Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puto duše - 10. kapitola

Twilight přívěšek


Puto duše - 10. kapitolaTak jsem se konečně dokopala k tomu, abych sepsala tento dílek... xD Nestojí za nic, ale každý si myslete, co chcete... S pozdravem BellaCullenSwan. Btw: další dílek píše BlackStar xD

Sakra kolik jich tu ještě bude? Ptala jsem se sama sebe. To opravdu není možný! Během jednoho dne tu potkám 3 upíry a zjistím, že májí další 2 sourozence. Ty jsem ale nepotkala. Teď stojím v nemocnici mezi futry u pana doktora! A on je to prosím pěkně taky upír!

„Eeeh...“ Polkla jsem. „Co tu děláte?“ zeptala jsem se, jakmile to šlo.

„Co prosím? Ordinuji tu denně,“ promluvil na mě s hlavou v papírech, když zvedl hlavu, vykulil oči.

„Tak jsem to nemyslela. Víte, jak to myslím?“ zeptala jsem se ho netrpělivě a pomalu si uvědomovala, že stále stojím ve dveřích. Rychle jsem je zavřela a svojí rychlostí se přesunula na křeslo.

„Ano, vím. Omlouvám se, ale nepředstavil jsem se. Jsem Carlisle Cullen. A vy jste?“ zeptal se.

„Isabella Stewons.“

„Dobře. A co tu děláte? Jste snad vyslanec z Volterry?“ ptal se nechápavě.

„Od koho? Ne, já jsem z La Push! Bydlela jsem tam, ale vyhodili mě.“ Na chvíli jsem se zamyslela, a potom jen zakroutila hlavou, abych nepřemýšlela nad tím, jak mě vyhodili z La Push.

„Z La Push?“ Vykulil oči.

„Ano. Je na tom něco špatného?“ zeptala jsem se.

„Ne... Jen, že vlkodlaci nepřetrpí žádného upíra. Jaktože jste tam mohla být? S námi tedy uzavřeli smlouvu, takže tu můžeme být. A jak vidím, jste vegetariánka,“ odpověděl na vysvětlenou.

„Je to na dlouhé vyprávění. Nerada o tom mluvím. A ano, vegetariánka jsem. Mohla bych poprosit o papíry, ve kterých se píše, že nemohu cvičit?“ Přešla jsem rovnou k tématu.

„Oh, ano jistě. Hned to bude.“ Začal něco škrtat v papírech, a poté mi je podal.

„Děkuji. Nashle,“ rozloučila jsem se, a vyhnula se tak jeho otázkám.

Ach bože! Potkala jsem zde toho nejkrásnějšího člověka, jakého jsem kdy viděla, a on je to upír! Samozřejmě jsem myslela anděla z loučky. Co je to za spravedlnost? Sice bych si s ním nic nezačala nebo tak, ale prostě to naštve! Nechci se přátelit s žádnými upíry nebo tak. A hned jich tu potkám 6?

Vyšla jsem z nemocnice a mířila ke svému autu. Nastoupila jsem a ujížděla domů. Kousek před zatáčkou k mému domu, se za mnou vynořilo Volvo. Ve zpátečním zrcátku jsem uviděla toho anděla s bronzovými vlasy. Zabrzdila jsem a zastavila u krajnice. Pomalu jsem vystoupila a všimla si, že z Volva vystoupila Alice.

„Co po mě chceš?“ zeptala jsem se na rovinu.

„Chceme s tebou mluvit. Za námi jede zbytek naší rodiny,“ odpověděla mi a já si za Volvem všimla Jeepu a Mercedesu.

„Fajn, tak jeďte za mnou.“ Otočila jsem se a nastoupila zpátky do auta.

***

Zastavila jsem a zaparkovala na příjezdové cestě. Pomalu jsem vystoupila a otočila se na Cullenovi. Před sebou jsem viděla 7 upírů. Dva z nich – krásná blondýna a zjizvený blonďák – se na mě dívali dost nepěknými pohledy.

„Rosalie, Jaspere, nechte toho. Vždyť ji rozrušíte,“ pronesla Alice směrem k nim.

„Takže,“ začal Carlisle, „Alici už znáš, tohle je Edward.“ Ukázal na anděla. „Tohle je Esme, má žena. Tohle je Emmett, Rosalie a Jasper.“ Postupně ukazoval na jmenované. Ten svalovec – Emmett se na mě usmál a zamával. Nejdřív jsem nechápala, ale potom jsem se usmála taky.

„Já jsem Isabella Stewons,“ představila jsem se, protože mě ještě neznali všichni. Rosalie a Jasper si jen odfrkli a Esme je uklidňovala pohledem. Když se pořád neuklidnili, řekla jim:

„Rose, Jaspere, myslela jsem si, že jsme vám to řekli jasně. Rozrušíte Bellu.“ Zasekla se a otočila se na mě. „Můžu ti tak říkat, viď?“ Přikývla jsem na souhlas a usmála se na ni.

Všimla jsem si, že Esme sledovala její děti, dá-li se tomu tak říkat, s mateřskou láskou v očích. S láskou, kterou jsem nikdy nepoznala. Vlastně jsem nikdy nepoznala nic jiného, než nepřátelství...

 

Pohled Edwarda:

Seděl jsem v učebně, když vešla Alice a za sebou táhla tu novou dívku. Byla opravdu překrásná... Nemohl jsem se na ni vynadívat. Vypadala jako anděl.

Asi jsem se zamiloval. Hlesl jsem v myšlenkách. Ještě že je nikdo nečte. Kromě mě...

Alice mi zrovna ukazovala nějakou vizi, když se Bella dotkla její ruky. Najednou jsem nic neviděl.

Okamžitě jsem se otočil na Alici a sledoval ji tázavým pohledem. Ona jen pokrčila ramena na znamení, že neví.

To je divné. Že by měla Bella nějaký dar? Ale jaký? Když se dotkla Alice, nic jsem neslyšel, ale teď zase slyším všechno. Co je to za dar? Myslím, že se zeptám Carlislea, ten by to mohl přece vědět.

Bella se odtáhla od Alice co nejdál a sledovala učitele. Poslouchala jeho výklad, jako by ji to snad zajímalo. Ale vypadalo to tak.

 

Pohled Belly:

„Pojďte dál,“ pozvala jsem je, když jsem si všimla, že stále stojí mezi dveřmi. Vešla jsem do svého skromného obyváčku a posadila se na křeslo. Naproti mně si sedli oni.

„Co přesně jste chtěli probrat?“ zeptala jsem se po trapné chvíli ticha.

„No. V podstatě to, kde budeš lovit. Přece jen, máme už nějaká svá místa a ty bychom neradi měnili.“ Slova se ujala Alice, což mě překvapilo. Myslela jsem, že jejich vůdce je Carlisle. Choval se jako pravý diplomat.

„Aha. No lovte si, kde chcete. Já lovím kousek odtud. Tohle je totiž můj revír, kde lovím delší dobu.“ Pokrčila jsem rameny a vstala. „Myslím, že byste měli už jít. Chtěla bych si zajít na lov.“

„Jé! Půjdeme s tebou.“ Vyskočila Alice a tancovala kolem. Che. Vypadala dost směšně. Edward se pousmál a to přivodilo úsměv i mě. Ihned jsem ovšem zvážněla.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad. Ráda lovím sama. Nejsem zvyklá na lov s někým,“ odpověděla jsem a chystala se je slušně „vyhodit“.

„Prosím, Bells, už dlouho jsme nebyli na lovu. Chceme jít s tebou,“ prosila mě Alice a hodila po mě psí oči.

„Fajn, ale slib mi, že s tebou na nákupy nebudu muset nikdy chodit!“ Hodila jsem po ní škleb a ona se zatvářila umučeně. Po chvíli přikývla. Není pravda, že bych si ji neoblíbila, ale občas mi lezla na nervy tím jejím chováním. Přešla jsem ke dveřím do lesa a vyskočila z nich. Obrazně řečeno samozřejmě.

Vyběhla jsem rychlostí blesku, že jsem pomalu viděla i rozmazaně. Najednou mě někdo chytnul. Zabrzdila jsem a všimla si Edwarda.

„Co se děje?“

„Předpokládám, že nechceš jít lovit až do Kanady,“ zasmál se. Jen jsem se podívala kolem sebe a nepoznávala to tu. Sakra. Vyběhla jsem zpátky a zastavila se na poli. Stáli tu všichni Cullenovi.

„Já a Jasper se vydáme na sever, Emmett a Rose na jih, Carlisle a Esme na západ a ty, Bello a Edwarde, můžete kamkoliv chcete. Sejdeme se tu za hodinu.“ Alice rozdávala pokyny a všichni se po dvojicích vytráceli. Na nic jsem nečekala a zavětřila pach krve. Srnka. Rozběhla jsem se a najednou jsem stála na louce plné kvítí, na které se krmila srnka. Vyskočila jsem na ni, a tak zastavila její marné pokusy o útěk. Zlomila jsem jí vaz a napila se.

Mrtvolu jsem zahrabala a vydala se pryč. Slyšela jsem neobvyklé zvuky, ale to jsem nechala být. Nejspíš vím, co to mohlo být. Zastavila jsem se a všimla si Edwarda, který se rval s pumou. Byl jako nebezpečný tvor. Vlastně on nebezpečný tvor je. Zakroutila jsem hlavou a dál sledovala.

Z ničeho nic se otočil a vrčel na mě. A sakra! Vyrušila jsem ho při lovu, a to se nedělá. V momentě stál u mě a cenil na mě zuby. Krucinál, to se musí stát zrovna mě. Odhodil mě pryč a já porazila pár stromů. Než jsem se zvedla, stál u mě a chytal mě za ruce. Bože, co se mnou teď bude?

Najednou se uklidnil a pustil mě na zem. Zvedla jsem hlavu a Edward nikde. S touhle rodinou nechci nic mít společného... Vím, můžu si za to sama. Vím, neměla jsem ho rušit, ale prostě, mohl mě zabít. Můžu mít ostatní ráda sebe víc, ale tohle přešlo všechny moje hranice... Rozběhla jsem se domů, a tam na mě čekalo překvapení...

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se...


BellaCullenSwan x BlackStar



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Puto duše - 10. kapitola:

 1
2. Wera
05.04.2012 [18:37]

Wera Emoticon

16.06.2011 [14:34]

MatikEsmeCullenNo tak to je krásne ... SOm zvedavá, čo sa stane
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!