Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 19. kapitola

02.02.2010 (07:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8450×

19. kapitola – Škola

Tak a bylo to tu pondělí a můj první den v nové škole, kde nikoho neznám, když nebudu počítat Cullenovy. Měla jsem z toho strach. Školu jsem sice měla vždy ráda, ale spolužáky ne. Ukazovali si na mě, byla jsem ta divná Blacková. Bála jsem se toho, že to tu bude to samé, možná i horší. Pořád jsem byla bledší než normální lidé. Vážně jsem spíš zapadala mezi upíry či mrtvoly, než mezi normální lidi, natož indiány.

Vůbec se mi nechtělo vstávat a tak to Edward vyřešil tím, že mě vytáhnul z postele a i se mnou si stoupnul pod studenou sprchu. Věřte, že mě to ihned probralo. Vykřikla jsem šokem. Nevěděla jsem kam mě nese a bylo mi to celkem jedno. Mě se chtělo spát. A po výkřiku následovalo spoustu nehezkých nadávek na jeho adresu a to, že si budu muset usušit vlasy mě štvalo víc než ten šok. Vyrazila jsem ho z koupelny a začala se sušit. Upřímně mi v tu chvíli bylo jedno, kde se bude sušit on. Byla jsem na něj naštvaná. Za to, že jsem byla stále naštvaná, mohlo i to, že jsem se mu nedívala do očí. Jinak bych na něj nekřičela a byla jako koťátko.

Vyfénovala jsem si vlasy a vedle umyvadla na mě čekalo oblečení od Alice, připravovala ho všem a mě se to taky nevyhlo. Z toho, co mi připravila, jsem vážně neskákala radostí. Chtěla jsem se hádat, ale později jsem uznala, že to nemá cenu. Stejně by mě do toho navlíkla a tak jsem si to tedy oblékla sama.

Byla to krátká, džínová minisukně - Alice zneužívala toho, že mi není zima - s modrým topem a džínovou bundou. Jednoho dne ji uškrtím. To, že jsem měla i lodičky, jsem vypustila a šla do skříně, kde jsme vytáhla normální kecky. Bylo mi jedno, že se k tomu nehodí, já se nechtěla zabít na podpatku. Když mě uviděl Edward, obdivuhodně hvízdnul, ale když uviděl moje boty, začal se smát.

Edward měl na sobě modrou košili s vyhrnutými rukávy, jak bylo jeho zvykem, a obyčejné džíny. Usmála jsem se na něj a poté šla dolů na snídani. Snědla jsem přichystané jídlo a rozloučila se s Esme, která mi popřála hodně štěstí. No, to se mi vyhýbalo obloukem. Alice si mě v obýváku prohlídla. Nevěřícně se na mě dívala, nejspíš za ty boty, a kroutila hlavou. Já nevinně pokrčila rameny a šla za ostatníma do garáže. Jela jsem s Edwardem, jelikož ostatní jeli Jeepem a já se s nimi nechtěl mačkat. Nasedla jsem do auta a nic nevnímala, jen jsem tupě zírala ven z okýnka. Ani jsem nevnímala co je venku do doby, než Edward zaparkoval před školou. Vyklepaně jsem se podívala na parkoviště, bylo plné lidí. Měl jsem chuť donutit Edwarda, aby jel domu, ale když jsem se na mě otočila a zadívala se mu do očí, nedokázala jsem to. Usmál se na mě a tím mi dodal odvahu. Vystoupil z auta a já se ještě zhluboka nedechla a chtěla otevřít dveře. Ty se ale otevřely dřív, a ten co za to mohl, mi podal ruku. S radostí jsem ji přijala a vystoupila z auta.

Celé parkoviště v tu chvíli utichlo a všichni se na nás dívali.

„Neboj, jsem tu s tebou,“ zašeptal mi do ucha Edward a jeho uklidňující hlas mě hned uvolnil. Usmála jsem se na něj a přikývla. Zavřel dveře, zlehka mi položil ruku na kříž a vedl mě někam ryč. Nevadilo mi to, naplno jsem mu věřila. Cítila jsem všechny ty pohledy a pokoušela se je ignorovat jak mi Edward radil. Docela mi to šlo. Byla jsem zvyklá, že se na mě lidi dívali a já se ignorovala. Ale už dlouho jsem nikdy meze lidmi nebyla.

Odvedl mě do kanceláře, kde byla postarší paní, která se na nás zaraženě dívala a čekala. Slova se ujal Edward.

„Dobrý den, paní Coopeová. Vedu tady Isabellu Blackovou,“ řekl v klidu. Paní zajiskřilo pochopení v očích a hned se usmála.

„Ovšem, váš otec volal,“ řekla a poté se začala přehrabovat v papírech. Nakonec mi nějaké podala.

„Máte tam rozvrh, mapku školy a papír, na který se vám všichni učitelé podepíší a na konci dne mi ho přineseš,“ řekla s úsměvem. Poděkovala jsem a Edward už mě vedl pryč. Chtěla jsem se podívat jakou mam první hodinu, ale Edward mě vedl v klidu dál.

„Kam jdeme?“ zeptala jsem se ho. Jen se krásně usmál, že jsem měla co dělat, abych zůstala na nohou a odpověděl.

„Vedu tě na další hodinu. Carlisle zařídil, že máme stejný rozvrh. Vím, že se bojíš, že se na tebe budou dívat jako v La Push a tak jsem chtěl být u tebe kdyby něco.“  Po očku mě sledoval. Jen jsem se usmála. Byla jsem ráda že můžu být s ním, navíc jsem vždy v jeho blízkosti cítila jistotu a oporu, kterou jsem potřebovala.

„Děkuju, Edwarde. Za všechno,“ usmála jsem se na něj a nechala se dál vést na mojí první hodinu. Hodně mi tím, co řekl, zvedl náladu a byla jsem ráda.

Co Edward říkal, měli jsme trigonometrii, kterou nemusím. Jen co jsme vešli do třídy, bylo ticho a všichni se na nás dívali. Edward se napřímil a tak jsem se na něj podívala, ale mlčel. Vedl mě do poslední lavice. Posadila jsem se a on vedle mě. Edward se na všechny vražedně mračil a já se raději dívala do lavice než přišel profesor. Představila jsem se mu a dala mu papír, aby ho podepsal. Dal mi učebnice a normálně zahájil hodinu. Byla jsem ráda, že nechce, abych se představovala. Posadila jsem se vedle Edwarda, který byl pořad napnutý, ale když jsem se ptala, co se děje, nic neříkal. A tak jsem se věnoval učiteli a látce, kterou jsem neuměla.

Po hodině jsme si zabalila a v doprovodu Edwarda šla na další hodinu. Celou cestu se díval před sebe a vraždil pohledem všechny, kdo se na mě podíval. Až teď mi došlo, že si asi něco myslí. Jen jsem si povzdechla a pokračovala v cestě. Zjistila jsem, že máme nějaké hodiny s Alice. Povídaly jsme si, jen Edward byl pořád mimo. Alice nad tím jen mávla rukou.

Konečně byl čas oběda a já si myslela, že to bude chvilka, kdy na mě nebude u jídla nikdo zírat. Bohužel jsem se mýlila. Jen co jsme s Edwardem vešli do jídelny, všichni se na nás otočili. Emmett se smál. Edward šel se mnou pro jídlo a mě už ty pohledy nebavily. Nechci, aby mi zíraly až do pusy, jak budu jíst. Proto jsem chytla Edwarda a beze slova ho odtáhla ven. Byly tam lavičky, aby se tam mohlo jíst, když bude hezky. Bylo štěstí, že nepršelo. Sedla jsem si, Edward naproti mě a přisunul přede mně talíř. Začala jsem jíst pizzu.

„Proč jsi celý den mimo?“ zeptala jsem se a doufala, že mi to řekne.

„Nic, jen se pokouším nevnímat ty myšlenky všech ohledně tebe,“ řekl neutrálně a díval se někam za mě. Otočila jsem se a všimla si, že je tam okno a v něm skoro všichni. Co čekali, že tu děláme?

„A co si myslí?“ Docela mě to zajímalo. Edward se opět napjal a ruce zatnul v pěsti. Čekala jsem co zněj vypadne. Nakonec si nahlas oddechl a spustil.

„Kluci přemýšlí jak tě sbalit a holky jak zaškrtit, abych se okolo tebe nemotal.“ Nevěřícně jsem se na něj dívala. Určitě si vymýšlí.

„Kecáš,“ vypálila jsem, aniž bych přemýšlela. Zmateně se na mě podíval.

„Ne, to tedy nekecám. Koukni se co máš na sobě.“ ukázal na mě.

„Ani slepec by si toho nemohl nevšimnou, když vypadáš tak sexy.“ Otevřela jsem pusu a zírala na něj. A po chvíli, když mi došli jeho slova jsem zrudla a sklopila pohled. Vážně to řekl? Ptala jsem se sama sebe. Jak bych zrovna já mohla někomu připadat sexy? A hlavně někomu jako je Edward, dokonalý bůh?

Dívala jsem se na stůl a bála se zvednou pohled na Edwarda. Cítila jsem jak mi hoří tváře a tak to bylo ještě víc potupné. Z mého zíraní na stůl mě vysvobodilo až zvonění. Můj tác zmizel, jelikož ho Edward odnesl a já se pokoušela uklidnit. Když se vrátil, pokračovali jsme mlčky na další hodnu, to byla biologie. Opět jsem s ním seděla a na začátku hodiny dala papír na podepsání.

Po téhle klidné hodině následoval tělák, na který jsem se vážně netěšila. I kvůli tomu, že ho mám s Edwardem. Jelikož jsem jako člověk nemehlo, a to velké, bude to ještě zábava. Všichni se mi vždy při tělocviku smáli. Převlíkla jsem se do tepláků a trika, co mi dal učitel jako školní úbor, a mohla cvičit.

Dnes bylo v plánu naštěstí jen příprava na volejbal. Házení míče ve dvojicí, zkoušení podání a tak. Ale i tohle bylo nebezpečné, tedy pro mě. Edward byl se mnou ve dvojici. Bylo štěstí, že ho už nemůžu zabít, jelikož je mrtvý a zranit, jelikož je jako skála. Můžu ublížit jen sobě a na to jsem byla zvyklá.

Edward se usmíval, ale já se cítila jako bych měla jít na popravu. A taky že jo. Míče lítaly všude, jen ne na Edwarda. Anebo nelítaly, vůbec. Edward celou dobu zadržoval smích a já se mu ani nedivila. Ale když jsem míčem srazila učitele k zemi, to doslova vybuchl smíchy a všichni se na něj dívali. Já byla rudá až na zadku, stála jsem na místě a jen koukala na Edwarda. Učitel po chvíli vstal a díval se na mě a pak na Edwarda, který se pořád smál. Zachránil mě zvonek konce hodiny a tak jsem rychle utekla do šatny a převlíkla se. Naštěstí byla tohle poslední hodina.

Venku na mě čekal ještě pořád vysmátý Edward. Raději jsem se dívala do země a šla mlčky. Tak tohle byla potupa první třídy.

„Kdo by řekl, že bude puma tak nešikovná?“ řekl, když jsme byli u auta.

„Nejsem nešika jako puma, ale jako člověk,“ ohradila jsem se a raději si nastoupila do auta. „Ale stejně je to divné,“ řekl, když startoval.

„Není, když jsem puma, mám její instinkty a chování. To, že jsem ve skutečnosti člověk, je někdy ve mně, ale nevládne. A když jsem člověk, puma je někde ve mně, ale hluboko a tak převládají moje lidské schopnosti jako nešikovnost,“ vysvětlila jsem.

„Ale stejně, to jak jsi trefila učitele, bylo skvělé,“ zasmál se a já zrudla. Když jsme dojeli domů, už tam byli ostatní. Alice samozřejmě vše viděla a samozřejmě si to nemohla nechat pro sebe, a tak se mi Emmett posmíval. Ale jinak můj první den dopadl líp než jsem čekala.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 19. kapitola: