Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti proudu - 3. kapitola

13.06.2010 (14:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2400×

3. kapitola

Renesmé:

„Mami, můžu jít teď ven? Vezmu sebou Alice, určitě bude nadšená,“ zeptala jsem se, když jsem se vymanila z jejího objetí.

„A kam bys teď proboha šla?“

„Hledat svoji volbu,“ odpověděla jsem tajemně a šla pro Alice.

Alice samozřejmě nadšeně souhlasila a hned mě začala oblékat do různých modelů, dokud nebyla plně spokojená a my mohly vyrazit.

Vyrazily jsme si do jednoho proslulého klubu ve městě. Poslední dobou se o něm hodně mluvilo, a tak jsme se rozhodly ho taky vyzkoušet.

Jakmile jsme přijely ke klubu, hned jsme spatřily u vchodu snad kilometrovou frontu. Tam se nemáme šanci dostat… Pomyslela jsem si, ale úplně jsem zapomněla, co dokáže ten malej a „nevinej“ skřítek vedle mě. Po „domluvě“ s vyhazovači, což samozřejmě znamenalo, že je podplatila, jsme se za nadávání ostatních ve frontě dostaly dovnitř, kde to opravdu žilo.

Obsadily jsme stolek, který se právě uvolnil. Tuším, že v tom měla prsty zase Alice, ale moc jsem to neřešila. Radši jsem si objednala pití.

„Renesmé!“ napomenula mě Alice.

„Ale, teto, jen dneska. Už nejsem dítě,“ obhajovala jsem se.

„Tak dobře. Stejně tě nepřesvědčím o opaku, ale tvoji rodiče se to nesmí dozvědět,“ varovala mě.

„Neboj,“ uklidňovala jsem ji. Nebudu svým přehnaně starostlivým rodičům vyprávět každý detail, co jsem dělala. Jejich reakce by byla opět dost přehnaná. Mám je sice oba moc ráda, ale někdy jednají dost nepřiměřeně. Vůbec si neuvědomují, že už nejsem dítě. Já chápu, že je to pro ně těžší než pro ostatní rodiče, když já vyrostla už za sedm let, ale to přeci není důvod, aby kontrolovali každý můj krok.

Bavily jsme se skvěle celý večer, několik mužů nám koupilo pití nebo jsme s nimi tancovaly. Flirtovaly jsme s nimi a hrály si čistě jen pro zábavu. Alice mě ale dostatečně upozornila, že jestli o tom něco řeknu Jasperovi, tak budu mít problém.

Alice už to později přestalo bavit a začala odmítat veškeré nabídky, radši si šla zavolat Jasperovi. Záviděla jsem jí, taky bych chtěla mít takovou jistotu…

„Ehm, slečno,“ oslovil mě nějaký muž, vzhlédla jsme a spatřila celkem pěkného asi dvacetiletého kluka.

„Ano?“

„Nechcete na něco pozvat?“ zeptal se. „Už nějakou dobu vás pozoruju, moc se mi líbíte,“ říkal a já se začínala postupně červenat. Ale na jeho nabídku jsem nakonec přistoupila.

Alice se stále neukazovala a já už si s Mattem, jak jsme zjistila, dávala třetí skleničku. Byl moc fajn a mně se s ním moc dobře povídalo.

„Ahoj, Nessie,“ řekl mě až moc povědomý hlas.

„Jacobe?! Co tu děláš?“ zeptala jsme se naštvaně. Proč je někdo tak vlezlej?

„Co by? Zašel jsem si do klubu a náhodou jsem potkal tebe. Můžu si přisednout?“

„Ne!“ témě jsem zakřičela, ale on dělal, že to nevnímá a sednul si přímo vedle mě.

„No já radši dojdu pro pití. Zřejmě si máte co říct,“ řekl Matt a radši zmizel.

„Zatraceně, Jacobe, co tu zase děláš? Neřekla jsem ti snad jasně, že tě už nikdy nechci vidět?! Musíš mi všechno kazit?!“ křičela jsem na něj.

„Nechtěl jsem ti nic zkazit, opravdu jsem přišel jen jako tvůj kamarád,“ obhajoval se a tvářil se jak neviňátko.

„To určitě,“ vyprskla jsem.

Najednou jsem zahlédla střapatou hlavu, jak se k nám blíží.

„Alice!“ zakřičela jsem na ni. „Půjdeme?“ zeptala jsem se. Chtěla jsem se dostat od toho psychopata co nejdál.

„Jo jasně,“ odpověděla a už se chystala k východu. Já se ještě rozhlížela, jestli někde nezahlídnu Matta, chtěla jsem se s ním rozloučit, ale nikde jsem ho bohužel neviděla a tak jsem se jen naštvaně otočila k Jacobovi.

„Sbohem, Jacobe, díky, že jsi mi opět všechno zkazil,“ řekla jsem nakvašeně, „už za mnou nelez, jasný? Žij svůj vlastní život a mě a mou rodinu nech na pokoji!“ řekla jsem klidným přesto dosti autoritativním hlasem, otočila jsme se na podpatku a odešla.

Jacob:

Šel jsem se projít po městě. Nevěděl jsem, proč to dělám, ale něco mi říkalo, že tam budu chtít být. Zahlédl jsem moji Nessie s Alice, jak zašly do klubu.

„Sakra,“ zamumlal jsem si pro sebe a doufal, že se dostanu dovnitř. Jenže jsem nevěděl, jak na to. Přišel jsem k vyhazovači a doufal, že mě pustí dovnitř. Ten si mě chvíli měřil a zřejmě zhodnotil, že by proti mně neměl šanci.

„Můžu jít dovnitř?“ zeptal jsem se a doufal, že mi to vyjde. Obrátil se k druhému vyhazovači a po krátké domluvě se na mě otočil.

„Jistě pane, užijte si večer,“ řekl a ustoupil mi z cesty. Teď jsem byl ještě více vděčný za to, že jsem vlkodlak. Díky tomu jsem rychle vyrostl a udělaly se mi svaly, za které by se nemusel stydět ani Schwarzenegger. Vešel jsem dovnitř a doufal, že je tam uvidím.

Alice jsem nikde neviděl, ale Nessie ano. Seděla na barové židličce a bavila se s nějakým chlapem. Uvnitř mě to začalo vřít. To nemůže být pravda. Proč mi to jen dělá? Zřejmě ji nikdy nepochopím, už si nejsem jistý, jestli mě nechce zničit. Aniž bych přemýšlel, co dělám, šel jsem za ní a pozdravil ji nejklidnějším hlasem, jaký jsem v té chvíli mohl za sebe vydat.

„Jacobe?! Co tu děláš?“ řekla naštvaně a já pochopil, že jsem za ní neměl chodit. Jenže teď utéct nemůžu. Snad ji nenaštvu ještě víc.

„Co by? Zašel jsem si do klubu a náhodou jsem potkal tebe. Můžu si přisednout?“ zeptal jsem se a nečekal na odpověď. Připadalo mi, že sebou brzo praštím, jestli si nesednu. Nechápal jsem, co to se mnou je. Od té doby, co jsem vlkodlak, mi nikdy nebylo fyzicky zle.

Ona se jen zmohla na vzteklé „Ne!“, ale opravdu teď nebylo v mé moci se s ní hádat. Když si mě všimnul její společník, rychle odešel. Ani jsem se mu nedivil, většině lidí připadám jako rváč. Může za to můj vzhled, ale teď jsem se tím nechtěl zabývat.

Začala na mě křičet, ale já jsem zachytil jen něco ve smyslu, že mi řekla, že mě už nechce nikdy vidět.

„Nechtěl jsem ti nic zkazit, opravdu jsem přišel jen jako tvůj kamarád,“ snažil jsem se jí vysvětlit své záměry a taky se tvářit normálně, aby nepoznala, že je mi zle.

Zřejmě to nepoznala nebo to nechtěla vidět, jen něco řekla, ale já už jsem opravdu nevnímal, co mi říká. Začalo se mnou vše točit a já se musel držet baru, abych nesletěl ze židle. Všiml jsem si Alice, jak přišla a dívala se na mě ustaraně, ale nic neřekla. Byl jsem jí za to vděčný, opravdu jsem netoužil, aby Nessie zjistila, že je něco v nepořádku.

„Sbohem, Jacobe, díky, že jsi mi opět všechno zkazil,“ řekla naštvaně, „už za mnou nelez, jasný? Žij svůj vlastní život a mě a mou rodinu nech na pokoji!“ řekla mi a odešla. Díval jsem se na ni a v tu chvíli jsem věděl, že je po všem. Už ji nikdy nezískám. Cítil jsem, jak mé srdce puklo žalem. Najednou jsem cítil, že se už neudržím na židli.

„Pane, jste v pořádku?“ zeptal se mě barman, ale já už mu neodpověděl. Svalil jsem se k zemi a upadl do tmy.

předchozí kapitola ♥ následující kapitola

Verony1 a Paes

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti proudu - 3. kapitola: