Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 30. kapitola

twilightdream


Quileutka Bella 30. kapitolaTak další díl. Moc se omlouvám za zpoždění, ale byla jsem tak trochu mimo civilizaci na výletě se třídou... Takže jsem nemohla psát. Jinak - kapitolka jako vždy z pohledu Bell. Víc k tomu neřeknu, prozradila bych až moc :D...

Pohled Belly

 

Uběhl měsíc od Madisonina otisknutí a já si užívala rodinné pohody, která zde vznikla po příchodu Aleca.

Obě moje děti dorostly a staly se dospělými. Trávily hodně času se svou drahou polovičkou. Jednoho dne se ale něco zvrtlo - Mad byla čím dál tím víc ustaranější a nikomu nechtěla nic říct. Hodně času trávila se mnou a Edwardem, jako by něco tušila…

Edward zavolal Alici, ale naše budoucnost pro ni byla prázdná, jako obvykle. Žádná změna…

 

Stáli jsme proti sobě a nehnutě na sebe zírali. Tak nakonec nás našli… Ale to Madison navrhla, abychom šli lovit sem… Musela něco vědět. Určitě…

Felix se konečně pohnul, s úšklebkem, který se mu přehnal přes tvář, začal zírat na bývalé členy gardy.

Všech 7 upírů dorazilo před setmění, našli nás, když jsme ve zdejších lesích lovili zvěř…

Byli jsme v jednoznačné přesile - smečka vlkodlaků, tři upíři a dva kříženci s neomezenou silou. Přesto jsme nezaútočili a čekali, až to udělají oni.

„Jane,“ oslovil mou budoucí snachu Demetri.

„Demetri,“ vrátila mu stejným tónem.

Znova uběhla půlhodina rozpačitého ticha. Garda věděla, že by šla na smrt, kdyby se do nás pustila…

Leah netrpělivě mrskla ocasem a pak se posadila. Ostatní vlkodlaci následovali jejího příkladu, neboť tu na sebe asi zůstaneme zírat ještě zbytek noci…

Edward statečně předstoupil před skupinu a zahleděly se na něj dva páry očí našich dvojčat. Já se ani nehla, pohled stále přikovaný na skupině upírů.

„Co tu chcete? Tohle je soukromý pozemek…“ upozornil je káravým hlasem.

Jane a Alec se zachichotali a okamžitě na sebe upoutali pozornost upírů. Asi se moc často nestávalo, že by se smáli…

„Dostali jsme rozkaz od Ara…“ odtrhnul od nich pohled Demetri.

„A jak ten rozkaz zní?“ zvedl Edward tázavě obočí.

„Najít vlkodlaky… Ale ani jsem netušil, že tu najdeme vás!“ ukázal na své bývalé spolubojující.

„To víš no, časy se mění… Je nová doba…“ neodpustila si Jane.

Felix pohrdavě pohlédl na mého syna a já zavrčela. Nikdo nebude mým synem pohrdat…

„Myslím, že zavolám Arovi…“ povzdechla si Renata, která šla výjimečně s gardou.

Nikdo se ani nehnul, když odcházela tiše do lesa, mobil v ruce.

Felix a Demetri si zvědavě prohlíželi dvoje dvojčata, jak se k sobě tisknou, a měřil si je zkoumavým pohledem.

Když se Renata vrátila, přinášela novinky.

„Žádný boj se konat nebude!“ zakřičela vesele a doposud napjatý zbytek gardy se uvolnil. Nechtěli jít na porážku. Možná, že by i naše řady prořídly, ale měli jsme mnohem větší šanci na přežití.

„Dobře, tak tedy můžete odejít,“ zavrčel Edward.

„Nemůžeme - naše rozkazy jsou, abychom dovedli Jane a Aleca zpět do hradu. Aby byli náležitě potrestáni,“ špitla Renata bázlivě a sklopila pohled. Bála se, že na ni Jane zaútočí.

Ale tak se nestalo.

„Vyřiď Arovi, že se nevrátím. Je to můj život a pobyt v gardě je dobrovolný, odešla jsem z vlastní vůle,“ protestovala Jane a oči, barvy jantaru, upírala plnou silou na Felixe, který se držel jako jediný určených pravidel. Kdysy dávno chtěl, aby Jane byla jeho partnerka, ale ona ho odmítla. Proto mu tolik vadily ruce Tonyho obtočené kolem jejího pasu.

„A ještě…“ pípla nesměle Renata.

„Ano?“ vyzval ji Alec, aby pokračovala.

„Máte se dostavit na ples. Bude se konat za dva týdny na hradě a Aro vás srdečně zve…“

„Všichni?“ hádal Edward.

„Ano, všichni…“

„Dobře, dojdeme, ale teď už zmizte!“ zasyčel na ně Edward a vycenil zuby.

To si ale Felix nenechal líbit a rozběhl se proti nám. V tu chvíli se před námi objevil Tonyho ohnivý štít a Felix se zarazil. Zíral do plamenů, za kterými jsme se ukrývali.

Teprve když váhavě odešel zpět za ostatními, Tony štít spustil.

Dobře - už znají Antonyho dar. Ale neznají jeho plný rozsah. Máme šanci na přežití…

Garda zmizela v lese a já zase slyšela jen prudké oddechování vlčích plic.

Dva týdny. To nebylo hodně času.

Ale zavoláme Alici a ona nám určitě pomůže i se zbytkem rodiny…

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dobře lidi, povídka se nám chýlí ke konci a já bych chtěla vědět, jestli mám pokračovat v DaR, nebo mám začít psát nějaký z mých nápadů. Napište mi na shrnutí, díky!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 30. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!