Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti proudu - 6. kapitola

09.07.2010 (08:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1914×

Tak tohle byla ta nejhorší věc, co se mi mohla kdy přihodit. Když Billy došel z rady, vypadal ještě zmatenější, než byl předtím.

„Tati, co se děje?“ zeptal jsem se netrpělivě. Už mě nebavila ta nevědomost.

On jen pokrčil rameny a řekl: „Nikdo neví, co se to stalo. V legendách se o tom nic nevypráví.“ Teď jsem byl zmatený, o čem se v legendách nemluví? Když viděl můj nechápavý výraz, tak si jen povzdychl.

„Co přesně si pamatuješ od doby, kdy ses změnil ve vlkodlaka?“ řekl a díval se na mě opatrně.

„No pamatuji si vše, až do doby, kdy Bella porodila pak už je to takové zamlžené, ale něco rozpoznám. Tak jako jsem nakonec poznal Nessie,“ dokončil jsem a čekal na jeho verdikt.

„Co si pamatuješ o otisku?“ zeptal se a já nechápal, co s tím má otisk, co dělat.

„Vím, že mě štvalo, že se většina ze smečky otiskla a já ne, ale jsem s tím docela smířený. Až potkám tu pravou, tak to prostě poznám.“

„Jacobe,“ zvolal hlasitě, až jsem se lekl.

„Vždyť ses otiskl do Nessie! To si už nepamatuješ?“ naléhal a já přemýšlel, jestli už mu vážně nepřeskočilo. Doufám, že je to jen nedorozumění, kdyby to byla pravda, tak by mě snad pořád neodmítala nebo ne?

„Přece bych si pamatoval, kdybych se do ní otiskl.“ Doufal jsem, že se otec jen mýlí.

„V tom to právě vězí. Ty si to z nějakého důvodu nepamatuješ a my nevíme proč,“ dořekl a vypadal ještě starší, než ve skutečnosti byl. Pokud je to pravda, co mi tu říká, tak jak to, že k Nessiím už nic necítím? Vždyť přece se člověk nebo v mém případě vlkodlak, nemůže odtisknout, nebo ano? V tom případě už bychom nebyli otroci svých otisků. To by, ale mohlo změnit celou naši historii.

Mohli bychom se rozhodovat sami za sebe. Jak jsem nad tím přemýšlel, tak jsem to stále nechápal. Něco takového se snad v naší historii ještě nestalo. Koneckonců proč taky, když se někdo otiskl, tak už nechtěl nikoho jiného.

Bylo to jako bychom spatřili svůj smysl života, tak proč já si na něj už nepamatuju? Otec mě pozoroval, zřejmě jsem své emoce měl vepsané přímo ve tváři.

„Určitě se to vyřeší, teď si s tím nedělej starosti,“ prohlásil nakonec a chtěl, odjet zřejmě do obýváku měli dávat zápas, na který se chtěl dívat. Nechal jsem ho odjet a přemýšlel o svém osudu. Co mě teď čeká? Nebyl jsem bláhový, pokud jsem se opravdu otiskl, tak mě to znovu už asi nepotká.

Znamená to, že si můžu žít po svém a už se na nikoho neohlížet? Tahle myšlenka se mi začala líbit čím dál tím víc. Sice si nepamatuju, že jsem byl otisknutý, ale asi to nebyla procházka růžovým sadem.

Kdybych se necítil, tak slabý, šel bych se proměnit ve vlka. Třeba by někdo z nich měl nějakou teorii o tom, co se to se mnou děje, ale raději jsem to odložil na později.

V následujících dnech mě Nessie nenavštívila. Byl jsem tomu rád, nechtěl jsem s ní mluvit a ona se mnou zřejmě také ne, ale navštívil mě Carlisle. Prý proto, aby se ujistil, že mi už nic není, ale nebyl jsem si jistý, jestli přišel jenom kvůli tomu. Po celou dobu byl až moc zdvořilý a moc se mnou nechtěl mluvit. Nechápal jsem, proč tomu tak je.

Snad se nikomu nic nestalo, ale tvrdil, že jsou všichni v naprostém pořádku. S tím jsem se musel spokojit. Pak odešel, ale chtěl ještě mluvit s Billym, který byl na návštěvě u Charlieho.

Tvrdil, že se tam cestou staví. Raději jsem se už nevyptával, stejně by mi nic neřekl a on vypadal, že je tomu rád, když už se na nic neptám.

Tento den jsem se rozhodl, že se proměním. Stejně jsem byl doma sám a už mě nebavilo jen tak ležet. Chtěl jsem se konečně pořádně proběhnout. Vyšel jsem z domu a šel směrem k lesu a tam jsem si odložil oblečení, abych ho nepotrhal.

Už mi šatstva moc nezbývalo, tak jsem jím nechtěl zbytečně plýtvat. Zavřel jsem oči, abych nasbíral potřebnou energii k proměně, ale nic jsem necítil a ani se nic nestalo. To bylo divné, rychle jsem otevřel oči a zkusil to znovu. Pořád se nic nedělo, už jsem byl netrpělivý, a tak jsem zkusil vytrhnout mladý stromek, který bych normálně vytrhl i s kořeny, ale teď to nešlo.

Stromek se jen lehce rozkymácel, jako by se mi posmíval, že jsem ztratil svoji sílu. Ne, něco bylo opravdu špatně a já netušil, co se stalo. Proč se nemůžu proměnit ve vlka?

Přece jsem neztratil svoji vlkodlačí podstatu nebo jo? Rychle jsem se oblékl a vydal se k domu, kde už čekal Billy. Díval se na mě a já hned věděl, že už to ví. Tak to Carlisle přede mnou tajil? To nevěděl, že se to stejně dozvím?

„Co budeme dělat?“ zeptal jsem se bezbranně otce.

Určitě nás potěší vaše komentáře. Děkujeme, že čtete naši povídku.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti proudu - 6. kapitola: