Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První čtvrť - 15. kapitola

08.12.2009 (22:00) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1430×

Bellin pohled.

Proč?

Do mého pokoje přišli dva lidi z gardy.  Otočila jsem se a slušně je pozdravila a zeptalal jsem se,  co potřebují.  Oni se na mě ani nekoukli,  ani mě nepozdravili,  ale jen se na mě vrhli.  Ani jsem se nesnažila jim vykroutit,  i když mě táhli jako mrchu, která vykradla Volteru.  Ale v sebeovládání jsem byla celkem dobrá,  takže jsem na sobě nedávala znát jakýkoliv náznak paniky nebo velikého vzteku.  Jen jsem čekala na to,  co přijde.  Kam mě táhnou a hlavně proč.

Hlavou mi kolovalo nepřeberné množství otázek a důvodů,  proč si mě dal Aro odchytit,  jako uteklé zvíře ze Zoo.  Nevzpomínám si na nic,  kvůli čemu by si se mnou potřeboval promluvit a kdyby chtěl,  je mnoho důvodů,  jak si mě zavolat,  bez osobního dotáhnutí a doručení na místo.  To mě urazilo.  Jen na důvod jsem pořád nepřicházela.  Neukradla jsem náhodou něco? Není to třeba kvůli Nicolasovi? Možná na mě ten bonzák blbej žaloval,  ale Aro by si mohl jen přečíst jeho zvrátilou mysl,  zvedl by se mu žaludek a nechal by ho rozthat.  A já bych se toho místo Demetriho ráda ujala.

Déle už jsem přemýšlet nemohla.  Ani nebyl čas.

Strážci mě dotáhli do hlavního sálu.  Dveře za námi zaklaply,  ale oni mě i tak nepouštěli.  Dále mě drželi a já začínala být celkem nervózní,  co se děje.

Teprve teď jsem si prohlédla osazenstvo v místnosti.  Na trůně seděl pouze Aro,  Caius a Marcus byli někde pryč,  ale to mi nějak nevadilo.  Pak jsem zavadila pohledem o Aleka,  který stál po Arově pravici,  hlavu mě sklopenou a čekal na katastrofu.  Po Arově levici stál Demetri a ještě pár kluků z gardy.  Do obličeje jsem jim samozřejmě neviděla.

Aro pokynul mým držákům,  aby mě přivlekli blíže.  Alá já byla pořád klidná,  nehýbala jsem se a ani se sebou nemlela.

Táhli mě kolem jedné mladé osůbky.  Zaostřila jsem pohled.  Jane.  Její hlava byla skloněná,  její tělo se otřásalo pod salvami vzlyků.  Koukla jsem se na osobu za ní.  Felix jí držel pevně,  jako vojáci mě.  Co to má se mnou a s ní společného? Vždyť jsme spolu nic nestvořily ani jsme nevyjradly královskou pokladnici,  tak co ještě může být?

„Jane?“

Nepohlédla na mě,  jen pořád vzlykala a nemohla přestat.

„Jane,  co se stalo,  podívej se na mě. “

Konečně odlepila svůj pohled od tolik zajímavé podlahy a nasměrovala ho na mě.  Vyděsila mě.  Její obličej byl bledší než obvykle.  Její rudé oči vypadaly opuchlé.  Ramena se jí otřásala vzlyky.  Vypadala velmi zničeně.

Teď mě polila vlna vteku,  které jsem tak dlouho zadržovala.  Co provedli mojí Jane? Proč jí se přitáhli jako mě? Určitě jí ubližovali,  jinak by asi neplakala a nebyla úplně zoufalá.  Zoufalost jí kapala z obličeje a její obličej vypadal pod náporem starostí ještě starší.

Vysmekla jsem se strážcům,  které můj výpad ohromě překvapil.  Snadno jsem se jim vykroutila a rozběhla jsem se k Jane.  Mám jen pár sekund.

Zavrčela jsem na Felixe a doufala,  že Jane pustí,  ale ten mi vrčení opětoval a nevypadalo to,  že by ji chtěl pustit.  Koukal na mě nenávistným pohledem,  ale nemohl mě chytit a nemohl s mou chvilkovou svobodou nic dělat.  Musí řece hlídat Jane,  aby ho nezačala mučit.

„Jane,  co se stalo,  co ti udělali?“

„Bello,  je mi to strašně moc líto... “

Zasekla se a znovu se rozvzlykala.

„Jane,  řekni mi to prosím. “

„Bello,  já jsem to nechtěla udělat,  ale prostě... jsem tomu nedokázala zabránit... “

„Jane,  řekni mi prosím co se stalo. “

„Já to nechtěla,  já se bránila. “

„Co ti dělali,  co jsi nechtěla udělat?“

„Bello,  když on mě odtáhl od vchodu a pak mě chytil za ruku. “

„Kdo a proč?“

„Alec ...a pak mě přivlekl k Arovi... Já,  já,  to nechtěla,  já chtěla utéct.  Vím,  že mě budeš nenávidět... Bello... “

Už nevím,  co říkala.  Ti vojáci mě chytli za obě paže a odvlekli k Arovi.  Teď už jsem se jim nevykroutila.  Dávali si moc velký pozor a to mě dopalovalo.

Co jen mi chtěla Jane říci? Pořád se mi omlouvala,  ale já nevím co udělala a co ne.  K čemu jí to asi donutili? Znovu se můj oheň vzteku rozpálil,  ale musím ho zchladit,  abych mohla konverzovat a vše vyvracet.

Už jsme byli skoro u Ara,  když jsem si všimla ještě jedné osoby.  Spíš upíra.  Jeho vůně byla krásná,  neodolatelná.  Znám ji.  Patří Maxovi.  Max? Proč sem odvlekli jeho.  Podívala jsem se na něj,  ale on mi pohled neopětoval,  tvářil se,  že mě ani nezná.  Zase začíná s tou jeho hrou? Ve které jsem byla jeho smrdící nepřítel?

Pochopila jsem,  proč tu jsme.  Aor mě chce zničit.  Proto přivlekl mé jediné přátele do sálu,  chce mě zdeptat,  možná mě chce nějak vyprovokovat.  Já se nedám,  ale když půjde do nejhoršího,  budu své přátele bránit.

Teď jsme stáli skoro u sebe,  já,  Jane a Max,  ale každý mě okolo sebe nedobrovolně bodyguardy.  Jak směšná představa.

„Mnoho z nás asi ani nevím,  proč tu jsme, “ řekl a významně se podíval na mě a na Maxe.

„Proto vám to objasním. “

Pořád jsem nepochopila,  kam míří.

„Jane,  mi dnes odhalila své myšlenky a tak jsem se dozvěděl,  že Bella a Max porušili pravidla. “

„Já to neudělala schválně,  vy jste mě donutil, “ zakřičela zoufale Jane a za to dostala od Felixe facku.  Asi jí to ani nebolelo,  ale bylo to gesto pro ponížení.  Vztekla jsem na Felixe zavrčela a hodila po něm zlý pohled.  On se na mě jen pobaveně usmál a dál se věnoval Aorvu dojemnému proslovu.

„Nemyslíš si,  že jsou to silná slova,  Jane?“

„Ale, ale, vy jí lžete. “

„Nelžu, nebyla jsi to ty, kdo mě ukázal své myšlenky a přitom podrazil kamarádku?“

„Vy jste si mě odchytil. “

„Jane, vždyť lžeš sama sobě, sama tomu nevěříš,  jen by mě zajímalo, proč jsi to udělala. “

Jane se nadechovala k odpovědi,  ale pak sklopila pohled a zase se rozvzlykala.

„Asi vím proč.  Bella je tak krásná a mají ji tu rádi a chválíme ji,  zatímco tebe nikdo.  Sama jí závidíš. “

„To není pravda. “

„Jane, dítě, vždyť sama jsi mi přece ukázala,  že jste se pohádaly. “

Došlo mi to. Jane nás práskla. Když jsme se pohádaly, vše utlačované ze sebe pustila a uvědomila si, že už tu není hvězda, přišla jsem já a zkazila jí kariéru. Já jsem jí to pokazila. Tak se ke mně vetřela, dělala z nás nejlepší kamarádky a pak mě podrazila. Jen na to čekala, čekala jen na příhodnou chvíli, aby to udělala.

„Jane?“

„Bello, to není pravda...“

„Jak jsi jen mohla,  byly jsme nejlepší kamarádky... “ Hlas se mi zlomil a já se také rozvzlykala. Byly jsme nejlepší kamarádky.  Já jí měla ráda,  patřily jsme k sobě a dělaly všechno spolu.  A teď takový podraz. Já si asi nezasloužím kamarádku.

„Bello, on lže... “

„Jane, já tě nenávidím. Předstírala jsi naše přátelství a čekala na vhodnou chvíli. “

Už mi ani neodpovídala, docházely jí lži. Já se ve všech spletu.

„No tak, dívky.  Teď ale přejděme k tomu, kvůli čemu tu jsme. Max a Bella i proti zákonům spolu udržují vztah. “

Důležitě se po nás podíval a já ztroskotala. Jsem na dně.  Byla jsem ve výšinách, vše se mi dařilo, svět mě bavil a teď mi štěstí vzalo křídla a já se propadla do horoucích pekel. Sebralo mi nejlepší kamarádku i vztah a tajemství. Teď už na mě čeká jen smrt.

„Maxi?“ otočil se na mého milovaného.

Max se na něj ani nepodíval.  Jeho pohled zamířil ke mně a bylo v něm tolik bolesti a utrpení,  že jsem se znovu rozvzlykala.

Aro přišel k Maxovi a chytil ho za ruku.  Zavřel oči a studoval proud myšlenek,  který se mu přes Maxovu ruku dostávalo.  V sále bylo ticho a napětí tu viselo ve vzduchu.  Atmosféra by se dalal krájet.  Nikdo nic neříkal,  všichni sledovali Arův napjatý obličej,  který se zkroutil do překvapené grimasy.  Tak jeho obličej hned opustila a vystřídalo jí překvapení a rozhodnost.

Aro pustil Maxovu.  Max se podíval k zemi a očekával to nejhorší.

Zasahuje mu do soukromí.  Určitě si tam přečetl všechny doteky,  polibky a jeho touhu,  kterou jsem vždy cítila přes jeho kalhoty.  To vše,  všechny jeho vzpomínky za měsíc patří Arovi a je vidět,  že si to vychutnává.  Je to určitě lepší jak nějaké sci-fi nebo slaďák.  Jen si posluš.

„Tak. “

„Zklamal jsi mě, Maxi. Sám víš, že je to proti našem předpisům. “

„Ale on za to nemůže, i já se do toho počítám. “

„Neskákej mi do řeči,  Bello. “

„Maxi, za tvůj přestupek dostáváš trest kategorie C. “

Všichni v sále ztuhly a se soucitem hleděli na Maxe.  Kromě mě.  Co je to trest kategorie C? Nikdy jsem o ničem podobném neslyšela. Aro to díky mému nechápavému pohledu vysvětlil.

„Zůstaneš měsíc ve vězení. “

I tak tam mnoho neřekl a všichni znali ten skrytý význam,  pouze já ne.  Ochudil mě.  Já teď ani nevím,  co se s ním stane,  ale přežije to.

„Demetri?“

Demtri se na Ara podíval a hned mu to došlo.  Přišel k Maxovi,  dal mu pořádnou ránu do břicha.  Chopil se ho a ještě se dvěma vojáky ho odtáhly pryč.

„Né, “ vykřikla jsem a rozběhla se mu pomoci,  avšak něčí silné ruce mě zezadu chytly a nepouštěli.

„Ne,  vykřikla jsem naposledy.

„Miluju tě,  zašeptala jsem potichu,  než mi zmizel z dohledu.

„Ach,  jak dojemné,  Bello, “ ozval se Aro a všechna moje nenávist se obrátila jeho směrem.

„Co s tebou uděláme?“

Zajímalo by mě,  co na mě vymyslí.

„Týden zůstaneš žíznivá a budeš hlídána v pokoji.  Trénink se štítem budeš mít... s Oskarem. “

Je mi jedno kdo je Oskar,  Já s ním nechci mít trénink a anichci ho ani vidět.

„To je vše, “ zeptala jsem se s jízlivostí na jazyku.

„Ano.  Můžeš jít. “ Ukázal na dveře.

Jen to,  že budu týden žíznivá.  To není trest pro mě.

Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Proč nedostanu trest jako Max?“

„Ty jsi o tom zákoně nevěděla. “

„Ale jo,  Max mi o něm řekl. “

„To nevadí,  ty jsi tu ještě nová,  Max už je tu dlouho. “

Podíval se na mé držáky a oni mě odtáhli pryč.  Když jsem míjela Jane,  schytala můj nechápavý,  zmatený a trpký výraz.  Sklonila hlavu a podívala se jinam.  Její tělo se otřáslo pod vlnou vzlyků,  ale to už mi bylo jedno.  Teď už je mojí nepřítelkyně.  Ať se užírá,  přeju jí to.

Jak jsme mohly být tak naivní,  že jsem si myslela,  že se z mé nepřítelkyně stane nejlepší kamarádka? Jsem husa,  nemá to hlavu ani patu,  je to lákadlo,  na které jsem i tak skočila.  Připadám si strašně.

Odvlekli mě do pokoje a já se naplno rozvzlykala.  Můj život stojí za houby,  jednou jsem nahoře a když dosáhnu vrcholu,  spadnu dolů a musím začít znovu.  Přehrávám si Maxovi úsměvy a celý jeho obličej,  přehrávám si své zážitky z našeho líbání.

Už jsem to ztratila.  Je konec.

 <-

->

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První čtvrť - 15. kapitola: