Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 9. kapitola

13.01.2010 (12:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8246×

9. Kapitola – Cullenovi

Běželi jsme k němu domů, a já měla strach. Ale ne z toho, že by mi ublížili. Věřila jsem Edwardovi, že by to nedovolil, ale z toho, že se jim nebudu líbit ani jako domácí mazlíček. Když jsme vyběhli z lesa, před námi stál dům. Pardon, palác. Obrovský krásný dům, který jsem už viděla. Když mě jakou malou Jacob děsil ohledně upírů, tak jsme sem šli. Tehdy jsem ale měla menší strach, a to tu nebili. Nemohla jsme se přestat dívat na tu krásu, ale vytrhl mě z toho Edward, když si odkašlal, a dál pokračoval normální lidskou chůzí. A já, jako správný mazlík, šla vedle jeho nohou. Otevřel mi dveře a já vešla dovnitř. Bylo to tam ještě krásnější, než jsem čekala. Rozhlížela jsem se po tom pokoji. Byl to určitě obývák. Byl dokonalý do posledního detailu, když se najednou přede mnou objevil ten obr - Emmett.

„Svačinka přišla,“ řekl a šel ke mně. Zavrčela jsem na něj a naježila kožich. Začal se smát.

„Emmette, ty blbe, nech toho,“ řekl naštvaně Edward a stoupnul si přede mně. To už se tu sešla celá rodinka.

Těsně ke mně přiběhla malá elfka, podle všeho Alice, a klekla si ke mně. Začala mě drbat. Překvapeně jsem se na ni dívala.

„Ahojky, Bell, jsem Alice. No konečně tě přivedl, bude legrace, uvidíš,“ řekla vesele svým zvonivým hláskem. Dívala jsem se na ni jako z jara. ´Vážně na mě mluví jako na kamarádku?´ ptala jsem se sama sebe.

Všichni se na mě obezřetně dívali. Nejvíce, že je to nezajímá, dělali Rose a Jasper. No, mě to bylo jedno. Znovu jsem se podívala po pokoji a zahlédla klavír. Šla jsme pomalu k němu a cítila ty zvědavé pohledy. Došla jsem až k němu a skočila opatrně na židli. Na Edwarda jsem kývla hlavou.

„Já hraju,“ odpověděl, přikývla jsem a poté šla dál. Emmett už seděl u televize, ale koutkem očka mě pozoroval.

Museli si všichni připadat jako blázni. Já si tak taky připadala. Vběhla jsem do kuchyně a za mnou byl už jen Edward, díky bohu. Nechtělo se mi za mnou vláčet sedm upírů, v klidu mi postačí on. Krásně to tu vonělo a poté jsem zjistila proč .

„Máš ráda steak?“ zeptal se Edward a já přikývla. Na zem mi dal misku a v ní grilované steaky. Hned jsem se do nich pustila. Já věděla, že to bude dobrej nápad.

Když jsem se najedla, po dlouhé době bez práce, procházela jsem si dům. Edward ukazoval na dveře a říkal co tam je. Mě nejvíc zaujala pracovna Carlisleho a knihovna. Ten dům se mi líbil čím dál, tím víc.

Tak a na konec nám zbyl jeho pokoj. Jestli má pohodlnou postel, bude to můj pokoj. ´Ale na co by měl upír postel?´ napadlo mě cestou a pak mi to došlo. Asi jako ostatní v tomhle domě. Zajímalo by mě, kde má svou polovičku. Nechtěla jsem si to přiznat, ale při té představě jsem zuřila. Co to se mnou je? Možná to bude ta bloncka z lesa, i když říkal, že je tu na návštěvě. Třeba zůstala a je jen na lovu. Jsem si jistá, že ze mně jako z domácího mazlíčka, bude nadšená. Doufám, že mi nebude kupovat růžové šatičky. V duchu jsem se musela ušklíbnout. Já a růžová? Nikdy.

Čekala jsem až mi můj ´paniček´ otevře dveře, a tak jsem si před ně sedla. Usmál se a konečně je otevřel. Člověk by řekl, jak jsou upíři rychlí, ale mně přijde i šnek rychlejší.

Dveře se otevřely a mě se naskytl pohled na jeho pokoj. Ani krásně sladěné barvy, prosklená stěna do lesů, moderní hi-fina a spousty cédeček, či knih. Nic mě nezaujalo. Ani ta velká pohodlná sedačka u televize, nic z toho. Zaujala mě ta obrovská manželská postel uprostřed pokoje. Tenhle pokoj budu milovat. Vypadala pohodlně. Jak se na ní asi bude spát? To jsem se rozhodla vzápětí zjistit. Rozeběhla jsem se a skočila do ní, jak se to dělá v televizi. Až na to, že já jsem puma. Byla pohodlná, přesně jak vypadala. Hned se mi chtělo spát, a tak jsem se stulila do klubíčka uprostřed a chystala se usnout. 

„To je moje postel,“ informoval mě sametový hlas. Podívala jsem se na něj. Stál ve dveřích a nevěřícně se na mě díval. Prskla jsem a seskočila na zem.

„Postel je moje ty máš sedačku,“ řekl a ukázal na koženou černou sedačku. Vypadala taky dobře, ale nebyla tak velká. „Na co upír potřebuje postel?“ Nevěřícně jsem duchu kroutila hlavou. Ale ať zapomene, že se budu mačkat na malé pohovce, to tedy ne. Zvedla jsem pyšně hlavu a odešla z pokoje. Sakra, je to upír, na co mu je postel? Nebo jen zkouší mojí inteligenci, nebo co? Šla jsem dolů, tam měli velkou sedačku. Nikdo tam nebyl, až na Emmetta, který se díval na televizi. Hráli baseball. Lehla jsem si vedle něj na sedačku a koukala s ním na zápas.

„Já věděl, že ani ty jako němá tvář, s ním nevydržíš. Je to starej bručoun,“ pochichtával se.

Co mají s tím mluvením na zvířata? Hrajou si snad na Dr. Doolitla? Příště si se mnou bude chtít pokecat Carlisle. Začalo to Edwardem, pak Alicí, a teď Emmett. Už se mi nechtělo spát, a tak jsem šla do Carlisleho pracovny. Dveře byly pootevřené, ale nikdo tam nebyl. Stoupla jsem si k první polici s knihami a začala číst tituly. Měl spousty zajímavých a starých knih. Tak jsem postupovala, dokud jsem nepřečetla všechny. Jo, tady se mi líbilo. Škoda, že tu neměl postel. Holt budu muset nějak získat tu Edwardovu. V hlavě se mi začal rodit plán, dost dobrý plán, jak získat jeho postel.

Vrátila jsem se tedy do jeho pokoje. Ležel na posteli a měl zavřené oči, poslouchal hudbu. Vypadal jako kdyby spal. Neříkej, že usnul. To jsme jako v blázinci? Šla jsem k němu. Měl pořád zavřené oči, ale mírný úsměv. Důvěřoval mi, a to byla jeho chyba hlavně dnes. Ďábelsky jsem se usmála kvůli efektu.

Strhla jsem ho na zem a v tu chvíli skočila na postel. Ozvala se rána, jako když padá kamení, a v tu chvíli byla celá jeho rodina ve dveřích. Zmateně se na nás dívali. Vítězně jsem se usmála a najednou na zemi ležel i Emmett, ale ten se smál. No, a Edward se na mě zaraženě díval, když se začali smát všichni, jelikož jim to došlo.

„To je moje postel,“ ohradil se a já se posadila a koukala se na něj.

„Bello, dolů!“ Vážně to řekl? Naježila jsem se a začala vrčet. Tohle mi nikdo říkat nebude. Nejsem pes, ale puma. A než stačil kdokoliv, cokoliv říct, skočila jsem po Edwardovi. Byl pode mnou a já vrčela. Ostatní jen zírali a čekali.

„Promiň, ale postele se nevzdám,“ informoval mě.

„Ona taky ne,“ odpověděla za mě Alice. Měla pravdu, nevzdám. On spát nemusí. Alice se začala smát a odešla s ostatními. Pustila jsem Edwarda a vrátila se do postele. Po chvíli si povzdechl a vstal.

„Dobře, kompromis. Půl postele je tvá a půl má.“ Dívala jsem se na něj a přemýšlela. No půl je lepší než nic. Přikývla jsem a přesunula se na druhou stranu. Budu se ho jednou muset zeptat, proč chce postel, když nespí. Třeba budu mít štěstí a Emmett se překecne. Doufám. Koho by kdy napadlo, že budu spát v posteli s upírem. Mě tedy ani v noční můře. A už vůbec by mě nenapadlo, že i přesto se budu cítit uvolněně. A tak jsem v klidu usnula v posteli, a Edward byl vedle mě.

 Shrnutí

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 9. kapitola: