Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 25. kapitola

4.Sasanka-Books


Puma – 25. kapitolaJak bylo slíbeno a dohodnuto, je tu další dílek. No mě osobně se moc nezdá, ale třeba se vám bude líbit.

25. kapitola – Já se otiskla, Jacobe

V klidu jsem čekala do doby, než mi někdo přehodil přes oči pásku a teplé ruce mě nesly pryč.

Kopala jsem okolo sebe a pokoušela se jim vykroutit, ale nic jsem neviděla. Vrčela jsem a pokoušela se přeměnit v pumu, ale nešlo mi to a to mě vyděsilo ještě víc. Začala jsem panikařit. Slyšela jsem jen vítr, jak mi sviští kolem hlavy. Bylo mi jasné, že to jsou vlci, ale bála jsem se toho, co přijde.

Vítr ustal a někdo mě položil na měkkou věc, asi sedačka či postel. Cítila jsem více pachů a všechny, až na jeden, jsem dobře znala. Někdo mi konečně sundal tu látku z očí. Zamrkala jsem, abych něco viděla po náporu oslňujícího světla. Až jsem všechny uviděla. Byla to celá smečka, včetně drahých polovin a táty. Podívala jsem se po pokoji. Byla jsem v obýváku mého starého domova.

„Proč jste mě unesli?“ vykřikla jsem nasupeně a postavila se proti Jacobovi.

„Neunesli jsme tě, ale přivedli domů,“ hájili se.

„Můj domov je u Cullenových,“ ohradila jsem se a dívala se po všech. Měli nevěřícné výrazy.

„Ne, to nemáš! Patříš sem k nám,“ zašeptala Emily. Překvapeně jsem se na ni podívala.

„Nepatřím, nikdy jsem nepatřila a patřit nebudu. Vadila vám moje odlišnost. Vadila vám moje barva pleti. Nevěřili jste, že jsem vaše,“ křičela jsem směrem k tátovi. „Ale jsem. Nikdy jste mi nic nedovolili, nevěřili, neměli rádi, nepomohli mi. Vždy jsem byla sama. Ale Cullenům nic z toho nevadí. Mají mě radí jako Bell i jako pumu. Berou mě takovou jaká jsem a ne jak vypadám, nebo v co se měním. Ani to, že jsem z kmene, jim nevadí. Mají mě rádi a já je. Patřím do jejich rodiny. K vám jsem nikdy nepatřila. Nemůžu za to, jaká jsem. To geny. Rodiče jsou ze silných kmenů a vůdčích rodin, proto jsem puma a jsem světlá. Běžte do knihovny a najděte tam legendu o zázračné pumě. Máma, ta jediná mě měla ráda, a teď to jsou upři. Tak neříkejte, že sem patřím a nebo, že je to můj domov. Není a nikdy nebyl, jen jedno velké vězení,“ křičela jsem a začaly mi téct slzy.

Všichni se na mě překvapeně dívali a mlčeli. Prohlíželi si mě a asi hodně přemýšleli o tom, co jsem jim řekla. Ale byla to jen prostá pravda, nic víc.

Když mi najednou začala vibrovat noha. Vytřeštila jsem oči. Sehla jsem se a vyhrnula si šaty, abych zjistila, co to je. Moc dlouho jsem hledat nemusela. Měla jsem na botě připevněný mobil. Byly totiž šněrovací, vysoko nad kotník a na jedné šňůrce byl připevněn mobil. Ta Alice je zázrak, ale pak mi došlo něco jiného, byl to Edwardův mobil. A jako poslední mi šahal na nohy. Vzala jsem ho do ruky a zvedla.

„Mobil Edwarda, prosím.“ Nevnímala jsem zvědavé pohledy smečky. Slyšela jsem smích, ale nebyl uvolněný.

„Edward, jsi v pořádku?“ Usmála jsem se, když jsem uslyšela ten krásný sametový hlas.

„Jasně. Asi to víš sám, ne, když jsi mi dal tak šikovně ten telefon. Chytrý tah, pane Cullene, ale za to tě uškrtím. Mohl jsi mě varovat,“ zavrčela jsem na něj do telefonu.

„Jo mohl a taky by to dopadlo hůř. Tak si to hezky vyříkej s rodinou a dávej na sebe pozor. Hlavně rychle, už se nemůžu dočkat, až se mi vrátíš.“ Všichni ze smečky to slyšeli se mnou.

„No jo, ale nevím, na co se nemůžeš dočkat, jelikož dnes spíš na gauči, chlapečku.“ Z druhé strany se ozvalo zakňourání a já se musela usmát.  

„Vyřídíme to, až se vrátím. Tak zatím.“

„Zatím a nezapomeň, že tě miluju.“

„To se nedá, když já tebe taky,“ řekla jsem ještě a zavěsila. Koukala jsem se na překvapené oči všech, co tu byli. Pokrčila jsem rameny a sedla si na sedačku.

„Tak kde jsme skončili?“ zeptala jsem se v klidu.

„Ale teď k nám patříš,“ špitla Emily. Překvapeně jsem zvedla obočí a čekala, co z ní ještě vypadne, ale nic.

„Proč myslíš?“

„Jelikož se do tebe Paul otisknul,“ řekla v klidu a já vytřepila oči. Proto nechtěl Edward, aby se ke mně přiblížil. Měl strach, abych nepodlehla a neopustila ho.

„A co?“ zeptala jsem se v klidu. Všichni se na mě podívali jako na debila.

„Bude tě to sem táhnout, sem ke mně,“ řekl sebejistě Paul. Udělala jsem obličej typu ´Myslíš, chlapče?´.

„To, že se do mě otisknul, neznamená, že k vám patřím,“ vpálila jsem mu do ksichtu.

„Mohli by jste odejít a nechat mě tu s Jacobem a tátou?“ zašeptala jsem nakonec prosebně. Jacob přikývnul a všichni odešli, až na tu dívku, kterou držel kolem pasu.

„Isabello, tohle je Yasmina, moje přítelkyně. Yasmino, tohle je Isabella, moje sestra.“ Usmála jsem se na ni.

„Ty ses otisknul?“ zeptala jsem se pro jistotu. Jen přikývl.

„Co máš proti Paulovi a tomu, že se do tebe otisknul?“ zeptal se zase on.

„Nic, jen to, že ho nemiluju, a ten otisk na mě neplatí,“ usmála jsem se na něj. Vykulil na mě oči. On asi zapomněl, že já jsem vždy jiná.

„Musí,“ zavrčel na mě. Co ho pořád žere?

„Ne, nemusí. Nezapomínej, že jsem puma a ne vlk,“ vrátila jsme mu to. „Yasmino, ty jsi z jiného kmene, že?“ přikývla. „A jsi měnič a tvoje rodina je jako naše, máš být ty nebo tvůj brat alfou?“ Opět přikývla.

„Jacobe, měl by ses učit mít rád pumy, jelikož vaše dcera bude puma.“ Vykulil na mě oči.

„Proto jsem i já puma. Když se dají dohromady dva silné kmeny, a ke všemu vůdcové smeček, jejich dcera bude puma. Nejsem první a ani poslední puma,“ vysvětlila jsem v klidu.

„A protože jsem puma, neplatí na mě ani otisk Paula,“ zvedla jsem se a chtěla už jít, ale do cesty se mi postavil táta.

„Nepustím tě k těm pijavicím. Ublíží ti. To nehodlám dovolit.“ Smutně jsme se usmála.

„Takhle jsi se měl starat před tím. Je pozdě. Ublíží mi jen když nebudu s nimi.“

„To přežiješ,“ odfrknul si Jacob a já se naštvala.

„Ne, nepřežiju. Jak by ti bylo, kdyby tě někdo odřízl od Yasminy? To je totiž to samé. Jako puma mam víc otisků. Nejen do spřízněné duše, ale také do rodiny. A já se otiskl do Cullenů a poté do Edwarda. Dvakrát jsem se do něj otiskla a tím pádem je můj otisk správný a silnější než vlčí. Když mě od nich odvedete, zemřu. Jako labuť, která přijde o partnera. Nedokážou mi ublížit díky mému otisku a Edward by to nikomu nedovolil.“

Všichni se na mě vykuleně dívali.

„Sám teď víš, jak silný je otisk, a že se mu nedá odporovat. Tak asi víš, co mě pořád táhne k nim. Koukni se na mě, bledostí k nim zapadám. Oni jsou má rodina, kterou miluju a nehodlám bez boje opustit. Jestli nechcete, abych šla k nim, musíte mě zabít, jinak to nepůjde,“ řekla jsem rozhodně.

Nikdo nic neříkal. Jen se na mě dívali.

„Takže jestli vám na mě alespoň trochu záleží, necháte mě žít život, pro který jsem stvořená. Pro věčnost s Edwardem a jeho rodinou,“ zašeptala jsem.

Nic neříkali. Táta udělal krok stranou a tak bylo jasné, že můžu jít.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a poté vyšla ven. Všichni na mě zírali. Bylo mi jasné, že to slyšeli. Bylo mi to ale jedno. Já šla vstříc tmavému lesu. Nechtělo se mi přeměňovat, musela jsem vše nejdřív vstřebat. A tak jsem si šla dál lesem a přemýšlela o tom, co se stalo. Vyšlo z toho, že mě má táta alespoň trochu rád. Jacob se otisknul a já už můžu navždy poklidně žít se svou rodinou.

Usmála jsem se a i když mi bylo líto těch nových šatů, a budu muset Edwardovi koupit nový mobil. Přeměnila jsem se a běžela domu co nejrychleji.

Vběhla jsem do domu, který byl úplně mrtvý. No, až na ty zvuky s pokojů. Běžela jsem tedy rovnou do pokoje. Dveře byly pootevřené a tak jsem je otevřela a rychle za sebou zavřela. Pořád o mě nevěděl. Ležel uprostřed na posteli a měl zavřené oči. Využila jsem toho a skočila po něm. Otevřel oči a já na něj naštvaně zaprskala.

„Co kdyby ses vrátila do normální podoby?“ Asi chtěl poslouchat nadávky v normálním jazyce. Přeměnila jsem se a už jsem byla pod ním. Naštvaně jsem na něj zavrčela...

„To s tím gaučem nebyl vtip,“ upozornila jsem ho. Překvapeně se na mě podíval a poté mě políbil.

„Omlouvám se, ale bylo to tak lepší. Nerozmyslíš si to ještě?“ zeptal se a udělal psí oči. Usmála jsem se a přitáhla si zase jeho rty.

„Možná,“ pošeptala jsem mezi polibky…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 25. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!