Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční jednorožec - 13. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Půlnoční jednorožec - 13. kapitolaPo delší odmlce vám přináším 13. kapitolu Půlnočního jednorožce. Tentokrát, nic neprozradím. Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit. Zanechte mi prosím komentík z vaším názorem. Ocením i kritiku, protože bych ráda věděla, na čem jsem. Jinak vám přeji příjemné čtení, vaše bella130

12.08.2010 (07:30) • Bella130 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1657×

13. kapitola

 

(Pohled Belly)

 

Moje rozhodnutí bylo jasné. Ara potrestám, nechci ho nechat jen tak lehce vyváznout. Koneckonců si to i zaslouží potom všem, co udělal. Hlavou jsem odkývala v náznaku, že mu není odpuštěno. Edward se na mě souhlasně podíval a poté řekl.

 

„Aro, vypadá to tak, že ti Bella zřejmě neodpustila, a to značí jen jediné – budu ti muset na milost nemilost udělit trest, za to, co jsi učinil. Bella se tak bohužel rozhodla, i když popravdě já toho nelituji. Udělala podle mého správně.“ Všimla jsem si, jak se Edward tiše uchechtl, a Aro na něho zíral se zděšením.

 

„Beru na vědomí, Edwarde, ale nešla by udělat menší vyjímka? Udělám pro vás cokoliv, ale netrestejte mě, prosím.“ Aro si klekl na kolena a začal prosit. Edward se najednou začal smát na celé kolo. Já na tom nebyla o moc lépe. Myslím, že tohle Ara potrestalo až dost. Ale to, jak si před námi klekl, tak na tohle nikdy nezapomenu. Taková ostuda.

 

„Aro, co to tu proboha předvádíš!“ objevila se tu z ničeho nic Jane a nemohla uvěřit vlastním očím. „Že se nestydíš, Aro. Copak už ses dočista pomátl?! Nikdy ses takhle nenechal ovlivnit a neodpouštěl jsi,“ křičela na něho celá rozzuřená Jane. Ještě by jí mohla unikat pára z uší. Edward už to nevydržel a musel se za břicho popadat. Já to raději zadržovala a jen němě přihlížela.

 

„Jane, co ty tu pro krista pána děláš?“ řekl Aro překvapeně, „ehm… já ti to vysvětlím, Jane,“ podíval se na Jane se studem a provinilostí.

 

„Raději mlč, Aro, protože až se dozví garda a ostatní, co jsi to tu prováděl, nebudou se stačit divit. A vy dva nám máte také co vysvětlovat a Bellu si budeme muset odvést, Edwarde, je mi líto,“ řekla Arovi Jane rozzlobeně a poté se na nás chladně podívala.

 

„To nemůžeš myslet vážně, Jane! Chtěl mi ji vzít Aro a teď ty?“ řekl Edward zoufale, podíval se na mě s bolestí a potom si složil hlavu do dlaní.

 

„Ano, Edwarde, bohužel to tak je. Jak už jsem jednou řekla – Volturiovi nedávají druhé šance a neodpouští jen tak. Je mi to opravdu líto, ale musím ji odvést,“ usmála se na něho chladně Jane. Edward si zoufale povzdychl. Nemohl už nic dělat. Na mě to bylo taky příliš. Tohle je můj definitivní konec. Zoufale jsem dopadla na zem na všechny čtyři kopyta. Copak jsem nějaká hračka? To nemůžu mít klid? Copak musím žít stále v domnění, že jsem terčem? Jane ke mně přistoupila. Já už neměla sílu se bránit. Odněkud se vynořil Caius a další členové gardy. V ruce třímali provaz. Jak jinak než přichystaný na mě. Edward klečel a měl hlavu stále složenou v dlaních. Najednou se z lesa vynořili i Cullenovi. Je bych tu opravdu nečekala. Všimla jsem si, že měli vyděšené výrazy.

 

„Jane, co to děláš?“ zeptal se jí nevěřícně Carlisle.

 

„Á, Carlisle, jaké překvapení. Co tu děláš?“ zeptala se ho chladně, zdvořile Jane.

 

„Na to bych se rád spíš zeptal já tebe, Jane. A co ty tu pohledáváš, Aro?“ zeptal se Carlisle Jane a poté se podíval překvapeně i na Ara.

 

„My jsme přišli pro Ara, který se pěkně vybarvil. A také pro vaši Bellu. Nemusím podotýkat proč, Carlisle,“ odpověděla chladně Jane a pokračovala ve svých činech.

 

„Jane, to nemyslíš vážně, že ne? Přece nám nechceš vzít naši Bellu. Je pro nás vším. To nemůžeš,“ řekla Esme s bolestí. Nesnesu Esmeinu ani Edwardovu bolest. Nemůžu tady jen tak sedět a nic nedělat.

 

„Jane, a dost!“ řekl Aro rozzlobeně a rozhodně.

 

„A proč bych měla, Aro?!“ řekla Jane lhostejně.

 

„Protože ti to přikazuji, Jane. A budeš mě poslouchat, rozumíš! A omluvíš se tady Carlisleovi a jeho rodině. Jinak se nedožiješ rána.“ Jane na Ara jenom vykuleně zírala. Poté se stáhla a otočila se směrem ke Cullenům.

 

„Omlouvám se ti, Carlisle, tobě i tvojí rodině za tohle nehorázné chování,“ povzdychla si Jane.

 

„Já bych se taky rád omluvil, Carlisle. To, co se dnes stalo, už se nebude opakovat,“ řekl Aro omluvně.

 

„Kéž bychom vám mohli věřit, Aro. Ale je vám pro tentokrát odpuštěno,“ odpověděl Carlisle klidně.

 

„To jsem rád, že se rozcházíme v klidu a míru,“ řekl vesele Aro.

 

„Nápodobně, Aro,“ pousmál se na něho se zdvořilostí Carlisle.

 

„Tak nashledanou, milí přátelé. Je na čase, abychom se rozešli do svých příbytků,“ rozloučil se Aro a společně se svou gardou odcházel. Všichni si vděčně oddychli.

 

„Bello, jsi v pořádku?“ přiběhla ke mně Esme, Alice a Rosalie. Hladily mě po čelisti a na srsti. Bylo to tak příjemné. Byla jsem moc ráda, že to dopadlo dobře a že jsou všichni tady se mnou.

 

„A ty, Edwarde, jsi v pořádku?“ otočila se na něho Esme a řekla procítěně.

 

„Teď už jsem víc než v pořádku. Jsem moc rád, že to dopadlo tak, jak dopadlo,“ usmál se Edward na všechny zářivě, „a pokud mi dovolíte, rád bych šel za Bellou.“ Přistoupil za mnou Edward, přisedl si, dal mi pusu na čelist a procítěně se na mě podíval. Začal mě hladit po hlavě, po zádech a po čumáku. Snažila jsem se co nejvíce užít této chvilky.

 

„Hele, vy dvě hrdličky, nechci vám kazit radost, ale bylo by dobré, kdybychom už šli,“ řekla Alice rázně.

 

„Bellíku, jsem tak rád, že jsi tu. Já už si myslel, že tě neuvidím,“ řekl Emmett zvesela.

 

Já jenom radostí zařehtala. Všichni se tomu zvesela zasmáli. Zvedli jsme se a vydali se všichni šťastně domů.

 

 

 

O pár hodin později…

 

 

 

Přeměnila jsem se zpátky z člověka v jednorožce. Zrovna jsem byla v pokoji a spokojeně ležela v posteli a nechávala svoje myšlenky volně plout. Po chvilce na dveře mého pokoje zaklepal Edward.

 

„Ahoj, lásko, neruším tě?“ zeptal se mě sametovým hlasem.

 

„Ty nikdy, miláčku.“ Kouzelně jsem se na něho usmála. Přistoupil ke mně, sedl si vedle mě na postel, přitáhl si mě do své kamenné náruče, políbil mě do vlasů a začal se mnou kolébat ze strany na stranu. V této chvíli jsem byla nejšťastnějším člověkem pod sluncem.

 

 

Autor: Bella130 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční jednorožec - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře