Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Quileutka Bella 22. kapitola

06.09.2010 (15:45) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4388×

Pohled Edwarda

Dobře, ty poslední týdny byly jedinečné. Bella byla… okouzlující, nádherná, živá, otevřená, ale hlavně šťastná. A to díky mně a mému nápadu koupit jí poloostrov.

10 milionů byla přece jen pouze malá částka z mého konta…

Právě teď mi spokojeně spala v náručí a já přemýšlel o plánu na dnešní den.

Slíbil jsem jí, že ji dnes vezmu na lov. Nebyl jsem si ale jistý svým rozhodnutím. Od té doby, co jsem si zvykl na její pach, voněla docela přijatelně.

Bella se zavrtěla a přitiskla svůj nahý hrudník na můj. Projela mnou vlna vzrušení, ale ihned jsem svůj chtíč potlačil. Včera toho bylo dost.

„Dobré ráno, lásko,“ políbil jsem ji na špičku nosu.

„Dobré, vážně dobré,“ přitakala a přitáhla se ke mně blíž, aby mě mohla políbit.

Sevřel jsem ji pevně do náruče a na chvíli přesvědčoval sám sebe o správných věcech.

Pak jsem si povzdechl, protáhl jsem se zpod ní a došel si pro oblečení rozházené všude po zemi.

Bella vstala a zamířila do koupelny.

Natáhl jsem na sebe kraťasy, nějaké tričko a šel jí udělat něco k sndani.

Kuchyní se rozlévala neatraktivní vůně slaniny a smažených vajíček, když vstoupila v nádherných červených minišatech do kuchyně, mokré vlasy měla rozježené do všech stran a na rtech měla svůdný úsměv.

Naservíroval jsem jí jídlo až pod nos a sedl si naproti ní, abych mohl pozorovat jak jí.

Ze začátku jí to hodně vadilo, ale za 5 týdnů společného života si na to zvykla.

Naštěstí, neboť mě to neskutečně fascinovalo.

Já, když jsem musel sníst jediné sousto, musel jsem se hodně přemáhat. Chutnalo to jako bláto. Občas ještě hůř.

Nedokázal jsem rozpoznat rozdíl mezi chutí masem a zeleninou. Chutnalo to všechno stejně.

Bell dojedla poslední sousto, utřela si hřbetem ruky pusu a vstala, aby umyla talíř.

To se ale nestalo, neboť jsem se jí postavil do cesty.

„Dej, já to uklidím.“

„To je pohodě…“

„Bez diskuze, Bell. Teď jsem tvůj manžel a rozmazlím si tě tak, jak ještě nikdo.“

„Vážně? Tak to si nechám líbit,“ pokrčila rameny a konečně mi podala ten talíř.

Do pár vteřin ležel umytý na lince.

„Už konečně můžeme jít?“ zeptala se mě líně a zamířila ke dveřím.

„Jistě, kdo první skolí srnu, vyhrává!“ přitakal jsem a počkal s ní před domem, dokud si nesvlékla šaty a nepřeměnila se ve velkou bílou vlčici.

Láskyplně jsem ji poškrábal za uchem a ona zavrněla a olízla mě od brady až k čelu.

Zašklebil jsem se a setřel si sliny z tváře. Vyplázla jazyk na stranu, krátce vyštěkla a pak náhle natočila hlavu na stranu. Vypadalo to, že přemýšlí.

Pak položila hlavu na přední packy a vystrčila zadek do vzduchu.

Chvíli jsem si ji udiveně prohlížel, než mi došlo, co tenhle postoj u psa znamená.

Ona si chce hrát!

Zasmál jsem se a udělal jsem k ní krok.

Uskočila stranou, rozběhla se a než jsem se stačil otočit, ucítil jsem, že mě zuby štípla do zadku.

„Au!“ vykvikl jsem a zahihňal se. „No počkej!“

A rozběhl jsem se za ní. Na to očividně čekala.

Utíkala, uhýbala před mými výpady a vedla mě do lesa. Chtěla náš lov přeměnit ve hru.

Velmi dobrý nápad…

Bell se zastavila, zavětřila a krátce zavrčela, aby mě upozornila na něčí přítomnost.

Zvedl jsem nos a taky zavětřil.

A ano, stádo srn. Nejméně 15, v naší blízkosti, asi 1 kilometr na jih.

Usmál jsem se na ni a připravil se na závod.

„Jedna,“ začal jsem a Bella se přikrčila k rozběhu.

Zavrčela, čímž dala najevo „dva“.

„Tři!“ odstartoval jsem závod a oba jsme vystřelili kupředu.

Věděl jsem, že pokud by chtěla, byla by dávno přede mnou. Byla zatraceně rychlá. Místo toho ale běžela souběžně se mnou, zarývala drápy do země a sledovala mě pobaveným pohledem.

Zavrtěl jsem hlavou, pousmál jsem se na ni a přidal.

Vyřítili jsme se na palouk, kde se srnky pásly a okamžitě se zaměřili na svou kořist.

Bella měla tesáky v hrdle mladého srnce dřív, než se moje stačily zanořit do krku staré srnce.

Bell zardousila svou kořist, podívala se na mě, jak piji a předvedla vlčí úsměv.

Pak nechala mrtvého srnce bez povšimnutí, přiklusala ke mně, tlamu od krve a zakousla se do druhé strany mé kořisti. Lehce zatahala.

„Ne, Bell, nebudu se s tebou přetahovat!“ rázně jsem protestoval, ale nehodlal jsem se vzdát své ulovené kořisti.

Bella znovu zatahala a já jsem nesouhlasně zavrčel.

Uši se jí stáhly k hlavě, zuby se vycenily a už tahala mou srnku, společně se mnou, na druhou stranu palouku. A tak se jednoduše stalo, že jsme se začali přetahovat o mou kořist po celém palouku.

Bella se zapřela zadníma nohama o zem, jednu chvíli jsem ji dokonce tahal po trávě po zadku. Přesto se ale nehodlala vzdát.

Vrčeli jsme na sebe, cenili zuby, ale vše jen v mezích hry.

Nakonec se stalo, že se srnka roztrhla napůl.

Pustil jsem svou půlku a vrhl se po Belliné kořisti, která byla stále plná krve.

Když si Bell všimla mého činu, vrhla se za mnou a znovu jsme se honili po palouku.

Ani jsme si nevšimli, že se k nám přidalo několik nevítaných hostů, dokud si někdo neodkašlal.

Prudce jsem zastavil, takže do mě Bell zezadu napálila a oba jsme udělali pár kotrmelců. Přitáhl jsem si kořist k tělu a Bell nesouhlasně zavrčela, ale zaměřili jsme se na nově příchozí.

Alice, společně se zbytkem mojí rodiny měli založené ruce na prsou a křenili se na nás.

A byl tu i zbytek Belliny smečky. Rachel a Embry, Jake a Em, Quil a Lea. A všichni se smáli.

Bella zavrčela na svou rodinu, která propukla v hlasitý smích.

„Dobře, Edwarde, dost hraní!“ zasmála se Alice a udělala krok blíž.

„Bell, měla by ses přeměnit. Těm maličkým, co v sobě nosíš, to moc neprospívá.“ Osopila se na ni a já i má žena jsme sebou trhli.

Děti?

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Tak lidi, těšte se na dvojčátka!

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Quileutka Bella 22. kapitola: