Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 26. kapitola

10.10.2010 (08:00) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4161×

Pohled Belly

No jistě, že mi všechno musel pokazit. To byl celý on. Ale matka, která chrání své děti, jde i přes manžely.

Zavrčela jsem, vycenila zuby a skočila kolem něj na vyčkávající skupinu s vytřeštěnýma očima. Jane vypadala, jako by právě spatřila ducha. Prostě nádhera. Nic lepšího není.

A Edward mi samozřejmě znovu zastoupil cestu s nataženýma rukama.

„Bello, nech je na pokoji, já to vyřídím!"

Dobře, zkusit to může. Posadila jsem se na zadek a můj pohyb zopakovali i ostatní. Quil nedočkavě poposedával. Taky měl náladu na hraní s pár vyděšenýma upírkama...

„Co to znamená, Edwarde?" vypískla Jane, pohled neustále upřený na naši čtveřici.

„To jsou naši... Hlídací psi, dalo by se říct," ušklíbl se.

Rázně jsem zaprotestovala proti takovému označení. Zavrčela jsem a ještě víc vycenila zuby.

„Vy máte hlídací psy?" divila se Jane.

„Ehm... No tak trochu... Víš, Carlisle jim dal nějaký lék a pozměnil jim geny... Takže se tak trošku zvětšili a můžou roztrhat upíry... V těchto časech je to docela účinná zbraň," vymýšlel si Edward a já pomalu začala uvažovat, jestli ho mám kousnout do prdele...

Jane si začala se zalíbením prohlížet naši skupinu, jak jsme tam tak seděli v trojúhelníkové sestavě... Všichni jsme začali ve stejnou chvíli vrčet. Na Janině sladkém obličeji to vyvolalo spokojený úsměv.

„Měl bys něco proti, kdybych jednoho vzala Arovi? Felixi, chyť mi toho bílého..." poprosila Jane svého společníka.

Zježily se mi chlupy na zátylku a okamžitě jsem vyskočila na všechny čtyři, připravena se prát...

„To nepůjde, Jane, jsou spolu, smečka... Chápeš? Jeden bez druhého neexistuje..."

„Právě proto chci toho bílého," ušklíbla se Jane. „Jejich vůdce, že?"

„Vlčice..." špitl Edward a obrátil se na mě s prosícím obličejem.

Jako bych mu v tu chvíli četla myšlenky...

Bello, nepouštěj se do boje... Je to riskantní... Hraj to se mnou... Prosil očima.

Naklonila jsem hlavu na stranu.

Jestli mu to projde, bude asi génius... pošeptala Lea v myšlenkách.

Nebo ho Bell miluje... zasmál se Embry.

Ticho! okřikla jsem je.

Pak jsem směrem k Edwardovi kývla hlavou. Otočil se na Jane.

„Pokud si je chytíte, máte je mít..." špitl Edward s úsměvem a ustoupil stranou.

Jane se sebejistým úsměvem vykročila kupředu. Demetri a Felix ji ihned následovali, více obezřetní.

Zahrajeme si na honěnou, řekla jsem ostatním.

Vystrčila jsem zadek do vzduchu, hlavu položila na přední tlapy a vystrčila jsem jazyk ve vlčím úsměvu.

„Ty jsi ale rozkošná," cukrovala na mě Jane. „Chceš si hrát?"

Lehce jsem vyštěkla a Jane se ke mně sklonila, aby mě pohladila po hlavě.

S jedním zavrtěním ocasu se celá moje smečka vypařila do lesa. Upíři zírali na prázdná místa, která po nich zbyla. Zastavili jsme se tak daleko, abychom ještě byli schopní je slyšet.

„Kde jsou?" vydechla zděšeně Jane.

„Nevím. Nejspíš běželi do hor. Vrátí se za pár týdnů," zasmál se Edward.

„Byli rychlí," namítl Felix.

„Pozměněné geny," téměř jsem viděla, jak Edward pokrčil rameny.

„Stejně je to divné. Odkdy mají upíři psy? Zvířata se nás bojí..." odporoval Demetri.

„Dlouhá léta nudy bez společnosti..." povzdechl si naoko Edward. „A teď, jestli dovolíte, bych vás rád pozval k nám domů na návštěvu..."

Dobře, úkol splněn. Edwardovi to vážně prošlo. Upíři dokáží být někdy tak hloupí...

A já už se těšila, že roztrhám na kousky toho obra... postěžovala si Lea.

Víš co? Pojedeme do Kanady. Tam je poslední dobou velký výskyt upírů... navrhl Quil.

No, není to špatný nápad, ale teď na to není čas... zamítla jsem jeho návrh. Třeba tam pojedeme v létě na dovolenou...

Aha, mláďata alfa samice mají přednost. Jistě, Bello. Bereme směr La Push... zasmál se Embry a v duchu už myslel na Rachel, která tam na něj čekala.

Ano, směr La Push. Dáme si závod, Leo?

Leah zaryla drápy do hlíny. Jistě. Ke startu...

Ale ne, holky... Už zase? postěžoval si Quil a teskně zaskučel.

Co si furt všichni musejí stěžovat? zavrčela jsem nevrle.

Leo, kdo první kousne Setha do ocasu, vyhrál... upozornila jsem a vystartovala kupředu.

Opovážíš se! zavrčela a vyrazila za mnou.

Běžela jsem s větrem o závod, ale Lea mi byla neustále v patách. Kdyby to šlo, vlítla bych na pláž a do Jakova domu ve vlčí podobě, ale bylo tam moc lidí.

Na konci lesa jsem se co nejrychleji přeměnila zpět a v rekordním čase jsem si oblékla tílko a kraťasy.

Slyšela jsem, jak Lea vyběhla za mnou na kamennou pláž, ale nevšímala jsem si toho. Jako první jsem proletěla Jakovými dveřmi se zběsilým smíchem a vzbudila tak spícího Tonyho...

„Bello, teď usnul..." napomenula mě Emily, ale já si jí nevšímala a šla rovnou k postýlce svého synka. Malou Madison měl v náručí Seth a očividně se dobře bavili.

Mad převrhla misku s jablečnou výživou a sáhla po hrnečku plném krve. Rozhlédla se kolem, a když mě uviděla, upustila hrníček, krev se rozlila po podlaze a ona se začala sápat do mé náruče ke svému bratrovi.

Vzala jsem své děti každého do jedné ruky a oba jsem políbila na spánky.

„Tak co jste dneska dělali, čertíci?" zeptala jsem se.

Ve dveřích domu se objevila Jane s úšklebkem na rtech a ihned se sápala po mých dětech.

„Kde jsou ti psi?" syčela na mě.

Jak vůbec mohla proniknou tak daleko?

Jake mi sebral Tedyho, kterého se mi Jane pokoušela vzít, Seth si zase vzal Madison a já s Leou jsme Jane zahnaly do kouta.

„Kde máš ty dva hromotluky, Janie?" zašeptala jsem.

„Chci ty psy, půjdu hned, jak mi je vydáte. Jinak sem Aro dotáhne s armádou, člověče!"

„To máš za to, že ses přiblížila k mým dětem, mrcho!" zavrčela jsem a přeměnila se uprostřed obýváku. Bylo slyšet lupnutí, když se k mým myšlenkám přidaly Leiny. A brzy byl mezi námi i Seth.

Trojice vlků obkroužila Jane a ona na ně jen nechápavě zírala.

„Vlkodlaci..." došlo jí najednou a ze rtů jí unikl tichý výkřik.

Chtěla jsem po ní skočit, ale přímo přede mě se doplazil Tony a natáhl ruce.

A pak se sám přeměnil v malého vlka!

Vlče se lísalo k Janiným nohám a já v myšlenkách svého malého syna četla to, co mi jakkoli zabraňovalo ublížit téhle krvelačné upírce.

Anthony se otiskl!

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 26. kapitola: