Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 8. kapitola

27.11.2009 (20:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2718×

8. Vím, kdo jste

 Pohled - Isabelly (Romči)

Už to byla nějaká doba, co jsme se sem přestěhovali. A já se cítila skvěle. Sice jsem občas cítila tu bolest, ale jinak mi bylo skvěle. Všichni Cullenovi se bavili jen se mnou a já se s nimi cítila dobře.

Alice byla vážně blázen do nakupování, můj maják tehdy fungoval dobře. Ale zase jsem si s ní a Rose užila spousty legrace. Někdo by řekl, že Rose bude namyšlená královna krásy, ale nebylo to tak. Byla skvělá, měla jsem je obě moc ráda. Hlavně mi přišlo, že je znám odjakživa.

I Jasper a Emmett byli super. Pořád se sázeli a všemu se smáli, hlavně mě a mojí šikovnosti. A Roman... Nevím, stále jsem měla takový pocit, když jsem byla vedle něj. Obejmout ho.  Přišlo mi to spíš jako mateřský pocit, ale kde by se ve mně vzal?

Pořád jsem byla jenom s nimi a nevadilo mi to ani omylem. Já se s nimi cítila, jako někdo jiný, někdo kým jsem byla. Dokonce jsem byla hodně u nich doma. Esme byla skvělá, prostě máma na první pohled. A jak skvěle vařila. A Carlisle byl typický táta. Všechny jsem je měla moc ráda a byla s nimi častěji než s mou rodinou.

Ale rodiče byli pořád v práci a Troy si našel přítelkyni. A já měla Cullenovy. Ale pořád mi přišlo, že tu někdo chybí. A já věděla kdo. I když jsem ho neznala, chyběl mi jejich další bratr. Zanedlouho by měl taky přijet. Prý je to starší dvojče Romana.

Nikdy mi nebylo divné to, že jsou studení. Nic nejedí ani nepijí. A už vůbec, když nebyli kvůli slunci ve škole. Prý chodí kempovat, ale já věděla, že ne, i když mi to neřekli. Věděla jsem, že nejsou lidé, ale bylo mi to jedno.

Ani ty Aliciny výpadky, kdy se kouká do dálky a pak se usmívá nebo mračí, mi nevadily. Prostě to k nim patřilo a já je měla i tak ráda. Věděla jsem, že ať jsou cokoliv, neublíží mi, jelikož už měli tolik příležitostí, tolikrát jsem byla u nich doma. A nikdy mi nic neudělali, ba naopak, snaží se, aby se mi nic nestalo.

Roman se ale od nich lišil. On byl člověk. Nebo alespoň trochu.

Znala jsem celý dům Cullenů až na dvě místnosti, kam jsem nesměla. Pokoj jejich bratra, který se ještě neukázal, a poté pracovna Carlisla. Nevím proč, ale něco mě stále táhlo k tomu pokoji. Jako bych ho znala, chtěla jsem se jen přesvědčit, že je to on. Ale nikdy jsem se dovnitř nedostala.

Často mi přišlo, že někde chybí nějaké věci či obrazy. Měla jsem pořád takový dojem a proto jsem vždy zkoumala pokoje, jestli se v nich něco nezměnilo. Ale ne, vše bylo perfektní. A to mi k nim přišlo taky přirozené, že jim vše jde a vše znají. To prostě byli oni.

Poslední dobou mě moje předtuchy a pocity štvaly, jelikož jsem se v nich nevyznala. Pořád když jsem byla sama doma, jsem si hrála neznámou melodii na klavír. Přišlo mi to jako ukolébavka, ale nevěděla jsem, od koho je. A nikomu jsem o tom neřekla ani o mém záhadném přívěšku. Ani Alici, které jsem říkala skoro vše.

Byl už únor. Seděla jsem na posteli a pozorovala Alici, jak se mi hrabe v šatníku. Prý musím zítra vypadat skvěle. Jenže já neznala důvod a ona ho odmítala říct. Vždy věděla věci napřed, ale to byla prostě Alice.

Najednou se mi v hlavě objevovala slova a obrázky.

            „Upíři. Vegetariáni... Měl jsi jít na lov... Neublíží mi.“

„Nevadí ti moje krev?“

„Ne. Měl jsem tě skoro rok pod nosem. Hodně jsi mi pomohla s mým sebeovládáním. A proti tobě je už celá rodina imunní. Nikdy jsem nechápal, jak to Edward dokáže. Ale už to vím. Když máš někoho hodně rád, i jako sestru, nedokážeš mu ublížit,“ ten hlas byl Jaspera.

Zmateně jsem se podívala na Alici. Která se na mě usmívala.

„Je to pravda? Vy jste upíři, ale neubližujete lidem?“ zeptala jsem se.

„Přesně. Věděla jsem, že ty na to přijdeš. Bell, jsi všímavá,“ najednou mi něco došlo.

„Jak může být Roman poloupír? To je blbost,“ řekla jsem a dívala se na Alici.

„Musíš na to přijít sama a hodně velkou nápovědu dostaneš zítra,“ mrkla na mě.

Povídala mi o jejich darech. Že ona vidí budoucnost, Jasper cítí emoce, Roman dokáže ukazovat myšlenky a ten poslední - odmítá mi říct jméno - čte myšlenky.

Poté se vrátila k mému šatníku. Po hádce o tom, že si nevezmu sukni a už vůbec né mini šaty, mi vybrala normální rifle a modré triko s modrou mikinou.

Proč jsem večer usínala s pocitem, že mi tají něco důležitého?

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Return - 8. kapitola: