Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 7. kapitola

09.01.2010 (19:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8338×

7. kapitola - Důvěra

Jak řekl Edward, tak jsem i udělala. Když se začalo stmívat, vydala jsem se a louku. Víc jak na vysvětlování, jsem se těšila na něj, na jeho oči nebo sametový hlas. Musela jsem si přiznat, že i přesto, že jsem ve zvířecí podobě, jsem mu podlehla. Má něco v sobě, čemu se nedá odolat. A pak ty jeho zlaté oči. Vždy, když se do nich podívám, vše okolo zmizí. Přijdu si jako zhypnotizovaná, jeho pohledu se prostě nedá odolat. Jsem si jistá, že být člověk, vše mu povím. Ještěže jako puma nemůžu mluvit. To je asi moje jediná záchrana.

Došla jsem na louku. Ještě tu nebyl, a tak jsem si lehla doprostřed a čekala až se ukáže. Dnes večer bylo zamračeno, a za mraky byl vidět pouze obrys měsíce. I přes to to bylo krásný pohled. Po chvíli jsem uslyšela kroky. Byla jsem si jistá, že to dělá naschvál. Kdyby chtěl, je neslyšný jako já. Neotáčela jsem se, jen jsem se posadila a dál koukala na obrys měsíce za mraky. Během chvilky seděl vedle mě. Podívala jsem se na něj a on se díval na měsíc.

„Omlouvám se za to dopoledne. Nestihl jsem Tanyu varovat, že jsi chráněná,“ řekl smutně a podíval se na mě. Jeho vina to není. Mohl to být klidně cizí upír.

„Jsou tu jen na návštěvě a už byli informování, že se tu pumy nesmí lovit.“ Bylo to divné, slyšet o sobě jako o jídle. Ale podle toho, co a jak říká, jsem mu podle všeho začala důvěřovat.

Vážně jsem mu začala důvěřovat, že mi neublíží. A proto jsem udělal něco, co bych nikdy dřív neudělala, a hlavně by mě to určitě nenapadlo. Edward seděl v tureckém sedu. Lehla jsme si k němu a hlavu mu položila na nohu. Cítila jsem jak ztuhl, určitě nic takového nečekal. Pohodlně jsem se uvelebila a koukala před sebe. Vůbec mě v tuhle chvíli nenapadlo, že bych mohla během pár vteřin přijít o život. On si prostě získal mou důvěru. Byl první, komu se to povedlo. Nikomu jinému jsem nevěřila. Z ničeho nic jsem ucítila jeho studenou ruku na zádech, začal mě hladit. Vážně jsem si teď připadala jako jeho mazlíček, ale upřímně, bylo mi to jedno. Bylo to tak příjemné, že jsem začala vrnět. To jsem si uvědomila až po nějaké době. Cítila jsem se uvolněně, což bylo neuvěřitelné, vzhledem k tomu, kdo tu se mnou byl.

Zavřela jsem oči a v klidu relaxovala. Nejen to místo k tomu vybízelo, ale i Edward. Cítila jsem se s ním v bezpečí, což bylo ironické. On je můj nepřítel, ale cítím se s ním v bezpečí. Slastně jsem vrněla, hlavu na jeho noze a on mě drbal. Neuvědomovala jsem si, jak jsem unavená z dnešního dne až do chvíle, kdy mě únava dostihla a já usnula.

Edward:

Přijel jsem normálně domů ze školy jako každý den. Už dva týdny jsem nepotkal Bellu. Nemohl jsem za ní jít, jelikož jsme měli návštěvu. Klidně bych se bez nich obešel ještě několik desítek let. Někdy je na palici číst myšlenky, a hlavně holkám, které mají velmi bujnou fantazii a vy v jejich představách hrajete hlavní roli. Stejně jako naše návštěvnice od Denalijských. Jsou to naši známí, taky vegetariáni, ale ne tak jako my. Jednou za čas si klidně nějakého toho člověka uloví. A Tanya je strašně vegetariánský typ, když jsem poblíž já. Už se docela dost těším až odjedou.

Hlavně protože budu moct jít najít mojí záhadnou pumu Bell. Ona je určitě něco víc než puma. Když jsem s ní připadám, si jako blázen. Ale šťastný blázen. Nikdo krom Alice o ní neví a říkat jim to taky nebudu. Je to moje záhadná Bells. Někdy mám pocit, nebo spíš si myslím či doufám, že je měnič. Stejně jako vlci v La Plush. Ale nikdy jsem o nikom, kdo se mění v pumu neslyšel.

Tanya odešla na lov. A já byl rád že odešla. Když v tom Alice vykřikla. Zaměřil jsem se na její myšlenky. To co jsme uviděl mě málem zabilo, už po druhé. Viděl jsem Tanyu jak ulovila Bells. Poznal jsme ji podle přívěšku. Ani vteřinu jsem neváhal a rozeběhl se do lesa. Podle Aliciny vize jsem věděl kam. Běžel jsem jak nejrychleji jsem dokázal, až jsem je konečně uviděl. Bells vrčela a byla naježená, a naproti ní byla Tanya připravená ke skoku. Vběhl jsme před Bell právě ve chvíli, kdy po ní skočila, a tak se odrazila ode mně a spadla na zadek. Chvíli se na mě zmateně dívala, ale pak nahodila úsměv a vstala.

„Edwarde, tohle je moje puma. Ale jestli jí chceš, tak mi musíš dát něco na oplátku,“ řekla a našpulila pusu. Když v tom Bell zavrčela. Musel jsem se tomu pousmát.

„Pleteš se, Tanyo, ona je moje,“ řekl jsem sebejistě, jelikož to byla pravda. Já jí našel. Tanya se začala smát.

„To sis ji ochočil nebo co?“ ptala se výsměšně.

„Dá se to tak říct,“ odpověděl jsem v klidu.

„Tak to dokaž,“ řekla trochu naštvaně. Tomu jsme se musel usmát.

Podíval jsem se významně na Bell a doufal, že to pochopí. Bylo vidět, že jo, jelikož protočila oči. Zadržoval jsem smích. Došla až ke mně a začala se mi třít o nohy. Tak tohle jsem vážně nečekal. Musel jsem se tomu ale pousmát. Tanya se na nás dívala nevěřícně. Když jsem si všiml, že jsou opodál otevřené noviny. Ale co tu dělají? Pochybuju že si Tanya během lovení četla. Bell se nakonec posadila vedle mě a dívala se na Tanyu.

„Jelikož je Bella jediná puma v okolí, tak ji lovit nebudeš,“ řekl jsem to tak, že mi nemohla odporovat a taky že ne. Jen se ještě jednou podívala nevěřícně na Bell a poté utekla domů. Já se točil k Belle.

„Promiň, přijď večer na louku a já ti to vysvětlím.“ Jen přikývla a já se rozeběhl domů za Tanyou. Je mi jasné, že vše vykecá.

Když jsem doběhl domů, všichni už všechno věděli a chtěli vysvětlení ode mně. Povzdechl jsem si a začal. A když jsem skončil, všichni se na mě dívaly jako na blázna, krom Alice, která to už věděla. A jejich myšlenky mluvili stejně jako jejich tváře. Nechtěl jsem to řešit a proto jsem si zalezl do pokoje.

Když byla už skoro tma, běžel jsem na naší louku, kde už na mě čekala. Ležela uprostřed. Schválně jsme nešel potichu, aby se nelekla. Jakmile mě uslyšela, její uši se nesměrovaly ke mně a ona se posadila. A tak jsem si sednul vedle ní.

„Omlouvám se za to dopoledne. Nestihl jsem Tanyu varovat, že jsi chráněná,“ začal jsem se jí omlouvat.

„Jsou tu jen na návštěvě a už byli informování, že se tu pumy nesmí lovit.“ Všechny jsem varoval, a to dost důrazně. Neumím si představit, že by se jí něco stalo, i když je to puma.

Přišla ke mně blíž a pak udělal něco, co by mě nikdy nenapadlo, že se to stane. Lehla si ke mně a hlavu si položila na mojí nohu. Vykuleně jsme se na ni díval. Tohle by mě nenapadlo, ani kdybych byl blázen. Ale já věděl, že mi tím dává najevo důvěru.

Doufal jsem, že se nepletu. Nevím, co mě to popadlo, ale začal jsem ji hladit. Byl jsem překvapen, že neutekla. Ne, ona začala ještě vrnět. Musel jsme se tomu usmát. Hlavně tomu, jak byla tahle situace šílená. Moje kořist mi leží v náruči a šťastně přede. Ale já věděl, že bych jí nikdy nedokázal ublížit, i když tak krásně voní. Nejednou vrnět přestala. Zaposlouchal jsem se do rytmu jejího srdce. Bilo pomalu a pravidelně, a to znamenalo, že usnula. Nechtěl jsem ji budit a já spát nemusím, a tak jsme ji drbal dál celou noc.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 7. kapitola: