Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 16. kapitola

Deník


Puma – 16. kapitolaJe tu další dílek, i když se v něm nic moc neděje. Děkuju za vaše komentáře, nečekala jsem, že bude mít puma až takový ohlas jako má.

16. kapitola – Vysvětlení

Když jsem se probudila, měla jsem raději stále zavřené oči. Nevěděla jsem, kde jsem. Ležela jsem na měkké posteli na boku a cítila jsem tu krásnou, příjemnou vůni, kterou vlastní jeden upír. Usmála jsem se a otevřela oči. Věděla jsem, že jsem v bezpečí, alespoň před vlky. Otevřela jsem pomalu oči a dívala jsem se přímo na anděla, který seděl na černé pohovce a díval se na mě. Zatím to bylo to nejkrásnější ráno. Dívala jsem se na něj a on na mě. Nic neříkal, jen se na mě starostlivě díval. Posadila jsem se a protáhla se alespoň jako člověk, když ne jako puma. Až teď mi došlo, že jsem v lidské podobě. Asi jsem se vysílením přeměnila zpět. Je to jako obrana, kdyby něco. Podívala jsem se zpět na Edwarda, který mě stále mlčky pozoroval. Nic jsem neslyšela, asi budou ve škole a v práci. Rozhodla jsem se promluvit.

„Ahoj.“ Můj hlas byl chraplavý od dlouhého spánku a předchozího běhu. Hned mi podával sklenici vody. Usmála jsem se a vypila ji na ex. S tichým „Děkuju.“ jsem mu vrátila sklenici a čekala.

„Máš hlad?“ Tahle otázka mě překvapila a tak jsem se na něj chvíli dívala, jestli to myslí vážně. Nakonec jsem přikývla. Vstal a odešel. Já se podívala na oblečení, co jsme měla na sobě a zjistila jsem, že je to jen jeho košile.

Otevřely se dveře, ve kterých byl jak můj zachránce, tak i moje snídaně. Položil mi tác na nohy a já se do toho s radostí pustila, jelikož jsem měla vážně hlad. Když jsem dojedla, odsunula jsem tác vedle a posadila se na kraj postele, abych byla čelem k Edwardovi.

„Omlouvám se za to se smečkou,“ řekla jsem nakonec, jelikož jsem nevěděla co jiného říct.

„Co jsi přesně zač? A proč jsi žila jako puma?“ zeptal se.

„Je to složité,“ špitla jsem. Nechtělo se mi říkat vše.

„Jsem si jistý, že to pochopím.“ Neřekl to naštvaným tónem, spíše zvědavým. Podívala jsem se mu do očí, kde jsem viděla tu zvědavost. Opět jsem se začala topit v jeho pohledu a jak jsme si dřív říkala, měla jsem pravdu, jeho pohled mě vždy přesvědčí a já mu vše povím.

„Jsem bledá,“ vypadlo ze mě. Zamračil se a podíval se na mě nechápavě.

„V čem je problém?“

„Jsem skutečná mladší sestra Jaka.“ V očích mu proběhlo pochopení. Zadívala jsem se na něj a pak si vzpomněla. Vždy říkali, že jsem bledá jako studená. Vstala jsem a na chvíli jsem opět uvažovala jak se chodí po dvou. Zkoumavě se na mě díval. Došla jsem pomalu až k němu.

Opatrně jsem položila svou ruku na jeho. Měli pravdu, byla jsem skoro stejně bledá, až na to, že moje bledost vypadala ještě lidsky. Pozorovala jsem mojí ruku na té jeho, stejně jako on.

„Vidíš, jsem bledá i na normální lidi. A přitom jsem indián,“ zašeptala jsem k němu. Zvedl hlavu a podíval se na mě.

„To je ten problém?“ zeptal se. Bylo vidět, že si je jistý. Přikývla jsem, spustila svou ruku a pomalu šla k oknu. Dívala jsem se do lesa.

„Jeden z problémů, kvůli kterému se to vše stalo,“ zašeptala jsem a dívala se pořád ven.

„Řekneš mi co se stalo?“ Zase jsem slyšela tu zvědavost. Asi to pro něj nebylo lehké, když mi nemohl číst myšlenky, ale já za to byla ráda a v tuhle chvíli víc než předtím. Ještě chvíli jsem se dívala mlčky ven z okna, než jsem se odhodlala. Zasloužil si znát pravdu, za to všechno, co pro mě udělal to bylo to nejmenší, co jsem mu mohla dát. Tiše mě pozoroval a čekal co se bude dít. Nakonec jsem se zhluboka nadechla a spustila.

„Všichni se na mě vždy dívali skrz prsty. Byla jsem ta bledá holka, co se narodila indiánům. Nikdo se se mnou nebavil, stranili se mě. Báli se mě. Otec podezříval matku, že ho podvedla, ale ta si stála za tím, že ne. Všichni si už zvykli, i já. Byla jsem díky tomu samotář a ani mi to nevadilo. Trávila jsem čas v knihovně. Často si ze mě dělali legraci. Jacob se mě ale zastával.  Dělal to jen kvůli mámě, jinak mě nikdo moc nemusel. Bylo mi patnáct, když jsme se všichni začali měnit. Všichni se proměnili ve vlky - až na mě. Já prostě musela mít něco extra a tak jsem se proměnila v pumu. Nejsem dost silná, abych zabila upíra. Jen se mu dokážu ubránit. Možná proto, protože mi nevěří, mě ani do smečky nebrali. Zakázali mi se přeměňovat. Byla jsem vlastně jejich služka. Vařila jsem jim, sháněla oblečení… Ale já si přála raději běhat po lese jako puma, to jsem však měla zakázáno. A pak jste přijeli vy,“ otočila jsem se k němu. Stále seděl na sedačce, poslouchal a pozoroval mě.

„Sam se chtěl přesvědčit, jestli jste takoví, jak se říká v legendě. Paul mě chtěl poslat do školy. Jsem bledá, nebyla bych tak nápadná. Jen to očíhnout. Já… chtěla jsem to udělat. Hlavně jsem vás chtěla poznat. Jenže Jake nechtěl. Prý bych zase vše pokazila. Chvíli jsme se hádali a on mi poté konečně řekl pravdu do očí. Vadilo mu, že jsem jiná.

Měl pravdu, byla jsem jiná a to byl hlavní problém. Prostě jsem utekla a přeměnila se v pumu. Aby mě neodtáhli domů, běžela jsem za hranice. V klidu jsem si žila jako puma. Byla jsem volná a bylo mi dobře. I když je pravda, že mi bylo chvilkami smutno. A pak, když jsem lovila, vyrušila mě tvoje rodina a tak jsem utekla. Ale ty sis na mě počkal.“ Tomu jsme se oba usmáli.

„Už v ten den jsem ti chtěla přikývnout, ale pro svoje bezpečí jsem dělal blbou. No a pak jsme se potkaly na louce. Potom mě to tam stále lákalo. Asi to, že jsi se mnou mluvil a já si chvílemi zase připadala jako člověk. Možná to byly tvoje oči, co mě lákaly zpět, nevím, ale vrátila jsem se. Vlastně jsem tam pak chodila denně, ale ty ses neukázal. Mrzelo mě to a tak jsem běžela do města a ukradla si noviny, abych věděla co se děje. Jenže mě vyrušila ta bloncka. A ty jsi mě zachránil – no, spíš ji, byla jsem ochotná ji zabít. Když jsem ani tobě nedovolila, aby sis ze mě udělal svačinku, tak jí už vůbec. No, pak jsem ti začala důvěřovat. Toho by sis měl vážit jelikož já nikomu nevěřím, ani Jacobovi jsem nikdy nevěřila a pak se objevil upír a já mu začala věřit. Byla jsem ráda za tvojí společnost. Na tom, abych šla bydlet do domu plném upírů, měly zásluhu tvoje oči a to, jakou jsi z toho měl radost. Cítila jsem se tu skvěle. Zamilovala jsem si celou rodinu. Připadalo mi jako bych konečně někam zapadala, i přesto že jsem byla puma. Když Esme začala pracovat na tom domě, přes den jsem se přeměňovala v člověka a četla si tvoje a pak Carlisleho knihy. Musel jsem se zabavit. Jo, ten ručník, já ho nechtěla rozkousat, ale nějak jsem na něj zapomněla, když jsme se přeměnila a musela jsem to zamaskovat. Stejně nevtipnější bylo tvoje poučování.“ Tomu jsme se usmáli.

Vše bylo skvělé, do doby než přišel Jake. Pozoroval nás, když jsme byli na louce, jelikož je mezi hranicemi. Nevím jak se dozvěděl, že ostatní odjeli a tak si byl jistý, že mě dostane zpět do toho vězení. Nechtěla jsem jít, ale když mi dal nabídku ´já nebo vaše životy´, nechtěla jsem, aby se vám kvůli mně něco stalo a tak jsem šla. Bylo to jako v mučírně. Až pak jsem v knihovně našla něco, co mi pomohlo objasnit mojí záhadu. Rozhodla jsem se risknout útěk za vámi. Nějak jsem doufala, že budeš na louce. Moc jsem toho nenaspala a tak jsem byla unavená a sotva tam doběhla. Děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal. Nechtěla jsem vám lhát, ale já se bála, že mě nebudete mít rádi. Omlouvám se za problémy. Pochopím, když mě tu nebudete chtít,“ zakončila jsem to a čekala na můj ortel.

„Všem jsi chyběla, nikdo ti nic nevyčítá. Už jsi nám všem až moc přirostla k srdci. Proto nám tu nebudeš vadit, ale jen v podobě člověka. Nepřipadám si pak jako blázen.“ Nevěřícně jsem se na něj podívala. Usmíval se na mě a já byla šťastna.

Neuvědomovala jsem si co dělám do doby, než jsem ho objímala.

„Děkuju,“ šeptala jsem pořád dokola. Nakonec jsem se odtáhla.

„Není zač. Asi se budeš chtít vysprchovat, tak si posluž. Asi už to znáš dobře, že? A klidně si vem moje oblečení. Jiné tu na tebe ani není. Udělám ti oběd,“ řekl s úsměvem a odešel.

Byla jsem ráda, že mě neodsuzuje. Chtěla jsem začít nově, aby to s nimi neskončilo. Zalezla jsem si do koupelny a dala si teplou, příjemnou a dlouhou sprchu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!