Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 10. kapitola

the-host


Puma – 10. kapitolaJe tu další dílek pumy. Nicmoc se tu neděje.

10. kapitola – Zabydlená

Probudila jsem se až ráno. Po dlouhé době jsem se dobře prospala, i když jsme ležela vedle upíra. Zvedla jsem se a začala se jako každé ráno protahovat. Edward mě fascinovaně pozoroval, když do pokoje v trhl Emmmett.

„Tak co hrdličky, jaká byla noc? Ede, že mi ji půjčíš?“ začal zvesela a na konci kňoural jako dítě. Edward mlčel a já si připadala jako v domě pro blázny.

„No tak, Edí, nebuď krutý. Chci si taky užít.“ Začala jsem vrčet. Na to ať ten holomek zapomene.

„Ne. Jak to vypadá, s tebou si užívat nechce.“ Moje čelist spadla až na zem. Skočila jsem po Edwardovi, až jsme dopadli na zem jako včera.

„Já padám. Je na mě až moc divoká. Užij si to, Edí,“ křičel se smíchem Emmett, když odcházel. Edward naznačoval rukama, že se vzdává.

„Promiň,“ řekl a začal mě drbat. Věděl jak odlákat mou pozornost. Pustila jsem ho a začala příst, začala se ve mně probouzet kočka. Zvednul se a já se začala otírat o jeho nohy. Připadala jsem si jako čičinka a ne puma. Usmál se a dál mě drbal.

Když přestal, lehla jsem si zpět do postele a on se začal převlíkat. Vykulila jsem oči a zírala. Mám pocit, že jsem měla i otevřenou tlamu a tekly mi sliny. Jestli někdo řekl, že upíři jsou přitažliví, tak to nikdy neviděli tohle. Jelikož slovo „přitažlivý“ bylo slabé.

Měl krásně vypracovanou hruď, tak akorát, ne přehnaně jako vlci, a jeho bledá pokožka to ještě zdokonalovala. Dostala jsem obrovské nutkání přeměnit se a dotýkat se jeho těla. Každičkého jeho svalu a záhybu. Rychle jsem zatřepala hlavou, abych tyhle myšlenky vypudila. Jen co jsem srovnala svůj výraz, otočil se ke mně a beze slova odešel. Okamžitě jsem běžela za ním a srovnala s ním krok. Šla jsem vedle jeho nohy jako poslušný pejsek až dolů, kde byli ostatní. Všimla jsem si že, ´děti´ mají tašky. To znamená, že tu budu sama.

„Jde se do školy,“ zavelel Edward. Zakňučela jsem a otřela se o jeho nohu, aniž bych si nějak uvědomovala, co dělám. Emmett se začal smát, ale ostatní ho vyhodili ze dveří a šli za ním.

„Esme bude s tebou doma,“ připomněl mi s úsměvem, podrbal za ušima a zmizel. Carlisle odešel do nemocnice. A Esme zmizela v kuchyni, a tak jsem šla za ní.

„Je to divný, ale alespoň si mam s kým povídat. Jíš lidské jídlo, Bello?“ Přikývla jsem a čekala, co se bude dít. „Takže ti budu vařit, jestli ti to nevadí. Baví mě to, ale v domě plném upírů je to zbytečné.“ Opět jsem přikývla a pozorovala Esme, jak chystá moje jídlo. Byla jsem ráda, že budu mít jídlo bez práce a bude to teplé a s nějakou pořádnou chutí.

Nakonec mi udělala kuře. Musím říct, že jsem si tak dlouho nepochutnala. Bylo to vážně dobré, na to že nejí.

Zbývalo ještě spoustu času, než se vrátí ze školy, a tak jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat. A jelikož mi dělá problém otevírat dveře, sedla jsem si před ně a zamňoukala. Esme ihned přiběhla a šla ke mně.

„Chceš ven?“ Přikývla jsem a čekala. Otevřela mi dveře a ještě připomněla. „Hlavně se vrať.“ Opět jsem přikývla a pak vyběhla ven. Běhala jsem po lese, abych se zabavila. Když jsem byla dost provětraná, vrátila jsem se domů a doufala, že už tam budou. Bohužel nebyli. Auta tam nebyla, tak jsem šla dovnitř. Esme seděla na gauči a něco kreslila. Usmála se na mě a já si vedle ní lehla. Usnula jsem. No co, jsem kočka a mám spát 16 hodin denně. Hlavně nevím, co jiného bych dělala jako puma v domě.

Probudil mě až křik.

„Lásko, jsem doma,“ křičel Emmett a sednul si ke mně. Nedůvěřivě jsme si ho prohlížela. Začal mě drbat a tak jsme zavřela oči a chtěla spát dál. Ale poté mě do nosu uhodila ta krásná vůně – Edward.

Otevřela jsem oči. Stál ve dveřích a naštvaně se díval na Emmetta. Rychle jsem vstala a běžela k němu. Skočila jsme po něm, až spadl na zem, a olízla mu tvář. Byla jsem překvapená, že jsem to vůbec udělala. Všichni se začali smát, až na Emmetta, ten nadával, proč tak nevítám. To bude tím, že ho nemám tak ráda. A pak mě zaskočily moje myšlenky. Vážně jsme řekla ´ráda´? To není možný. Začala jsem si připadat jako blázen. No ne jen já, ale i oni, jelikož se mnou mluvili jako s člověkem, a já jim vždy radila. Připadala jsem si jako v nějakém blbém filmu.

Dny plynuly a všechny měly zaběhnutý stereotyp. Ale mě to nevadilo. Edward a ostatní chodili do školy a já byla doma s Esme někdy i s Carlislem. Dostávala jsem denně teplé jídlo a pak si šla na chvíli zaběhat, než se ostatní vrátili. No a pak jsem jen pozorovala dění v domě, a kolikrát se válela smíchy na zemi. Vážně někdy bylo dost zajímavý, co Emmetta napadlo. Často jsem chodila běhat s Edwardem a nebo na naší louku, když jsme chtěli klid. Hodně se mnou mluvil. Snad ještě víc než předtím. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí o něm a jeho rodině. Měla jsem je všechny moc ráda. I přes to, že byli upíři, já je zbožňovala a brala je jako rodinu, kterou jsem nikdy neměla. Oni mi ji nahrazovali, i přesto, že jsem byla puma. Chovali se ke mně jako k členu rodiny. Bylo jim jedno, že jsem jiná, a ke všemu zvíře. Hodně často jsem musela odolávat nutkání se přeměnit a říct jim pravdu, ale vždy jsem si to rozmyslela. Nevěděla jsem jak by se zachovali a měla strach, že by mě už pak neměli rádi. Myslím, že toho jsem se bála nejvíc - že by mě neměli rádi. Nikdo mě nikdy neměl rád, až na mámu, a tak si toho cením a nechci to kvůli své blbosti ztratit.

Čas plynul a Esme dostala nabídku na restaurování nějakého domu u Seattlu, a tak jsem se ocitla sama v domě. Nevadilo mi to a oni mi věřili. A jelikož jsem se nudila a mělo to tak být několik měsíců, než to Esme dodělá, rozhodla jsem se něco zkusit. Přesněji riskovat. Když se přeměním na člověka, mám stejný pach jako v podobě pumy, což bylo dobře. A tak když všichni další den odjeli, zalezla jsem si k Edwardovi do pokoje a přeměnila se v člověka. Zpět do mé normální podoby. Byla jsem pěkně ztuhlá a chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněl jak se chodí po dvou nohách, ale nakonec se mi to povedlo. Podívala jsem se do zrcadla a nestačila zírat. Byla jsem špinavá a rozcuchaná. Vždyť jak dlouho jsem byla pumou? pět měsíců? A za tu dobu jsem se ani jednou nepřeměnila zpět. Proto jsem hned zalezla pod sprchu a to horkou. Bylo to příjemné a osvěžující po tak dlouhé době. Když jsem vylezla, omotala jsem kolem sebe ručník a uklidila jsem po sobě, aby na nic nepřišli. Vydala jsem se do pokoje, pustila si hi-finu a pokojem se rozezněla Clair de lune od Debussyho, moje oblíbená. Šla jsem k policím s knihami a začala něco hledat. Měl tu spousty krásných knih a hodně těch, co nejsou pro kluky typické. No, je to upír, ne kluk. Vzala jsem si Na větrné hůrce, jelikož jsem to dlouho nečetla. Natáhla jsem se na černou sedačku a začala číst. Připadala jsem si jako doma, a že tohle dělám každý den. Pořád jsem si ale hlídala čas, aby mě tu takhle nenačapali. Knížku jsem měla přečtenou, a tak jsem ji uklidila a šla dolů, udělat si něco k snědku, ale malého, aby si toho nevšimli. Naštěstí Esme myslela na vše a v misce jsem měla nějaké těstoviny, tak jsem se přeměnila a spořádala to. Když se ve dveřích objevil zbytek rodiny. No, měla jsem dobrý načasování, až na ten ručník. Tak jsme ho rychle vzala do tlamy jako že ho trhám.

„Asi se chce prát,“ řekl se smíchem Jasper. Alice se na mě tak zvláštně usmála  a mrkla. Co to mělo být?

Edward mi vytrhl ten ručník z tlamy a začal mě převychovávat. Bylo to směšný a to dost. V klidu jsem mu vše odkývala a pak šla za ostatníma do obýváku.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!