Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 9. kapitola

28.11.2009 (15:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2543×

9. Nový člověk, pardon, upír

Pohled - Isabelly (Romči)

Ráno jsem se probudila a zase jsem si přála to samé. Aby přijel ten poslední. Vážně jsem už blázen. A také jsem musela přemýšlet o té záhadě s Romanem. Chystala jsem se do školy a po dlouhé době se ozval můj vnitřní hlas a našeptával, že se dnes něco stane.

Jela jsem do školy jako každý den s Troyem. Ještě pořád nemám řidičák, docela se bojím si sednou za volant. Troy měl dobrou náladu a tak se mnou vtipkoval. Bylo vidět, že ho taky mrzí, že nejsme až tak moc spolu, ale nemůžeme být věčně nerozdělitelní sourozenci.

Když jsme přijeli před školu, skoro nikdo tu ještě nebyl. Troy šel za svou přítelkyní a já si sedla na kapotu jeho auta. Jelikož tu ani Cullenovi nebyli. Parkoviště se pomalu ale jistě zaplňovalo a Cullenovi nikde. To bylo divné, jelikož mi Alice dala vždy vědět, když nemohli přijít.

Najednou jsem uslyšela přijíždět auto. Nevím proč jsem se podívala. Na parkoviště se řítilo stříbrné Volvo. A moje srdce poskočilo, aniž bych věděla důvod. Auto zaparkovalo vedle mě. A za ním přijel Emmettuv Jeep, který zaparkoval vedle Volva.

Konečně jsou tu. Seskočila jsem dolů. Jen co Alice vylezla, už jsem byla u ní. Jenže mě chytil Emmett. A posadil mě na střechu Jeepu. Zmateně jsem se na něj podívala. Důležitě si odkašlal.

„Dovol mi, Bell, představit ti našeho posledního člena rodiny,“ šibalsky se usmál a v tu chvíli z Volva vystoupil on.  Moje srdce se zastavilo a já ne něj jen zírala. Z Volva totiž vylezl bůh. Krásný s bronzovými vlasy. Byl hodně podobný Romanovi, ale nebyl to on. Zmateně se na mě podíval.

„Edward,“ špitla jsem a v tu chvíli se na mě všichni podívali. Ty předtuchy.

Najednou jsem byla v něčím obětí. Zmateně jsem se podívala a zjistila že to byl Jasper.

„Díky,“ špitl a já nic nechápala.

„Emme, dlužíš mi dvacku,“ radoval se a mě to došlo. Začala jsem se smát a se mnou i Roman. Toho jsem jako vždy objala. Pořád jsem měla ten pocit a tak jsem ho objímala dost často, ani se nebránil. Ba naopak, přišlo mi, že je rád. Ale nic víc mezi námi nebylo a já nad tím ani neuvažovala, přišlo mi to jako zakázané téma. Edward se na nás zmateně díval.

„Bell, mám pro tebe dobrou zprávu. Nebudeš už sedět na hodinách sama, jelikož Edward má stejný rozvrh. Jo, já bych zapomněla, Bell, Edward. Edwarde Bella,“ představila nás a usmála se. Proč se mi najednou moje jméno nelíbilo? Jen jsem se na něj usmála a on mi to oplatil. Ale tak, že jsem měla co dělat, abych nešla do kolen.

Už byl čas jít na hodinu. „Tak zatím, uvidíme se na obědě a vezměte si toho jídla dnes miň, aby ze mě nebyla koule. Jdeš, Edwarde?“ otočila jsem se k němu. Zmateně se na všechny podíval, ale poté šel ke mně a tak jsem pokračovala v cestě.

Všichni se zase dívali. No jo, je tu nový a navíc je to Cullen, určitě se o něj budou holky přetahovat. To by mohlo být ještě zajímavé.

Edwarde, dávej si bacha. Poslala jsem mu myšlenku a pak se na něj otočila. Stál na místě a zíral na mě.

Snad sis nemyslel, že mě zapomněli varovat, že čteš myšlenky? Vím, kdo jste a rozhodně to nehodlám nikomu říkat. A teď už pojď, jinak bude průser. Přikývl a my se vydali do třídy.

Edward samozřejmě seděl se mnou. Celou hodinu jsem cítila jeho pohled. No, on dávat pozor nemusí, určitě nedělá školu poprvé. A tak to bylo celý den. Chodili jsme mlčky spolu na hodiny a on se na mě celou dobu díval. Vše mi přišlo jako deja vu.

A nejzvláštnější bylo, že jsem už necítila žádnou bolest. Konečně jsem si přišla úplná. Jeho společnost, i když mlčky, mi dělala dobře. Ale Ashley stále vypadala, že mě zabije. Slyšela jsem kolikrát i mírné vrčení od Edwarda, ale nebála jsem se ho.

Nastal čas oběda a já se i s Edwardem vydala do jídelny. Vzal tác a na něj dal plátek pizzy a sodovku. Poté jsme zamířili k jejich stolu. Sedla jsem si jako vždy, abych byla schovaná za Emmetta a z druhé strany si sedl Edward. Vzala jsem si jen od Edwarda a Alice, zbytek musel sníst Roman. On jediný jedl. Rychle jsem se najedla a pak si připíchla inzulín.

Stále jsem cítila Edwardův pohled, ale pokoušela jsem se ho ignorovat.

Podívala jsem se na Edwarda a pak mi došlo, co mi říkala Alice. Zítra ti přijde nápověda. No jasně, já chtěla přijít na záhadu ohledně Romana.

Zadívala jsem se Edwardovi do očí. Měl je jako tekuté zlato. Začala jsem se v nich utápět a vůbec mi to nevadilo.  Nechtěla jsem se od jeho očí už nikdy odtrhnout.

„Edward měl zelené oči,“ uslyšela jsem v hlavě a poté jsem viděla obraz. Edward stojí a usmívá se, v rukou má dítě. Dítě se na mě také dívá, má zelenohnědé oči a usmívá se jako Edward a nejednou tma.  Rychle jsme zamrkala a podívala se na Romana.

„Edward měl zelené oči. On není jeho bratr,“ řekla jsem najednou a dívala se na Romana. On se podíval na mě, díval se přesně jako to miminko. Bodlo mě u srdce. Stoupla jsem si a obešla stůl. Sedla jsem si vedle něj. Všichni u stolu se na mě jen mlčky dívali.

Podívala jsem se mu do očí. Nevím, co to se mnou bylo. Pohladila jsem ho po tváři a dívala se mu do očí. Pohled mi oplácel.

„Ty nejsi upír. Ty jsi jen jeho syn.  Roman Edward Cullen,“ zašeptala jsem. Uslyšela jsem několik vydechnutí.

„Jak?“ věděla jsem, že to je Edward. Podívala jsem se na ostatní. Všichni se na mě nevěřícně dívali, jen Alice se usmívala.

„Nevím,“ špitla jsem a podívala se na stůl. Už byl čas, tak jsme šli na další hodinu. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak to vím.

S Edwardem jsme moc nemluvili, jen když bylo potřeba. Po škole jsem jela s Troyem domů, kde jsem si zalezla do postele. A pokoušela se na nic nemyslet.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Return - 9. kapitola: