Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » PS: Miluji tě - kapitola 5.

EdwardAbella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

PS: Miluji tě - kapitola 5.Chudák Bells. Už po několikáté má zlomené srdce. Rozhovor s Jakem rozhodně nebude příjemný a nejhorší je, že Bella nemá zdání, co provedla.

29.01.2010 (16:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1509×

 

Otevřela jsem oči a celá místnost se se mnou zatočila. Hlavu jsem měla jako v míchačce a bylo mi špatně od žaludku. Tak to je opice? Co jsem to včera jenom provedla? Ale mou hlavou začaly bloudit vážnější a naléhavější otázky.

 

Kdo mě to sem dostal... Kde to jsem...

 

Pomalu jsem se zvedla z široké postele a všimla jsem si, že mám na sobě svoje oblečení, až na boty a bundu, které se válely v koutě a bunda byla na křesle. Bosá jsem se vydala na prohlídku domu, doufajíc, že ukojím svou zvědavost.

 

Byla jsem u Emily? Nebo u Jaka?

 

Ale jakmile jsem se ocitla v obýváku, došlo mi, že jsem u Leah. Na rozdíl od ostatních domů, Leah ho měla zařízený jinak. Ano, ta se vždy musela nějak lišit. Stěny byly krémové, až do barvy šampaňského a měla celkově dům moderně zařízený. Takový mladiství a neposedný. V obýváku dominovala tmavě oranžová sedačka, pod kterou se ukrýval bílí, chlupatý koberec a naproti byla malá televize. Byla to taková ta krabice. Žádná plazmová nebo LCD. Lee my vždy říkala, že místo dívání na televizi má lepší program. Jsem zvědavá, kdy ji tyhle narážky přestanou bavit.

 

I tady byl obývák propojen s kuchyní. U skleněného stolu s pěti židlemi seděla Leah v županu a v ruce měla, jak jinak, než cigaretu. „Ach! Šípková Růženka se probudila.“ Řekla Leah a bylo vidět, že se jí včerejší plány vydařily.

 

„Musíš tak ječet?“ zeptala jsem se a chytla se za hlavu.

„Jé, promiň. Ty jsi vlastně už oficiálně v klubu 'Neumíme chlastat'.“ Zasmála se a udělala na oko uvozovky. Pokynula mi, abych si sedla a podala mi hrnek s horkou kávou.

 

„Co se stalo?“ Byla jsem ráda, že se konečně dozvím, co jsem všechno provedla.

 

Leah nevzrušeně pokrčila rameny a pronesla s únavou v hlase, „Jen si neskončila jen u jednoho panáka. Pořádně jsi se ztřískala a tak tě Jacob odvezl ke mě domů. Já jsem se vrátila asi před hodinou, ale Jake už tu nebyl.“ To Jacob mě odnesl...

 

„Takže nevíš, kde je?“ zeptala jsem se Lee. Byla jsem dost nervozní. Nikdy v životě jsem se neopila a doufala jsem, že jsem neudělala nějakou blbost. Leah zaváhala a několikrát si potáhla z cigarety.

 

„Ne, ne. Ale myslím, že už je doma. Kluci říkali, že několik týdnů budou pořád v lesích rozmístěné hlídky, aby jsme měli jistotu. Takže když nebude doma, bude na hlídce. Holka... pamatuješ si aspoň něco?“

 

„Upřímně? Poslední co si pamatuji, byli nejasně tancující lidi a to, jak jsi mě vynesla ven. Pak už nic. Nedělala jsem nějaký blbosti, že ne?“ V tu chvíli jsem se modlila k Bohu, aby mi Lee odpověděla že ne.

 

„Byla jsi hodná jako beránek. V podstatě jsi jenom žvatlala nějaký blbosti. No a pak tě Jake odvedl ke mě. Co bylo potom už nevím. Doufám, že jsi ho pořádně pozvracela. To by mu patřilo za ty jeho narážky na můj životní styl.“ Zasmála se a určitě si to živě představovala. Když jsem si vypila kávu, nabídla mi Lee, abych se osprchovala studenou vodou. Musím říct, že mě to probralo. Chtěla jsem zakrýt všechny znaky včerejšího pití. Ještě než jsem vyrazila domů, chtěla jsem se stavit za Jacobem. Rozloučila jsem se s Lee a vyjela jsem k němu. Cesta netrvala dlouho, ale kvůli hlasitosti motoru mě neuvěřitelně bolela hlava. Alkoholu se už nedotknu. Když jsem zastavila a vystoupila z auta, všimla jsem si, že je vše neuvěřitelně tiché. Zaklepala jsem na dveře, i když jsem to dělávala málokdy. Řev motoru byl slyšet už z dálky. Po chvíli mi otevřel Jake a na tváři měl zhnusení.

 

Co se stalo?

 

„Ahoj.“ Řekla jsem nejistě. Jake ale pořád držel okraj dveří a to značilo, že si nepřeje abych šla dál.

 

„Ahoj.“ Odpověděl mi, ale vypadal, že by mě tu nejradši neviděl. Zmocnila se mě panika a strach. Určitě jsem v noci udělala něco strašného.

 

„Co jsem udělala?“ zeptala jsem se a v hlas se mi chvěl úzkostí.

 

„Ty nic.“ Odpověděl stroze. Náš rozhovor mi připomínal ten, kdy mě Jake opouštěl. Ale tenkrát to bylo proto, že se proměnil ve vlka. Tohle byla má vina. A já ji napravím. Nejdřív musím ale zjistit, co přesně se stalo. Co jsem ve svém stavu udělala.

 

„Tak co se děje? Prosím, odpověz mi.“

 

Jake se klepal a třásl se. Není to ale tím způsobem, že má nutkání proměnit se. Třásl se vzlyky a klepal se... bezmocí? Zkroušeností? Okamžitě se musím dozvědět, co se stalo nebo mě ten pocit viny skolí na místě.

 

„Děje se to, že už nechci být jenom tvůj přítel. Chci být něco víc! Proč nemůžu bejt sobec a mít přitom čistý svědomí, hm? Než jsi mi vstoupila do života, myslel jsem, že jsem šťastný dítě. Ale pak jsi musela přijít ty a ukázat mi, jak moc chudej byl můj život. A jak dokonalý to může bejt s tebou. Tenkrát v kině jsem ti řekl, že to nevzdám. A říkal jsem ti to mockrát. Jenže já to nedokážu. Ale... nejde o to, že by mě to unavilo... jde prostě o to, že ty toho svýho vraha budeš milovat do konce života. Života, kterej bys mohla strávit se mnou.“

 

Celou tu dobu mluvil tvrdě a přesvědčivě. Nehledal slova, on věděl přesně, co mi chce říct.

„Proč mi to říkáš? Proč mi to říkáš zrovna teď?“

 

Ne, on mě nemůže opustit. Ale jeho rozhodnutí bych pochopila. Zřejmě mu moje přítomnost v roli přítelkyně působí bolest.

 

„Až konečně otevřeš oči a zjistíš, že on se už nevrátí... až zjistíš, že se mnou tě čeká opravdový život... tak pak za mnou přijď. Zatím sbohem Bello.“ Řekl a zavřel mi dveře před nosem. Několik minut jsem stála na tom stejném místě a vstřebávala vše, co mi řekl. Najednou jsem se otočila a skoro utíkala k náklaďáčku. Jela jsem domů.

 

Domů... to slovo označuje místo, kde má člověk rodinu, kde se cítí bezpečně. Takže já jsem jela ke svému domu. Je to nepopsatelný pocit bolesti a znechucení nad zjištěním, že nemám domov.

 

 

Když jsem vešla do předsíně, zjistila jsem, že se Charlie kouká na fotbal.

 

„Ahoj holčičko, jak jsi se měla?“ zeptal se mě, ale v tu ránu uviděl mé uslzené oči a já vyběhla nahoru po schodech do pokoje. Lehla jsem si do postele a zabořila hlavu do polštáře. Plakala jsem a plakala. Najednou se na mou postel posadil Charlie a začal mě hladit po vlasech.

 

„Chceš mi říct co se stalo? Možná se ti uleví.“ Přemlouval mě. Ale i kdybych své trápení vykřičela do světa, rozhodně bych se lépe necítila.

„Pohádala jsem se s Jakem. Ale teď chci být sama tati. Prosím.“

 

Charlie neodpověděl a jen se zvedl a pomalu odešel. Utěšovala jsem sama sebe, že at' jsem provedla cokoliv, postupem času se to spraví a já budu opět v La Push s mým nejlepším přítelem.

 

předchozí kapitola  Shrnutí

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek PS: Miluji tě - kapitola 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře