Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » PS: Miluji tě - kapitola 3.

23.01.2010 (21:45) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1622×

Najednou se rozezvučel telefon. V těchto případech jsem byla ráda, že mám propojenou linku i ve svém pokoji. Jacob byl pohotový a rychle zvedl telefon. „Jo. Jsem. Rozumím. Jo. Jo. Ano. Dobře.“

Když telefon položil, vzal mě za loket a skoro mě nesl ze schodů.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se. Takhle jsem ho snad nikdy neviděla. Byl naštvaný, ale v jeho výrazu byl i strach. Takový ten opravdový strach. Victorie, došlo mi.

Netrvalo ani minutu a Jacob mojí teorii potvrdil.

„Ta pijavice je obklíčená, ale je mnohem silnější, než ten s dredama. Musím tě okamžitě vzít do La Push a běžet jim na pomoc.“ Naštěstí byla u domu jeho motorka. Jacob dával přednost motorce, když jel za mnou domů, aby to nebylo sousedům podezřelé. Okamžitě jsme vyjeli. Držela jsem se Jaka pevně. Ani nevím proč, jestli z momentálního strachu o jeho život, nebo pouze z mé sobeckosti a zbabělosti. Ráda jsem mu byla blízko. Milovala jsem to teplo, které vycházelo z jeho rudohnědé kůže.

V několika minutách jsem už bohužel musela seskočit, protože jsme zastavili před domem. Věděla jsem, že tam žije Emily a Sam. Emily ke mně ihned přiskočila a táhla mě do domu. Pořád něco žvatlala a žvatlala. Byla to velká neposeda. Její chování bylo velice přátelské, roztomilé a vřelé. Otočila jsem se, ale Jacob už tam nebyl. Emily mě uvítala kávou, která báječně voněla. Objala jsem modře lakovaný hrneček dlaněmi a zírala do prázdna.

„Nemusíš se o něj bát. O nikoho z nich.“ Konejšila mne Emily. Posadila se vedle mě a na stůl si položila šálek čaje. Svojí zjizvenou rukou mě chytla za to mou a usmála se.

„Ty se o ně nebojíš?“ Potřebovala jsem ukojit svou zvědavost.

„Zezačátku to bylo něco nesnesitelného. Celé hodiny jsem jen plakala a modlila se, aby se všichni vrátili živí a zdraví. Není to tím, že bych v ně nevěřila, že bych nevěřila v Sama. Já jen nevěřím těm upírům. Po nějaké době jsem ale začala být klidnější a klidnější. I když někdy, když jsou na lovu, mě přepadne nesnesitelný pocit bezmoci, že tu jen tak stojím a má rodina mezitím riskuje život.“ Vysvětlila mi.

Jak moc jsem ji v tu chvíli chápala. Jak moc jsem věděla, co cítí. Naše ruce byly pořád spojené na desce dřevěného stolu a já její ruku stiskla na znamení pochopení. Zbytek dne jsme si povídaly a povídaly. Emily se zmínila, že za necelý měsíc bude v La Push velká oslava. Je to nějaký svátek, při kterém se oslavuje silný náčelník, který zachránil celý kmen. Zároveň to byl i vlkodlak a alfa.

Začalo se stmívat. Najednou se prudce otevřely dveře, do kterých se nahrnula celá smečka. Všichni na mě civěli, jako by se topili, nebo zadržovali dech.

Jacob ke mně přistoupil a vzal moje ruce do svých dlaní. Podíval se mi do očí.

„Dostali jsme ji! Už jsi v bezpečí, Bells.“ Mluvil pomalu, ale stejně mi jeho slova nedávala smysl. Když jsem vzhlédla do tváří ostatních, byl na nich široký úsměv. A pak mi docvaklo, o čem Jake mluví. Victoria je mrtvá. Už mi nemůže ublížit, ani Charliemu a ani Jacobovi. Nikomu, nikomu!

Rychle jsem se zvedla ze židle a skočila Jacobovi do náruče. Ten se se mnou zatočil po místnosti a všichni propukli v jásot. Už máme konečně klid. Po několika hodinách se Jake rozhodl, že mě zaveze domů. Taky že bylo načase. Charlie musí zuřit.

Týdny plynuly a plynuly. Edward se mi pomalu ztrácel v mých halucinacích. Věděla jsem, že se moje nejkrásnější vzpomínky ukrývají pod mou podlahou, ale z nějakého důvodu jsem se neodvážila je vytáhnout a ukázat světu. Sama jsem nechápala proč. Poslední dobou nemá moje chování podstatné odůvodnění. Pár dní jsem strávila s Angelou. Většinou jsme se učily, ale i tak nám bylo dobře. S ní se člověk cítí velmi příjemně. Taky jsme společně zašly do kina. Bylo to fajn.

Dnes měla být v La Push oslava, o které se mi zmínila Emily. Charlie byl celý den v práci. Byla jsem doma sama, ale jako by se vrátila část z té staré Belly, která byla ráda sama. Jen tak jsem seděla v obýváku a nic nedělala. Televize i rádio byly vypnuté a v celém domě se ozýval jen bzukot lednice a tikání hodin. Najednou se ozval silný ťukot na dveře. Šla jsem otevřít a ani jsem nestihla nahlédnout o koho jde a do místnosti vpadla Leah.

Za ten čas, co se proměnila ve vlkodlačici, se z nás staly přítelkyně. Spojoval nás společný pocit, obě dvě jsme věděly, jaké je to, když vás opustí vaše osudová láska. Leah byla úžasná společnice. Byla hodně upovídaná, upřímná a nikoho si nepouštěla moc k tělu. Ale za své přátele a rodinu by dala vše. Byla až moc sarkastická a nerada dávala najevo svou slabost. Obě dvě jsme ale svoje deprese řešily jinak. Leah byla ráda s jinými muži. Často vyrážela do Port Angels, aby tam někoho sbalila, pak se s ním vyspala a nakonec jela zpět domů bez jediného slova.

„Co, pořád truchlíš?“ Zeptala se mě za pochodu do obýváku.

„Nech si ty řečičky a řekni to na rovinu. Co chceš, Leo?“ Leah hodila svojí tašku na stůl a šla do kuchyně, kde si vzala talířek a přišla zpět za mnou. Posadila se do křesla a zapálila si cigaretu.

„Víš, co je dneska za den, ty zatrpklá samotářko? Bude zábava! Oslava totiž znamená hodně hudby, alkoholu a pěknejch chlapů! Víš, holka, musíš se občas něčím rozptýlit.“ Máchala svou volnou rukou a vyfoukla obláček kouře.

„Já ale nikam nechci. Sama víš, že nesnáším oslavy a tak. Navíc, i beze mě si to tam všichni užijete.“ Ale věděla jsem, že tam nakonec stejně půjdu. Když si Lea něco usmyslí, nemám proti ní žádnou šanci.

„No, pařit se bude uvnitř, takže si nemusíš dělat hlavu z toho, že bude zima. Začíná se v sedm večer, ale na nás se stejně bude čekat.“ Vyslovila svůj rozsudek a odklepla si popel z cigarety.

„Musíš mi tu kouřit?“ Zeptala jsem se jí nerudně. Nesnášela jsem cigaretový kouř a vždy, když u mě doma Lea kouřila, ten smrad se tu držel i několik hodin.

„Jé, doufám, že ta tvoje nálada na mě nepřeskočí. Protože pak bych si dnešek asi moc neužila. Co ti to vůbec přelítlo přes nos?“

Nechtěla jsem jí říct pravý důvod své deprese. Sama nevím, proč se mi v posledních dnech nálada tak zhoršila. Ale Leah byla nejen mou přítelkyní, ale i důvěrnicí. Nikdy jsem se se svým trápením nemohla svěřit rodičům nebo lidským přátelům ze školy. Emily by nikdy nepochopila, co cítím, je to přece objekt Samova otisknutí. A Jacob? Ten trpí už tak dost. Nemůžu za ním jít a říct, jak moc bolí, že nemám Edwarda u sebe. Jen Leah jsem mohla říct vše. Věděla o upírech a navíc věděla, jak moc je bolest ze ztráty milovaného silná.

„Sama nevím. Chci říct... tohle je můj život? Nebo je to jen takový rozjezd, než ten život začne? Já nechci, aby to takhle pokračovalo. Hledám nějaký smysl, ale ono nic nepřichází. O takový život nestojím.“ Ty slova mi dávaly smysl. Věděla jsem, o čem mluvím. A nebyla by to Lea, kdyby nepochopila jejich význam.

„Život začíná už když se narodíš. Neexistuje nic jako rozjezd. Tohle je tvůj život. Žiješ v malým městě, chodíš na střední školu a přátelíš se s vlkodlaky. Tak to prostě je. Jestli čekáš něco oslňujícího, tak se nikdy nedočkáš.“

„Hrozně nerada dělám chyby, Leo. Ale dělám je skoro pořád, jen se na mě podívej!“ Lea se jen zasmála, típla cigaretu o talířek a zvedla se z křesla. Sedla si vedle mě a nohy dala do tureckého sedu.

„Kdo taky rád chyby dělá? Hele, máš to, pro co by všichni upíři i vlkodlaci vraždili. Lidský život! Já vím, že poslední dobou o svůj život jak říkáš nestojíš, ale ty se ani nesnažíš to změnit. Nabízí se ti úžasnej kluk. Jacob by tě nosil na rukách, je hodnej a miluje tě. A navíc je děsně sexy. Ale jestli mu to někdy řekneš, utrhnu ti hlavu!“

Když Leah odhodila masku sarkastické mrchy, byla z ní úžasná bytost. Její přítomnost mě uklidňovala.

Zbytek dne Lea prokecala o klucích. Po tom, co se stalo se Samem a Emily, Leah už nepustila do srdce jiného, ale ráda se bavila s muži v posteli. Prý k čemu jinak chlapi jsou? Ale já jsem nikdy nepochopila její počínání. Nikdy bych se nemohla odevzdat někomu, koho nemiluji.

Když už bylo okolo půl osmé, začínala jsem doufat, že z plánu na dnešní oslavu sešlo, ale mýlila jsem se.

„Tak se půjdeme připravit, ne?“ Ani nečekala na odpověď a běžela do koupelny. Tím 'půjdeme' totiž myslela sebe.

Když se v koupelně parádila, přemýšlela jsem o jejích slovech. Edward se už nevrátí a nemá smysl na něj čekat. Zřejmě si nyní užívá s nějakou přenádhernou upírkou a kdyby nebylo dokonalé upíří paměti, dávno by na mě zapomněl. A já se chci konečně smát, chci být šťastná a dokázat jít do kina na romantický film bez toho, abych se poté venku psychicky zhroutila.

Když vyšla, měla na sobě tlustou vrstvu řasenky, oční stíny a lesk na rtech. Po několika minutách jsme nasedly do mého autíčka a vyjely do La Push. Vůbec se mi tam nechtělo, ale uklidňovala jsem se myšlenkou, že celý večer prosedím v koutě. V tu chvíli jsem nevěděla, jako moc se pletu.

předchozí kapitola Shrnutí  další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek PS: Miluji tě - kapitola 3.: