Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční jednorožec - 19. kapitola

09.01.2011 (16:45) • Bella130 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1322×

19. kapitola

(Pohled Belly)

Nad hodně věcmi jsem v poslední době uvažovala. Je nejtěžší se vyrovnat s něčím, co byste nikdy neočekávali. Třeba setkání se svým otcem. To mi doslova vyrazilo dech. Moc dobře jsem věděla, že na toto téma mě s Culleny dneska bude čekat neobvykle dlouhý rozhovor. Sice jsem jim všechno včera vylíčila a vyjasnili jsme si to, ale stále je se o čem bavit. Měla jsem pocit, že nikdy už nic nebude normální. Stále jsem byla v pokoji a dívala se z okna, lépe se mi tak přemýšlelo. Po chvilce jsem ucítila studenou ruku na rameni.

„Bello, to tu míníš zůstat celé dopoledne?“ zeptal se mě pobaveně Edward. Já vylekaně nadskočila a otočila jsem se k němu.

„Omlouvám se, Edwarde. Neměla jsem vůbec pojem o čase. Přemýšlela jsem,“ pousmála jsem se a upřeně se na něj podívala.

„O čem jsi přemýšlela, Bello?“ zeptal jsem mě zvědavě.

„O událostech včerejšího dne. Stále se k tomu musím vracet. Vůbec nevím, co mám dělat,“ povdechla jsem si sklíčeně.

„No, tak je na čase, abychom tě trochu rozptýlili. Za necelý týden jsou Vánoce a Alice se tě rozhodla vzít na nákupy a já tento víkend na hory do Alp. A nedělej si, prosím tě, těžkou hlavu. Všechno se vyřeší, věř mi,“ políbil mě na čelo a já se na něj s pusou dokořán dívala.

„To myslíš vážně?“ nezmohla jsem se na víc. Byla jsem překvapená a dojatá zároveň - ne zrovna z toho, že půjdu, s Alicí na nákupy, to se mi vůbec nezamlouvalo, ale z toho, že jedu s Edwardem na hory do Alp.

„Naprosto, mám pro tebe další novinku a to tu, že dneska odpoledne nás přijde navštívit sestra Anna.“ Úsměv mi na chvíli poklesnul a já se na něj zaraženě podívala. Jestli jsem předtím měla pusu dokořán a jen se překvapeně dívala, tak jsem teď jen zírala. Dneska je den, jak vidím, samé překvapení.

„To jako vážně?“ přesvědčovala jsem se. Nedokázala jsem tomu uvěřit.

„Ano, a pojď, půjdeme za ostatními dolů. Přece nebudeš bez snídaně. Mimochodem Alice by si s tebou ráda o něčem promluvila.“ Přikývl, chytnul mě za ruku a společně s ním jsem šla dolů. O čem pak by asi tak chtěla se mnou mluvit Alice? Že by o nákupech, které plánuje? Sotva jsem došla dolů, tak mě okamžitě Alice popadla za ruku.

„Alice, můžeš chvilku počkat? Ráda bych se nasnídala,“ vytrhla jsem se jí z jejího sevření a šla za ostatními.

„No, ale pohni si, jo? Dneska máš nabitý program,“ zašvitořila zvesela a šla si sednout k ostatním. A to jsem jí ještě nestačila odpovědět.

„Copak si dáš, drahoušku, na snídani?“ zeptala se mě po chvilce Esmé.

„Cokoliv, co mi nachystáš,“ usmála jsem se na ni a šla se posadit k ostatním. Esmé se mezitím pustila do přípravy snídaně.

Esmé mi donesla snídani - byly to palačinky s jahodami, které jsem měla nejradaději. Děkovně jsem se na ni podívala. Po prvním soustu jsem se musela Alice zeptat na to, co tím naplněným programem myslela.

„Alice, co si to pro mě chystáš? Mám se děsit či nikoliv?“ Ta se jen lišácky usmála. Ani trochu se mi to nelíbilo.

„Nic nepovím. Můžu ti jen říct, že to je něco, na co nikdy nezapomeneš. Takové další menší překvápko.“ Já se na ni zamračila. No, a to mi, prosím, říkala, že mi to poví.

„Jako bych těch překvápek neměla pro dnešní den dost,“ odfrkla jsem si zklamaně. Mrška jedna. Tohle jí vrátím, až bude ta správná příležitost. Ostatní se na mě soucitně podívali.

„A to je teprve začátek, Bellčo,“ řekl zvesela Emmett.

„Co tím chceš říct?“ podívala jsem se na něj předstíravě zděšeným pohledem.

„To nechtěj ani raději vědět,“ řekl strašidelným hlasem. Ostatní nás s pobavením pozorovali.

„Myslím, že ani nechci,“ povzdechla jsem si, vzala jsem talíř a odnesla ho do dřezu. Než jsem si to stačila uvědomit, kolem mě se obmotaly Edwardovy paže.

„Víš, o tom, že to nebude jen tak ledajaké překvapení?“ Otočila jsem se k němu a podívala se do jeho zlatavých očí. Opět jsem se v nich doslova utápěla.

„Upřímně, Edwarde, mě už nepřekvapí vůbec nic,“ odpověděla jsem mu popravdě.

„Jen, aby ses nedivila.“ Obdařil mě svým pokřiveným úsměvem. Poté se ode mě odtáhl a odešel. Po dobré snídani jsem šla nahoru do svého pokoje. Jak jsem tady tak ležela, ani jsem si neuvědomovala pojem o čase. Po chvilce na moje dveře někdo zaklepal. Dveře se se zavrzáním otevřely. Nebyl to nikdo jiný než Alice.

„Bello, vstávej, sestra Anna právě přijela,“ zašvitořila zvesela. Přišla ke mně a tahala mě z postele.

„No jo, vždyť už jdu. Počkat, řekla jsi právě, že sestra Anna přijela?“ Vykulila jsem na ni překvapené oči.

„A čemu se divíš, Bello? Ráno jste o tom s Edwardem mluvili, nebo si to nepamatuješ?“ Než jsem jí ale stačila cokoliv říct, táhla mě už dolů.

Sešli jsme pár schodů a okamžitě jsem se zarazila. Alice mě tahala za rukáv, ale já se nepohnula. Ano, opravdu tam stála sestra Anna. Vypadala stále stejně. Nestačila jsem skrýt údiv. Na sobě měla hnědý kabát, černou sukni a vlasy měla stočené do drdolu. Tvářila se neutrálně a s Culleny o něčem mluvila. Určitě o mně. Po chvilce jsem se vzpamatovala a odhodlala jsem se sejít dolů.

„Dobrý den, sestro Anno,“ řekla jsem trochu zdráhavě. Ta se na mě s překvapením otočila a zvědavě si mě začala prohlížet.

„Ahoj, Bello. No, páni, ty nám rosteš do krásy, děvče. A to jsem tě neviděla jenom půlroku,“ řekla mile.

„A budeme tady tak stát, nebo si půjdeme sednout do obýváku?“ řekl Carlisle. Přesunuli jsme se všichni do obýváku a posedali si na sedačku.

„Dáte si kávu?“ zeptala se jí zdvořile Esmé.

„Moc ráda,“ usmála se na ni sestra Anna a Esmé se vrhla do přípravy.

Sestra Anna tady s námi seděla necelé tři hodiny. Stále něco povídala a ptala se mě taky na to, zda tu jsem spojená, jestli mi něco nechybí a podobně. Já taky byla zvědavá na to, co se změnilo v dětském domově, a vše, co se toho týkalo. A v podstatě to v dětském domově běželo ve starých kolejích. Ani mě to kupodivu nepřekvapilo. Byla jsem moc ráda, že ji vidím. Rozhovor probíhal v příjemném duchu. Cullenovi přikyvovali a poslouchali. Setra Anna už mě nepůjde zkontrolovat. Nebylo to třeba. Chtěla pouze vědět, že jsem našla tu správnou rodinu a zázemí. To pro ni bylo to nejdůležitější. A to jsem ještě na začátku nevěděla, jak moc mi tato rodina přiroste k srdci. Byla jsem tak odmítavá. Bylo mi líto, že dneska sestru Annu vidím naposled. Poté, co odešla, tak Alice opět začala do mě cosi hustit.

„Bello, hádej, kam dneska půjdeme?“ řekla opět zvesela a já se na ni podezřívavě podívala.

„My někam jdeme?“ zeptala jsem se trochu překvapeně.

„Půjdeme dneska na zimní stadion bruslit.“ Mně spadla čelist.

„Bruslit?“ Nezmohla jsem se na víc.

„Ano, řekla jsem to snad dost jasně. Jdi se teple obléct a nachystat se. Za 20 minut ať jsi tady.“ To myslela vážně? Jak ale mohla vědět, že miluji bruslení na ledě? Ach, já se už nemohla dočkat toho, až tam budeme.

Jak jsem byla nachystaná a oblečená, zvesela jsem seběhla schody. Ostatní už na mě samozřejmě čekali. Všichni jsme naskládali do aut. Já, Edward, Alice a Rose jsme jeli v Edwardovém Volvu. Emmett, Jasper jeli s Carlislem a Esmé. Zastavili jsme před stadionem. Byl stejně takový, jak jsem si ho pamatovala naposled.

„Bylo to tak dlouho, co jsem tady byla naposled,“ zamumlala jsem si pro sebe. Ostatní mě ovšem zaslechli.

„Ty už si tady byla, Bello?“ zeptala se mě Rose.

„Jako malá. S dětským domovem. Vždy jsem chtěla být slavná bruslařka,“ řekla jsem lehce posmutněle. Po chvilce jsme šli dovnitř.

Ten večer jsem si to pořádně užila. Byl to nepopsatelný pocit stát po tak dlouhé době na bruslích. Na ledě jsem dělala různé piruety a podobně. Připadala jsem si jako velice zkušená bruslařka a ten pocit se mnou zůstával. Ostaní si to taky velice užívali. Edward měl pravdu s tím, že mě to víc než překvapí. Ještě ten večer, co jsem zalehla do postele, jsem měla úsměv na tváři. A zítra mě čeká opět perný den plný překvapení. Nebo se mýlím?