telefon. „Promiň, lásko, nechtěl jsem tě vzbudit.”

„To nic, stejně už jsem spala dost dlouho,” usmála jsem se. „Edwarde, myslíš, že bychom mohli zastavit někde na jídlo?”

„Samozřejmě, co by sis dala?”

„Hmm… cheesburger,” jenom povytáhl obočí, ale zastavil u nejbližšího McDonaldu. Objednala jsem si dva cheesburgery, hranolky a kolu. Edward jenom kroutil hlavou, když jsem do sebe všechno naházela.

„Potom ti nemá být zle, když se takhle cpeš,” utahoval si ze mě. Zamračila jsem se na něj a prozpěvovala si s rádiem, někde v půlce třetí písničky jsem zase usnula.

Když jsem se probudila, byla všude tma, měla jsem položené sedadlo, pod hlavou polštář a byla jsem přikrytá dekou.

„No konečně, začal jsem uvažovat o tom, jestli jsi vůbec živá,” smál se Edward a políbil mě na čelo.

„No tak spím,” zívla jsem a protáhla se. „Mám hlad,” oznámila jsem svému snoubenci, když jsem zvedla sedadlo.

„Na co by si měla chuť tentokrát?” zajímal se.

„Hmm… Emmettovy palačinky, ale ty mi asi neudělá.”

„Leda že by ti je osmažil na motoru,” smál se.

„V tom případě grilované kuře a zmrzlinu,” Edward se na mě překvapeně podíval, ale v prvním městě mi mé přání splnil.

„Ty máš teda chutě,” kroutil hlavou.

„No co no, nějak si musím ten rozházený žaludek napravit,” ušklíbla jsem se a políbila ho. Nejprve na ucho, potom jsem se prolíbala na jeho krk, ústa a skončila zase na krku.

„Bello,” vzdychl.

„Hmm…” byla veškerá má odpověď.

„Ne že by to nebylo příjemné, ale už se dlouho neudržím, a tady v autě je to přeci jen stísněné.”

„Hmm,” zamručela jsem neochotně, ale nechala ho být. Chvíli jsme si povídali a já opět usnula.

„Bello, vstávej,” budil mě Edwardův sametový hlas.

„Hmm,” odmítla jsem otevřít oči.

„Bells, jsme v Denali. Emmett ti už smaží palačinky, Jasper kvůli nim dokonce shání javorový sirup.”

„To už jsme tady? Naposledy jsme zase byli někde v Albertě.”

„Taky jsi spala víc jak dvanáct hodin. Pojď,” na nic nečekal a vytáhl mě z auta. Rozhlédla jsem se. Všude bylo bílo, krásný bílý načechraný sníh. Přede mnou stál obrovský dům obložený dřevem, byla na něm vidět Esmina práce.

„No teda,“ vdechla jsem. „Netušila jsem, že Esme upravovala i zdejší dům.”

„Líbí se ti?” zeptal se Edward.

„Moc,” usmála jsem se na něj a políbila ho.

„Tak pojď dovnitř, holky už nám nachystaly pokoj,” usmál se a dovedl mě dovnitř. V mnoha ohledech připomínal náš dům v Montaně. Obrovská pohovka, křesla, stůl, plazmová televize, Emmett už před ní seděl, prosklená zadní stěna. Schody vedoucí do vrchních pater, v prvním patře měli pokoje domácí, pro nás bylo druhé patro. Můj a Edwardův pokoj vypadal přesně jako ten v Montaně. Tázavě jsem zvedla obočí.

„Když Esme s Alicí viděly, jak ten pokoj miluješ, rozhodly se udělat ti stejný,” vysvětlil, jenom jsem kývla.

V Denali bylo nádherně. Už jsme tady byli skoro týden. S Edwardem jsme chodili prozkoumávat zdejší přírodu, pokud jsem zrovna nespala.

Zdejší vzduch na mě působil zvláštně, usnula jsem okolo deseti večer a neprobudila se dřív, než v deset dopoledne. Jasper si ze mě děl, srandu, že jsem Šípková Růženka.

S mým žaludkem to taky nebylo slavné. Ze spousty věcí mi bylo špatně. Esme pokaždé zkoumala, jestli nekoupila prošlé potraviny, nebo něco nezkazila, ale tím to nebylo. Cítila jsem se zvláštně, nezvykle. Jako by se všechno otočilo. Z jídla, které mi dřív chutnalo, mi teď bylo na zvracení, a toho, co jsem nesnášela, jsem se mohla ujíst.

Třetí den se na to Carlisle už nemohl dívat a vzal mi krev, s tím, že v nemocnici udělá rozbor. Našel si práci v  Anchorageské nemocnici, jako chirurg. Deska měl dovést výsledky.

„Bello,” oslovil mě Edward, leželi jsme u nás v pokoji a četli si.

„Ano?”

„Carlisle je doma, má tvoje výsledky, měli bychom za ním zajít,” jenom jsem přikývla. Ruku v ruce jsme se vydali do obýváku. Kromě Carlislea tam byla Esme, Carmen, Elezar, Emmett a Jasper. Carlisle se tvářil vážně, tázavě jsem se podívala na Edwarda, ale ten pokrčil rameny, že neví, o co jde.

„Tati, už máš výsledky?” zvedl hlavu, teprve teď si všiml, že jsme v pokoji.

„Ano mám, Bello, posaď se. Musím se tě zeptat na pár věcí.” Zaraženě jsem ho poslechla, sedla jsem si na Edwardův klín, nikam jinam mi to jeho ruce ani nedovolily.

„Bello, kdy jsi naposledy měla menstruaci,” tak teď jsem zčervenala a vyděsila se, opravdu chce před celou rodinou probírat tohle?

„Týden před narozeninami. Proč?” špitla jsem. Když o tom tak přemýšlím, už mám pár dní zpoždění, dneska je druhého listopadu, ale to není nic neobvyklého.

„Bello, spala jsi s někým jiným, než s Edwardem?” pokračoval ve svých otázkách a tvářil se čím dál tím vážněji. Emmett se pochechtával, dokud ho Carlisle neumlčel téměř vražedným pohledem.

„Ne. Tati, proč se mě na tohle ptáš?” Unikalo mi něco podstatného, ale netušila jsem co. Edward na tom byla stejně, vlastně všichni v místnosti, ne-li v domě. Nedocházelo mi, proč tady probíráme můj intimní život.

„Bello, jsi těhotná.” 

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 29. kapitola: