Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 5. kapitola

06.01.2010 (19:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7299×

5. kapitola – Přátelství

To, co se vlastně stalo, mi plně došlo až další den ráno. Došlo mi, že se vlastně přátelím s upírem. Nevím proč, ale vůbec mi to nevadilo, já byla dokonce ráda. Potřebovala jsem nějakou společnost a on si se mnou byl ochoten povídat, i přesto že jsme puma. Ale co, je to jeho problém, když je ochoten chovat se jako blázen. Nemám rozhodně v úmyslu mu někdy prozradit, že jsem člověk. Hlavně proto, že jsem si nebyla jistá, jestli se vůbec někdy vrátím do lidské podoby. Zatím mi to jako pumě vyhovuje. Opět jsem se šla jako každé ráno napít do potoka a poté si ulovit srnu.

Celý den jsem si připadala jako blázen. Chtěla jsem ho zase vidět. Bavilo mě se dívat do jeho zlatohnědých očí. Už blázním, ale mě se ten pohled líbil. Jeho oči byly jako magnet, který mě přitahoval. Možná mě lákala ta zvláštní barva, možná to, co bylo ukryto za nimi – on sám. ´Je to upír,´ musela jsem si opakovat stále dokola. Je možné, abych byla mimo z jednoho upíra? Jsem blázen, myslím tu na upíra, který je můj nepřítel, jak v podobě lidské nebo zvířecí, a já ho chci ještě dobrovolně vidět. To můžu být jenom já takový blázen. Ale nešlo si pomoct, on taky nebyl obyčejný upír.

Byla už tma a já chtěla jít spát, ale něco uvnitř mě mě přemohlo. Někde uvnitř mě křičel hlas, a to dost silně: „Jdi na tu louku!“ a já nebyla dost silná, abych mu odporovala. Chtěla jsem tam jít, a to hodně. A tak  jsem se tam pomalu vydala. Na naší louku, tomu jsem se musela usmát. ´Ježíši, Isabello, na co to sakra myslíš?!´ křičela moje zdravá půlka mě, ale ta druhá byla o tolik silnější a chtěla takhle myslet a jít za ním. Zase se mu dívat do očí.

Konečně jsem byla u louky. Mraky po dlouhé době nezakrývaly měsíc a ten osvětloval celou louku a dokonce i toho upíra uprostřed. Jakmile jsem ho zahlédla, schovala jsem se za křoví a v tichosti ho pozorovala. Ležel uprostřed a měl zavřené oči. Měsíční svít ho osvětloval a on vypadal ještě bledší než jindy, a ještě krásněji. Najednou se usmál.

„Vylez, Bell, vím, že tu jsi,“ řekl úplně v klidu. Povzdechla jsem si a šla za ním. Už seděl. Posadila jsme se vedle něj.

„Co tu děláš?“ Zadívala jsem se na něj. Teď se opravdu ptal jako blázen. Nadzvedla jsem obočí.

„Odpověď se určitě nedozvím, co? Je to zvláštní, jsi myslící tvor a já tvoje myšlenky přesto neslyším,“ řekl smutně. Jo, Jacob říkal, že mají schopnosti. A není jediný, kdo mi nevidí do hlavy. A za to jsem byla vážně ráda. Pokynula jsem hlavou a on pochopil. Začal mi vyprávět o své rodině.

Je jich celkem sedm. Celá jeho rodina je spárovaná. Carlisle byl stvořen jako první, a je to takový otec jejich rodinky. To on přišel s tím, lovit zvířata. A prý je už tak vytrénovaný, že mu lidská krev vůbec nevoní. Pak je jejich mamka, Esme. Je prý hodně mateřská a všechny je má rada jak svoje děti. Je to žena Carlisleho. Potom jeho sestra Rosalie, krásná blondýnka a za manžela má Emmetta. Prý je to srandista, ale někdy ho štve.

Dále jeho milovaná sestřička Alice. Vidí do budoucnosti a miluje nákupy, a někdy by ji nejraději uškrtil. A nakonec její manžel. Jasper. Je prý nejmladší, a tak má trochu problémy, ale snaží se. Ten dokáže ovlivňovat emoce a cítí je.

Edward byl přeměněn v roce 1918. Umíral na španělskou chřipku a bylo mu sedmnáct, tak ho Carlisle přeměnil.

Seděla jsem vedle něj a pozorně poslouchala, jak o nich mluví. Bylo to až neuvěřitelné, s jakým citem v hlase o nich všech mluvil. I když to mají být kusy ledu bez citu, on ten kus ledu nebyl. Mluvil o nich s takovou něhou, až to bylo neuvěřitelné. Tak o své rodině nemluví ani lidé. Bylo to neuvěřitelné, oni byli skutečná rodina, i přesto že byli upíři. To, co jsem o nich slyšela mi stačilo do konce života, abych už nikdy nepochybovala, že upíři mají city. Oni byli rodina, která se k sobě chovala s láskou. To, co já nikdy nepoznám a oni ano, i přesto že jsou upíři. Fascinovaně jsem ho poslouchala až do rána.

Většina upírů je primitivních. Nejsou studovaní, nevědí jak se chovat, mluvit a jiné věci. Ale na Edwardovi bylo vidět, jak se pokouší být normální, i přesto čím je. Nevybral si to, on by jinak zemřel. Ale on se ani moc nemusel pokoušet, on nebyl jako ostatní upíři. Musím uznat, že jsem ráda, že ho Carlisle přeměnil. Co bych si tu jinak sama počala?

Vím co, unudila bych se. Na jednu stranu mám takhle alespoň chvilkové rozptýlení a nezapomínám na to, že jsem i člověk. Ponořila jsem se do Edwardova vyprávění tak moc, že jsem nevnímala okolí, ale ono to jinak nešlo, když jsem poslouchala jeho sametový hlas. A hodně často jsem se mu dívala do očí. Kolikrát mi přišlo, jako by v nich něco vyčetl, nebo viděl mou opravdovou tvář - tvář člověka. Ale to se mi určitě jen zdálo. Nevnímala jsem nic, jen jeho.

Když skončil s vyprávěním, ne celého příběhu jak říkal, uvědomila jsem si, že je den, a že se mi chce spát. Ale nejvíc mě dorazilo, když si to uvědomil on.

„Měla bys jít spát, Bell.“ Zadívala jsme se mu do očí a poté přikývla. Jen se usmál a já běžela zpátky domů do skály, kde jsem se dočkala vytouženého spánku.

 SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 5. kapitola: