Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 28. kapitola

27.02.2010 (17:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7197×

28. kapitola – Upíre, vítej v La Push

 Stála jsem před zrcadle v koupelně a dodělávala poslední úpravy. Byla jsem nervózní, ale nevěděla jsem, jestli je to z toho, že se bude můj bratr ženit, nebo že půjdu s Edwardem, který je upír, do La Push, kam má zakázáno chodit.

Měla jsem na sobě světle modré šaty po kolena, s vázáním za krk a dost velkým výstřihem. Obepínaly mojí postavu a od pasu se rozšiřovaly do sukně. K tomu jsem měla balerínky, které jsem si v boji s Alicí uhájila. Nechtěla jsem riskovat zlomeninu nohy, i když by se mi za chvíli vyléčila, Edward by vyšiloval ještě týden. Měla jsem udělané lehce stíny do modra, víc jsem Alici nedovolila. Vlasy mi vyčesala nahoru do úhledného drdolu.

Ještě jednou jsem se zkontrolovala, jestli není někde nějaká vada, ale vše vypadalo v pořádku a tak jsem konečně vylezla s koupelny. V pokoji už na mě čekal Edward v obleku. Proč mu to tak seklo, bylo to až neuvěřitelné. Už vidím, jak budou puberťačky z kmene koukat.

„Jsi krásná, Bells,“ usmál se na mě Edward a políbil mě.

„Nápodobně, můžeme?“ podívala jsem se na něj. Byl v klidu a přikývl. Tak jsme se vydali dolů. Většina byla na lovu, doma byla jen Alice s Jasperem, Kate a Tanya.

„Užijte si to,“ volal Alice se smíchem a Kate se k ní přidala.

„Neboj, budeme se snažit,“ usmála jsem se na ni a šla do garáže, kde jsem nasedla do Edwardova volva. Po cestě jsem si ještě všimla Tanyi, která se na mě dívala nenávistně, bylo vidět, jak se máme rády, ale mě to nevadilo.

Byla jsem docela nervózní, ale Edward vypadal docela v klidu, možná až moc. Přejeli jsme hranice a já se cítila jak na trní. Edward mi chytil ruku a proplel naše prsty, stisknul mi ruku, abych se klidnila. Děkovně jsem se na něj usmála, přesně proto jsem ho i milovala, vždy mi bude pomáhat a bude na mé straně.

Edward zaparkoval před naším domem, překvapeně jsem se na něj podívala, jen pokrčil rameny.

„Ani se neptám, nemá to cenu, že ne?“ podívala jsem se na něj, přikývnul a naklonil se, aby mě jen jemně políbil. Poté vystoupil a upíří rychlostí mi otevřel dveře. Okolo domu chodila spousta lidí a odcházeli ke středu vesnice. Tam bude určitě obřad, bylo to tak udělané. Z domu najednou vyšel táta a za ním Jaocb už v obleku. Usmíval se na nás, ale táta se mračil a koukal na naše propletené ruce.

„Bell, Edwarde, rád vás vidím,“ pozdravil nás Jacob, Edward přikývl a já se na Jacoba usmála, byla jsem mu vděčná.  Šel se ještě připravit a tak se vrátil dovnitř.

„Ahoj, tati, tohle je Edward, Edwarde, můj táta,“ představila jsem je navzájem.

„Dobrý den, těší mě, pane Blacku,“ usmál se jako vždy zdvořile. Táta se ale stále mračil a zamumlal si pro sebe „Mě ne.“ Tím mě vytočil, Edward je zdvořilý a on se k němu bude chovat hnusně. Zavrčela jsem a táta se na mě překvapivě podíval.

„Tohle chování si nech pro jiný, já i Edward jsme byli pozvání na svatbu Jacoba, a ne abychom poslouchali tvoje poznámky. Nedávno jsi vykřikoval, jak mě máš rád a nedopustíš, aby se mi něco stalo. Jestli to platí, tak se prostě smíříš s tím, že chodím s Edwardem a miluju ho, teď když dovolíš, půjdeme za Jacobem.“

Už jsem s ním nechtěla mluvit a táhla Edwarda ke dveřím, když jsem uslyšela další podpásovku.

„Do mého domu nevkročí.“ Tohle jsem nečekala, zklamal mě. Vpůli pohybu jsem se zasekla a otočila k němu čelem.

„Bell, jdi, já počkám,“ pokoušel se zachránit situaci Edward.

„V tom případě do tvého domu nevkročím ani já. Řekni Jakovi, že čekám na místě,“ řekla jsem hnusně a chladně, a vydala se s Edwardem na místo. Všichni se na nás otáčeli a kdo byl zasvěcen, vyděšeně koukal na Edwarda.

Povzdechla jsem si, ale rozhodla jsem se stejně jako Edward, je ignorovat. Objal mě jednou rukou kolem pasu a šlo se v klidu dál. Celá vesnice byla ozdobena a působilo to kouzelným dojmem. Všechny svatby tady byly krásné. Po chvíli jsme se ocitli na místě, kde se bude obřad pořádat. Bylo docela hezky, tak se ani nedivím, že se bude obědvat venku, bylo tu spousty stolů. Kluci ze smečky tu už většinou byli, všichni se dívali obezřetně na Edwarda, ale on si jich nevšímal, byla jsem za to ráda. Byli tu i cizí měniči, určitě od Yasminy z kmene.

Najednou ke mně přiběhla Emily.

„Belli, ráda tě vidím, běž na místo Jacob tu bude za chvíli,“ hnala mě, ale já se nechtěla pustit Edwarda. Bála jsem se ho nechat o samotě. Ne že by něco udělal on, tomu jsem věřila, ale klukům ze smečky ne. Edward se jen usmál a pokýval hlavou, abych šla. S povzdechem jsem se tedy nechala táhnou od Emily k oltáři, kde se za chvíli objevil i Jacob. Spokojeně se na mě usmál a objal mě.

„Jsme rád, že tu jsi. Promiň za tátu.“ Odtáhla jsem se od něj a zadívala se mu do očí.

„Neomlouvej ho, už to po letech nemá cenu. Já chci jen, aby pochopil stejně jako ty, že ke mně patří Edward a já k němu. Ale proto tu teď nejsme. Nechci ti pokazit svatbu. Když se bude něco dít, odejdeme.“ Jen pokynul, že rozumí, a postavil se na své místo.

Všichni už seděli, i Edward, ten byl vzadu hodně daleko, asi nechtěl narušovat. Dívala jsem se na něj s úsměvem a nemohla uvěřit, že mam takové štěstí, on je můj. Bylo mi ale líto, že je odstrčen, jeho rodina mě taky přijala a bez problémů. To už se ale rozezněl pochod a já uviděla Yasminu v krásných bílých šatech, jak jde uličkou. Byla krásná a bylo vidět, že je i šťastná. Moc jsem to jí i Jacobovi přála. Pomalu k nám došla a obřad mohl začít. Stála jsem bokem k hostům a neustále se dívala na Edwarda, který mě celou dobu pozoroval.

Naši novomanželé se poprvé políbili a poté se začalo jásat. Skočila jsem jako první Jacobovi po krku a popřála mu a Yasmině, než byl nátlak. Vymotala jsem se z davu gratulantů a mířila jsem si to k Edwardovi. Objali jsme se a políbili. Po gratulacích se všichni přesunuli na jídlo. Místa byla rozdělena. Seděla jsem vedle táty a vedle mě byl Edward a vedle něj Paul, nevypadal nadšeně. Musela jsem se smát a děkovala tomu, co rozdával místa. Bylo jídlo a všichni jedli, musel i Edward, přeci jen tu bylo dost lidí, co neznalo skutečnosti.

„Nemusíš to jíst, dávej mi to nenápadně na talíř,“ usmála jsem se na něj, když se šklebil na jídlo, co mu dali na talíř.

„To je dobrý, je to jako bahno, ale zvládnu to.“ Povzdechla jsem si a fascinovaně ho pozorovala, jak jí. Myslím, že to bylo i naposledy, co ho vidím jíst. Naládoval do sebe polovinu a pak raději přestal. Já snědla vše a byla plná. Pil i šampaňské, aby to nebylo nápadné.  Když se dojedlo, začala hrát hudba a novomanželé začali tančit. Po chvíli se k nim přidávaly další a další páry. Když si Edward stoupnul a natáhnul ke mně ruku.

„Smím požádat dámu o tanec?“ kouzelně se na mě usmál.

„Edwarde, víš, že netančím,“pokoušela jsem se ho zlomit, ale marně, nasadil ještě víc okouzlující pohled.

„Minule ti to šlo, prosím,“ udělal psí oči, nešlo to jinak, chytla jsem ho za ruku a přikývla. Došli jsem na parket, Edward se nehnal nikam moc do středu, byli tam totiž vlci. Chytil mě předpisově a já jeho, a začali jsem tančit. Nebylo těžké s ním tančit, šlo to samo. Vedl mě a já si užívala tanec s mým andělem. Následovalo sólo otce s nevěstou a tak jsme se klidili z parketu na místa. Věděla jsem, že s otcem tančit nebudu, ani mi to nevadilo, a tak jsem po chvíli, když se na parketu ukazovalo víc lidí, šla pro Jacoba.

„Jacobe děkuju že jsi to udělal,“ usmála jsem se na něj.

„Co jsem udělal?“ Usmála jsem se a podívala se na Edwarda, který nás pozoroval. Určitě i slyšel vše, co povíme.

„To že jsi pozval i Edwarda. Za to ti děkuju, vím, že jsi určitě snil o lepší svatbě bez upíru,“ usmála jsem se a podíval se na něj.

„Ne, nesnil, chtěl jsem tě tu mít a je mi jasné, že bys bez něj nepřišla. Nevidím v tom problém, zatím se nepokusil sníst hosta k obědu,“ začali jsme se smát a dál tančili, nebylo to jako tančit s Edwardem, ale taky to šlo.

Vrátila jsem se k Edwardovi a posadila se mu na klín. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a pozorovala okolí, až později jsem si všimla zkoumavého pohledu táty, ke kterému jsem byla pomalu čelem. Zkoumal i Edwardovy ruce kolem mého pasu.

„Edwarde, omlouvám se ti,“ zašeptala jsem k němu.

„Za co se mi omlouváš, Bell?“ zeptal nechápavě se a dal mi pusu do vlasů. Všimla jsem si několika znechucených pohledů od vlků a hlavě od Paula a táty.

„Za to že tu jsi. Že musíš poslouchat všechny ty urážky na tebe jak nahlas, tak v jejich hlavách. Myslela jsem si, že to bude v pořádku, ale to jsem se pletla. Neměla jsem tě sem brát,“ mluvila jsem a hrála si s jeho prsty u ruky, kterou jsem si na začátku mluvení vzala.

„Nemusíš se mi omlouvat. Věděl jsem, co mě čeká a šel dobrovolně, chtěl jsem být s tebou a vidět, jak jsi šťastná se svým bratrem a přáteli,“ opáčil mi a já zvedla hlavu a překvapeně se na něj podívala.

„Nezasloužím si tě,“ usmála jsem se na něj a zlehka ho políbila, abychom nepohoršovali lidi okolo.

„Ne, to já si nezasloužím tebe. Navíc jsem nechtěl být sám v blízkosti Tanyi.“ Překvapeně jsem se na něj podívala.

„No jo, neměl by tě kdo chránit před ní,“ zasmáli jsem se spolu. Opřela jsem si zase v klidu hlavu o jeho hruď a dívala se na zmatek okolo.

Všichni někam chodili a povídali si navzájem. Přestalo mě to bavit a tak jsem vytáhla Edwarda na parket. Tančili jsem spolu docela dlouho a mě to nevadilo, měla jsem opřenou hlavu o jeho hruď a nechala se vést.

Opustili jsem parket, když jsem byla unavená, Edward si sedl a mě si stáhnul na klín.

„Měla jsi říct, že jsi unavená. Nezapomeň, že já se neunavím,“ pokáral mě.

„Omluvám se, ale začalo mě bavit tančení,“ usmála jsem se na něj jako andílek a doufala, že to zabere. Zabralo, začal se smát a já se k němu přidala.

Byla už tma a parket byl osvětlen lampiony, bylo to ještě kouzelnější. Ale já byla moc unavená, než abych si to mohla užívat.

„Pojedeme domů?“ zeptala jsem se Edwarda a podívala se na něj. Přikývl, chtěla jsem se postavit a dojít k autu sama, ale to by nebyl Edward, aby mi to nepokazil. Vzal mě do náruče, a já lehce vypískla.

„Edwarde, to dojdu,“ pokoušela jsem se ho přemluvit. Nechtěla jsem, aby se na nás dívali.

„Jsi unavená, odpočívej. Navíc to bude rychlejší,“ usmál se na mě. Tak jsem si položila hlavu na jeho rameno a víčka se mi zavřela, moc jsem nevnímala. Skoro jsem spala, jen si pamatuju, jak Edward s někým mluvil a poté mě položil na něco měkkého, ale nebylo to tak měkké jako Edwardova postel.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 28. kapitola: